Život s technikem I.
Když někoho moc milujete, musíte ho brát se vším všudy. Svého manžela jsem hledala celý svůj život. Je možná paradoxem, že jsme se vlastně potkávali neustále, na akcích společné party. Potřebovali jsme pro sebe asi dozrát.
Jsem, a byla jsem vždy, velmi horkokrevná a v soukromém životě jsem se vždy řídila hlavně srdcem a do vztahu jsem se vrhala hlava nehlava – srdce přeci ví…
Tak jsem si prožila pár vztahů, od čtyřletého (to je určitě ten pravý), až po vybuchnutí srdce a stěhování se na jih Moravy. Asi jsem si tím musela projít, nasbírat všechny kopance, sexuální zkušenosti a vystřízlivění.
Když pak umřel táta během půl roku na rakovinu, tak jsem potřebovala restart, nejlépe kladivem. Měla jsem chuť utéct pryč, někde se zahrabat a jen spát a spát. Půl roku chození do práce dopoledne, odpoledne buď do nemocnice (když teda tátu zrovna hned nevyhodili) nebo domů a utěšování vystresované mamky.
Usmívat se na člověka, u kterého víte, že umírá. Podporovat ho, že to už bude dobrý, dívat se, jak se z velkého chlapa stává kostra. Když umřel, měl polovinu své původní váhy, byl na oddělení LDN. Máma ho líbala na tváře a já se ségrou držely za ruce. Z toho, jak ležel, měl zápal plic, při převlékání se mu tam něco utrhlo a v podstatě se udusil.
Bylo to jen pár minut, ale přitom jsem přemýšlela, jak je možné, aby tak laskavý a hodný člověk mohl odejít takovým způsobem. Proč ho jeho obvoďák nevyšetřil dříve, proč mu nevzal krev, když za ním táta chodil tři měsíce, že je mu opravdu moc špatně. Zápalem plic to začalo (přechodil ho a v těle mu spustil zánět, který kvůli neléčení spustil rakovinu) a zápalem plic to skončilo. Život je strašně malé nic, ztratíte ho během jednoho okamžiku, ale stvořit ho, to není žádná sranda.
Mamka je těžký kardiak, tak jsem věděla, že se nemůžu zhroutit, přestat fungovat, přestat žít. Ale nemohla jsem s ní být v bytě, neměla jsem na to s ní každý den plakat nad tím, že táta umřel, že už není. Vždycky si myslela, že ona umře dřív. Přestěhovala jsem se do malého bytečku a za mamkou jsem pravidelně jezdila. Kdybych to tehdy neudělala, už nikdy bych nezačala žít.
Rok po smrti táty jsem vegetovala, jen jsem chodila do práce, spala, jezdila za mámou. Kamarád mě vytáhl, abych začala chodit plavat. A tam jsem potkala po letech svého budoucího manžela, seděl tam s jinými kamarády z party. Vousatý, holohlavý… Líbil se mi, ale nějak jsem nevěřila tomu, že by byl tak pěkný chlap sám a měl o mě zájem.
Chodila jsem dál plavat a stále jsme se setkávali v bazénu. Objevil se kousek mého bývalého já – cvrnkala jsem ho gumičkou, popichovala ho. A pak se to jednou stalo – pozval mě do kina. Před puštěním filmu mi vlepil pusu a bylo to.
Je to už více než tři roky a můj život je od té doby plný zážitků s mužem, který opravdu nechápe, proč se na něj zlobím a proč narušuji jasný technický postup. Vím, že to, co jsem psala, není ještě o životě s ním, ale pomůže to objasnit spoustu věcí z následujícího společného života. A věřte mi, že to jsou už mnohem veselejší zážitky…
Přečtěte si také
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 345
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 314
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 219
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 257
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 237
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 1016
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 1099
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 673
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 693
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 336
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...