Zavítal k nám zázrak
- Snažení
- ladun
- 14.06.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
O mimčo jsme se začali snažit v listopadu 2009, přesně na moje narozeniny, což byl pro mě ten největší dárek. Tehdy by mě nenapadlo, jaké peripetie nás čekají. První půl rok jsem si říkala, že je ještě čas, že to přijde v tu pravou chvíli. Po roce jsme si však řekli, že bude asi někde problém.
- 2
první roztřesený testík :-)
- 2
ještě jeden digitální
o pět dní později
první fotečka
- 1
Dohodli jsme se tedy navštívit centrum asistované reprodukce. Objednali jsme se klasicky na vyšetření a odběry. Výsledek nás celkem srazil na kolena – velmi špatné spermio, progresivně pohyblivá jen 3 % a špatná morfologie a u mě anovulace. Dohodli jsme se tedy na umělém oplodnění.
Následovaly měsíce příprav, braní antikoncepce (pro mě zcela paradoxní), píchání injekcí do břicha, až nadešel den odběru vajíček a jejich oplodnění. Z 12 oocytů jsme nechali oplodnit 6 metodou ICSI a 6 ICSI i PICSI, abychom zbytečně něco nepodcenili, když bylo spermio tak špatné. Oplodnilo se 8 vajíček a za 4 dny byl transfer dvou, dle embryoložky krásných, embryí. 4 embrya nám zamrazili.
Následných 12 dní do testu bylo šílených, kdo tím prošel, jistě ví, jak je to na psychiku náročné, když tomu člověk obětoval tolik bolesti, peněz, nervů, a dělal to rád, pro ten kýžený výsledek v náruči. Říkala jsem si, že nebudu citlivka a zvládnu to v práci. Doma bych se jen užírala, kde mě zase píchlo. Bohužel den před krevním testem jsem začala krvácet a už mi začínalo být jasné, že se IVF nepovedlo. Což následující den potvrdily i krevní testy. Měli jsme zrovna ten den výročí a bylo to asi naše nejsmutnější, když jsme leželi vedle sebe doma na gauči, já jsem brečela a přítel, normálně tvrďák, byl taky naměkko. Říkali jsme si, že jestli to někdy vyjde, tak to bude velký zázrak.
Zklamání bylo obrovské, ale touha po miminku větší, tak jsme si řekli, že to ještě zkusíme s mrazáčkama. Na další kontrole však byla výška sliznice nedostačující, tak za stimulace jejího růstu proběhl v červenci transfer 2 rozmražených embryí. Tentokrát jsem nechtěla riskovat a zůstala doma na nemocenské. Ale ani domácí klid nepřinesl úspěch, opět to nevyšlo. Připadala jsem si jako neschopná ženská, že nedokážu otěhotnět, ani když mi dají hotová embrya a že už 4 moje potenciální děti odešly.
Doktorka se tedy rozhodla, že se problému podívají na zoubek při laparoskopii a hydroskopii. Tato proběhla v srpnu a dopadla na jedničku – vejcovody průchodné, spontánní otěhotnění možné. Zbývala nám ještě dvě zmražená embrya, takže po odmlce pro regeneraci těla po laparce jsme chtěli zavést tyto. Zklamání, když jsem v den transferu volala a dozvěděla se, že nepřežily rozmrazení, bylo obrovské.
Tak jsme si tedy řekli, že když nepomáhá IVF, tak třeba to půjde jinou cestou a zkoušeli jsme inseminace, se stimulací ovulace, protože jsem ji přirozeně neměla a ani sliznice sama nedorůstala. Ať to zkrátím, tak jsme absolvovali celkem 4 inseminace bez úspěchu. Buď jsem já měla malinký folikul, nebo bylo přítelovo spermio špatné.
Tak jsme se rozhodli pro druhé IVF a pro změnu kliniky, pro což jsem se rozhodla při 4. inseminaci, kdy se mě sestra ptala, jestli už jsem u nich někdy byla. A Dr. se o můj případ nezajímala o nic víc. Vybrali jsme tedy jiné centrum a šli na vstupní vyšetření. Přítel šel na vyšetření integrity DNA spermií a já na nový hormonální profil. Byla zjištěna zhoršená kvalita spermií, nižší počet a špatná morfologie, na spontánní otěhotnění špatné, ale na IVF by to bylo o. k. U mě však našli protilátky na lepek, takže doporučeno vyšetření na celiakii a bezlepková dieta na tři měsíce před IVF. Prý u nás nějaká šance na přirozené otěhotnění je, ale s pravděpodobností tak jednou za 10 let. Tohle se odehrálo na začátku března.
