Život bez mámy

Celý život se o moji výchovu snažila nějaká cizí paní. Nechává si říkat MÁMA. Kdo je to máma, jsem pochopila až ten den, kdy já sama se stala mámou. A o té paní, od které jsem se nikdy nedočkala kouska mateřského citu, bych vám chtěla napsat.

Začalo to už od mých třech měsíců. Mé matce v té době bylo 20 let a usmyslila si, že mateřská dovolená není nic pro ní. Pod záminkou většího výdělku mě začala dávat na hlídání babičce a odjela pracovat do Německa.

Otec v tu dobu dost podnikal, ale pořád se o mě staral víc než „máma“. Z tohohle raného dětství si toho zas až moc nepamatuji, jen vím, že špatně jsem se určitě neměla. „Máma“ měla nejspíš černé svědomí a já měla všechno, co jsem chtěla, na co jsem si vzpomněla. A u babičky bylo skvěle.

Po pěti letech se mi narodil bráška. S ním vydržela doma něco málo přes rok a vše se vrátilo do starých kolejí, až na to, že k babičce jsme jezdili už dva. V mých 11 letech se naši rozvedli, po zdlouhavých soudech jsme zůstali „mámě“, která dostala polovinu peněz za barák, za který nám pořídila byt, nastěhovala do něj babičku a vrátila se zpět do Německa.

Domů jezdila většinou po 5 dnech práce na 2 dny. Živě si vzpomínám, jak nám ji věčně domů nosili chlapi opilou. A vždycky se mě svým ztěžklým jazykem vyptávala, zda je dobrá matka. Vždycky jsem odpověděla, že ano a věřila, že všechno, co dělá, dělá pro nás, abychom se měli dobře. Nějak jsem si to zatím neuvědomovala, začala mi puberta, já lítala od rána do večera venku, doma jsem se moc neohřála.

Přišla devátá třída a s ní rozhodování, co dál. Jelikož jsem vždycky měla vyznamenání bez sebemenšího problému a potřeby se učit, vybrala jsem si střední školu s právnickým zaměřením, asi 100 km daleko, tím pádem bych musela na internát. Protože se o to „máma“ nikdy nějak nezajímala, bylo mi velkým překvapením, když mi sdělila, že na intr mě nepustí a vybrala mi hotelovku vedle ve městě. Jéje, co jsem se nabrečela a kolik jsem roztrhala přihlášek, než mi došlo, že na výběr nemám.

V 16 přišla první velká (vlastně druhá, ale to není úplně tak důležité) láska. Byl o 4 roky starší, často spával u nás, já u něj. První rok, bylo všechno v pořádku. Pak začal „mámě“ z ničeho nic hrozně vadit a doslova mi zakazovala se s ním stýkat. Bez nějakého vysvětlení, bylo vidět, že ho úplně nenávidí. Jednu chvíli, se o mě musel i starat, dávat mi peníze na školu, když mě vyhodila za ním, protože jsem se ho nechtěla vzdát. Vydrželi jsme spolu necelý tři roky.

„Máma“ si mezitím našla chlapa, prodala kvůli němu byt, koupila si za to nový auto, já se odstěhovala k tátovi, protože to bylo blíž. Absolutně žádný zájem z její strany, nic. Asi po půl roce se s ním rozešla a pronajala si byt kousek od rodného města. Já se jí ozvala, jestli bych se mohla nastěhovat, zatoužila jsem po návratu do rodných krajů.

Stále pracovala v Německu a stále dávala bráchu hlídat babičce. Jenže bráchovi se u babičky z neznámých důvodů prostě moc nelíbilo a přál si být doma. No a protože pro brášku se udělalo všechno, co se mu na očích vidělo, dostala „máma“ výborný nápad. Udělám si ve škole individuální učební plán, začnu chodit do práce a budu se o něj starat. Navíc už mi bylo 18, takže bych si měla vydělávat a přidávat něco na živobytí.

