Zebřičkový deníček 82.díl
- Snažení
- Bohun
- 31.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak na mě vyšla řada, abych vám napsala o naší cestě za miminkem. Byla dlouhá a snad bude pro někoho i povzbudivá.
S manželem jsem se seznámila ve druháku na vysoké, po pár měsících jsme spolu začali bydlet, po vysoké jsme šli oba dělat doktorát, do toho jsme sháněli byt a šetřili penízky. Na sedmé výročí jsme se vzali, to už jsme měli byt 3+1 (obecní a asi 35 km od okraje Prahy, ale lepší než nic) a pomalu jsme ho zařizovali. Bohužel manžel musel ještě na civilku. Vydrželi jsme ještě rok a pak nechali všemu volný průběh.
Antikoncepci jsem brala jen na vysoké, pak už ne, takže tělo mělo dostatek času se „vyčistit" a cyklus jsem měla úplně vzorný, takže jsme žádné problémy nečekali. Po půl roce stále nic a já začala načítat a provozovat veškeré podpůrné metody - chodila jsem na břišní tance a na cvičení podle Mojžíšové, začala jsem si měřit bazální teplotu (pořád lítala a nic jsem z toho nevykoumala), sestra mi koupila kapesní mikroskop na prohlížení slin (měla jsem plodné dny pořád, i když jsem očistila sklíčko), sledování konzistence hlenu, podkládání zadečku, Sarapis.
Asi po roce jsem to na prohlídce řekla gynekologovi a ten mi hned nabral hormonální profil. A ejhle, zvýšená hladina prolaktinu. Prý jednoduchá pomoc, měsíc tabletky (po kterých mi bylo děsně zle), kontrolní náběr (prolaktin klesl) a dva měsíce se snažit (s velkou nadějí, ale žádným výsledkem). Pak byl prolaktin zase nad limit, takže znova. To už jsem odmítla, vždyť manžela ani nevyšetřil a objednala jsem se rovnou do Pronatalu. Tam už na to šli pečlivěji - opět hormonální profily, ale v určité dny cyklu, ultrazvukové sledování folikulů a manželův spermiogram. Manžel v pořádku. Já sice opravdu mám vyšší prolaktin, ale zřejmě mi to nevadí, protože normálně ovuluji. Dokonce to sledovali tři měsíce, během nich rovnou dělali IUI v přirozeném cyklu. Opět nic.
Při dalším pohovoru ze mě doktor dostal, že jsem asi v 10 letech měla zánět slepého střeva, jen rozháněný. To by mohlo být ono - zánět mohl být v celé malé pánvi a mohou tam být srůsty. Takže laparoskopie a hysteroskopie. Výsledek - srůsty sice žádné a vejcovody průchodné, ale v celé malé pánvi pokročilá endometriosa, nešla ani koagulovat. Jediná léčba je přerušení cyklu, buď uměle vyvolaná menopauza nebo těhotenství po IVF. Z menopauzy mám strach a tak se pouštíme do IVF.
První cyklus, moje vaječníky moc nereagují na stimulaci, ale máme 5 vajíček. Po nedočkavém telefonátu následuje šok, ani jedno vajíčko se neoplodnilo. Dokonce dodatečně zkusili i mikroinjekci, ale nic. Pravděpodobně vytvářím protilátky proti spermiím. Jediná možnost ICSI. Následují další dva cykly IVF s ICSI, ale moje tělo už odmítá spolupracovat a přes maxi dávky hormonů jednou máme jen jedno vajíčko, podruhé dvě. Sice se v obou případech oplodnily, ale bohužel ani jedno se neuchytilo.
Mezitím jsme ještě byli na genetickém vyšetření a na imunologickém. Výsledky imunologického vyšetření jsou u mě katastrofální, dokonce mě znovu nabrali, jestli v laborce nedošlo k nějaké chybě. Nedošlo. Doktor se mě snažil připravit na možnost, že asi vlastní děti nikdy mít nebudu.
Tohle všechno se táhlo víc jak dva roky a jistě nikomu nemusím popisovat, jak to působí na psychiku, to by bylo na samostatný deníček. Pak už ani v Pronatalu moc nevěděli co se mnou a navrhovali buď pořád zkoušet IVF a třeba to jednou vyjde (ovšem už bez podpory pojišťovny) nebo zkusit tu umělou menopauzu, lázně a pak IVF. Co dělat? Asi nezbývá než podstoupit přerušení cyklu, s rizikem, že vaječníky se už znovu nemusí rozběhnout. Rozhodla jsem se jít se poradit do jiného CARu a kamarádka mi to domluvila u Apolináře.
Někdy v tu dobu jsme si vzali hypotéku a koupili starý domek, že si ho postupně opravíme. Děti asi v nejbližší době mít nebudeme, tak se aspoň budeme mít na co soustředit. Taky jsme vyměnili 3+1 za 2+1 a během běhání po úřadech jsem vyzvedla papíry na žádost o adopci.
Pak jsem byla na schůzce u Apolináře. Tam jsme s Dr. prošli, co všechno jsem podstoupila. Pak jsme se domluvili, že mi znovu udělají základní vyšetření, aby se zjistilo, jak jsem na tom v přirozeném cyklu po 2,5 letech léčby. Zrovna jsem měla čtyři dny zpoždění (u mě neobvyklé, ale po všech těch stimulacích a komplikacích mě to nijak nepřekvapilo) a domluvili jsme se, že přijdu po MS.