Tak jsem se vrhla na bezlepkovou dietu, navštívili jsme dispozičního prognostika a já jsem se začala soustředit na plánování malé svatby. Snažení v tu dobu nepřipadalo úvahu, bez ovulace, sliznice, se špatnými spermiemi a šancí jednou za 10 let jsme tomu nedávali šanci.
24. 4. 2012 jsem si uvědomila, že MS už vážně dlouho mešká, tak jsem zkusila test. Testovací čárka vyskočila ještě dřív, než kontrolní a já jsem měla co dělat, abych to rozdýchala. Nemohla jsem tomu uvěřit! Po tolika trápeních a slzách, konečně //. Přemohly mě slzy šoku a radosti, ty pocity se ani nedají popsat, neuvěřitelná radost, ruce se nedaly zastavit. Však je to na prvním testíku vidět, jak je rozmazaný 
Měla jsem co dělat, abych vydržela, než přijde přítel z práce. Pozvala jsem ho do naší oblíbené kavárny – vinotéky, kde se hned po příchodu divil, že nepiji víno. Tak jsem mu oznámila, že už nemůžu. Dlouho mu to nedocházelo, tak jsem ho musela naťuknout, že k nám zavítal ten zázrak.
Za tři dny nato jsem šla na gynekologii, aby se těhotenství potvrdilo. Dle MS už bych byla nějaký 7–8. týden, ale měla jsem ji vždy nepravidelnou, takže jsem nějakou odchylku čekala. Jaké bylo mě zděšení, když na UTZ nebylo vidět nic! Prý nelze říct, zda se jedná o těhotenství. Tak jsem si myslela něco o tom, že co bych to jako měla při pozitivním těhu testu mít jiného v břiše, chobotnici snad? Verdikt tedy zněl – v pondělí a ve čtvrtek dojít na krev, zda vůbec HCG roste a podle toho se případně domlouvat dál.
Víkend byl nekonečný, v pondělí byly konečně odběry a odpoledne jsem si měla volat na výsledky. Ale ejhle, prý se jim porouchal přístroj, a jelikož byl další den státní svátek (1. 5.), tak výsledky měly být až ve středu 
Ale čekání se vyplatilo, ve středu jsem od paní doktorky uslyšela, že HCG je tak vysoké, že už na UTZ něco být musí, takže mám v pátek přijít. Bylo to naprosto nádherné vidět, jak si v děloze hoví malinkatý zázrak a krásně mu bije srdíčko.
Dnes jsme 12+4 tt a doufám, že to spolu dotáhneme až do úspěšného konce…
Moc bych přála všem snažilkám, aby se, ať už jakoukoli cestou, taky brzy dočkaly svého miminka, protože, i když to tak v dobu snažení nevypadá a člověka napadá spousta zoufalých myšlenek, tak to nakonec stojí za to!
Přečtěte si také
Manžel mě opustil, když jsem onemocněla. Prý už vedle mě nedokázal žít
- Anonymní
- 16.07.26
- 17
Nikdy by mě nenapadlo, že jednou budu přemýšlet nad tím, jestli mě opustila nemoc, nebo manžel. Možná obojí přišlo ve stejnou dobu. A také bych nevěřila, kolik toho člověk unese, když musí.
Pronesla jsem větu, kterou jako rodič na cestách nesnáším
- Anonymní
- 16.07.26
- 69
Po deseti letech jsme s manželem vyrazili na pořádnou horskou túru jen ve dvou. Těšila jsem se na ticho, klid a čas bez neustálých dětských otázek. Nakonec jsem ale byla právě já ta, kdo položil tu...
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1867
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1109
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1978
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 819
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 484
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 22057
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2682
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2967
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
…Pro mě zase další náznak, že se mám toho snažení na chvilku vzdát a nemyslet na to a třeba to půjde po 2 letech samo-věřím tomu!! 
je to opravdu zázrak že se vám to povedlo přirozenou cestou, držím palce aby bylo vše v pořádku a narodilo se vám krásné a zdravé miminko 
Gratuluji, hezky pribeh. Myslim si, ze odvest myslenky, planovat svatbu, nevyvadet urcite taky pomohlo. Neuroendokrinni osa je proste mocna, a je prima, ze to takhle dopadlo.
Preji vse dobre, at se dari a miminko pekne prospiva.