Život na druhou aneb Maminkou na vysoké

Po maturitě půjdeš na vysokou, potom budeš pár let pracovat, najdete si bydlení a pak se vdáš a založíte rodinu. A nebo taky ne.

Zapadající slunce ohlašuje konec dalšího krásného dne a já ho smím pozorovat z terasy, popíjet přitom vynikající víno za osmdesát euro a objímat svou starší dceru, která se ke mně láskyplně tiskne. Už od života nemůžu chtít víc. Myslím, že přesně takhle vypadá maximální štěstí a víc než kdy jindy si jsem jistá, že v mém životě neexistuje jediná věc, kterou bych udělala jinak.

Byly ale chvíle, a nebylo jich zrovna málo, kdy se mi někteří, a těch bylo asi ještě víc, snažili podsouvat, že takhle to není správně. „Já nechápu, jak tohle může někomu stačit,“ nechala se slyšet moje bývalá spolužačka z gymplu na svatbě naší společné kamarádky. Prostě mohlo, no. Měla jsem tehdy už obě dcery a dokončeného bakaláře, ale byla jsem s holkama doma a do práce jsem se ještě nechystala. Nebylo kam spěchat. Po dětech jsem moc toužila a nechtěla jsem čas strávený s nimi vyměnit za pár tisícovek navíc, i když by se nám v té době dost hodily. Jenže peníze se hodí vždycky a čím víc jich člověk má, tím víc jich potřebuje. A já tehdy potřebovala spíš své dcery a ony potřebovaly mne.

Začalo to ale ještě o pár let dřív, když si ta stejná holka na jednom podzimním srazu spolužáků ve stylu víno a vodní dýmka všimla, že nepiju a s vytřeštěnýma očima se mě zeptala, jestli čekám dítě. Čekala jsem. Naprosto plánovaně jsem v létě mezi druhákem a třeťákem otěhotněla a v ten listopadový večer se mi pod svetrem rýsovalo malé bříško, kterého si vzápětí všimla taky. Nic jsem jí nevymlouvala ani nevysvětlovala, a už vůbec jsem jí neříkala, že jsme před jedenácti měsíci o jedno dítě přišli. K ničemu by to nebylo, každá jsme měly svou pravdu a každá tu jedinou správnou, jak taky jinak.

Nebyla jediná, komu se načasování našeho rodičovství příliš nezdálo, s podobnými reakcemi jsem se během těhotenství setkala spoustukrát a jinak tomu nebylo ani v porodnici, kde se sestřičky pozastavovaly především nad mým statusem studentky zdravotnického oboru. Nejspíš se nemohly shodnout, jestli jsem nedávala pozor při přednáškách nebo jen v posteli.

Ať tak, či tak, v dubnu se nám narodila naše první dcera a svět, ve kterém jsem se náhle ocitla, se začal nápadně podobat jízdě na horské dráze. Naše holčička nebyla tak krásná, jak jsem si představovala, a už vůbec nebyla tak klidná a spavá, jak miminka bývají. A nebo nebývají? Nevím. V každém případě začalo nejtěžší období v mém životě. Mladá, nezkušená a osamocená ve velkém městě daleko od rodiny jsem se pokoušela starat o své dítě. Plakala jsem. Plakaly jsme obě a dodnes nevím, která z nás víc.

Náš partnerský vztah tehdy procházel pořádnou zátěžovou zkouškou a rok a čtyři měsíce od jejího začátku jsme naši lásku stvrdili svatbou. Jsi můj muž a jsem tvá žena. Po svatební cestě skončilo léto a začala škola. Plán byl jasný. Teda jak komu.

Vědoma si vlastní výjimečnosti přišla na svět naše druhá dcera a přinesla s sebou nekonečné množství lásky. Můj soukromý lunapark má od té doby zavřeno a můj život dostal zpět řád a smysl. Úspěšně jsem, i přes různá úskalí, dokončila studium a dnes se díky tomu můžu věnovat smysluplné práci a pomáhat druhým.

A čím mě život překvapí dál?

Přečtěte si také

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část

„Maminko, ty záříš!“ – 2. část
  • PenelopaW
  • 16.05.26
  • 954

Když mi primářka onkologie zkraje ledna 2025 plánovala léčbu, žila jsem v bludu, že všechno končí operací a ozařování je taková trapná formalita. No, není :). Chvíli to ale trvalo, než mě vyvedli z...

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
PenelopaW
2978
11.8.19 09:14

Líbí se mi, že jste se vydali vlastní cestou, přestože dnešní schéma je takové, jak popisuješ v úvodu.

