Život s technikem V.
Abych vám objasnila některé informace ohledně výběrového řízení. Osobně mě fascinuje, kolik energie dokáže můj muž věnovat podrobnostem. Průběh výběrového řízení probíhá následujícím způsobem…
1. Je zjištěna potřeba určité věci (služby). Následuje zjišťování, zda je tato věc (služba) opravdu potřeba.
2. Pokud je zjištěno, že je věc (služba) opravdu potřeba, začne se zjišťovat, zda to umí vyrobit sám, nebo je potřeba obrátit se na specialisty (či veřejné obchody).
Zde se postup rozděluje na dvě samostatné cesty.
a) Věc si umím vyrobit sám, tudíž:
1. Je potřeba zjistit všechny technické informace o tom, co budu vlastně vyrábět. Žena dodá takové nedůležité informace jako: jakou to má mít barvu, co na to bude eventuálně dávat, jak často to bude používat apod.
2. Po zjištění všech technických parametrů se musí vybrat nejvhodnější materiál. Do toho patří i zjištění cenové nabídky všech dostupných výrobců v republice.
3. 3D návrh v programu a vytisknutí přibližně 3–4 možných variant.
4. Ukázka ženě – ukázka je doprovázena erudovaným technickým popisem a vysvětlením výhod a nevýhod jednotlivých technických řešení. Pro mě a naprostou většinu „normálních“ lidí to zní v podstatě takto: „Technický bla bla bla bal, barva podle volby, neznámé slovo, technický výraz, který neznám, bla bla bla…“ Vše řečeno smrtelně vážně, prostě odborný výklad.
5. Zjištění, že žena vůbec nechápe, co jí říkám. Lehké znechucení jejím sarkastickým komentářem. Chce to udělat jednoduše a lehce, bez složitého vymýšlení. Asi by to šlo, ale kdo by se na tuhle neprofesionální práci pak mohl dívat?
6. Rozhodnu se sám, protože jsem zjistil, že ženě je to stejnak jedno. Jde jí o to, aby to hlavně bylo funkční a plnilo její požadavky. Způsob provedení je jí úplně putna…
7. Nakoupím si potřebný materiál, který si rozestavím na vhodných místech po bytě tak, abych je v případě potřeby měl vždy po ruce. Pozn. ženy – vhodné místo je jakékoliv, kde to vidí (takže všude po bytě je hegeš). Případ potřeby je tehdy, kdy přijde z práce a nudí se, tak si s tím začne hrát.
8. Po dostatečně dlouhé pracovní době dojde ke zpracování objednávky a její vyhotovení.
9. Očekávám pochvalu od ženy.
10. Dostávám pochvalu i s poplácáním po rameni. Jsem dobrej!
b) Věc se musí koupit, nedokážu ji vyrobit sám:
1. Je potřeba zjistit všechny technické informace o tom, co budu vlastně vyrábět. Žena dodá takové nedůležité informace jako: jakou to má mít barvu, co na to bude eventuálně dávat, jak často to bude používat apod.
2. Po zjištění všech parametrů se udělá důkladný průzkum trhu. Jsou zpracovávány údaje o všech výrobcích (službách), které odpovídají požadavku. Je vypracován seznam toho, v čem se liší.
3. Do užšího výběru postoupí cca 3–4 vhodné výrobky.
4. Ukázka ženě – ukázka je doprovázena erudovaným technickým popisem a vysvětlením výhod a nevýhod jednotlivých technických řešení. Pro mě a naprostou většinu „normálních“ lidí to zní v podstatě takto: „Technický bla bla bla bal, barva podle volby, neznámé slovo, technický výraz, který neznám, bla bla bla…“ Vše řečeno smrtelně vážně, prostě odborný výklad.
5. Zjištění, že žena vůbec nechápe, co jí říkám. Lehké znechucení jejím sarkastickým komentářem. Je mi dodána informace o tom, že jí je úplně jedno, kterou z nabídek koupím, pokud splňuje jí dodané požadavky. To je tak neprofesionální!
6. Rozhodnu se sám, protože jsem zjistil, že ženě je to stejnak jedno.
7. Po bytě si rozestavím všechny součástky a části výrobku, které potřebuji. Nejdříve se musí dopodrobna prostudovat návod.
8. Věc je funkční, předvádím s hrdostí své ženě a očekávám náležitou pochvalu.
9. Dostává se mi náležitá pochvala.
Nejde říct, zda je rychlejší postup A či B, ale je pravda, že při postupu A je doma mnohem větší nepořádek. Protože vhodným místem k uskladnění věcí je např. kuchyňský stůl, kde se řežou díry, laminují hrany. Takže byt je v podstatě chvilku neobyvatelný.
Jen pro ilustraci – nový autoatlas (sice má GPS navigaci, ale občas je potřeba normální mapa) vybíral tak dlouho, že hrozilo, že vydají novou edici a on bude muset začít nanovo. Nové pneumatiky na auto vybíral 9 měsíců. Co mu ale musím říct ke cti, je, že se za ty tři roky naučil mě tím neotravovat. Jsme spokojení oba. Já dostanu, co chci, on si to udělá, jak chce. Důležité je ho dostatečně pochválit při splnění zadání.
Popis výběrového řízení z mého naprosto netechnického pohledu:
1. Po delší době intenzivního připomínání (v průběhu výzkumu zjištěno, že musím připomenout či požadovat cca 50×, pak je žádost zaregistrována do pořadníku) je žádost zaevidována.