Už když jsem se vrátila do svého nového „domova“, jsem poznala, že se mnou už se nepočítalo. Brácha měl zařízenej luxusní pokojíček, máma měla ložnici a já musela spát v obýváku na gauči. Začali nesmyslný zákazy, příkazy, tipu: všude otevřený dveře, nesmět se dívat přes dopoledne na televizi, protože bych správně měla být v práci, nebo ve škole, jedině se sprchovat, ne dýl než 10 minut a jedině večer, nesměla jsem chodit ven, aby brácha nebyl doma sám, atd. (Pro bráchu tyhle pravidla neplatila.)

No neustála jsem to, začala jsem školu flákat, utíkat z domova, našla jsem si práci s ubytováním a prostě se tak nějak postavila na vlastní nohy. Měla jsem skvělý šéfy, pomáhali mi se školou, se vším. Jenže museli zavřít.

Já ušetřeno nic neměla, „máma“ mě domů už nechtěla a jiná práce s ubytováním v okolí prostě nebyla. Našla jsem si na rychlo práci 300 km daleko, sebrala saky paky a s posledními 12 stovkama v kapse jsem se vydala na cestu. Jako servírka jsem projela celý Krkonoše, vydělávala slušný peníze a školu si odložila…

„Máma“ se o mě celou dobu nezajímala, nevěděla, kde jsem, co dělám, nic. Až jednu jsem měla slabší chvilku a napsala jí, že bych se chtěla vrátit, dodělat si školu, zda by mi s tím pomohla. Dostalo se mi kladné odpovědi a já plná nadějí pelášila domů. Jak jsem se spletla. Všechno bylo jako tenkrát, navíc mě místo „mámy“ začal šikanovat už i brácha.

Čirou náhodou jsem se dozvěděla, proč tak strašně nenáviděla toho mýho bývalýho. Snažila se ho svést a on nechtěl. Jenže moc dlouho to nevydržel, ke konci našeho vztahu spolu už udržovali milenecký vztah. I když už to bylo nějaký ten pátek, úplně mě to zlomilo. Opět jsem se sbalila, tentokrát na dobro a odjela taky do Německa. Často jsem se vracela do svého rodného města, našla si tu přítele (moje první láska, ale o tom jindy), nastěhovala se k němu a našla si tady opět i práci.

Po tom všem se mi po „mámě“ stejně stále stýskalo. Hlavně jsem otěhotněla a chtěla jsem ty naše vztahy dát dohromady. Nedalo mi to a zašla jsem na návštěvu. Začali jsme spolu tak nějak, zase bavit. Když asi viděla, že nic nepotřebuju, tak jí to docela šlo. A na malýho se hrozně těšila. Všechno bylo v pořádku, až na bráchovo chování.

Nechápu, co to z něj vychovala, normálně jí říká d*ž hubu, jdi do p**i, když mu něco uvaří, tak jí řekne, že to žrát nebude, a ona se tomu směje a běží mu uvařit něco jinýho. Je mu 18 let, už po třetí dělá první ročník na učilišti, teď udělal řidičák, dostal nový BMW, kapesný má asi jednou tolik, co já mateřskou. Tak tohle jsem dělala špatně? Že jsem byla vždycky hodná a chtěla ti být dobrou dcerou? Neřešila jsem to, jen jsem chtěla, aby měl malej babičku. I když já už k ní žádnej vztah neměla.

Asi před dvěma měsícema, se jí ozvala její vlastní sestra. Že přišla na to, že manžel hraje automaty, že všechno prohrál, nemají kde bydlet se dvěma dětmi a jestli by nevěděla o práci. Vzala jí k sobě do Německa. Jeden den tam teta vydržela, „máma“ se jí tam přede všemi smála, jaká je neschopná a že takovouhle práci nikdy nemůže zvládnout.

Po tomhle jsme o tetě dlouho neslyšeli a já si „mámy“ přestala už úplně vážit. Doslechla jsem se, že se „máma“ dozvěděla, že jsou na tom holky špatně a hrozně je přemlouvala, ať se k ní nastěhujou. Nakonec na to kývly, ono jim ani nic jinýho nezbývalo. Nabízela jsem jim bydlení u nás, ale odmítla s tím, že se nemůže nechat živit neteří a dala mi na hlídání psa a kočku.