Asi po dalším týdnu, kdy MS nepřicházela to už i mě to začalo být divné. Bála jsem se dalších komplikací (třeba, že to vaječníky zabalily úplně), tak jsem se rozhodla jít na vyvolávačku. Příznaky jsem sice neměla naprosto žádné, ale pro jistotu jsem se rozhodla udělat si těhotenský test, stejně by to bylo první, na co by se každý doktor ptal. A teď už možná tušíte ten nejkrásnější konec, který nás mohl potkat. Bylo to veliké a vzhledem k situaci opravdu zcela nečekané překvapení! Na testíku se objevila druhá, i když dost slabá čárka. Naštěstí na ultrazvuku se objevil ten dlouho očekávaný flíček a blikající tečka. Zpočátku jsem tomu nemohla ani uvěřit a strašně jsem se bála, ale postupem času už převážila hrozná radost a těšení, i když jisté obavy zůstávají pořád. Takže po čtyřech dlouhých rokách sice nemáme peníze, bydlíme v malém bytě, na krku hypotéku a starý neobyvatelný dům, ale přesto jsme nesmírně šťastní a v únoru budeme ještě víc.
Už jsem toho napsala dost a tak budu končit. Přála bych všem, které na mimi čekáte, aby to čekání bylo co nejkratší a věřte, že příroda si cestičku najde a všechny se jednou dočkáte.
Bohunka 26tt
Přečtěte si také
Zařvala jsem na vlastní dítě. A celý večer jsem probrečela, jak špatná jsem máma
- Anonymní
- 22.05.26
- 19
Stává se vám také, že uděláte něco, čeho pak okamžitě litujete? Jenže už to nejde vzít zpátky? Když se mi Kristýnka narodila, byla jsem přesvědčená, že budu trpělivá a milující máma. Že ji budu...
Měla to být pomoc. Superdávka mi ale doma otevřela nepříjemné téma peněz
- Anonymní
- 22.05.26
- 63
Měla to být pomoc. Aspoň tak se o superdávce mluví. Byla jsem ráda, že na ni máme nárok. Nepatříme mezi rodiny s vysokými příjmy, všechno zdražuje a jen za jídlo utratíme obrovskou část peněz. Když...
Vyměnila jsem řízky za zeleninu. Manžel mě teď nenávidí
- Anonymní
- 22.05.26
- 61
Stojím v kuchyni a s láskou servíruji pečeného lososa s grilovanou cuketou a lehkým salátem z quinoy. Cítím se skvěle. Za poslední měsíc jsem díky změně jídelníčku lehčí, mám víc energie a přestala...
„Já bych takhle mezi lidi nešla.“ Kamarádka mě jednou větou úplně zničila
- Anonymní
- 22.05.26
- 100
Čekala jsem obyčejné posezení s kamarádkou, místo toho jsem odcházela s pocitem, že se za sebe mám stydět. Jedna její „upřímná“ poznámka o tom, jak vypadám bez makeupu, mi zůstala v hlavě mnohem...
Lžu mu, že nemůžu otěhotnět. Tajně beru prášky. On mě teď žene na kliniku
- Anonymní
- 21.05.26
- 3062
Sedím v koupelně se zamknutými dveřmi a v dlani svírám platíčko pilulek, které schovávám v krabičce od vitamínů. Srdce mi buší až v krku. Venku v obýváku sedí Tomáš, můj přítel, se kterým jsem dva...
„Už chápu, proč tě bývalý podváděl,“ řekl můj přítel a úplně mě tím zničil
- Anonymní
- 21.05.26
- 3241
S partnerem jsme se pohádali už mockrát, ale nikdy mě nic nezranilo jako věta, kterou řekl tentokrát. Během několika vteřin vytáhl moji největší bolest z minulosti a použil ji proti mně způsobem,...
Chci jít do důchodu, ale nemůžu. Živím pětatřicetiletého syna
- Anonymní
- 21.05.26
- 2846
Dívám se na hromadu faktur na svém stole. Jako účetní na volné noze jsem zvyklá na čísla, mají svůj řád a logiku. Jenže v mém soukromém životě ta čísla už dávno nedávají smysl. Je mi přes šedesát,...
Mateřská škola je jedno velké zklamání a věčný boj. Dceru jsem si nechala doma
- Anonymní
- 21.05.26
- 3628
Když šla moje dcera poprvé do školky, měla jsem skoro slzy v očích. Představovala jsem si barevné třídy, usměvavé paní učitelky, vyrábění z papíru, písničky a spokojené dítě, které se bude domů...
Kvůli seznamce jsem přišla o kamarádku. Obě jsme si psaly se stejným mužem
- Anonymní
- 21.05.26
- 769
Život si někdy s lidmi zvláštně pohrává. Když mě moje nejlepší kamarádka Jana přesvědčovala, ať si založím profil na seznamce, brala jsem to spíš jako legraci. Obě po rozvodu, obě zklamané a obě už...
Dcera málem vběhla pod tramvaj. Bojím se, až začne dojíždět na střední
- Anonymní
- 20.05.26
- 1899
Moje patnáctiletá dcera v září nastupuje na gymnázium v centru Prahy. Měla jsem z toho radost, protože se tam dostala sama, bez tlačení a obrovského drilu. Brala jsem to jako krok k větší...