Zatracená kočka
- O životě
- Helileli
- 25.05.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám ryze bytového kocoura. Není to žádný fon, jediné PP, které si kdysi přinesl z útulku, byl Podivný Průjem. Jeho zásadní předností je jeho psychická odolnost, díky které je v domácnosti s malými dětmi a psem úplně v pohodě, děti miluje, psa miluje. Mě má myslím taky rád.
Bydlíme v řadovém domku se zahrádkou, nicméně kocour ven nechodí. Nedaleko je les, pod okny silnice, zkrátka nějak není moc, o co stát, pokud chce člověk, aby se kocour dožil nějakého úctyhodného věku. A protože zakázané ovoce nejvíc chutná, kocour se snaží při různých příležitostech dostat ven.
Už jsem tedy běhala po zahradě za vydatného deště v ponožkách a naháněla kocoura. Minulé léto se mu povedlo vylézt na betonovou zeď na konci zahrady a po ní odejít na úroveň o dvě zahrady dál. Tam seděl a mňoukal, zatímco já mu nahazovala kolečko šunky na provázku. Dobrá věc se tehdy podařila, kocour nakonec neodolal, ulovil šunku, já ulovila kocoura.
Nedávno mi maminka hlídala nemocné děti a v pokojíčku v patře se rozhodla větrat. Já přišla domů a ona se najednou začala shánět po kocourovi. Po sdělení, že nahoře je otevřené okno, jsem nečekala a běžela, kocour byl venku na parapetu a už si to vyměřoval, jak skočí na střechu terasy. V té době měl břicho seštupované jak ponožku, byl po operaci kýly, ale v touze po venkovních objevech ho to zjevně neomezovalo.
A pak přišel dnešní večer. Pustila jsem starouše psa na zahradu vyčůrat, někdo z dětí ho pustil zpět. A špatně zavřel. Četla se pohádka, dobrou, pusu, přijdu do obýváku a cítím svěží vzduch ze zahrady, dveře pootevřené, kocour fuč. A do háje!
Běhám po zahradě, volám, pátrám, obhlížím zeď, nikde nic, pobíhám venku, volám kocoura, ani mňouk. Znovu na zahradu, volám, lákám. A ve chvíli, kdy to balím, chci jít domů, tak uvidím nahoře nade zdi v hustém křoví se mihnout ocas. Tak fajn, zase volám, teď se uráčil mňouknout.
Věc se má tak, že betonová zeď na konci zahrady je dva metry vysoká a na jejím vrcholu začíná plot a zahrady sousedů naproti, kteří mají úroveň zahrady o ty dva metry výš. Beru staré štafle, opírám je o plot zprava, ne kecám, opírám je o hustě spletené šlahouny vistárie, která se pne po plotě. Lezu na štafle, ty se laškovně pohupují. Z druhé strany plotu je kůlna s plochou střechou.
Moc se mi tam nechce, nicméně kocour pochopil, že se blížím a řve jak na lesy. Říkám si, chudák můj kočičák, výdrž broučku, maminka už jde a po kolenou se plížím po tenké střeše kůlničky. Kocour sice mohutně ječí, jenže zůstává v nějakém hustém křoví na vrcholu plotu, cca metr od hrany střechy kůlny.
Odpočítávám protější řadové domky, slézám dolů a jdu zazvonit na sousedy, které jsem v životě neviděla. Je mi trapně jak nikdy, neděle večer, až cestou mi dochází, že mám na sobě tričko, ve kterém jsem stříhala syna, tj. celé od vlasů, ze svých vlasů si snažím vyndat chroští, které mi tam uvízlo při těsném kontaktu s vlezlou vistárií a modlím se, aby byli tolerantní a pustili mě tam.
Starší manželský pár mě opravdu pouští, v obýváku dospělá dcera na mě třeští oči, padesátkrát se omlouvám, že ruším a chtěla bych se zahrabat pod zem. Na zahradě se snažím jim nezdupat záhonky, snažím se zachytit kocoura hovícího si vysoko v křoví. A začíná boj.
Kocourovi se zjevně z jeho hnízdečka nechce. Nejen že se urputně brání, ale řve u toho tak, že mám strach, jestli ho někde nenapichuju na ostrou větev. Vyděšení sousedé stojí opodál, kocouří skřeky se linou nedělním večerem. Nakonec přeci jen vyhraju, servu kocoura dolů za cenu krvavých škrábanců a nesu si svůj úlovek šťastně domů a syčím mu do ucha sprosté nadávky.
Kocour se doma lísá, olizuje mi nos a celkově dává najevo, že je vlastně rád, že jsem ho našla, sundala a odnesla domů. Co by člověk pro ty své mazlíčky neudělal!
Přečtěte si také
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 2931
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3101
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2752
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3481
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 734
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1887
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...
„Kvůli tobě jsem přišla o rodinu,“ vpálila mi dcera. Přitom mě její otec podvedl
- Anonymní
- 20.05.26
- 3119
Andree je šestnáct, puberta s ní cloumá ze všech stran a poslední měsíce jsou mezi námi opravdu náročné. Hádáme se skoro kvůli všemu a mám pocit, že ať řeknu cokoli, vždycky je to špatně. Nejhorší...
Nabídl jsem jí, že půjdu na rodičovskou. Přesto dítě odmítá. Co teď?
- Anonymní
- 20.05.26
- 1443
Sedíme v naší oblíbené kavárně v centru města. Moje přítelkyně, říkejme jí třeba Lucie, nadšeně vypráví o novém filmu, na který musíme jít, a plánuje víkendový výlet do Berlína. Je krásná, chytrá a...
Manželka utrácí za oslavy narozenin pro děti majlant. Prý zbytečně vyšiluju
- Anonymní
- 20.05.26
- 1730
Tak nevím, jestli je to dnes normální. Jsme úplně obyčejná rodina s průměrnými příjmy. Já i manželka pracujeme, i když ona jen na zkrácený úvazek. V mnoha věcech se snažíme šetřit, o to víc mě pak...
Dcera se nedostala v Praze na gympl, i když měla hodně bodů. Je to zoufalství
- Anonymní
- 20.05.26
- 2640
Přijímačky na střední nám letos pořádně znepříjemnily život. Dcera měla vysněné gymnázium, chodila na přípravku, učila se, dřela a stejně se nedostala. Nakonec je ráda alespoň za obchodku, kam ji...
Ja se pobavila.
Hledala jsem ho dvě hodiny, vylezl až poté, co slyšel z nádraží odjíždět poslední vhodný spoj do města 
U nás je to úplně stejné… Rozdíl je snad jen v tom, že můj kocour přežil srážku s nějakým dopr. prostředkem a má v háji kyčle. Pokud mi někam přes další baráky sleze dolů, strmě do výšek se nedokáže vrátit. Už mi připravil taktéž pár horkých chvil… Díky za deníček. 
