Život s technikem II.
První týdny každého nového vztahu jsou úžasné. Chemie pracuje na plné obrátky, toužíme se poznat, objevujeme nové. Když nastane problém, přeneseme se přes něj mávnutím kouzelného proutku.
S mým malým technikem jsme se k sobě sestěhovali během prvních tří dnů, co jsme spolu začali chodit. Na co taky v našem věku čekat, že? Najednou jsem měla pro koho zase vařit, vstávat, uklízet (to až tak super zase nebylo) a drahý to přijímal plnými doušky. Na oplátku mi dával vše, co jsem chtěla. Přistěhoval se do mého pronajatého bytu a hned oznámil, že bude přispívat na nájemné a že má větší výplatu než já, tak bude platit velké nákupy.
Odjela jsem na dovolenou s kamarádkou, kterou jsme měly naplánovanou přes půl roku, a během ní mi volala bytná, kde je to umyvadlo? Už půl roku jsem měla doma rozestavěný nový nábytek do koupelny, ale nebyla jsem schopná sehnat nikoho, kdo by mi vyměnil umyvadlo a vše domontoval (resp. půjčil mi aku vrtačku).
Po příjezdu z dovči byla koupelna hotová, přibyla mikrovlnka do kuchyně a botník před dveře. A samozřejmě všechny ostatní věci i s mým miláčkem. Do jeho „starého“ bytu se přestěhovala jeho sestra a já si připadala jako v ráji. Můj přítel mě miluje, naprosto v klidu vychází i s mou maminkou, s ničím nemá problém. Co povím, to udělá.
Byla jsem v rauši, jinak si neumím vysvětlit to, že je to prostě divné! Že nemá s ničím problém, vše je vždy OK. Zamilovaný člověk prostě neuvažuje logicky, i když si to tolikrát slibuje!
Tak zatím jsme si žili úplně krásně, já jsem byla „žena v domácnosti“ (učitelka má přeci táááák dlouhé prázdniny). Ale začátek školního roku se blížil, tak jsem začala pracovat s tím, že nemůžu doma vždy dělat vše jenom já. Tím vše se myslí ty podřadné ženské práce, které vůbec nejsou tak důležité jako aplikace kladiva na správný hřebík. 
Když jsme si o tom promluvili jen tak, tak jsem moc neuspěla. Nechápala jsem to, poprvé se mnou nesouhlasil (ha, růžové brýle začínají blednout…). Tak jsem si zkusila sepsat vše, co se každý týden v domácnosti dělá, udělala jsem procentuální výpočet, co po něm vlastně chci (aby myl nádobí, jednou týdně vysál a utřel prach). Najednou nebyl problém, před čísly není úniku a jsou jasné, srozumitelná a nekompromisní. Takže dostal 15 % všech domácích prací a zbývajících 85 % byla pro jeho „mužské práce“.
Jeho maminka to nesla velmi těžce (ano, je to mamánek – že to tak nějak v průvodním popisu vždy chybí). Že musí chuďátko něco dělat doma. Že má zodpovědnou práci a já po něm něco chci… No dobře – takže já, jako učitelka nemám zodpovědnou práci, kopu se do hýždí od rána do večera a mým jediným životním cílem je sloužit muži. No, tak takhle mě nevychovali…
Jsem poloviční feministka, podle mě nejsou mužské a ženské práce. Umím zacházet s kladivem, pilou a vším, co potřebuji. Nábytek do bytu jsem si složila sama, jen jsem si od někoho půjčila aku vrtačku. Jak říkala jedna kamarádka: „Na co jako potřebuju chlapa? Žiju v paneláku, takže trávník sekat nepotřebuju a robertek mi neodmlouvá a ani se se mnou nehádá…“
Když jsem byla dítě, tak táta každou neděli vařil, byla jídla, která dělal jen a pouze on. Byl to svátek. Jako voják z povolání byl často pryč, ale když už byl doma, tak se věnoval nám (dětem) a uvařil sváteční oběd. Doteď na to vzpomínám – polévka hustá tak, že v ní stojí lžíce a pečené kuře.
Každý pátek se celá rodina (i když my děti s nechutí) chopila úklidových prostředků a hodinu jsme cídili celý byt. Táta vysával, já zalévala kytky, ségra utírala prach. Když bylo potřeba, tak táta myl i okna. Ale nikdy jsem neslyšela pojem ženská práce a mužská práce. Máma totiž zase byla schopná během tátovi služebky odtahat skříně a vytapetovat celý byt, nebo později vymalovat.
Když si na ty chvíle, kdy jsem se svým technikem řešila, co kdo bude doma dělat, vzpomínám, tak mi na tváři hraje úsměv. Jak jsem byla naivní! S pýchou jsem si říkala, že jsme vyřešili první krizi.
Začátek školního roku byl hektický (jako vždy) a doma se kupilo nevyžehlené prádlo. Technik mi s pýchou po příchodu domů oznámil, že umyl koupelnu (připravte metál). Tak jsem ho pochválila, že je moc šikovný, jestli ji zvládl i vytřít? To prý ne, ale umyl záchod. Ani nevím proč, ale asi za to mohla únava, takže jsem se zeptala, jestli ho umyl i zevnitř. Jako jak zevnitř? Samozřejmě toaletu jen otřel hadříkem zvenku (utřel prach) a otřel prkénko (jenom z vrchu, on na něj přeci zezdola nečůrá).
K jeho cti musím přiznat, že po chvíli připustil, že si všiml, že občas je v míse něco barevného na stěnách. Všiml si toho, když se mu chtělo čůrat a zrovna jsem nechala chvilku působit Domestos. Ale v klidu mě ujistil, že mou práci nemaří, že vždycky, když tam ten zelený kekel je, tak se vyčůral do umyvadla…
No, kdo se prostě moc ptá, moc se dozví…
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 388
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 271
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 2768
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 1721
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 1578
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 1780
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 986
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2423
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 781
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 2498
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Nahodou si myslim, ze je to super chlap dle popisu autorky. 
,ale zase se bez problému angažuje. To že chlap usadí umyvadlo a smontuje pár věcí z něj nedělá technika, takže nadpisy obou deníčku trochu zavádějíci
. Vždy mi pak říká, jak to dělá ale poctivě 