Po třech dnech společného bydlení mi teta ráno volá, že je „máma“ v noci vykopla na ulici, protože jí brácha napsal, že pokud tam budou, tak se nevrátí domů. Pěkně se na to napila, a se slovama „Táhněte třeba do azyláku,“ je vyhodila na mráz.

Vzala jsem je k sobě. Vyprávěli mi o tom, jak jim zakazovala zavírat dveře, i když šly na záchod nebo do sprchy, jak jim přikazovala mít v pokoji furt otevřený okno. Teď, v zimě. Nesměly se v pokoji ani napít, nic. Našly si práci a po měsíci vydělaly na kauci bytu a můžou se odstěhovat. U nás mají pár věcí všechno ostatní u „mámy“v garáži. Ta jim odmítla garáž otevřít. Bez těch věcí se přestěhovat nemohly, neměly by na čem spát, pod čím spát, nic.

Už jsem to nevydržela a napsala jsem jí, proč má potřebu všem akorát ztěžovat život. (Sama se má hrozně za Matku Terezu). Napsala mi, že to není má věc, že vždycky věděla, že jsem úplně vygumovaná, ať ji neotravuju a už se mnou nechce mít nikdy nic společného.

Uf. Nějak to se mnou už ani nehlo, pár ošklivých věcí jsem od ní už slyšela. Vlastně je mí jí líto, nejspíš musí být nemocná, protože kdo se takhle chová? Přála bych si, aby jí to jednou došlo. Navíc jsem opět těhotná, ale tentokrát mám pocit, že bez téhle babičky se už asi obejdeme…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
6873
13.3.17 01:41

Bez tehle babicky se obejdete určitě. Nadobro bych ukoncila jakykoliv kontakt, vzdyt tahle zenska je uplna noční můra. Nezbývá než utnout vsechny kontakty a smířit se s realitou. Držím palce :hug:

Edit: Překlep.

Příspěvek upraven 13.03.17 v 01:43

  • Nahlásit
  • Zmínit
1885
13.3.17 05:52

Trochu jsem se do toho zamotala :) „V 16 přišla první velká (vlastně druhá, ale to není úplně tak důležité) láska. Byl o 4 roky starší…“ Toto byla tvá druhá láska? a první byla ještě před 16 narozeninami? a dosavadního „manžela, přítele“ máš jako třetí lásku?

Není to podstatné, ale mám v tom zmatek :kytka:

Bez takové matky bych se jisto jistě obešla.. Vůbec nechápu ale tvou potřebu se neustále vracet a poižovat se, podlézat… Trvalo, než ti to došlo, že prostě nikdy nebudeš pro svou „matku“ dost dobrá.. Ale vlastně ti i rozumím.. Chtěla jsi ji dát šanci.. NO ale stačila by jedna šance, možná dvě.. ne tolik :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1529
13.3.17 07:01

Pane jo :( mela jsi to pekne tezke :( hlavne ze ted je ti lip :) me by zajimalo co je s babickou? A ze jses rafsi nevracela k ni.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4227
13.3.17 07:05

Jak já ti rozumím, holka.
Mám s matkou podobně „vřelý“ vztah, ovšem s tím rozdílem, že já s ní vyrůstala a neměla jsem štěstí na výchovu babičkou, ale to není důležité.

Udělala si co jsi mohla, několikerá snaha o rodinný kontakt, který vyšel naprázdno. Vnouček se bez takové babičky určitě obejde. No, možná třeba je taková, že uznává pouze mužské potomky (vlastní případ) a ostatní jsou jenom „nepovedky“. Blbý humor, já vím, ale u nás to tak bylo. Moje matka má dvě vnučky a jednoho vnuka - tři dcery a jednoho syna. Hádej, kdo se u ní má dobře.
Já s ní rozvázala styky naprosto, pak k vůli dceři jsem dala další šanci, teď je to o jednom kontaktu během roku - kdy se příjde podívat za vnučkou - bydlíme od sebe pár set metrů - ale všude po městě neustále o malé mluví jako by s ní byla denně. To je taky nemoc:-D.
Neřeším, a je pro mne cizí. Pozdravíme se, když se potkáme, prohodíme pár slov o počasí a nemocech. Toť vše.

