Zatracená kočka
- O životě
- Helileli
- 25.05.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mám ryze bytového kocoura. Není to žádný fon, jediné PP, které si kdysi přinesl z útulku, byl Podivný Průjem. Jeho zásadní předností je jeho psychická odolnost, díky které je v domácnosti s malými dětmi a psem úplně v pohodě, děti miluje, psa miluje. Mě má myslím taky rád.
Bydlíme v řadovém domku se zahrádkou, nicméně kocour ven nechodí. Nedaleko je les, pod okny silnice, zkrátka nějak není moc, o co stát, pokud chce člověk, aby se kocour dožil nějakého úctyhodného věku. A protože zakázané ovoce nejvíc chutná, kocour se snaží při různých příležitostech dostat ven.
Už jsem tedy běhala po zahradě za vydatného deště v ponožkách a naháněla kocoura. Minulé léto se mu povedlo vylézt na betonovou zeď na konci zahrady a po ní odejít na úroveň o dvě zahrady dál. Tam seděl a mňoukal, zatímco já mu nahazovala kolečko šunky na provázku. Dobrá věc se tehdy podařila, kocour nakonec neodolal, ulovil šunku, já ulovila kocoura.
Nedávno mi maminka hlídala nemocné děti a v pokojíčku v patře se rozhodla větrat. Já přišla domů a ona se najednou začala shánět po kocourovi. Po sdělení, že nahoře je otevřené okno, jsem nečekala a běžela, kocour byl venku na parapetu a už si to vyměřoval, jak skočí na střechu terasy. V té době měl břicho seštupované jak ponožku, byl po operaci kýly, ale v touze po venkovních objevech ho to zjevně neomezovalo.
A pak přišel dnešní večer. Pustila jsem starouše psa na zahradu vyčůrat, někdo z dětí ho pustil zpět. A špatně zavřel. Četla se pohádka, dobrou, pusu, přijdu do obýváku a cítím svěží vzduch ze zahrady, dveře pootevřené, kocour fuč. A do háje!
Běhám po zahradě, volám, pátrám, obhlížím zeď, nikde nic, pobíhám venku, volám kocoura, ani mňouk. Znovu na zahradu, volám, lákám. A ve chvíli, kdy to balím, chci jít domů, tak uvidím nahoře nade zdi v hustém křoví se mihnout ocas. Tak fajn, zase volám, teď se uráčil mňouknout.
Věc se má tak, že betonová zeď na konci zahrady je dva metry vysoká a na jejím vrcholu začíná plot a zahrady sousedů naproti, kteří mají úroveň zahrady o ty dva metry výš. Beru staré štafle, opírám je o plot zprava, ne kecám, opírám je o hustě spletené šlahouny vistárie, která se pne po plotě. Lezu na štafle, ty se laškovně pohupují. Z druhé strany plotu je kůlna s plochou střechou.
Moc se mi tam nechce, nicméně kocour pochopil, že se blížím a řve jak na lesy. Říkám si, chudák můj kočičák, výdrž broučku, maminka už jde a po kolenou se plížím po tenké střeše kůlničky. Kocour sice mohutně ječí, jenže zůstává v nějakém hustém křoví na vrcholu plotu, cca metr od hrany střechy kůlny.
Odpočítávám protější řadové domky, slézám dolů a jdu zazvonit na sousedy, které jsem v životě neviděla. Je mi trapně jak nikdy, neděle večer, až cestou mi dochází, že mám na sobě tričko, ve kterém jsem stříhala syna, tj. celé od vlasů, ze svých vlasů si snažím vyndat chroští, které mi tam uvízlo při těsném kontaktu s vlezlou vistárií a modlím se, aby byli tolerantní a pustili mě tam.
Starší manželský pár mě opravdu pouští, v obýváku dospělá dcera na mě třeští oči, padesátkrát se omlouvám, že ruším a chtěla bych se zahrabat pod zem. Na zahradě se snažím jim nezdupat záhonky, snažím se zachytit kocoura hovícího si vysoko v křoví. A začíná boj.
Kocourovi se zjevně z jeho hnízdečka nechce. Nejen že se urputně brání, ale řve u toho tak, že mám strach, jestli ho někde nenapichuju na ostrou větev. Vyděšení sousedé stojí opodál, kocouří skřeky se linou nedělním večerem. Nakonec přeci jen vyhraju, servu kocoura dolů za cenu krvavých škrábanců a nesu si svůj úlovek šťastně domů a syčím mu do ucha sprosté nadávky.
Kocour se doma lísá, olizuje mi nos a celkově dává najevo, že je vlastně rád, že jsem ho našla, sundala a odnesla domů. Co by člověk pro ty své mazlíčky neudělal!
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 830
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 496
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 839
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 380
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 230
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18501
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2463
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2659
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2402
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1592
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Ja se pobavila.
Hledala jsem ho dvě hodiny, vylezl až poté, co slyšel z nádraží odjíždět poslední vhodný spoj do města 
U nás je to úplně stejné… Rozdíl je snad jen v tom, že můj kocour přežil srážku s nějakým dopr. prostředkem a má v háji kyčle. Pokud mi někam přes další baráky sleze dolů, strmě do výšek se nedokáže vrátit. Už mi připravil taktéž pár horkých chvil… Díky za deníček. 
