Zkažená dovolená (ale s dobrým koncem)
Těhotná už na dovolenou fakt nejedu!
Je to víc jak 6 roků zpátky. Já byla v 17. týdnu a hrozně jsme se
s přítelem těšili na Vranovskou přehradu. Měli jsme super ubytování,
příjemnou majitelku penzionu a hlavně její maminku, co dělala správcovou,
krásný pokoj, který jsme pochopitelně hned „pokřtili“ 
Druhý den bylo v plánu projít se kolem přehrady a jet parníkem na nějaký hrad (už si nevybavím název). Partner koupil lístky, já se postavila do řady a vyhlížela naši Viktorii. Kolem mě se protlačila paní, co měla výraznou voňavku, co mě tak podráždila, až jsem kýchla… Ups, zlato já si čůrkla, vyhrkla jsem partnerovi do ucha… A najednou, jak by ze mě vystřelilo… Začala jsem krvácet. Krev mi stékala po stehnech, lidi kolem mě udělali kruh a já nebyla schopná se hnout. A partner stál, koukal chvíli na mě a pak se zeptal: „Jdem na ten parník, nebo ne?“
Někdo se tam nevěřícně zasmál, paní od lístků k partnerovi přiběhla a vrazila mu do ruky telefon s tím, ať volá rychlou. Sanitka dojela, nabrali mě a vezli. Na 90 % potrat… Poprvé jsem jela sanitkou s houkačkou. Zvláštní je, že jsem byla celou dobu úplně klidná. Saniťáci byli moc milí, jeden mi dokonce slíbil nové kalhotky (museli mi je rozstříhat). Uprostřed nějakého pole jsme museli zastavit a čekat na doktora z jiné sanitky, zdravotníkům jsem se moc nelíbila.
Dojeli jsme do špitálu, hned na urgent a ultrazvuk. Doktor bohužel konstatoval, že nevidí srdeční akci, že tam nevidí nic… Já v tu chvíli přestala poslouchat a jen se tupě usmívala. Vím, že mě vezli na někam, kde mě vyčistí. Přišla tam mladá doktorka, která ještě udělala ultrazvuk a najednou slyším - nožička, hýbe se tam nožička… Lidi, on tam byl… můj krásný prcek tam byl…! Přes to množství krve nebylo zprvu nic vidět, vedle miminka byl obří hematom a nad ním malý… Já v tu chvíli začla brečet… Ten pocit se nedá popsat…
Jelikož jsem neměla mobil u sebe, nemohla jsem ani partnerovi dát
vědět, že ještě není po všem…
Ten výraz, když jsem mu řekla: „Ahoj tatínku, pořád jsme
2 v 1…“ Vyhráno ještě nebylo, museli si mě nechat na
pozorování, neb hematomy se začaly zas plnit… Ale už mě hlídali…
Jenže to trvalo, týden dovolené se krátil a my 300 km od domova.
A co teď…
Moc mě pustit nechtěli, ale domluvila jsem se se svým gynekologem a
podepsala revers.
Dojeli jsme si akorát na penzion pro věci, čekala jsem v autě. Přišla
maminka majitelky, dala mi krabici plnou koláčů a se slzami v očích
přála hodně štěstí a pevné nervy. Partner mi pak řekl, že mu chtěla
vrátit půlku peněz (za mě). Že před 30 lety přišli o miminko a můj
případ ji dost sebral.
Příběh skončil šťastně, narodil se mi krásný obrovský syn (skoro 5 kilo) a letos se chystáme na dovolenou, opět na Vranov. A do stejného penzionu. Doufám, že ta paní tam pořád bude ❤
Ozval se bez varování zub. Jsem se vzbudila
s oteklou půlkou obličeje a horečkou. Aspoň že se teď ochladilo a nebylo
horko 
Každopádně gratulace ke zdravému miminku,
zážitek tedy hororový, ale s dobrým koncem. Ať se daří!!
.