Takže chápu, jak to, žes jí dala tolik šancí - navíc, když jsi nepoznala opravdovou mateřskou lásku a toto chování brala jako normu, tak to, že si se nakonec rozhodla pro absolutní odstřihnutí.
:hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 07:58

To vis ze obejde! Myslim ze deti rozhodne o nic neprichazi, protoze to vlastne ani nikdy nemely. Uvozovky u slova mama jsou opravdu na miste. A co tata a babicka? To nejhorsi uz mas snad za sebou, hodne stesti do budoucna!

@Andrea.Tom pro cloveka kterej to nezazil, je to nepredstavitelny, je to neco jako zensky, co zustavaji s tyranama. Myslim ze je i prirozeny, chtit mit fajn (nebo alespon nejakej) vztah s rodici. I kolem me je bohuzel spousta lidi s rodici(v naprosto otresnejch ale i relativne schudnejch vydanich), jimz se proste nelze zavdecit a presto se o to jejich deti stale znovu a znovu avsak stale neuspesne snazi. U nekoho ten pohar driv nebo pozdeji pretece, u nekoho ale vubec. Ono je myslim docela tezky uz jen prijmout fakt, ze clovek, kterej by ti mel byt nejblize, se vubec dokaze takto chovat. A bez odstupu, jeste osobne zainteresovana, to asi proste posuzujes uplne jinak nez to vidime my zvenci.

Příspěvek upraven 13.03.17 v 07:59

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 08:38

Co vše na mě působilo z deníčku v pořadí, v jakém mě ty myšlenky napadaly:

  1. střední škola s právnickým zaměřením? to je pro mě nějaká novinka..
  2. ukřivděně vyčítáš, že mámě vadil přítel, ale neznám nikoho, kdo by v 16ti mohl vodit domů (NA NOC!) dvacetiletého kluka…
  3. neskutečně z toho všeho čiší tvá ukřivděnost, nenávist a zášť k bratrovi, snad i závist - jsi nešťastný člověk, dělej se sebou něco
  4. musela jsem se zasmát u věty: jako servírka jsem projela celý Krkonoše (tomu říkám kariéra :-P)
  5. píšeš, že si hrála matka na Matku Terezu, přitom mi připadá, že děláš totéž a snažíš se nám tu líčit, jak ty jsi vlastně byla vždycky ta hodná a co všechno jsi udělala..
  6. píšeš, že jsi zase těhotná, ale o minulém těhotenství/dítěti tam už zmínka nepadla (ani o nějakém tvém partnerovi)

Celkově je deníček psaný někým, kdo je velmi nevyzrálý a psychicky nevyrovnaný. Přeji ti abys našla klid a pořád se nenimrala ve starých křivdách… :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
6389
13.3.17 09:35

Mám podobný názor jako @reinkarnace

V první řadě se přestaň vnucovat. Ono znám dost lidí co se vnucujou jenom aby pak mohli povídat jak to bylo hrozné. Prostě se na to vykašli a bude se ti žít líp, přestaň se v tom pitvat.
Za druhé, neopakuj chyby své matky, dej svým dětem hlavně stabilní domov a rodinu. Nic o tom nepíšeš ale doufám že si uvědomuješ důležitost domova. To je to hlavní co máš řešit, aby tvoje děti neprožívali to samé.
A doporučila bych návštěvu psychologa, jenom na vykecání, protože z toho cítím že máš potřebu se o tom svěřovat aby se ti ulevilo, což je pochopitelné, psycholog ti ještě může poradit co s těmi pocity křivdy co máš. Rozhodně to zkus, už je proto aby měli tvoje děti opravdu vyrovnanou mámu. ;)

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 10:05

@reinkarnace

1. pro tebe novinka, nicméně střední školy s právnickým/právním zaměřením normálně existují. Někde jako „Střední škola právní“, „Právní akademie“, „SOŠ zaměřená na komunikační a právnické dovednosti“ apod. Mimo běžné předměty mají třeba předměty Právo, Právní angličtina apod. Nic nového pod sluncem.

