(Z)ničí mě

Někde jsem četla, že si ženy hledají takového muže, jako je jejich otec… i když nevědomky. Můj táta byl alkoholik a mou mámu psychicky i fyzicky týral. Tenkrát mi byly tři a dodneška vidím, jak po kuchyni létají sklenice. Teď mi je dvacet jedna a po včerejším výstupu mi to došlo… přítel je stejný jako otec.

*

Když jsme spolu začínali chodit, rodiče ho neměli rádi. Už tenkrát mi bylo řečeno, že mě s přítelem nečeká nic dobrého, že je to jen egoista a frajírek, který si myslí, že snědl veškerou moudrost světa, a že mu všichni padnou ke kolenou. S rodiči jsme vedli velké hádky, já si stála za svým, že přítel je prostě ten nej a ten pravý, a že prostě jen nedokážou překousnout, že jsem šťastná. V té době mi došlo, že láska je to nejdůležitější, co člověk může mít. Kam se hrabou peníze. Láska!

Jenže tahle naše lovestory se trošku zvrtla. Během našeho skoro pětiletého vztahu jsme si prošli snad vším. Začalo to psaním si s holkama a skončilo nevěrou. Všechno z jeho strany, bohužel. Když jsem se dozvěděla, že mě podvedl, měla jsem zrovna „svaťák“ a učila jsem se na maturitu. Byla to pro mě rána jako prase. Nevěděla jsem, co dělat. Jestli být na něj naštvaná a nebo to svézt na sebe, protože jsem se mu málo věnovala. Nakonec jsme si řekli, že na to zapomeneme, uděláme za tím vším tlustou čárou a pojedeme dál. Zrovna jsem se dostala na výšku, a jelikož doma vztahy nebyly taky úplně ideální, odstěhovali jsme se spolu do bytu a brali to jako nový začátek. Nový začátek toho všeho.

Ze začátku to bylo krásné. Přítel se snažil, byl pozorný, věnoval se mi, každý den mi opakoval, jak mě miluje, jak jsem to nejlepší, co ho v životě potkalo, a jak je vděčný, že s ním jsem, i přes to všechno, co mi udělal. Jenže pak začaly hádky. Jak jsme byli každý zvyklý na jiný styl života, nemohli jsme najít jakýsi kompromis, který by nám vyhovoval. Do dneška si pamatuji, jak se přítel opil, přišel domů, já byla (nečekaně) naštvaná a on po mně začal řvát, ať si vezmu věci a odstěhuji se, když se mi to nelíbí. Že byt je vlastně stejně napsaný na něj, takže se mám sebrat a táhnout. Tato slova mě velmi zasáhla. Po tom všem, co jsem mu odpustila se dočkám tohohle. Ihned jsem volala kamarádce, brečela jsem jí do telefonu, cítila jsem se trapně a poníženě… Kdybych ale tehdy jen věděla.

Vyhazování z bytu nastalo od té chvíle vždy, když jsme se hádali. Jakmile jsem chtěla do bytu něco koupit, on nechtěl, je to přeci jeho byt. Pořád mi dával najevo, že je byt psaný na něj, i když jsme do bytu šli s tím, že já prostě nebudu moct přispívat na bydlení takovou částkou jako on. Začínal mě ničit. A to psychicky.

Začátkem listopadu jsem odjela na víkend pryč. Než jsem odjížděla, ptala jsem se ho, co má v plánu. Prý nic. Na wellness pobytu jsme s kamarádkou zjistily, že u nás v bytě jsou nějaké ženské. Začal samozřejmě zapírat, pak se tedy přiznal. Prý to byly kolegyně z práce. V ten moment jsem si řekla, že to takhle nejde, že to musí skončit. Přijela jsem tenkrát domů a měla jakousi psychickou ataku – nepoznávala jsem se, ale všechno, na co ty ženské sáhly, jsem vyhodila, vyprala a umyla v savu. Fakt jsem se doma štítila a on po mně řval, že jsem psychicky labilní, ať se uklidním.

