Zebřičkový deníček 82.díl
- Snažení
- Bohun
- 31.10.05
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Tak na mě vyšla řada, abych vám napsala o naší cestě za miminkem. Byla dlouhá a snad bude pro někoho i povzbudivá.
S manželem jsem se seznámila ve druháku na vysoké, po pár měsících jsme spolu začali bydlet, po vysoké jsme šli oba dělat doktorát, do toho jsme sháněli byt a šetřili penízky. Na sedmé výročí jsme se vzali, to už jsme měli byt 3+1 (obecní a asi 35 km od okraje Prahy, ale lepší než nic) a pomalu jsme ho zařizovali. Bohužel manžel musel ještě na civilku. Vydrželi jsme ještě rok a pak nechali všemu volný průběh.
Antikoncepci jsem brala jen na vysoké, pak už ne, takže tělo mělo dostatek času se „vyčistit" a cyklus jsem měla úplně vzorný, takže jsme žádné problémy nečekali. Po půl roce stále nic a já začala načítat a provozovat veškeré podpůrné metody - chodila jsem na břišní tance a na cvičení podle Mojžíšové, začala jsem si měřit bazální teplotu (pořád lítala a nic jsem z toho nevykoumala), sestra mi koupila kapesní mikroskop na prohlížení slin (měla jsem plodné dny pořád, i když jsem očistila sklíčko), sledování konzistence hlenu, podkládání zadečku, Sarapis.
Asi po roce jsem to na prohlídce řekla gynekologovi a ten mi hned nabral hormonální profil. A ejhle, zvýšená hladina prolaktinu. Prý jednoduchá pomoc, měsíc tabletky (po kterých mi bylo děsně zle), kontrolní náběr (prolaktin klesl) a dva měsíce se snažit (s velkou nadějí, ale žádným výsledkem). Pak byl prolaktin zase nad limit, takže znova. To už jsem odmítla, vždyť manžela ani nevyšetřil a objednala jsem se rovnou do Pronatalu. Tam už na to šli pečlivěji - opět hormonální profily, ale v určité dny cyklu, ultrazvukové sledování folikulů a manželův spermiogram. Manžel v pořádku. Já sice opravdu mám vyšší prolaktin, ale zřejmě mi to nevadí, protože normálně ovuluji. Dokonce to sledovali tři měsíce, během nich rovnou dělali IUI v přirozeném cyklu. Opět nic.
Při dalším pohovoru ze mě doktor dostal, že jsem asi v 10 letech měla zánět slepého střeva, jen rozháněný. To by mohlo být ono - zánět mohl být v celé malé pánvi a mohou tam být srůsty. Takže laparoskopie a hysteroskopie. Výsledek - srůsty sice žádné a vejcovody průchodné, ale v celé malé pánvi pokročilá endometriosa, nešla ani koagulovat. Jediná léčba je přerušení cyklu, buď uměle vyvolaná menopauza nebo těhotenství po IVF. Z menopauzy mám strach a tak se pouštíme do IVF.
První cyklus, moje vaječníky moc nereagují na stimulaci, ale máme 5 vajíček. Po nedočkavém telefonátu následuje šok, ani jedno vajíčko se neoplodnilo. Dokonce dodatečně zkusili i mikroinjekci, ale nic. Pravděpodobně vytvářím protilátky proti spermiím. Jediná možnost ICSI. Následují další dva cykly IVF s ICSI, ale moje tělo už odmítá spolupracovat a přes maxi dávky hormonů jednou máme jen jedno vajíčko, podruhé dvě. Sice se v obou případech oplodnily, ale bohužel ani jedno se neuchytilo.
Mezitím jsme ještě byli na genetickém vyšetření a na imunologickém. Výsledky imunologického vyšetření jsou u mě katastrofální, dokonce mě znovu nabrali, jestli v laborce nedošlo k nějaké chybě. Nedošlo. Doktor se mě snažil připravit na možnost, že asi vlastní děti nikdy mít nebudu.
Tohle všechno se táhlo víc jak dva roky a jistě nikomu nemusím popisovat, jak to působí na psychiku, to by bylo na samostatný deníček. Pak už ani v Pronatalu moc nevěděli co se mnou a navrhovali buď pořád zkoušet IVF a třeba to jednou vyjde (ovšem už bez podpory pojišťovny) nebo zkusit tu umělou menopauzu, lázně a pak IVF. Co dělat? Asi nezbývá než podstoupit přerušení cyklu, s rizikem, že vaječníky se už znovu nemusí rozběhnout. Rozhodla jsem se jít se poradit do jiného CARu a kamarádka mi to domluvila u Apolináře.
Někdy v tu dobu jsme si vzali hypotéku a koupili starý domek, že si ho postupně opravíme. Děti asi v nejbližší době mít nebudeme, tak se aspoň budeme mít na co soustředit. Taky jsme vyměnili 3+1 za 2+1 a během běhání po úřadech jsem vyzvedla papíry na žádost o adopci.
Pak jsem byla na schůzce u Apolináře. Tam jsme s Dr. prošli, co všechno jsem podstoupila. Pak jsme se domluvili, že mi znovu udělají základní vyšetření, aby se zjistilo, jak jsem na tom v přirozeném cyklu po 2,5 letech léčby. Zrovna jsem měla čtyři dny zpoždění (u mě neobvyklé, ale po všech těch stimulacích a komplikacích mě to nijak nepřekvapilo) a domluvili jsme se, že přijdu po MS.
Asi po dalším týdnu, kdy MS nepřicházela to už i mě to začalo být divné. Bála jsem se dalších komplikací (třeba, že to vaječníky zabalily úplně), tak jsem se rozhodla jít na vyvolávačku. Příznaky jsem sice neměla naprosto žádné, ale pro jistotu jsem se rozhodla udělat si těhotenský test, stejně by to bylo první, na co by se každý doktor ptal. A teď už možná tušíte ten nejkrásnější konec, který nás mohl potkat. Bylo to veliké a vzhledem k situaci opravdu zcela nečekané překvapení! Na testíku se objevila druhá, i když dost slabá čárka. Naštěstí na ultrazvuku se objevil ten dlouho očekávaný flíček a blikající tečka. Zpočátku jsem tomu nemohla ani uvěřit a strašně jsem se bála, ale postupem času už převážila hrozná radost a těšení, i když jisté obavy zůstávají pořád. Takže po čtyřech dlouhých rokách sice nemáme peníze, bydlíme v malém bytě, na krku hypotéku a starý neobyvatelný dům, ale přesto jsme nesmírně šťastní a v únoru budeme ještě víc.
Už jsem toho napsala dost a tak budu končit. Přála bych všem, které na mimi čekáte, aby to čekání bylo co nejkratší a věřte, že příroda si cestičku najde a všechny se jednou dočkáte.
Bohunka 26tt
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1609
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 942
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1650
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 689
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 399
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20665
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2613
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2882
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2598
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1757
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....