2. řekla bych, že ukřivděně mamince vyčítá to, že přítel jí nějakou dobu nevadil, vadil jí až po tom roce, kdy, jak už teď ví, s ním maminka začala spát. Mně se tato výčitka zdá naprosto na místě.

3. z popisu okolností - nepřijde ti ta zášť vůči bratrovi přirozená? Matka podělala svůj vztah se svou dcerou, podělala i vztah dcery a syna (kvůli tak markantní odlišnosti v přístupu) a ty napíšeš dceři, že je záštiplná, nešťastná a ať se sebou něco dělá? Nemá ve své situaci nárok na negativní pocity vůči lidem, co jí ztrpčovali život v době, kdy je nejvíce potřebovala?

4. a autorka tomu snad říká „kariéra“, požaduje uznání a chce za to plácat po rameni? Jen popisuje, jak se stavěla na vlastní nohy a musela se zaopatřit v době, kdy ji totálně odepsala její vlastní matka (už tím, že ji nepustila na školu, na kterou evidentně měla a chtěla a jí nezbylo nic jiného, než projíždět jako servírka Krkonošemi)

6. padla zmínka o prvním dítěti (synovi). Deníček není o těhotenství a partnerech, je o vztazích s matkou, předpokládám, že proto byl i zmíněn i jen ten jeden partner, se kterým jí spala maminka.

Určitě by autorka potřebovala pomoc odborníka - psychoterapeuta, který by jí pomohl se vyrovnat s tím, co zažívala v dětství a mládí. Ten by jí, mimochodem, taky nikdy neřekl něco ve smyslu „přestaň se cítit ukřivděně“, protože autorka zaprvé podle toho, co píše, má naprostý nárok cítit se ukřivděně, zadruhé přestat se nějak cítit nejde docílit rozkazem ani fackou. Tvé „přání“ nakonec je fakt bomba. Za „nimrání se ve starých křivdách“ považuji třeba to, když někdo v páté třídě vyhodí z okna květináč, svede to na tebe a ty to řešíš a vracíš se k tomu ještě ve čtyřiceti. Nefungující vlastní matka, která ti v životě zkomplikovala, co mohla, a neváhala ti dávat najevo, že jsi pro ni přítěží, to opravdu není nějaká „stará křivda“, to je něco, co od dětství utvářelo autorčinu osobnost a brutálně ji handicapovalo do budoucna. Vyhledání odborníka je v autorčině případě určitě na místě, způsob, jakým jí „radíš“ ty, by se dal nazvat viktimizací oběti.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 10:25

@SlečnaDahlia ale probohaaa…tak jednak jsem pátrala, co to je ta slavná střední právnická - jsou to všechno firmy (soukromé školy) takže na to člověk musí mít hlavně ty finance o ničem jiném to není. Nadané děcko jde na práva přes gympl (na státní uznávanou školu)..no a k té „oběti“…je jedno, jak hluboká křivda je..ale vléct si něco celý život je prostě jen přežívání, frustrovat se tím je k ničemu. A je jedno zda se to týká matky, bratra, života, práce, ztráty dítěte…jsou různě „závažné“ životní situace, ale nemůžeš o tom psát vzteklé deníčky, kde budeš vinu svalovat na kde koho…prostě se tím musí přestat zabývat, vzít to tak, jak to je a naučit se být spokojená tak, jak je. Tvůj komentář byl nesmírně vyhrocený. 8)

  • Nahlásit
  • Zmínit
787
13.3.17 10:51

@SlečnaDahlia :potlesk: naprosto souhlasim, autorka se chtela vypovidat a misto toho dostane takovou sodu, nechapu 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 11:19

