Zázrak života
- Těhotenství
- Karenka
- 07.02.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Mít miminko je největší štěstí na světě. S člověkem hodně zacloumá fakt, že mimčo mít nemůže, a pak přijde ten zázrak. Už jako holčička jsem si hrála na maminku, která měla krásné miminko a vzorně se o něj starala, a moje láska k dětem mi zůstala. Ráda jsem se starala o miminka sestřenek a kamarádek, a pomalu začala myslet i na to své. Častokrát jsem si představovala, jak jsem maminkou a mám skvělého manžela a nádherný dům.
Ve 21 letech jsem si našla úžasného přítele a zařídili jsme si krásný byt, akorát pro nás a jeho dva kocourky. A začali jsme přemýšlet o miminku, nejdříve jsme s tou myšlenkou jen tak koketovali a povídali jsme si o tom, jaké by to bylo, a já se zase utápěla ve svých krásných snech, v našich společných snech.
Po roce našeho soužití jsem vysadila antikoncepci, pilulky jsem brala již pět let a vše mi klapalo jako hodinky, ale bylo mi jasné, že bez přísunu hormonů se můžou objevit nějaké potíže. Nejprve se menstruace nedostavila vůbec, pak se objevovala, jak se jí chtělo, šíleně to bolelo, a nebo trvala i 17 dní. Někdy jsem o ní zase dva měsíce nevěděla.
Asi po 7 měsících jsem zašla na vyšetření ke své lékařce a na konzultaci ohledně miminka. To co jsem se dozvěděla, mi prakticky zničilo všechny mé sny. Problémy s cyklem nebyly způsobeny prášky, ale tím, že mi vajíčka nedozrávala. Také sliznice se skoro netvořila, takže pokud by vajíčko dozrálo, nemělo by se kde uchytit. Začala jsem brát spoustu hormonů a prášků na udržení cyklu a tvorbu sliznice, ale léčba byla neúspěšná a nakonec jsme se s paní doktorkou shodly, že vše necháme jít přirozenou cestou.
Takže už to byl rok, co jsem nebrala prášky a podstupovala neúspěšnou léčbu. Žádný zázrak se nekonal, a proto jsme si s přítelem pořídily yorkshírka 
Je to naše zlatíčko a na chvíli nám nahradil touhu po miminku. Protože jsme se rozhodli zajít do poradny reprodukovaného těhotenství, bylo potřeba udělat ještě testy příteli. Bohužel taky nebyl v pořádku a více jak polovina spermií byla nepohyblivá. Tím naše naděje skoro umřela, ale řekli jsme si, že to nevzdáme a dáme ještě šanci přírodě a zatím našetříme nějaké korunky na umělé oplodnění, pokud se nezadaří.
Po dalším roce přišlo další štěňátko, zase yorkshirek a moje i přítelova naděje byla pryč. Před Vánoci jsem si slíbila, že na to kašlu a zahodila menstruační kalendář do koše a přestala na to myslet. Dařilo se mi v práci, byla jsem spokojená a měla tři těhotné kamarádky, takže miminek si taky užiji. Pak mě přítel požádal o ruku, začala jsem plánovat svatbu a mezitím utírala loužičky po štěňátku
Pejsci, práce, Vánoce, naše výlety na hory a lyžování tak pohltily moji mysl, že jsem ani nepostřehla, jak mi narostla prsa. Až po upozornění kamarádky v práci, jsem si řekla, že bych mohla vyzkoušet těhotenský test. Bez napětí a očekávání, spíše se sarkastickým úsměvem a přesvědčením, že výsledek znám, protože bude negativní, jsem na něj koukala jako na sáňky v létě. Dva proužky. To není možné. Brečela jsem jako malé dítě a test si ještě zopakovala. Zase dva proužky. V tom momentě jsem byla úplně v jiném světě, neschopná pohybu, neschopná jakéhokoliv myšlení nebo kloudného slova. Přítel si nejdříve myslel, že je to vtípek, ale pak jsme štěstím plakali oba dva.
