Život s technikem V.
Abych vám objasnila některé informace ohledně výběrového řízení. Osobně mě fascinuje, kolik energie dokáže můj muž věnovat podrobnostem. Průběh výběrového řízení probíhá následujícím způsobem…
1. Je zjištěna potřeba určité věci (služby). Následuje zjišťování, zda je tato věc (služba) opravdu potřeba.
2. Pokud je zjištěno, že je věc (služba) opravdu potřeba, začne se zjišťovat, zda to umí vyrobit sám, nebo je potřeba obrátit se na specialisty (či veřejné obchody).
Zde se postup rozděluje na dvě samostatné cesty.
a) Věc si umím vyrobit sám, tudíž:
1. Je potřeba zjistit všechny technické informace o tom, co budu vlastně vyrábět. Žena dodá takové nedůležité informace jako: jakou to má mít barvu, co na to bude eventuálně dávat, jak často to bude používat apod.
2. Po zjištění všech technických parametrů se musí vybrat nejvhodnější materiál. Do toho patří i zjištění cenové nabídky všech dostupných výrobců v republice.
3. 3D návrh v programu a vytisknutí přibližně 3–4 možných variant.
4. Ukázka ženě – ukázka je doprovázena erudovaným technickým popisem a vysvětlením výhod a nevýhod jednotlivých technických řešení. Pro mě a naprostou většinu „normálních“ lidí to zní v podstatě takto: „Technický bla bla bla bal, barva podle volby, neznámé slovo, technický výraz, který neznám, bla bla bla…“ Vše řečeno smrtelně vážně, prostě odborný výklad.
5. Zjištění, že žena vůbec nechápe, co jí říkám. Lehké znechucení jejím sarkastickým komentářem. Chce to udělat jednoduše a lehce, bez složitého vymýšlení. Asi by to šlo, ale kdo by se na tuhle neprofesionální práci pak mohl dívat?
6. Rozhodnu se sám, protože jsem zjistil, že ženě je to stejnak jedno. Jde jí o to, aby to hlavně bylo funkční a plnilo její požadavky. Způsob provedení je jí úplně putna…
7. Nakoupím si potřebný materiál, který si rozestavím na vhodných místech po bytě tak, abych je v případě potřeby měl vždy po ruce. Pozn. ženy – vhodné místo je jakékoliv, kde to vidí (takže všude po bytě je hegeš). Případ potřeby je tehdy, kdy přijde z práce a nudí se, tak si s tím začne hrát.
8. Po dostatečně dlouhé pracovní době dojde ke zpracování objednávky a její vyhotovení.
9. Očekávám pochvalu od ženy.
10. Dostávám pochvalu i s poplácáním po rameni. Jsem dobrej!
b) Věc se musí koupit, nedokážu ji vyrobit sám:
1. Je potřeba zjistit všechny technické informace o tom, co budu vlastně vyrábět. Žena dodá takové nedůležité informace jako: jakou to má mít barvu, co na to bude eventuálně dávat, jak často to bude používat apod.
2. Po zjištění všech parametrů se udělá důkladný průzkum trhu. Jsou zpracovávány údaje o všech výrobcích (službách), které odpovídají požadavku. Je vypracován seznam toho, v čem se liší.
3. Do užšího výběru postoupí cca 3–4 vhodné výrobky.
4. Ukázka ženě – ukázka je doprovázena erudovaným technickým popisem a vysvětlením výhod a nevýhod jednotlivých technických řešení. Pro mě a naprostou většinu „normálních“ lidí to zní v podstatě takto: „Technický bla bla bla bal, barva podle volby, neznámé slovo, technický výraz, který neznám, bla bla bla…“ Vše řečeno smrtelně vážně, prostě odborný výklad.
5. Zjištění, že žena vůbec nechápe, co jí říkám. Lehké znechucení jejím sarkastickým komentářem. Je mi dodána informace o tom, že jí je úplně jedno, kterou z nabídek koupím, pokud splňuje jí dodané požadavky. To je tak neprofesionální!