Je mi dvacet jedna, mám já tohle zapotřebí? První dny byl uražený – že on vlastně nic neudělal, že já nemám důvod být naštvaná. Pak mu přítel od kamarádky řekl, ať se vzpamatuje, že to pos*al on, tak ať se podle toho chová. Nastal týden podlízání. Bylo mi z toho až špatně, ale pro klid v domácnosti jsem dělala, že je všechno ok. Jenže pak odjel na víkend k rodičům a mně vlastně došlo, že mi doma nechybí. Že mi je bez něj líp, a tak když přijel, v klidu jsem mu řekla, že bude lepší náš vztah ukončit, protože nejsem šťastná a psychicky mě ničí. Pomalu mi tam brečel, jak se změní, jak se mnou chce být, že mě miluje. A dokonce to fakt vypadalo, že to myslí vážně. Začali jsme spolu trávit víc času, když přišel z práce, tak jeho cesty nemířily do ložnice na PC, ale za mnou. Sedl si vedle mě, povídali jsme si, objímali se, dívali se na film. Takhle to ve vztahu chci, říkala jsem mu. Takhle se můžu cítit šťastná. On mi říkal to stejné.

Poslední kapka ale nastala včera – necelý týden po tom, co jsme měli vážnou konverzaci o konci. Byla jsem zrovna v práci, byl pátek, okolo šesté večer, kdy mi napsal na Messengeru, že jde do hospody. Nebyla jsem z toho nadšená, protože vím, jak se chová, když se opije. Domluvili jsme se, že teda půjde, ale pod podmínkou, že jak přijdu z práce, bude doma. Jeho odpověď zněla: „Ano, to mi přijde fér.“ Zrovna jsem šla do šatny, když mi psal, že už jde, že se nechce pohádat. Ještě mi psal, že se někde potkáme po cestě. Z práce domů to mám asi deset minut, celou cestu jsem se otáčela, jestli nejde, ale nikde jsme ho neviděla.

Přišla jsem domů, on nikde. Tak mu píšu, že kde je, že jsme měli nějakou úmluvu. Vylezlo z něj, že vlastně vůbec nejde, a začal mi vypisovat, jaká jsem fúrie, že se mám odstěhovat, že to je jeho byt… klasická ohraná pohádka. Jinou asi totiž nezná. Seděla jsem na gauči v obýváku a brečela. Brečela vzteky a ptala se ho, proč to všechno takhle ničí, že to bylo ten týden fajn, plánovali jsme společné plány na víkend. Byla jsem tak naštvaná, že jsem mu doma vylila všechna piva, co měl. Vůbec jsem se nepoznávala.

Za dvě hodiny přišel a řval po mně, že nemám důvod brečet, že on se hádat nechtěl, že si to všechno dělám sama. Vstala jsem, že jdu ven, že chci odejít, nebýt s ním v jednom bytě, v jedné místnosti. Stoupl si před dveře, zatarasil mi je a ironicky do mě rýpal, že jsem hysterka, že za to můžu sama. Ani nevím, kde se to ve mně vzalo, ale vrazila jsem mu facku. Fakt nevím, co to bylo za zkrat, ale stalo se. Otočila jsem se a šla do obýváku. Hodil mě na gauč, chytil pod krkem a řval po mně, že se mám odstěhovat. Chtěla jsem se mu vysoukat, vzít telefon a zavolat pomoc. Byl agresivní, bála jsem se ho. Když už jsem konečně dosáhla na telefon, vytrhnul mi ho z ruky. Už ani nevím, jak jsem ten telefon dostala zpátky, ale vytočila jsem rychle číslo kamarádky, která bydlí o ulici vedle.

Sesypala jsem se. Ležela jsem na gauči, třepala se, nemohla mluvit, nemohla se nadechnout a on nade mnou stál, že si nemám vymýšlet a hrát divadlo. Nevím, co se to se mnou stalo. Ještě teď mám před očima ten mžik, kdy sedím na gauči a třepu se. Nemohla jsem udržet telefon u ucha, nemohla jsem nic. On na mě sáhl. Vztáhl na mě ruku, chtěl mi ublížit.

Kamarádka rychle přišla, seřvala ho, co dělá. Objala mě. Přítel se najednou uklidnil. Říkal, jak ví, že to pokazil on, jak si je toho vědom, jak mě ale miluje, že se nechce rozejít. Že nechce, abych se stěhovala. Požádala jsem ho, ať jde pryč, že ho nechci vidět. Souhlasil a odešel. Kamarádka mi nabídla, ať jdu přes noc k ní, ale jelikož tam měla rodinu a já mám doma kocoura, s díky jsem řekla, že to zvládnu doma. Uložila mě do postele, jemu odnesla peřiny do obýváku a odešla se slovy: „Kdyby cokoliv, volej! Jsem tu pro tebe.“ Se slzami v očích jsem usnula. Bylo mi trapně, že tohle viděla. Bylo mi trapně, že mě takhle ponížil, že jsem už asi úplně na dně. Co to ze mě udělal? Vždyť on mě pomalu, ale jistě (z)ničí.