Takže svatba se odkládá na úkor vybavení pro miminko a pořád nevím, jak se to mohlo stát, ale je to prostě zázrak, zázrak života. Po obtížích, kdy jsem krvácela a moje naděje se zase pomalu ztrácela, se vše dalo dohromady a já jsem nyní sice teprve v 6. týdnu, ale jsem neskonale vděčná a šťastná. Moc se těším na další prohlídku, která ukáže, zda nám ten 8milimetrový zázrak dobře roste. A i pokud by se nám něco pokazilo, vím, že není nemožné mít miminko přirozenou cestou, což dodnes ani moje doktorka moc dobře nechápe a vysvětlila mi to pouze slovy: „Děvče, příroda je mocná a svou cestu si vždy najde“. Plně souhlasím.
Přečtěte si také
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 2457
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 1524
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...
Vezla jsem sousedku do města. V autě mě seřvala, že nemám děti
- Anonymní
- 05.06.26
- 3767
Říká se, že žádný dobrý skutek nezůstane nepotrestán. Minulý týden jsem se o pravdivosti tohoto přísloví přesvědčila na vlastní kůži a upřímně – pořád mi nad tím zůstává rozum stát. Že jsou lidé...
Koupili jsme chatu. Příbuzní si myslí, že u nás mohou trávit prázdniny zdarma
- Anonymní
- 05.06.26
- 3291
Na chalupu jsme šetřili několik let. Žijeme v paneláku a byl to náš sen. Mít možnost vyrazit na víkend, o svátcích nebo během dovolené do vlastního místa obklopeného přírodou. Nedaleko je krásné...
Soused si pořídil venkovní udírnu. Od té doby nemůžeme v létě otevřít okna
- Anonymní
- 05.06.26
- 1108
Když jsme před třemi lety koupili starší domek na kraji obce, byli jsme šťastní. Po letech v bytě jsme se těšili na zahradu, terasu a prostor pro děti. Nejvíc jsem se těšila na letní večery s...
Měla jsem 39 a zánět v uších. Manžel zůstal doma a chtěl teplou večeři
- Anonymní
- 04.06.26
- 4001
Znáte ten pocit, kdy máte pocit, že vám hlava exploduje do tisíce malých kousků, svět se točí a jediné, co si přejete, je zalézt pod duchnu a čtrnáct dní nespatřit denní světlo? Přesně v tomhle...
Manžel chce dát syna do lesní školky. Já se bojím bláta, klíšťat a nemocí
- Anonymní
- 04.06.26
- 1188
S manželem se vůbec nemůžeme shodnout na tom, kam v září nastoupí náš čtyřletý Toníček. Nechávala jsem ho dlouho doma, protože jsem nemusela spěchat do práce. Jenže teď už nastal čas, aby se...
ChatGPT se stal třetím rodičem. Dcera se chodí raději radit za ním než za mnou
- Anonymní
- 04.06.26
- 626
Julie je v náročném pubertálním období a poslední dobou se mi čím dál víc vzdaluje. Přijde ze školy, hodí tašku do kouta a zavře se v pokoji. Snažím se s ní povídat, zajímat se o to, co prožívá,...
Syn odjel se školou do Itálie. Kvůli jedné hlouposti málem přišel o celý výlet
- Anonymní
- 04.06.26
- 1496
Lukáš je v deváté třídě. Po náročném školním roce, který se točil hlavně kolem přijímaček na střední, si konečně může užívat zasloužený odpočinek. Se školou nedávno vyrazil na týdenní pobyt do...
Chtěla jsem se vrátit do práce brzy po porodu. Na realitu jsem nebyla připravená
- Anonymní
- 04.06.26
- 1225
Do práce jsem se chtěla vrátit sama. S mužem jsme se domluvili, že po šestinedělí nastoupí na rodičovskou on. Nebylo to rozhodnutí z nutnosti ani tlak zvenku, spíš jsem měla pocit, že mi to pomůže...
to je super, držím pěstičky ať vše dobře dopadne 
Strašně moc přeji tobě a tvému miminku zdraví a taky kapku štěstí, které je občas taky potřeba. Užívej si ten krásný pocit a buď hlavně pozitivní. Když už si miminko našlo cestu (a že to určitě nebylo snadné), bude jistě bojovat dál. Opatrujte se 