Tak autorku neznáme, nevíme jestli má v sobě třeba zbytečnou křivku, ale pokud je vše co napsala pravda, tak je myslím zast a křivda na místě. A nemyslím si že by se měla zakladatelka nad sebou zamyslet.. Odpustit ano, ale zapomenout stejně nikdy nejde a to platí u všeho. Naopak je bezva že se vlastně už od dětství o sebe postarala a zvládla to. A jestli ji pohání ona nespravedlivost a křivda co zažila, tak proč ne. Co se týče názoru že objizdela jako servírka Krkonoše a myslí si že dělala kariéru.. Já to z toho necítím, beru to tak že byla natolik schopna odjet do jiného města a bez pomoci ostatních se uživit, což je vzhledem k jejímu věku super.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1882
13.3.17 11:36

@reinkarnace Moje sestra je teď v maturitnim ročníku na STÁTNÍ pravnicke skole. Jmenuje se Stredni odborna skola pro administrativu EU ;) obor ma právo. Asi si pátrala špatně.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 11:38

@Terezxx Tak zas tak podrobně jsem fakt nepátrala :-D za nás to nebylo no…

  • Nahlásit
  • Zmínit
859
13.3.17 12:35

@reinkarnace fyi krom toho soukromé střední školy jsou naprosto normální součástí vzdělávací nabídky v ČR a až na extrémy ti na ně pouze finance fakt nestačí. Nejedna má pak naopak „za ty prachy“ výrazně vyšší kvalitu, než leckterá státní. Vykopej se z temného komunismu, že za něco platíš neznamená, že je to dílo Satana ;) Toliko za absolventku státního gymplu se soukromou školou v rodině.

Jinak tvé rady ohledně starých křivd zní pěkně, akorát prostě nefungují. Buď tě traumata z minulosti prostě netrápí a oklepeš se z nich samovolně anebo si holt to řešení nějakou tu dobu žádá. Autorka má za sebou svého druhu vztahové peklo a rozhodně nepřehání, když se chce toliko v podstatě anonymně vypovídat. Samozřejmě do dalšího života by jí vyrovnávací proces s doprovodem psychoterapeuta mohl být užitečný. Jako každému, kdo projde něčím hnusným a chce to sklepat a jít dál.

  • Nahlásit
  • Zmínit
8056
13.3.17 13:35

@reinkarnace Tentokrát jsi fakt přestřelila… obvykle na tvém komentáři dokážu najít něco, co cítím stejně. Dneska se přikláním k @SlečnaDahlia

  • Nahlásit
  • Zmínit
5631
13.3.17 14:25

Hmmm, smutné, je-li to tak.

Ovšem - jak to nedělám, mrkla jsem, kde autorka diskutuje a… :nevim: :think:

edit: @MartinaIrena A nic. Jen, že v červnu je těhotná, v červenci má depresi před menstruaci… A kam jinam se schovat, než k mámě… Takže toto.

Příspěvek upraven 15.03.17 v 06:24

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 14:36

Měla jsi to pěkně těžký :?
Bez téhle babičky to určitě zvládnete.

  • Nahlásit
  • Zmínit
37
13.3.17 15:02

@reinkarnace Jak vůbec můžeš něco takového napsat?! Ty bys na jejím místě byla šťastná a psychicky vyrovnaná?? A to, že prošla jako servírka celé Krkonoše asi nebude chlubení se kariérou, ale sdělení skutečnosti, že se takhle dokázala sama uživit. Chtěla bych vidět Tvoji kariéru, kdybys byla na jejím místě s nedokončenou hotelovkou a bez bydlení.. Ale to právě člověk, který nic podobného nezažil, nemůže pochopit..takže tu nevyzrálost spatřuji spíš u Tebe z toho Tvého příspěvku. Autorka deníčku má můj obdiv, že to co popisuje, zřejmě ustála.

  • Nahlásit
  • Zmínit
1596
13.3.17 16:59

Je mi to moc líto. Matka by měla být tím nejbližším člověkem… Doufám, že se s tímto handicapem popereš a svým dětem předáš to, co jsi bohužel s matkou nezažila- pocit, že jsou milovaní…
Zdá se, že ses s tou křivdou ještě nesrovnala. Klidně bych vyhledala pomoc nějakého odborníka, aby ti poradil, jak na to. Držím palce :hug:

Jo a o tuhle babičku bych své děti klidně připravila, lepší žádná, než taková mršina…

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
13.3.17 20:41

@Alichi a…?

