Život s technikem I.
- Partnerské vztahy
- Sashie
- 18.07.16 načítám...
Když někoho moc milujete, musíte ho brát se vším všudy. Svého manžela jsem hledala celý svůj život. Je možná paradoxem, že jsme se vlastně potkávali neustále, na akcích společné party. Potřebovali jsme pro sebe asi dozrát.
Jsem, a byla jsem vždy, velmi horkokrevná a v soukromém životě jsem se vždy řídila hlavně srdcem a do vztahu jsem se vrhala hlava nehlava – srdce přeci ví…
Tak jsem si prožila pár vztahů, od čtyřletého (to je určitě ten pravý), až po vybuchnutí srdce a stěhování se na jih Moravy. Asi jsem si tím musela projít, nasbírat všechny kopance, sexuální zkušenosti a vystřízlivění.
Když pak umřel táta během půl roku na rakovinu, tak jsem potřebovala restart, nejlépe kladivem. Měla jsem chuť utéct pryč, někde se zahrabat a jen spát a spát. Půl roku chození do práce dopoledne, odpoledne buď do nemocnice (když teda tátu zrovna hned nevyhodili) nebo domů a utěšování vystresované mamky.
Usmívat se na člověka, u kterého víte, že umírá. Podporovat ho, že to už bude dobrý, dívat se, jak se z velkého chlapa stává kostra. Když umřel, měl polovinu své původní váhy, byl na oddělení LDN. Máma ho líbala na tváře a já se ségrou držely za ruce. Z toho, jak ležel, měl zápal plic, při převlékání se mu tam něco utrhlo a v podstatě se udusil.
Bylo to jen pár minut, ale přitom jsem přemýšlela, jak je možné, aby tak laskavý a hodný člověk mohl odejít takovým způsobem. Proč ho jeho obvoďák nevyšetřil dříve, proč mu nevzal krev, když za ním táta chodil tři měsíce, že je mu opravdu moc špatně. Zápalem plic to začalo (přechodil ho a v těle mu spustil zánět, který kvůli neléčení spustil rakovinu) a zápalem plic to skončilo. Život je strašně malé nic, ztratíte ho během jednoho okamžiku, ale stvořit ho, to není žádná sranda.
Mamka je těžký kardiak, tak jsem věděla, že se nemůžu zhroutit, přestat fungovat, přestat žít. Ale nemohla jsem s ní být v bytě, neměla jsem na to s ní každý den plakat nad tím, že táta umřel, že už není. Vždycky si myslela, že ona umře dřív. Přestěhovala jsem se do malého bytečku a za mamkou jsem pravidelně jezdila. Kdybych to tehdy neudělala, už nikdy bych nezačala žít.
Rok po smrti táty jsem vegetovala, jen jsem chodila do práce, spala, jezdila za mámou. Kamarád mě vytáhl, abych začala chodit plavat. A tam jsem potkala po letech svého budoucího manžela, seděl tam s jinými kamarády z party. Vousatý, holohlavý… Líbil se mi, ale nějak jsem nevěřila tomu, že by byl tak pěkný chlap sám a měl o mě zájem.
Chodila jsem dál plavat a stále jsme se setkávali v bazénu. Objevil se kousek mého bývalého já – cvrnkala jsem ho gumičkou, popichovala ho. A pak se to jednou stalo – pozval mě do kina. Před puštěním filmu mi vlepil pusu a bylo to.
Je to už více než tři roky a můj život je od té doby plný zážitků s mužem, který opravdu nechápe, proč se na něj zlobím a proč narušuji jasný technický postup. Vím, že to, co jsem psala, není ještě o životě s ním, ale pomůže to objasnit spoustu věcí z následujícího společného života. A věřte mi, že to jsou už mnohem veselejší zážitky…
Přečtěte si také
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 1974
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 1514
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 630
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 5846
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 3202
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 2540
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1769
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...
„To dítě je nějaké opožděné,“ prohlásila tchyně o mém synovi na rodinné oslavě
- Anonymní
- 01.05.26
- 3766
Moje tchyně opravdu stojí za to. Co slovo, to perla. Tentokrát se zase ukázala na rodinné oslavě, když před celou rodinou prohlásila, že můj šestiletý syn je opožděný. Přitom ví, že má problémy s...
Jedna zpráva bývalé kolegyni odstartovala události, které mi zničily život
- Anonymní
- 01.05.26
- 3319
Dodnes si ten večer pamatuju úplně přesně. Bylo ticho, venku pršelo a já bezmyšlenkovitě projížděl staré kontakty v telefonu. Narazil jsem na jméno ženy, se kterou jsem kdysi pracoval. Dlouhé roky...
„Paní učitelka mi řekla, že jsem blbá,“ oznámila mi pětiletá dcera jakoby nic
- Anonymní
- 01.05.26
- 7333
Lucinka chodí do školky už druhým rokem. Letos jí bylo pět, příští rok už bude předškolačka. Občas mi začne vyprávět nějaké zážitky ze školky, kterým se spolu většinou zasmějeme. Snažím se to brát...
takže manuální věci jsou spíše na mě nebo tchánovi, kterého jsem si postupně začala volat jako „hodinového manžela“, můj muž funguje spíše jako hrubá síla 
)
