Život s technikem II.
- Partnerské vztahy
- Sashie
- 19.07.16 načítám...
První týdny každého nového vztahu jsou úžasné. Chemie pracuje na plné obrátky, toužíme se poznat, objevujeme nové. Když nastane problém, přeneseme se přes něj mávnutím kouzelného proutku.
S mým malým technikem jsme se k sobě sestěhovali během prvních tří dnů, co jsme spolu začali chodit. Na co taky v našem věku čekat, že? Najednou jsem měla pro koho zase vařit, vstávat, uklízet (to až tak super zase nebylo) a drahý to přijímal plnými doušky. Na oplátku mi dával vše, co jsem chtěla. Přistěhoval se do mého pronajatého bytu a hned oznámil, že bude přispívat na nájemné a že má větší výplatu než já, tak bude platit velké nákupy.
Odjela jsem na dovolenou s kamarádkou, kterou jsme měly naplánovanou přes půl roku, a během ní mi volala bytná, kde je to umyvadlo? Už půl roku jsem měla doma rozestavěný nový nábytek do koupelny, ale nebyla jsem schopná sehnat nikoho, kdo by mi vyměnil umyvadlo a vše domontoval (resp. půjčil mi aku vrtačku).
Po příjezdu z dovči byla koupelna hotová, přibyla mikrovlnka do kuchyně a botník před dveře. A samozřejmě všechny ostatní věci i s mým miláčkem. Do jeho „starého“ bytu se přestěhovala jeho sestra a já si připadala jako v ráji. Můj přítel mě miluje, naprosto v klidu vychází i s mou maminkou, s ničím nemá problém. Co povím, to udělá.
Byla jsem v rauši, jinak si neumím vysvětlit to, že je to prostě divné! Že nemá s ničím problém, vše je vždy OK. Zamilovaný člověk prostě neuvažuje logicky, i když si to tolikrát slibuje!
Tak zatím jsme si žili úplně krásně, já jsem byla „žena v domácnosti“ (učitelka má přeci táááák dlouhé prázdniny). Ale začátek školního roku se blížil, tak jsem začala pracovat s tím, že nemůžu doma vždy dělat vše jenom já. Tím vše se myslí ty podřadné ženské práce, které vůbec nejsou tak důležité jako aplikace kladiva na správný hřebík. 
Když jsme si o tom promluvili jen tak, tak jsem moc neuspěla. Nechápala jsem to, poprvé se mnou nesouhlasil (ha, růžové brýle začínají blednout…). Tak jsem si zkusila sepsat vše, co se každý týden v domácnosti dělá, udělala jsem procentuální výpočet, co po něm vlastně chci (aby myl nádobí, jednou týdně vysál a utřel prach). Najednou nebyl problém, před čísly není úniku a jsou jasné, srozumitelná a nekompromisní. Takže dostal 15 % všech domácích prací a zbývajících 85 % byla pro jeho „mužské práce“.
Jeho maminka to nesla velmi těžce (ano, je to mamánek – že to tak nějak v průvodním popisu vždy chybí). Že musí chuďátko něco dělat doma. Že má zodpovědnou práci a já po něm něco chci… No dobře – takže já, jako učitelka nemám zodpovědnou práci, kopu se do hýždí od rána do večera a mým jediným životním cílem je sloužit muži. No, tak takhle mě nevychovali…
Jsem poloviční feministka, podle mě nejsou mužské a ženské práce. Umím zacházet s kladivem, pilou a vším, co potřebuji. Nábytek do bytu jsem si složila sama, jen jsem si od někoho půjčila aku vrtačku. Jak říkala jedna kamarádka: „Na co jako potřebuju chlapa? Žiju v paneláku, takže trávník sekat nepotřebuju a robertek mi neodmlouvá a ani se se mnou nehádá…“
Když jsem byla dítě, tak táta každou neděli vařil, byla jídla, která dělal jen a pouze on. Byl to svátek. Jako voják z povolání byl často pryč, ale když už byl doma, tak se věnoval nám (dětem) a uvařil sváteční oběd. Doteď na to vzpomínám – polévka hustá tak, že v ní stojí lžíce a pečené kuře.