Mně otěhotněla spolužačka na Bc. oboru, bylo jí něco málo přes 20, a taky jsem si říkala, kam spěchá. Nutno ovšem dodat, že jsem vycházela hlavně z vlastní zkušenosti, kdy jsem si sama připadala jako dítě, netušila jsem, jak funguje běžná realita (kde se shání práce, kde se co platí,… - vše za mne řešili rodiče), natož abych si dovedla představit starat se o nějakou malou - v mých představách hodně abstraktní a neuchopitelnou - bytost. Touha po dítěti u mne přišla až se současným partnerem, u kterého jsem věděla, že S NÍM děti chci. Žádné racionální úvahy, jako předtím - AŽ dostuduji, AŽ seženu práci, AŽ skončí zkušební doba, AŽ si něco v životě užiju… Zpětně si říkám, že kdybych ho potkala dřív, možná bych do toho vlítla taky těsně po dvacítce. Když si člověk odmyslí tu sociální nezralost a třeba i ekonomickou nezajištěnost, tak z hlediska věku čím dříve, tím lépe :).

I když jste o jedno miminko přišli, i když to pak po narození holčičky nebylo takové, jak si člověk třeba představoval, gratuluji, že jste všechny krize ustáli, ale hlavně k oběma dětem a jsem ráda, že žiješ život, jaký je pro Tebe a pro Vás nejlepší :kytka:.

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
11.8.19 11:12

Znam spoustu partnerstvi a manzeltvi, ktere fungovalo na az…vetsina z nich bud deti nema nebo mit nebude. Na stredni skole jsem mela jine ambice nez plozeni, takze toto komentovat nebudu.

Zase na druhou stranu znam i plno nactiletych matek. Bez podpory rodicu by se nedokazaly odpichnout a zacit na sobe pracovat, aby jednou byly sobestacne.

Nekdo se zkratka do materstvi tak zamiluje, ze ho nic jineho pak uz nenaplnuje. Ja si ale myslim, ze by tam nejaka zakladna byt mela - z lasky a stesti se jeste nikdo nenajedl.

Denicek zajimavy, dekuju :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
11.8.19 11:18

@Astyna88 Mrzí mě název deníčku, který vymysleli admini, otěhotněla jsem na VŠ

  • načítám...
  • Zmínit
Mallorka
4535
11.8.19 11:51

@Karleon proto jsem cely deníček nepochopila. Nadpis mi vůbec nesedel.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
11.8.19 11:57

@Mallorka Už ráno jsem psala adminům, ale reakce zatím žádná.

  • načítám...
  • Zmínit
Kukacka123
7712
11.8.19 12:09

@Karleon ja si rikala, ze je to nejake divne :mrgreen: podle nadpisu jsem si rikala - ty blaaaho, na stredni mezi druhakem a tretakem jsem byla sama dite 8o ale pokud to bylo uz na VS, tak to celkem chapu :) ja teda mela pritele (ted uz manzel), ktery taky studoval a dite jsme chteli po skole, az budeme vydelavat (nakonec jsem diky okolnostem pracovala bohuzel x bohudik?! temer 4 roky). Mozna kdyby pracoval, bylo by to jine, nevim. Ale vedela jsem, ze on je ten, se kterym dite chci :srdce: a ted mame temer 14 mesicni dceru a je to uzasne :srdce: ja nikdy nebyla a ani nejsem karieristka, rodina je pro me nade vse :srdce: do prace se taky nezenu, chci si deti uzit :kytka: a jeste chceme alespon jedno miminko. Do toho stavime baracek a nekdy je to opravdu zahul s penezma i psychicky, ac ma manzel moc peknou vyplatu. Ale nelituji jedineho rozhodnuti, rozhodne ne toho mit dite. To bylo nase nejlepsi rozhodnuti v zivote :srdce: :srdce: :srdce: takze te naprosto chapu, at si kazdy rika, co chce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
veria
45689
11.8.19 16:50

Proc se zminujes o ceně vina, jako aby bylo vidět ze z vás ani se 2 detma nejsou socky? :mrgreen:

Jinak i já jsem pochopila zes otěhotněla plánovaně na střední a říkala si to je teda síla :lol: Ale za to nemůžeš kdyz název vymyslely adminky, zřejmě to teda nepochopila celé.
Na vysoké už ty plánované deti chápu o něco víc i když pro mne by to nebylo, učit se na zkoušky s miminem si nějak neumím představit to musí byt hodně náročné. O tom ze člověk neuzije studentský život to krasne bezstarostné období které se už nikdy nebude opakovat, ani nemluvě. Ale tak nekomu to asi nevadí. Tak hodně štěstí. :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
zuzikka
1779
11.8.19 18:00

Moc fandím lidem, jako jsi ty! :srdce: Co se nebojí žít život jinak. Obdivuju víc, než ty „zodpovědné“, kteří radši nic neriskují a jdou starou známou cestou. Nejdřív dostudovat, pak pracovat, vydělat si na bydlení a rozjet kariéru a pak do stabilního prostředí a vztahu přivést dítě. Naštěstí nemusíme žít všichni stejně.

