Život s řízeným dechem
- Rodičovství
- Anonymní
- 18.02.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Nikdy by mě nenapadlo, že budu psát deníček s tímto příběhem! Naše trápení trvá devět měsíců, je to radost a bolest zároveň. Krásné období plné očekávání a radosti se dokázalo tak změnit v takový opak, že si to člověk ani nedovede představit!
Loni v dubnu jsem se radovala z očekávání druhého dítěte, a to holčičky, kterou jsem si moc přála. Ráno jsem se probudila a měla jsem trochu mokré pyžamo, zrovna jsem šla na kontrolu ke gynekoložce. Nikdy by mě nenapadlo, když jsem říkala synovi, že se na chvíli vrátím, že to tak vůbec nebude.
Doktorka udělala test na plodovou vodu a už jsem jela do nemocnice. Další den v jednu ráno jsem byla převezena do jiné nemocnice, kde se dokázali postarat o extrémně předčasně narozené děti, já jsem byla ve 26. týdnu.
Nesla jsem to hrozně, nevěděla jsem, jak budu dlouho v nemocnici, než porodím a pak ještě potom. Celé těhotenství jsem se bála, aby to dobře dopadlo! Jako bych to cítila, nebo jsem si to nakonec přivolala? O syna bylo postaráno, ale já jsem ty tři týdny, co jsem byla v nemocnici probrečela, bylo mi hrozně. Místo abychom byli všichni doma a čekali, až se nám narodí zdravá holčička, tak jsem ležela v nemocnici a čekala, co bude, jestli to zvládneme.
Utekly tři týdny a já šla na kontrolu, kde mi doktorka řekla, že tam je moc málo plodové vody, ale že kontrola za týden. S brekem jsem šla do pokoje. Ja tam může být malá bez vody? Za pár minut přišla ta doktorka, že musí malá ven, že se tvoří infekce. Tak jsem za pár hodin šla na sál.
Bála jsem se, jestli malá vůbec přežije a jestli i já to přežiju. Byl to hodně těžký císař, malá nešla ven, měla modrou ruku, ale jinak to vypadalo, že je to jediný problém. Malá si dýchala sama. Výsledky hlavy taky dobrý.
Ale za tři dny se vše začalo měnit. Malá přestala trávit, dostavila se žloutenka, léčila se infekce, ale za sedm dní malá přestala i dýchat! A v tu chvíli začalo peklo, které trvá dodnes!
Lékaři nevěděli, proč nedýchá. Udělali spoustu vyšetření a zjistili za pár týdnů, kdy my se strachem nevěděli, co bude a že se s tím nesetkali, aby dítě nedýchalo. Zjistili, že při porodu došlo k velkému krvácení do mozku! Ale že to není důvod, aby nedýchala.
Udělali magnetickou rezonanci centrálního mozečku a tam byla taky krev. Čas utíkal a stále nic. Malé dali léky, dokázala nějakou dobu dýchat, ale zase přišel na řadu přístroj, tracheostomie, peg. Lékaři říkali, že to nevypadá dobře, jak vývoj, tak i plíce, které jsou špatné a signály z mozku nejsou dobré, a tak neví, zda malá někdy bude sama dýchat a že na přístroji se nedá žít dlouho, cca půl roku!
To vše jsem prožívali čtyři měsíce. Přišlo na řadu ARO, kde jsme mysleli, že se to vše zlepší. Malá si začala přidechovat, nebyla tolik spavá, začala reagovat, sledovat hračky, smát se, chytat, hýbat… Ale i přes pět měsíců na Aru, jsme se nakonec dál nedostali, není to možné.
Ta bolest, kdy tak dlouho prožíváme nejistotu, strach a syn také musel nějak vše zvládat a díky mu za vše, za to jak nás dokázal rozveselit a odreagovat! Díky rodičům, kteří hlídali a podporovali nás ve všem a kdykoliv! Díky manželovi, který mě podporuje a drží mě a ukazuje mi, že to vše můžeme zvládnout!
Dnes tu sedím, je půl páté a já se střídám s manželem v hlídání malé, protože jsme se dostali s malou domů po zaškolení, jak se o malou starat. Hlídám ji, aby jí nevypadla hadička z tracheostomie, protože sama by to neudýchala a je závislá na přístroji. Bojíme se usnout, protože by mohla umřít, kdyby hadička vypadla a my ji nevrátili zpět.
Musíme ji dávát léky, odsávat. Pochování není tak jednoduché, protože musíme sledovat hadičky, nosit za sebou přístroje! Procházka s kočárkem je pro nás těžká, je potřeba větší kočárek, aby se tam vše vešlo! Malá je ale doma, kde si ji můžeme všímat, kde se můžeme snažit ji posunout dále.
Strašně to bolí, dívat se na malou a vědět, že to nebude nikdy tak, jak jsme si to představovali! Že nikdy se synem nebudou dělat to, co ostatní sourozenci, věci zcela samozřejmé jsou pro nás zázrakem. I teď to píšu s slzami v očích, ale asi se potřebuji vypsat a možná to dalším maminkám, které řeší blbosti, tak jak já kdysi, pomůže se nad těmi blbostmi povznést a radovat se z nich.
Nevíme, jak malá bude dlouho žít, jak jí plíce dovolí, jestli se někdy ventilátoru zbavíme! Malá mívá stavy, kdy se zatne a musíme ji prodýchávat a někdy se to prý nemusí podařit…
Ale my budeme věřit, že se to jednoho dnes zlepší, protože zázraky se dějí, jen si říkám, zda to vůbec zvládneme psychicky a fyzicky… Ale láska je silná, nedovedu si představit, že bychom malou dali pryč! snad se to nestane a my to budeme zvládat!
DĚKUJI TĚM, KTEŘÍ TO DOČETLI AŽ SEM A BUDU VDĚČNÁ ZA MODLITBY PRO MALOU!
Přečtěte si také
Děti chtěly pořád něco kupovat. Jedno pravidlo nás zbavilo většiny proseb
- Anonymní
- 26.09.26
- 1821
„Mami, já to potřebuju.“ Věta, kterou jsem za poslední roky slyšela tolikrát, že už přesně vím, že ve většině případů následuje něco, co dítě ještě před pěti minutami vůbec neznalo. Dlouho jsem si...
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 1342
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 1334
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 5269
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 649
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1294
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2937
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 3625
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 4099
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 4526
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...