Každý pátek se celá rodina (i když my děti s nechutí) chopila úklidových prostředků a hodinu jsme cídili celý byt. Táta vysával, já zalévala kytky, ségra utírala prach. Když bylo potřeba, tak táta myl i okna. Ale nikdy jsem neslyšela pojem ženská práce a mužská práce. Máma totiž zase byla schopná během tátovi služebky odtahat skříně a vytapetovat celý byt, nebo později vymalovat.
Když si na ty chvíle, kdy jsem se svým technikem řešila, co kdo bude doma dělat, vzpomínám, tak mi na tváři hraje úsměv. Jak jsem byla naivní! S pýchou jsem si říkala, že jsme vyřešili první krizi.
Začátek školního roku byl hektický (jako vždy) a doma se kupilo nevyžehlené prádlo. Technik mi s pýchou po příchodu domů oznámil, že umyl koupelnu (připravte metál). Tak jsem ho pochválila, že je moc šikovný, jestli ji zvládl i vytřít? To prý ne, ale umyl záchod. Ani nevím proč, ale asi za to mohla únava, takže jsem se zeptala, jestli ho umyl i zevnitř. Jako jak zevnitř? Samozřejmě toaletu jen otřel hadříkem zvenku (utřel prach) a otřel prkénko (jenom z vrchu, on na něj přeci zezdola nečůrá).
K jeho cti musím přiznat, že po chvíli připustil, že si všiml, že občas je v míse něco barevného na stěnách. Všiml si toho, když se mu chtělo čůrat a zrovna jsem nechala chvilku působit Domestos. Ale v klidu mě ujistil, že mou práci nemaří, že vždycky, když tam ten zelený kekel je, tak se vyčůral do umyvadla…
No, kdo se prostě moc ptá, moc se dozví…
Přečtěte si také
Šílené rande: Svlékla jsem se do prádla a on mě obvinil z propagace komunismu
- Anonymní
- 05.05.26
- 1116
První máj, lásky čas... tak se to alespoň říká. No, u mě to byl spíš čas totálního vystřízlivění a pocitu trapnosti, který bych nepřála ani největšímu nepříteli. Chodila jsem s Markem asi dva...
Společná dcera (4) nám rozvrací manželství i vztahy s dětmi z minulých vztahů
- Anonymní
- 05.05.26
- 455
Tohle je téma, o kterém se špatně mluví. Vlastně je to spíš tabu. Určitě nechci vinit malé dítě, které jsem si navíc strašně přála. Po rozvodu jsem si chtěla užívat, cestovat. Měla jsem přítele,...
Máme doma miminko a já se bojím vyjít ven. Partnerova ex mě napadla
- Anonymní
- 05.05.26
- 374
Vtrhla k nám na zahradu bez varování a během pár vteřin se všechno změnilo. Bývalá manželka mého partnera mě fyzicky napadla – bez předchozího konfliktu, bez vysvětlení. Mám doma novorozeně a další...
Když srdce bloudí: Můj příběh o ztracené lásce a nekonečném hledání
- Anonymní
- 05.05.26
- 169
Ahoj, možná se potřebuji jen vypsat. Prosím, neodsuzujte mě – jsem prostě jen hrozně nešťastná a začínám pochybovat, že ještě někdy budu šťastná. Je mi 23 let, studuji, a přestože bych měla mít...
Deník: Život na vedlejší koleji (3. díl)
- Anonymní
- 05.05.26
- 158
Víkend byl peklo. Znáte to, holky – takový ten hrozivý klid před bouří, kdy se na manžela usmíváte, podáváte mu ovladač, ptáte se, jaký měl den, a v duchu ho přitom porcujete tupým kuchyňským nožem.
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 4937
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 2182
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 1122
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 4109
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2745
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Nahodou si myslim, ze je to super chlap dle popisu autorky. 
,ale zase se bez problému angažuje. To že chlap usadí umyvadlo a smontuje pár věcí z něj nedělá technika, takže nadpisy obou deníčku trochu zavádějíci
. Vždy mi pak říká, jak to dělá ale poctivě 
