Život bez mámy
- O životě
- Nikollett93
- 13.03.17
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Celý život se o moji výchovu snažila nějaká cizí paní. Nechává si říkat MÁMA. Kdo je to máma, jsem pochopila až ten den, kdy já sama se stala mámou. A o té paní, od které jsem se nikdy nedočkala kouska mateřského citu, bych vám chtěla napsat.
Začalo to už od mých třech měsíců. Mé matce v té době bylo 20 let a usmyslila si, že mateřská dovolená není nic pro ní. Pod záminkou většího výdělku mě začala dávat na hlídání babičce a odjela pracovat do Německa.
Otec v tu dobu dost podnikal, ale pořád se o mě staral víc než „máma“. Z tohohle raného dětství si toho zas až moc nepamatuji, jen vím, že špatně jsem se určitě neměla. „Máma“ měla nejspíš černé svědomí a já měla všechno, co jsem chtěla, na co jsem si vzpomněla. A u babičky bylo skvěle.
Po pěti letech se mi narodil bráška. S ním vydržela doma něco málo přes rok a vše se vrátilo do starých kolejí, až na to, že k babičce jsme jezdili už dva. V mých 11 letech se naši rozvedli, po zdlouhavých soudech jsme zůstali „mámě“, která dostala polovinu peněz za barák, za který nám pořídila byt, nastěhovala do něj babičku a vrátila se zpět do Německa.
Domů jezdila většinou po 5 dnech práce na 2 dny. Živě si vzpomínám, jak nám ji věčně domů nosili chlapi opilou. A vždycky se mě svým ztěžklým jazykem vyptávala, zda je dobrá matka. Vždycky jsem odpověděla, že ano a věřila, že všechno, co dělá, dělá pro nás, abychom se měli dobře. Nějak jsem si to zatím neuvědomovala, začala mi puberta, já lítala od rána do večera venku, doma jsem se moc neohřála.
Přišla devátá třída a s ní rozhodování, co dál. Jelikož jsem vždycky měla vyznamenání bez sebemenšího problému a potřeby se učit, vybrala jsem si střední školu s právnickým zaměřením, asi 100 km daleko, tím pádem bych musela na internát. Protože se o to „máma“ nikdy nějak nezajímala, bylo mi velkým překvapením, když mi sdělila, že na intr mě nepustí a vybrala mi hotelovku vedle ve městě. Jéje, co jsem se nabrečela a kolik jsem roztrhala přihlášek, než mi došlo, že na výběr nemám.
V 16 přišla první velká (vlastně druhá, ale to není úplně tak důležité) láska. Byl o 4 roky starší, často spával u nás, já u něj. První rok, bylo všechno v pořádku. Pak začal „mámě“ z ničeho nic hrozně vadit a doslova mi zakazovala se s ním stýkat. Bez nějakého vysvětlení, bylo vidět, že ho úplně nenávidí. Jednu chvíli, se o mě musel i starat, dávat mi peníze na školu, když mě vyhodila za ním, protože jsem se ho nechtěla vzdát. Vydrželi jsme spolu necelý tři roky.
„Máma“ si mezitím našla chlapa, prodala kvůli němu byt, koupila si za to nový auto, já se odstěhovala k tátovi, protože to bylo blíž. Absolutně žádný zájem z její strany, nic. Asi po půl roce se s ním rozešla a pronajala si byt kousek od rodného města. Já se jí ozvala, jestli bych se mohla nastěhovat, zatoužila jsem po návratu do rodných krajů.
Stále pracovala v Německu a stále dávala bráchu hlídat babičce. Jenže bráchovi se u babičky z neznámých důvodů prostě moc nelíbilo a přál si být doma. No a protože pro brášku se udělalo všechno, co se mu na očích vidělo, dostala „máma“ výborný nápad. Udělám si ve škole individuální učební plán, začnu chodit do práce a budu se o něj starat. Navíc už mi bylo 18, takže bych si měla vydělávat a přidávat něco na živobytí.
Už když jsem se vrátila do svého nového „domova“, jsem poznala, že se mnou už se nepočítalo. Brácha měl zařízenej luxusní pokojíček, máma měla ložnici a já musela spát v obýváku na gauči. Začali nesmyslný zákazy, příkazy, tipu: všude otevřený dveře, nesmět se dívat přes dopoledne na televizi, protože bych správně měla být v práci, nebo ve škole, jedině se sprchovat, ne dýl než 10 minut a jedině večer, nesměla jsem chodit ven, aby brácha nebyl doma sám, atd. (Pro bráchu tyhle pravidla neplatila.)
No neustála jsem to, začala jsem školu flákat, utíkat z domova, našla jsem si práci s ubytováním a prostě se tak nějak postavila na vlastní nohy. Měla jsem skvělý šéfy, pomáhali mi se školou, se vším. Jenže museli zavřít.