6. Rozhodnu se sám, protože jsem zjistil, že ženě je to stejnak jedno.
7. Po bytě si rozestavím všechny součástky a části výrobku, které potřebuji. Nejdříve se musí dopodrobna prostudovat návod.
8. Věc je funkční, předvádím s hrdostí své ženě a očekávám náležitou pochvalu.
9. Dostává se mi náležitá pochvala.
Nejde říct, zda je rychlejší postup A či B, ale je pravda, že při postupu A je doma mnohem větší nepořádek. Protože vhodným místem k uskladnění věcí je např. kuchyňský stůl, kde se řežou díry, laminují hrany. Takže byt je v podstatě chvilku neobyvatelný.
Jen pro ilustraci – nový autoatlas (sice má GPS navigaci, ale občas je potřeba normální mapa) vybíral tak dlouho, že hrozilo, že vydají novou edici a on bude muset začít nanovo. Nové pneumatiky na auto vybíral 9 měsíců. Co mu ale musím říct ke cti, je, že se za ty tři roky naučil mě tím neotravovat. Jsme spokojení oba. Já dostanu, co chci, on si to udělá, jak chce. Důležité je ho dostatečně pochválit při splnění zadání.
Popis výběrového řízení z mého naprosto netechnického pohledu:
1. Po delší době intenzivního připomínání (v průběhu výzkumu zjištěno, že musím připomenout či požadovat cca 50×, pak je žádost zaregistrována do pořadníku) je žádost zaevidována.
2. Technický muž začíná zjišťovat, že když o tom pořád mluvím, tak to opravdu chci a je to potřeba. Je proveden první výzkum – to předpokládá zjištění všech požadavků od netechnické ženy. S tím je spojeno spousta dotazů, na které většinou žena reaguje odpovědí, že netuší, co po ní muž chce. (Pokud chci malý vysavač do ruky, abych si mohla vysát gauč, nehodlám řešit, jaký bude mít výkon. Nehodlám ani řešit, jestli má mít kartáč poháněný vzduchem či elektřinou – tuto otázku měla vyřešit informace ode mě – prý jakou silou hodlám na ten vysavač tlačit…).
3. Po zjištění toho, že netechnická žena dodala naprostý nedostatek informací (seznam informací od netechnické ženy: 1. Chci malý vysavač. 2. Nabíjecí. 3. S kartáčem, abych mohla vysát gauč. 4. Barva je mi putna.) je vypracován dodatečný seznam technickým požadavků a parametrů. Tato činnost je doprovázena sarkastickými otázkami netechnické ženy. Všechny otázky se většinou týkají toho, kdy že to bude?
4. Po měsíci a půl zjišťování nedůležitých technických blábolů je vybrán vítěz. Objednáno, zaplaceno, vyzkoušeno ve sklepě. Vysavač je rozebrán a jeho součástky jsou poschovávány po bytě. Netechnická žena je vyzvána, aby hledala po bytě překvapení. Za stálého brblání jsou objeveny jednotlivé části vysavače. Kartáč si technický muž nechá až nakonec. Dá ho netechnické ženě, která zavýská a zajásá. Muž je spokojen a žena také.
5. Muž si myslí, že žena jásala, protože ji překvapil. Žena ví, že jásala, protože si už myslela, že na ten blbej kartáč na vysavač prostě zapomněl, a přitom se s tím výběrem tak dlouho patlal…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1791
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1051
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1889
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 773
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 445
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21721
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2669
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2949
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2655
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1789
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Asi jsem se nenajedla vtipné kaše. 
Alespoň, že se tu neprobírá technikova ranní stolice, protože tam to po třetím dílu docela směřovalo.
A jsem moc ráda, že můj muž, ač také technického vzdělání, je jiný 
