Změna je život?
- O životě
- Anonymní
- 30.10.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Před časem jsem psala deníček o svém nevydařeném životě. Nesetkala jsem se s pochopením a ani jsem to neočekávala. Život jde ale dál a píše nové příběhy… Pro teď raději opět anonymně…
Když mě a mou dceru opustil přítel a tatínek, hledala jsem všemožné způsoby, jak na něj zapomenout. Chtěla jsem vytlouci klín klínem, jak se říká. Nepodařilo se…
On ještě ten den začal přespávat u své „kamarádky“ a já se zaregistrovala na seznamce. Proběhlo pár nevydařených schůzek, než jsem narazila na toho, o kterém jsem si myslela, že bude za něco stát.
Zamilovaná jsem určitě nebyla, jezdil kamionem a o nás jevil zájem, o který jsem tolik stála. Kvůli složitější životní situaci jsem byla nucena prodat byt bývalému příteli, splatit hypotéku a opustit byt, ve kterém jsem s malou žila. Tento nový muž v mém životě, mi nabídl azyl a já neváhala a nabídku přijala. Nic mi nebránilo, každý mi říkal, jak je skvělý, že se s ním budeme mít dobře. Jenže…
Vše bylo fajn, dokud si nebyl jistý, že nás má v hrsti a my už mu neutečeme… Začal být vzteklý, zlý na mou dceru, urážlivý, bouchal dveřmi, házel věcmi… Tak jsem si říkala, co teď? Poprosila jsem tedy svou babičku, jestli bychom u ní prozatím nemohly s malou bydlet. Nadšená z toho moc nebyla, ale na ulici nás nechat nechtěla. Je to už starší, mírně nevrlá paní, chtěla mít svůj klid.
O mé situaci se dozvěděl můj bývalý přítel a dcery tatínek. Nabídl mi tedy svůj byt k dispozici. Přestěhoval nás zpět k sobě a šel za svou novou přítelkyní. Nabídl mi bydlení velice výhodně, proto jsem k němu šla.
Matky samoživitelky to jednoduché nemají a s malým příjmem se těžko hledá něco k pronájmu. Nečekám od něj nic, už o to ani nemám zájem. Jen mě tak napadá, že mi je 26 let, mám dvouletou dceru a životem se tak plácám ode zdi ke zdi. Kazím život sobě i své malé holčičce a je mi z toho velice smutno.
Co mám jako teď dělat? Kam mě zavede život dál? Proč se děje to, co se děje? Jsem tak strašně zklamaná z mužů ve svém životě. Jsem zklamaná sama ze sebe. Vždy jsem se snažila dělat to, co je správné. Vždy jsem se snažila všem zavděčit a asi vše dělám špatně.
Propadám mírným depresím a jsem z toho vyděšená. Co mě to občas napadá za hlouposti… Žádného chlapa už nechci, raději zemřu jako stará panna a až umřu, tak mě sežerou krysy nebo kočka, kterou si pořídím kolem 50. Ovšem jestli má dcera nebude blbá po mně, to by mi vysela na krku každou chvíli…
Už nechci další zklamání a dalšího chlapa. Na mém srdci je momentálně cedule: „Zákaz vstupu!“
Omlouvám se, jestli někoho můj „deníček“ pohoršil. Jen jsem se potřebovala někomu svěřit a na veřejnost se svým ne-problémy vyjít nechci. Bojím se, že by mě lidé odsoudili, tak jak to umí.
Přeji pěkný den a mnoho úspěchů v životě. ![]()
Přečtěte si také
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 2977
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 427
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 334
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 939
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4207
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Život v paneláku je peklo. Kvůli financím jsme museli prodat dům a teď trpíme
- Anonymní
- 07.06.26
- 2981
S manželem jsme krátce před důchodem. Děti nemáme a na dům se zahradou už jsme přestávali stačit. Jak finančně, tak fyzicky. Údržba byla rok od roku náročnější a náklady stále vyšší. Nakonec jsme...
SOS: Moje dítě smrdí jako pubertální tchoř a já jsem pro něj biologická hrozba!
- Anonymní
- 07.06.26
- 2081
„Mami, prosím tě, hlavně na mě nemluv před školou. A sundej si ten svetr, děláš mi takovou ostudu, že se chci propadnout do západního Německa.“ Tohle byla moje ranní facka od vlastního...
Instamatky vs. moje realita: Jsem kvůli vyhoření a jedné facce nejhorší máma?
- Anonymní
- 07.06.26
- 606
Znáte ten pocit, kdy se večer unavená na smrt svalíte do postele, otevřete Instagram nebo Facebook a tam na vás vyskočí ty dokonalé bioekorespektující matky? Ty, co mají doma naklizeno jako v...
Přítelovy děti jsem brala jako vlastní. Po rozchodu mi zakázal se s nimi stýkat
- Anonymní
- 05.06.26
- 7565
Milana jsem poznala před deseti lety, když jeho dětem byly teprve tři a pět let. Byl vdovec a po smrti manželky se snažil zvládnout péči o dvě malé děti, jak nejlépe uměl. Nejprve jsme byli jen...
Zmlátil mého muže s kočárkem a zlomil mu nos. Tvrzení proti tvrzení, smál se
- Anonymní
- 05.06.26
- 3773
Člověk si říká, že žijeme v civilizované společnosti. Že když pošlete manžela na obyčejnou odpolední procházku s kočárkem, vrátí se domů s vyvětraným dítětem a dobrou náladou. Minulý týden jsem se...