  • načítám...
  • Zmínit
Astyna88
781
11.8.19 18:55

@Karleon

Ahaa, ja to prave cetla znovu :lol: ja jsem prave pochopila, ze pises o stredni skole :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
admin
20834
12.8.19 11:20

@Karleon Omlouvám se za komplikace s názvem deníčku, už se to nebude opakovat a případnou navrhovanou změnu příště dáme vědět před vydáním. :hug: Je současná verze v pořádku?

Krásný den všem,
Monika

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka1
12.8.19 12:59

A ta cena vina je zminovana proc? 8o :roll:

  • Upravit
Karleon
6499
12.8.19 15:38

@Hanka1 A proč tě na celém deníčku zaujalo zrovna tohle?

  • načítám...
  • Zmínit
Pennya
3274
12.8.19 17:49

@admin v deníčkách pořád vidím.. na vysoké..ale po rozkliknutí už tam je..před maturitou.

  • načítám...
  • Zmínit
Hanka1
12.8.19 21:40

@Karleon
Protoze to pusobi jako - naflakala jsem si sice deti jako náctiletá, ale koukejte, ze zadna socka nejsem… :roll:

  • Upravit
Karleon
6499
13.8.19 08:30

@PenelopaW Já jsem to právě tak cítila. Věděla jsem, že s ním zůstanu napořád už na začátku našeho vztahu, bylo mi v té době sedmnáct a vyděsilo mě to natolik, že jsem se s ním rozešla. Když se ve mně později probudila touha po společném dítěti, dlouho jsme zvažovali, jestli počkat, až dostuduju, jenže pak by se zase řešila práce a bydlení a rozum si vždycky něco najde. Poslechli jsme tedy srdce a možná to byla i má osobní vzpoura proti tomu, co do mě vtloukali rodiče, a o čem píšu v úvodu. Ale je to už jedenáct let, co jsem s dcerou otěhotněla a jak jsem napsala, nelituju absolutně ničeho.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
13.8.19 08:36

@zuzikka Já jsem tehdy vypadala pro okolí jako blázen, měla jsem hotový všeobecný gympl a studovala jsem vysokou v Praze daleko od rodiny, nikdo moc nechápal, proč dítě právě teď. Naši se mi později přiznali, že se báli, jestli dostuduju, a když jsem otěhotněla podruhé (tentokrát neplánovaně), tak už tomu asi ani nevěřili, ale já tu školu chtěla od začátku dodělat a taky jsem ji dodělala, i když to bylo někdy sakra těžké.

Dnes mám kolem sebe několik žen kolem čtyřicítky, co už děti nejspíš nestihnou, a kdybych se měla dnes rozhodovat znova, udělám to stejně.

  • načítám...
  • Zmínit
Karleon
6499
13.8.19 08:45

@Kukacka123 Pro mě to bylo taky nejlepší rozhodnutí, i když to nebylo tak snadné, jak jsem si představovala. A to už to hodnotím dost zpětně, starší dceři je deset a začíná se z ní stávat slečna a mě to období s ní tak baví a jsem šťastná, že je mi tolik, kolik mi je a jsme si hodně blízké.

Do práce jsem nastoupila tak nějak normálně jako většina žen, když měla mladší tři roky, a až potom jsme řešili hypotéku, takže jsem s nima na rodičáku byla celkem v klidu co se týče peněz a za to jsem taky moc ráda.

  • načítám...
  • Zmínit
Kukacka123
7712
13.8.19 09:50

@Karleon my teda taky nezivorime, to bych zas nerekla. Male muzu koupit co chci, sobe v podstate taky. Nemusim ani premyslet, zda muzu koupit lepsi jidlo apod. Spis to neni dovolena dvakrat rocne a tak :mrgreen: ale nelituju a jsem rada, ze mame dcerku :srdce: my bychom bydleni taky mohli resit dyl, ale nechce se nam platit najem a cpat penize do ciziho, kdyz muzeme do svyho ze :)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář