Změna je život

Je to něco málo přes rok, kdy mi kalendář ukazoval právě tu 40t. A já si řekla „Na co jako čekáš? Až jednou tomu bláznovi, s kterým žiji 14 let, rupne v kuli a schytám to já nebo hůř děti?“

Ne, už nechci takhle žít, v ponižování, urážení, že jsem vlastně nic a onuce, která má jen za úkol být služkou. Zařiď, vyřiď, uvař, ukliď, nauč se s dětmi, zajisti, co je třeba… Při práci na plný úvazek jsem některé dny jela fakt z posledního.

A ano bydlíme v bytě, takže manžel (teď už mohu napsat ex) chodil do práce a z práce rovnou na gauč k TV, nebo telefonu a čekal, až se vše udělá.

No jo, můžu si za to i sama, jak si to naučíš, takové to máš, ale tohle už byl extrém.. žádný vděk, nic. Prostě jen samozřejmost.

Takže jsem přesně před rokem touhle dobou zažádala o návrh na svěření dětí do péče.
A rozjelo se něco, co bylo opravdu náročné jak po psychické stránce, tak po fyzické.

Já chtěla děti do výhradní péče, on si najal blbce právníka, který chtěl, abychom děti měli ve společné péči… haha, jakože bychom byli stále spolu a starali jsme se oba (takže zase jen já… jak jinak)… No, s tím jsem samozřejmě nesouhlasila. Nabídla jsem střídavou péči, když se chce starat, tak se vším všudy na týden já, týden on (byla jsem si jistá, že na to nepřistoupí), protože tím, že neumí nic vyřídit, natož se starat o děcka se vším všudy, škola, internet, elekt. úkoly aj.. (nemá ani email), tak z toho záhy sešlo, a domluvili jsme se na výhradní péči u mě. Hurá jedno bylo vyhrané.

Ovšem následovala sprška, když z neidentifikovatelných důvodů odročovali stání u soudu, takže se vše zbytečně táhlo.

Co mě nejvíc užíralo, že měl kam jít, má se kam odstěhovat a dodnes bydlí s námi. Asi mu to někdo poradil, protože nemá svůj rozum (ačkoliv už se blýská na lepší zítřky).

Takže po psychické stránce mě i dětí to bylo náročné, člověk to dětem vysvětlil, co bude a co se změní, co zůstane stejné, ale měsíce plynuly a děti začaly být zmatené, že se vlastně nic neděje.
Po úspěšném stání a svěření dětí do mé péče, následovala další žádost na soud… a to k rozvodovému řízení. Pokud budeme domluvený majetkově, bude vše rychlé. Pokud nebudeme domluvené, i tak nás rozvedou, ale majetek se potáhne.

Teď malá vsuvka o tom našem majetku, když jsem se seznámili, on již vlastnil 2generační dům v obci, kde žijí jeho rodiče, ale je psaný na něj i s pozemky.
Já měla byt 3+1, který byl naší rodiny, a mámě jsem pořídila byt 1+1, abychom mohli byt 3+1 předělat a obývat. V bytě jsme tedy rekonstruovali a jeho rodina tlačila, když se investuje, ať mu něco říká taky pane… no, co jsem já husa hloupá neudělala… přepsala jsem mu polovinu bytu 3+1.
No a jsem u jádra věci, teď si samozřejmě nárokuje půlku bytu, kterou ale nikdy fyzicky nekoupil, celá jeho rodina ho v tom podporuje, že na to má nárok.

Nicméně máma už nežije a jediné, co mi po ní zbylo, je byt 1+1, který se snažím udržovat jen pro to, aby jednoho dne měly děti lepší start do života v téhle zlé době.
Takže poslední verdikt je, že mu nechám byt 1+1, i když není předmětem našeho vypořádání a bude snad klid, i když je to víc, než kdy on sám investovat, souhlasil ale s tím, že byt bude dětí, jakmile se budou chtít osamostatnit. Toto jsme napsali do smlouvy a ejhle… on s tím zase nesouhlasí, že v tom jsou různé kličky atd.. a že dokud byt nebude psaný jen na něj, tak nic nepodepíše. Je to sobec, nepřející.

Už chci klid, už chci normálně žít, bez výčitek jít na kafe s kamarádkou a nebát se přijít domů, protože mě tam bude člověk psych. deptat, kde jsem jako byla. Chci klid pro své děti, za poslední měsíce se tak moc zhoršily v chování ve škole, známky a vše okolo, že už je to neúnosné. Takže jsem souhlasila se smlouvou, kde nejsou zmíněny ani děti.

Tímto zakončuji svůj škaredý rok 2022 a ten nový rok 2023 bude prostě lepší, klidnější a radostnější. Bude prostě takový, jaký si ho udělám.

Takže na závěr, už je mi 41 let, vleklo se to rok. Ale já už teď vím, že jsem udělala tu nejlepší věc a rozhodnutí, jaké jsem mohla. Možná lituju toho, že jsem neměla tu odvahu udělat to dříve.

PS: Nejvíc mě i těší fakt, že jsem za svého právníka utratila v porovnání s ex. podstatně nižší částku než on, on taková držgrešle je z toho úplně hotový
A ještě by ho tam mohla mamka strašit