  • Nahlásit
  • Zmínit
11595
13.3.17 20:46

@reinkarnace Tak to me treba prisel tvuj komemtar daleko vic vyhroceny nez komemtar @SlecnaDahlia

  • Nahlásit
  • Zmínit
143
13.3.17 21:42

@reinkarnace No nezlob se, ale mě tvůj komentář přijde proti autorce dost zaměřený. Střední školy s právním zaměřením nejsou jen soukromé, a i kdyby ano, tak proč máš potřebu je shazovat? To si snad nikdo nemyslí, a ani autorka, že by z takové školy byla hned právníkem. Přijde mi, že ti vadí asi způsob, jakým píše o své matce, ale podle mého názoru má rozhodně právo se cítit ukřivděně. Mě naopak přijde obdivuhodné, pokud se někdo rozhodne živit sám tak brzo, když není zbytí, a povyšovat se, že to není žádná kariéra, no to snad každému je jasné. Nechápu moc tohle rejpání do autorky, asi máš sama nějaký problém s dětmi a rodinou.

  • Nahlásit
  • Zmínit
13.3.17 22:19

To zvládneš

Tohle je rozhodně příběh k zamyšlení. Bez takové babičky se na 100% obejdeš. Držím ti palce a přeji zdraví dětem i tobě. Obdivuji že i když jsi to měla těžké dokázala jsi se postavit na vlastní nohy :potlesk: :srdce:. Měj hodně úspěchu v životě :srdce:, myslím že jsi si už špatné věci vybrala. Hodně štěstí :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
185
14.3.17 07:29

@SlečnaDahlia S tímto názorem se ztotožňuji. Jsem ráda, že to v podstatě napsal někdo „za mě“…

  • Nahlásit
  • Zmínit
5043
14.3.17 11:45

@reinkarnace : Nezlob se, ale Tvůj příspěvek je napsán arogantně a v mnoha bodech nemáš pravdu.

  • Nahlásit
  • Zmínit
10206
14.3.17 20:31

Zajímavý zivotni příběh, moc se mi libi jak si vyzrala v silnou ženu a do dalsich dnu ti fandím :srdce:
Jediný, co me osobně rušilo, ze jsi pokaždé slovo mama a domov dala do uvozovek. Z toho co píšeš by to bylo evidentní i bez nich, jak se veci mají.

  • Nahlásit
  • Zmínit
7901
15.3.17 08:07

Já nechápu jak si mohla mít o ní zájem už po pár řádcích. :nevim: Tohle stvoření si titul máma ani nezaslouží. Bude vám jistě lépe. Už jen představa že by sáhla na mé dítě by mě děsila. Hodně štěstí tobě i tvé rodině. :mavam:

  • Nahlásit
  • Zmínit
22.3.17 11:51

@reinkarnace
Ja vubec nechapu, proc ses do autorky takovym zpusobem obula.
Nic z toho co jsi napsala nema odpodstatneni, jsi jen sama kritika. Tyto denicky slouzi k tomu, aby se clovek vypsal (vypovidal), tudiz mi nejde na rozum, proc ti to tak hrozne vadi.
Ja myslim, ze to tezko chapou lide, kteri ze zkusenosti mluvit nemohou, protoze jim zivot takhle tezke chvile nenadelil. Myslim, ze pokud jsi nicim takovym neprosla, nemas vubec pravo kritizovat neci pocity a snahu o spojeni s rodinou.

Ja si to zazila s mym otcem, a i kdyz to neni matka ale otec, tezko se mi za nim nevnucuje, je to prirozene.

Kariera v Krkonosich - tu hloupou poznamku jsem taky nepochopila - co jsi to tam placala o kariere? Chudak holka nemela kam jit, v kapse 1200.

Příspěvek upraven 22.03.17 v 11:52

  • Nahlásit
  • Zmínit