Zkušenost s rotaviry
- Rodičovství
- Meggiska
- 17.05.22
- Sdílet
- 2
U prvního syna jsme se s rotaviry nesetkali, tak jsme nějak naivně předpokládali, že i s druhým synem se nám to vyhne.
Bylo to v létě, o prázdninách. Krásné počasí, většinu dní jsme trávili, jak jinak než venku. Starší syn je docela aktivní, takže pořád někde běhal, lezl, člověk ho neustále musel hlídat, protože ač měl tři roky, s oblibou všechno olizoval, včetně houpačky, židle, klacku… no prostě cokoli vás napadne. Naštěstí mladší syn, který měl v té době rok, byl pravý opak a do pusy naopak nedával nic.
A to jsme se tak jednou váleli doma a starší syn, že ho bolí bříško. A po chvíli zvracení. A průjem. Cokoli syn pozřel, včetně vody, letělo ven. Volám doktorce, popisuju příznaky a doktorka na mě, že toho má teď plnou ordinaci a s největší pravděpodobností to budou rotaviry. Takže instrukce: černý, mírně oslazený čaj po lžičkách v několikaminutových intervalech, postupně přidávat množství nebo zkracovat interval. Poté se ptá, co mladší syn a já, že je v pohodě. Prý mám počítat s tím, že to chytne taky. Tak jsem s tím tedy počítala. Ale starší syn se lepšil, po pár dnech už byl fit, začal i normálně jíst, pil, naprosto bez problémů.
Měli jsme v plánu jet za mými rodiči, kteří bydlí přes půl republiky, manžel měl zůstat doma, protože se na baráku měnily okna. Vzhledem k tomu, že byli kluci zdraví, tak jsme jeli. Jenže jen co jsme dojeli, mladšího jsem nakojila a do pěti minut mi všechno vyhodil. Oká, asi to bylo brzo po příjezdu. Jenže kdykoli jsme ho nakojila, šlo to ven. Cokoli, co vypil, šlo ven. Snědl oběd, šel ven. Volám doktorce a ona zase, že musíme po lžičkách, že ho nemám kojit naplno, ale po trochách. No, zkusily jste odtrhnout hladové mimino od prsu? Ale kupodivu byl syn v pohodě, hrál si, smál se.
V noci všechno v pohodě, ráno se vzbudíme, já jdu přebalit syna a on naprosto suchá plína. Volám opět doktorce a ona na mě, že syn má rok a je docela možné, že už vydrží přes noc a mám tomu dát půl hodiny, jestli se nevyčůrá. Vyčkávám a po 15 minutách syn čůrá. Aha, že by fakt vydržel? Kojím, mlíko letí ven. To snad není možné. Syn stále veselý, hravý. Občas mu dám cucnout trošku vody. Dobrý, voda drží. Tak zkouším odstříkat mléko, abych mohla dávat po lžičkách. Bohužel mi to nejde. No nic, bude na vodě, hlavně hydratovat. K večeru si říkám, zkusím trochu vývaru. Do syna to padá, jak by měsíc nejedl. Dojedl a za pět minut jde vše zpátky ven. Tak to ne, na tohle už nemám. Prosím tátu, jestli by nás nevzal pro jistotu na pohotovost. Volám na 155, abych zjistila, do které nemocnice máme jet. Tam jsme dojeli po 17. hodině, doktor vyšetřil a prohlásil, že to budou s největší pravděpodobností rotaviry, dal nám žádanku a ať jedeme do fakultky, že nás tam hospitalizují.
Areál fakultní nemocnice obrovský, já s unaveným dítětem, které je zvyklé chodit v 19 hodin spát, trajdala a hledala dětské oddělení. Mrkli na žádanku a řekli, že musí na infekční. Takže zase hledat infekční oddělení. Jenže tam měli kvůli covidu plno a že máme jít zpátky na dětské! Naštěstí doktoři i sestřičky byli hodní, skvělí. Já tam zjistila, že syn už kilo zhubnul, samozřejmě tam brečel, spousta cizích lidí, on chudák unavený. Vzhledem k tomu, že byla doba covidová, první, co udělali bylo, že nám dělali test na covid. Chudák syn, sotva rok a už mu šťárali do mozku. A pak následovaly odběry krve, zavedení kanyly na infuze, výtěry ze zadku. Do postele jsme se dostali až ve 23 hodin! Oba jsme byli úplně hotoví.
Celý následující den syn prospal, byl vždy jen chviličku vzhůru a pak zase spinkal. Sestřičky mu měnily infuze, potvrdily rotaviry, vyloučily covid.
Další den už byl syn úplně v pohodě. Vzhledem k zavedené infuzi
v noze nemohl moc chodit. Jenže ho to tam samozřejmě nebavilo. S povolením
doktora jsem ho vypustila, přičemž chudák vypadal jak na vodítku 
celé oddělení už slyšelo, že je syn
v pohodě, protože tam sunul židle po podlaze, stůl, pak tam rozebral
zásuvku, vypreparoval šroubek u postele. Nejhorší bylo, že jsme nesměli
z pokoje vylézt (měli tam dětskou hernu), protože byl syn infekční.
Čtvrtý den nás propustili, konečně pro nás i pro mé rodiče, protože
moje máma se nedobrovolně musela postarat o mého staršího syna naštěstí i na tenhle případ je možno mít
ošetřovačku.
Takže na závěr musím říct, že u staršího ty rotaviry vypadaly hrozně,
byl úplně hotový, ale po pár dnech byl naprosto zdráv a u mladšího to
přicházelo plíživě s tím, že syn byl celou dobu naprosto usměvavý a
nikdo z okolí by nepoznal, že mu něco je, ale dostával se z toho
o něco déle.
) pak už dobře, malej hned usnul, zavodnili
ho, do rána spal v kuse, pak už nezvracel a udržel v sobě něco málo ale
pro jistotu že tam zůstaneme ještě jednu noc. Ok. No jenže já tam něco
chytla. 
Nevím zda od syna mebo ty
rotaviry, ale byl to teda masakr. Od 2 ráno jsem lítala zvracet každých
10 minut, jednou jsem skoro nedoběhla, mezi zvracením 3× průjem…
Sestřička mě slyšela lítat, přišla když jsem vyčerpaná brečela
u záchodu na zemi mezi zvraceními. A dala mi nějaký čípek, bohužel
nevím co to bylo, ale ulevilo se mi, pak už jsem nezvracela, břicho se
zklidnilo, nádhera. Kdybych tak věděla název…
.
