Život s technikem II.
První týdny každého nového vztahu jsou úžasné. Chemie pracuje na plné obrátky, toužíme se poznat, objevujeme nové. Když nastane problém, přeneseme se přes něj mávnutím kouzelného proutku.
S mým malým technikem jsme se k sobě sestěhovali během prvních tří dnů, co jsme spolu začali chodit. Na co taky v našem věku čekat, že? Najednou jsem měla pro koho zase vařit, vstávat, uklízet (to až tak super zase nebylo) a drahý to přijímal plnými doušky. Na oplátku mi dával vše, co jsem chtěla. Přistěhoval se do mého pronajatého bytu a hned oznámil, že bude přispívat na nájemné a že má větší výplatu než já, tak bude platit velké nákupy.
Odjela jsem na dovolenou s kamarádkou, kterou jsme měly naplánovanou přes půl roku, a během ní mi volala bytná, kde je to umyvadlo? Už půl roku jsem měla doma rozestavěný nový nábytek do koupelny, ale nebyla jsem schopná sehnat nikoho, kdo by mi vyměnil umyvadlo a vše domontoval (resp. půjčil mi aku vrtačku).
Po příjezdu z dovči byla koupelna hotová, přibyla mikrovlnka do kuchyně a botník před dveře. A samozřejmě všechny ostatní věci i s mým miláčkem. Do jeho „starého“ bytu se přestěhovala jeho sestra a já si připadala jako v ráji. Můj přítel mě miluje, naprosto v klidu vychází i s mou maminkou, s ničím nemá problém. Co povím, to udělá.
Byla jsem v rauši, jinak si neumím vysvětlit to, že je to prostě divné! Že nemá s ničím problém, vše je vždy OK. Zamilovaný člověk prostě neuvažuje logicky, i když si to tolikrát slibuje!
Tak zatím jsme si žili úplně krásně, já jsem byla „žena v domácnosti“ (učitelka má přeci táááák dlouhé prázdniny). Ale začátek školního roku se blížil, tak jsem začala pracovat s tím, že nemůžu doma vždy dělat vše jenom já. Tím vše se myslí ty podřadné ženské práce, které vůbec nejsou tak důležité jako aplikace kladiva na správný hřebík. 
Když jsme si o tom promluvili jen tak, tak jsem moc neuspěla. Nechápala jsem to, poprvé se mnou nesouhlasil (ha, růžové brýle začínají blednout…). Tak jsem si zkusila sepsat vše, co se každý týden v domácnosti dělá, udělala jsem procentuální výpočet, co po něm vlastně chci (aby myl nádobí, jednou týdně vysál a utřel prach). Najednou nebyl problém, před čísly není úniku a jsou jasné, srozumitelná a nekompromisní. Takže dostal 15 % všech domácích prací a zbývajících 85 % byla pro jeho „mužské práce“.
Jeho maminka to nesla velmi těžce (ano, je to mamánek – že to tak nějak v průvodním popisu vždy chybí). Že musí chuďátko něco dělat doma. Že má zodpovědnou práci a já po něm něco chci… No dobře – takže já, jako učitelka nemám zodpovědnou práci, kopu se do hýždí od rána do večera a mým jediným životním cílem je sloužit muži. No, tak takhle mě nevychovali…
Jsem poloviční feministka, podle mě nejsou mužské a ženské práce. Umím zacházet s kladivem, pilou a vším, co potřebuji. Nábytek do bytu jsem si složila sama, jen jsem si od někoho půjčila aku vrtačku. Jak říkala jedna kamarádka: „Na co jako potřebuju chlapa? Žiju v paneláku, takže trávník sekat nepotřebuju a robertek mi neodmlouvá a ani se se mnou nehádá…“
Když jsem byla dítě, tak táta každou neděli vařil, byla jídla, která dělal jen a pouze on. Byl to svátek. Jako voják z povolání byl často pryč, ale když už byl doma, tak se věnoval nám (dětem) a uvařil sváteční oběd. Doteď na to vzpomínám – polévka hustá tak, že v ní stojí lžíce a pečené kuře.
Každý pátek se celá rodina (i když my děti s nechutí) chopila úklidových prostředků a hodinu jsme cídili celý byt. Táta vysával, já zalévala kytky, ségra utírala prach. Když bylo potřeba, tak táta myl i okna. Ale nikdy jsem neslyšela pojem ženská práce a mužská práce. Máma totiž zase byla schopná během tátovi služebky odtahat skříně a vytapetovat celý byt, nebo později vymalovat.
Když si na ty chvíle, kdy jsem se svým technikem řešila, co kdo bude doma dělat, vzpomínám, tak mi na tváři hraje úsměv. Jak jsem byla naivní! S pýchou jsem si říkala, že jsme vyřešili první krizi.
Začátek školního roku byl hektický (jako vždy) a doma se kupilo nevyžehlené prádlo. Technik mi s pýchou po příchodu domů oznámil, že umyl koupelnu (připravte metál). Tak jsem ho pochválila, že je moc šikovný, jestli ji zvládl i vytřít? To prý ne, ale umyl záchod. Ani nevím proč, ale asi za to mohla únava, takže jsem se zeptala, jestli ho umyl i zevnitř. Jako jak zevnitř? Samozřejmě toaletu jen otřel hadříkem zvenku (utřel prach) a otřel prkénko (jenom z vrchu, on na něj přeci zezdola nečůrá).
K jeho cti musím přiznat, že po chvíli připustil, že si všiml, že občas je v míse něco barevného na stěnách. Všiml si toho, když se mu chtělo čůrat a zrovna jsem nechala chvilku působit Domestos. Ale v klidu mě ujistil, že mou práci nemaří, že vždycky, když tam ten zelený kekel je, tak se vyčůral do umyvadla…
No, kdo se prostě moc ptá, moc se dozví…
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1805
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 1059
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1906
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 779
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 452
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 21788
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2671
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2953
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2661
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1793
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
Nahodou si myslim, ze je to super chlap dle popisu autorky. 
,ale zase se bez problému angažuje. To že chlap usadí umyvadlo a smontuje pár věcí z něj nedělá technika, takže nadpisy obou deníčku trochu zavádějíci
. Vždy mi pak říká, jak to dělá ale poctivě 