2. Technický muž začíná zjišťovat, že když o tom pořád mluvím, tak to opravdu chci a je to potřeba. Je proveden první výzkum – to předpokládá zjištění všech požadavků od netechnické ženy. S tím je spojeno spousta dotazů, na které většinou žena reaguje odpovědí, že netuší, co po ní muž chce. (Pokud chci malý vysavač do ruky, abych si mohla vysát gauč, nehodlám řešit, jaký bude mít výkon. Nehodlám ani řešit, jestli má mít kartáč poháněný vzduchem či elektřinou – tuto otázku měla vyřešit informace ode mě – prý jakou silou hodlám na ten vysavač tlačit…).
3. Po zjištění toho, že netechnická žena dodala naprostý nedostatek informací (seznam informací od netechnické ženy: 1. Chci malý vysavač. 2. Nabíjecí. 3. S kartáčem, abych mohla vysát gauč. 4. Barva je mi putna.) je vypracován dodatečný seznam technickým požadavků a parametrů. Tato činnost je doprovázena sarkastickými otázkami netechnické ženy. Všechny otázky se většinou týkají toho, kdy že to bude?
4. Po měsíci a půl zjišťování nedůležitých technických blábolů je vybrán vítěz. Objednáno, zaplaceno, vyzkoušeno ve sklepě. Vysavač je rozebrán a jeho součástky jsou poschovávány po bytě. Netechnická žena je vyzvána, aby hledala po bytě překvapení. Za stálého brblání jsou objeveny jednotlivé části vysavače. Kartáč si technický muž nechá až nakonec. Dá ho netechnické ženě, která zavýská a zajásá. Muž je spokojen a žena také.
5. Muž si myslí, že žena jásala, protože ji překvapil. Žena ví, že jásala, protože si už myslela, že na ten blbej kartáč na vysavač prostě zapomněl, a přitom se s tím výběrem tak dlouho patlal…
Přečtěte si také
Bojím se! Jednou bude můj majetek spravovat otec mého dítěte
- Anonymní
- 02.10.26
- 861
Když jsme se s bývalým partnerem rozešli, zůstala mi nemovitost, kterou jsem vlastnila ještě před naším vztahem. Vždycky jsem počítala s tím, že jednou bude patřit našemu dítěti. Brala jsem to jako...
Učitelka dceři poradila, ať mě neposlouchá. Doma z toho byla hádka
- Anonymní
- 02.10.26
- 717
Dcera už je pomalu ve věku, kdy přichází první známky puberty. Doma už se dokáže ostře ohradit a čím dál víc mi dá zabrat, abychom se zbytečně nedostávaly do konfliktu. Je to pro mě těžké období,...
Jedna nečekaná věc, co u nás funguje na rýmu. Jsme happy celá rodina
- Anonymní
- 02.10.26
- 444
Podzim u nás doma znamená jediné. Jakmile začne být venku sychravo, někdo začne smrkat. Letos to odstartovala mladší dcera, během pár dní se přidala starší a nakonec jsem samozřejmě skončila s...
Dcera potřebuje sport. Kroužky ale mají i závody, kterých se dcera bojí
- Anonymní
- 02.10.26
- 259
Dcera má propadlé kotníčky a doktor nám řekl, že musí posílit hlavně střed těla a že se to dost možná samo srovná. Doporučil nám třeba tanec nebo gymnastiku, protože samotné cvičení doma je sice...
Tchyně mi mluvila do výchovy. Její synové přitom neumí ani uvařit vajíčka
- Anonymní
- 02.10.26
- 1782
Když mi tchyně začala radit, jak mám vychovávat svoje děti, snažila jsem se to brát s nadhledem. Říkala jsem si, že má zkušenosti a možná chce jen pomoct. Jenže po čase mi začalo docházet, že žena,...
Byla to chyba? Zjistila jsem, že nejlepší škola nemusí být ta nejprestižnější
- Anonymní
- 01.10.26
- 3299
S manželem máme oba celkem vysoké příjmy, takže když došlo na to, kam půjde naše dcera do školy, chtěli jsme pro ni to nejlepší. Soukromých škol je dnes už opravdu hodně a my měli štěstí, že za nás...
Tchyně mi tajně učí dítě říkat „mami“ jí. Nechci rozpoutat válku
- Anonymní
- 01.10.26
- 2084
Nejdřív to vypadalo jako nevinné babičkovské rozmazlování. Jenže pak jsem zaslechla, jak tchyně říká mojí dvouleté dceři, aby jí říkala „mami“. Manžel tvrdí, že to myslí ze srandy, ale já mám čím...
„To nezvládneš,“ řekla učitelka mému synovi. Kvůli jedné větě jsem se neudržela
- Anonymní
- 01.10.26
- 1731
Syn přišel ze školy a hned mezi dveřmi oznámil, že už nikdy nechce chodit na tělocvik. Nejdřív jsem si myslela, že se mu prostě nechce cvičit. Pak mi ale řekl proč.
Říkala jsem, že moje dítě nebude mít telefon. Stejně jsem ho koupila
- Anonymní
- 01.10.26
- 875
Dlouho jsem nechápala rodiče, kteří dávají dětem mobily pomalu ještě v porodnici. U nás doma byla jasná pravidla. Žádný telefon, dokud to nebude opravdu potřeba. Neviděla jsem jediný důvod, proč by...
Rozvod s násilníkem a boj o děti mi vzal veškeré iluze. Střídavá péče mě ničí
- Anonymní
- 01.10.26
- 885
Když jsem se do Petra zamilovala, nikdy by mě nenapadlo, že o pár let později od něj budu utíkat a bát se o život svůj i našich dětí. Petr se začal vybarvovat až po narození našich dvou dcer. Když...
Asi jsem se nenajedla vtipné kaše. 
Alespoň, že se tu neprobírá technikova ranní stolice, protože tam to po třetím dílu docela směřovalo.
A jsem moc ráda, že můj muž, ač také technického vzdělání, je jiný 
