Začínám se taky snažit

Jsem si jistá že hned tento první měsíc to nevyjde, protože přítel tu byl jen týden a pak musel jet na tři týdny na stáž 300km daleko. Nicméně až se vrátí, tak tak do toho prásknem. Zarazilo mě, že vás tu spousta píše, že čekáte nebo plánujete miminko s PŘÍTELEM a ne s maželem. My se chceme vzít v červenci, ať už s bříškem nebo bez něj. Jen mám strach aby lidi neříkali, že se bereme protože musíme.

V jednou článku se některá z vás ptala, kdy jsme začali toužit po miminku. Nedá se říct, že by to byl jednorázový nápad, jako když přijdete do obchodu, uvidíte krásnou vázu a řeknete si „tu musím mít“. Mé první myšlenky, že by to mohlo být krásné mít mimíska se poprvé objevily, když jsem se dívala na Esmeraldu.

Jistě, asi je to k smíchu, ale bylo krásné představovat si sebe v její roli, obletována nápadníky, být stále tak milá, krásná a upravená a přitom tak ošklivě zkoušená osudem. A když jsem pak viděla, jak i přes veškerou nepřízeň osudu je pro ni ten drobeček tak důležitý a nenahraditelný, že jsem jí začala trochu závidět. No a když jsem se pak seznámila s mým přítlem, tak se to začalo stupňova a v momentě kdy jsme spolu začali bydlet to propuklo naplno.

Každý večer, když si jdu lehout a rozhlédnu se po pokoji tak si říkám, že tam přece jen ta postýlka chybí. Už přemlouvám přítele na miminko rok a půl a teď najednou, když jsem to začala vzdávat, tak se rozhodl sám od sebe. Asi si to musel v klidu rozmyslet bez mého neustálého naléhání.

Já vím že do takových věcí se chlap nemá nutit, ale co mám dělat když mi puká srdce? On by bez sexu taky nevydržel rok a půl:-) Nebo ti vaši snad ano?!

Tak, už budu končit, nebo začnu plácat nesmysly:o) Mějte se krásně, držte mi palečky aby mi to bez mé lásky ty tři týdny rychle uteklo (tak dlouho jsme od sebe ještě nikdy nebyli, max. jeden týden) a já vám všem určitě dám vědět, jak pokračuje naše snažení.

Mooooooooooc vám přeji, abyste se nemuseli snažit dlouho a aby vám bylo brzy požehnáno.

Ahoj, Kristy:-)