Život s technikem I.
Když někoho moc milujete, musíte ho brát se vším všudy. Svého manžela jsem hledala celý svůj život. Je možná paradoxem, že jsme se vlastně potkávali neustále, na akcích společné party. Potřebovali jsme pro sebe asi dozrát.
Jsem, a byla jsem vždy, velmi horkokrevná a v soukromém životě jsem se vždy řídila hlavně srdcem a do vztahu jsem se vrhala hlava nehlava – srdce přeci ví…
Tak jsem si prožila pár vztahů, od čtyřletého (to je určitě ten pravý), až po vybuchnutí srdce a stěhování se na jih Moravy. Asi jsem si tím musela projít, nasbírat všechny kopance, sexuální zkušenosti a vystřízlivění.
Když pak umřel táta během půl roku na rakovinu, tak jsem potřebovala restart, nejlépe kladivem. Měla jsem chuť utéct pryč, někde se zahrabat a jen spát a spát. Půl roku chození do práce dopoledne, odpoledne buď do nemocnice (když teda tátu zrovna hned nevyhodili) nebo domů a utěšování vystresované mamky.
Usmívat se na člověka, u kterého víte, že umírá. Podporovat ho, že to už bude dobrý, dívat se, jak se z velkého chlapa stává kostra. Když umřel, měl polovinu své původní váhy, byl na oddělení LDN. Máma ho líbala na tváře a já se ségrou držely za ruce. Z toho, jak ležel, měl zápal plic, při převlékání se mu tam něco utrhlo a v podstatě se udusil.
Bylo to jen pár minut, ale přitom jsem přemýšlela, jak je možné, aby tak laskavý a hodný člověk mohl odejít takovým způsobem. Proč ho jeho obvoďák nevyšetřil dříve, proč mu nevzal krev, když za ním táta chodil tři měsíce, že je mu opravdu moc špatně. Zápalem plic to začalo (přechodil ho a v těle mu spustil zánět, který kvůli neléčení spustil rakovinu) a zápalem plic to skončilo. Život je strašně malé nic, ztratíte ho během jednoho okamžiku, ale stvořit ho, to není žádná sranda.
Mamka je těžký kardiak, tak jsem věděla, že se nemůžu zhroutit, přestat fungovat, přestat žít. Ale nemohla jsem s ní být v bytě, neměla jsem na to s ní každý den plakat nad tím, že táta umřel, že už není. Vždycky si myslela, že ona umře dřív. Přestěhovala jsem se do malého bytečku a za mamkou jsem pravidelně jezdila. Kdybych to tehdy neudělala, už nikdy bych nezačala žít.
Rok po smrti táty jsem vegetovala, jen jsem chodila do práce, spala, jezdila za mámou. Kamarád mě vytáhl, abych začala chodit plavat. A tam jsem potkala po letech svého budoucího manžela, seděl tam s jinými kamarády z party. Vousatý, holohlavý… Líbil se mi, ale nějak jsem nevěřila tomu, že by byl tak pěkný chlap sám a měl o mě zájem.
Chodila jsem dál plavat a stále jsme se setkávali v bazénu. Objevil se kousek mého bývalého já – cvrnkala jsem ho gumičkou, popichovala ho. A pak se to jednou stalo – pozval mě do kina. Před puštěním filmu mi vlepil pusu a bylo to.
Je to už více než tři roky a můj život je od té doby plný zážitků s mužem, který opravdu nechápe, proč se na něj zlobím a proč narušuji jasný technický postup. Vím, že to, co jsem psala, není ještě o životě s ním, ale pomůže to objasnit spoustu věcí z následujícího společného života. A věřte mi, že to jsou už mnohem veselejší zážitky…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1664
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 978
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1719
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 710
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 412
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 20977
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2626
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2904
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2612
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1768
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
takže manuální věci jsou spíše na mě nebo tchánovi, kterého jsem si postupně začala volat jako „hodinového manžela“, můj muž funguje spíše jako hrubá síla 
)