Já ušetřeno nic neměla, „máma“ mě domů už nechtěla a jiná práce s ubytováním v okolí prostě nebyla. Našla jsem si na rychlo práci 300 km daleko, sebrala saky paky a s posledními 12 stovkama v kapse jsem se vydala na cestu. Jako servírka jsem projela celý Krkonoše, vydělávala slušný peníze a školu si odložila…
„Máma“ se o mě celou dobu nezajímala, nevěděla, kde jsem, co dělám, nic. Až jednu jsem měla slabší chvilku a napsala jí, že bych se chtěla vrátit, dodělat si školu, zda by mi s tím pomohla. Dostalo se mi kladné odpovědi a já plná nadějí pelášila domů. Jak jsem se spletla. Všechno bylo jako tenkrát, navíc mě místo „mámy“ začal šikanovat už i brácha.
Čirou náhodou jsem se dozvěděla, proč tak strašně nenáviděla toho mýho bývalýho. Snažila se ho svést a on nechtěl. Jenže moc dlouho to nevydržel, ke konci našeho vztahu spolu už udržovali milenecký vztah. I když už to bylo nějaký ten pátek, úplně mě to zlomilo. Opět jsem se sbalila, tentokrát na dobro a odjela taky do Německa. Často jsem se vracela do svého rodného města, našla si tu přítele (moje první láska, ale o tom jindy), nastěhovala se k němu a našla si tady opět i práci.
Po tom všem se mi po „mámě“ stejně stále stýskalo. Hlavně jsem otěhotněla a chtěla jsem ty naše vztahy dát dohromady. Nedalo mi to a zašla jsem na návštěvu. Začali jsme spolu tak nějak, zase bavit. Když asi viděla, že nic nepotřebuju, tak jí to docela šlo. A na malýho se hrozně těšila. Všechno bylo v pořádku, až na bráchovo chování.
Nechápu, co to z něj vychovala, normálně jí říká d*ž hubu, jdi do p**i, když mu něco uvaří, tak jí řekne, že to žrát nebude, a ona se tomu směje a běží mu uvařit něco jinýho. Je mu 18 let, už po třetí dělá první ročník na učilišti, teď udělal řidičák, dostal nový BMW, kapesný má asi jednou tolik, co já mateřskou. Tak tohle jsem dělala špatně? Že jsem byla vždycky hodná a chtěla ti být dobrou dcerou? Neřešila jsem to, jen jsem chtěla, aby měl malej babičku. I když já už k ní žádnej vztah neměla.
Asi před dvěma měsícema, se jí ozvala její vlastní sestra. Že přišla na to, že manžel hraje automaty, že všechno prohrál, nemají kde bydlet se dvěma dětmi a jestli by nevěděla o práci. Vzala jí k sobě do Německa. Jeden den tam teta vydržela, „máma“ se jí tam přede všemi smála, jaká je neschopná a že takovouhle práci nikdy nemůže zvládnout.
Po tomhle jsme o tetě dlouho neslyšeli a já si „mámy“ přestala už úplně vážit. Doslechla jsem se, že se „máma“ dozvěděla, že jsou na tom holky špatně a hrozně je přemlouvala, ať se k ní nastěhujou. Nakonec na to kývly, ono jim ani nic jinýho nezbývalo. Nabízela jsem jim bydlení u nás, ale odmítla s tím, že se nemůže nechat živit neteří a dala mi na hlídání psa a kočku.
Po třech dnech společného bydlení mi teta ráno volá, že je „máma“ v noci vykopla na ulici, protože jí brácha napsal, že pokud tam budou, tak se nevrátí domů. Pěkně se na to napila, a se slovama „Táhněte třeba do azyláku,“ je vyhodila na mráz.
Vzala jsem je k sobě. Vyprávěli mi o tom, jak jim zakazovala zavírat dveře, i když šly na záchod nebo do sprchy, jak jim přikazovala mít v pokoji furt otevřený okno. Teď, v zimě. Nesměly se v pokoji ani napít, nic. Našly si práci a po měsíci vydělaly na kauci bytu a můžou se odstěhovat. U nás mají pár věcí všechno ostatní u „mámy“v garáži. Ta jim odmítla garáž otevřít. Bez těch věcí se přestěhovat nemohly, neměly by na čem spát, pod čím spát, nic.
Už jsem to nevydržela a napsala jsem jí, proč má potřebu všem akorát ztěžovat život. (Sama se má hrozně za Matku Terezu). Napsala mi, že to není má věc, že vždycky věděla, že jsem úplně vygumovaná, ať ji neotravuju a už se mnou nechce mít nikdy nic společného.
Uf. Nějak to se mnou už ani nehlo, pár ošklivých věcí jsem od ní už slyšela. Vlastně je mí jí líto, nejspíš musí být nemocná, protože kdo se takhle chová? Přála bych si, aby jí to jednou došlo. Navíc jsem opět těhotná, ale tentokrát mám pocit, že bez téhle babičky se už asi obejdeme…
Přečtěte si také
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1038
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 737
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 666
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 583
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 502
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 1234
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1702
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 596
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 1153
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 974
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...