Aktuálně je v obýváku, nekomunikuje se mnou. Nemá asi ani špatné svědomí, nechce se mi omluvit, vyřešit ten včerejší výstup. Já sedím v ložnici, jsem totálně v zadku a jediné, na co se zmůžu, je se z toho všeho vypsat…

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
90
11.12.19 09:40

Doporučuji ti se odstěhovat - zpátky k rodičům, ke kamarádce, do podnajmu. Každý máte očividně jinou představu o vztahu, trávení volného času a nesvědčí vam to spolu. A nevracej se k němu, i kdyby hory doly sliboval, lepší už to nebude.

  • Nahlásit
  • Zmínit
32343
11.12.19 10:09

Jediné co zmůžu?
bože není ti padesát, aby ses bála, že budeš do konce života sama ne..
nedokážeš od něj odejít? to je pak ale tvá vina, vidíš, že se nezmění, tolikrát sliboval a nic. A ty to nevidíš? Tak odejdi ne? i kdybych měla vydělávat jen na nájem, a jídlo pár měsíců tak jdu pryč. Nebo do sdíleného podnájmu, kamkoliv. Nebo co jako? chceš to zachránit dítětem?
Bože..tak asi odejdi ne… :roll:

  • Nahlásit
  • Zmínit
124
11.12.19 10:57

Odstěhuj se, nebo tě čeká peklo v životě

  • Nahlásit
  • Zmínit
Anonymní
11.12.19 12:27

Okamžitě vyhledej pomoc bílého kruhu. Věř mi, já v tomhle žila 7 let. Byla jsem nejdřív zamilovaná, pak zničená, potom nesebevědomá a obviňovala jsem sebe a pak už skoro polomrtvá klepající se, vlasy si trhající troska.. mě z toho vytáhl nynější už skoro manžel a nikdy mu nepřestanu být vděčná. Už vím co to je nebát se jít domů, nebát se usnout, žít bez nevěr a lhaní. Nikdo na mě nekřičí, nenadává mi a já už skoro 3 roky vím, co je láska, pochopení a rodina. Následky mám, když mě někdo chytne za zápěstí mám záchvat paniky, nemůžu nosit ani hodinky, mám špatně srostlou kost na prstu na ruce a to dost bolí, bojím se tmy, nesnesu křik a jsem hodně uzavřená. Budeš trpět pokud neutečeš.

  • Nahlásit
1968
11.12.19 12:45

Ach jo, smutný, jak si lidi sami sebe neváží. On je nechutný manipulativni a agresivní ubožák. Myslím, že jsi silná žena, změna někdy bolí a beznaděj vypadá hůř než ve skutečnosti je. Uteč a začni žít život, který si zasloužíš. Přeji hodně sil. Zvládneš to a jednou to bude jen smutná vzpomínka. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3118
11.12.19 12:47

Co chceš na tom výstupu řešit? Už bych vyla sbalená a na cestě pryč od něj,,takhle mladá a už týraná :? Děti nemáte, tak co resis? Rychle pryč, nebo tě opravdu zničí a, nebude to dlouho trvat! Přeju hodně sil a hlavně už znova nepodlehni tem jeho řečem, ze se zmeni, ze te miluje atd, jsou to jen kecy, i kdyby chtel, on se nezmeni,,tak vem nohy na ramena, nez si te tim ditetem bude chtit pojistit!

  • Nahlásit
  • Zmínit
11.12.19 13:32

Vztah s takovým citovým mrzákem opravdu nemá cenu!
Sama jsem vyrůstala v rodině, kde vládl otec - alkoholik a despota. Jeho sliby, že nám - mamce a třem dětem - neublíží, měly obvykle trvání dvou až tří dnů, maximálně 14 dnů (to, když mamku přemlouval, aby se k němu vrátila :roll:).
Celou pubertu jsem se bála najít si přítele, abych si nenašla podobného otci… A co myslíte? Našla jsem si takového, který na mě sice ruku nevztáhl, ale psychicky mě dokázal tak deptat, že jsem ztrácela i vlastní sebevědomí… Po 7 letech „vztahu“ jsem si uvědomila, že tohle opravdu nemám zapotřebí a odešla od něj :mrgreen:
Po roce jsem si našla nového přítele, nynějšího manžela, který je hodně vnímavý a úplně jiný, než předchozí partner.
Na cestě životem potkáváme různé lidi - některé jen z toho důvodu, abychom si uvědomili vlastní hodnoty. A dokud si nezačneme vážit sami sebe, tak holt budeme trpět. Je to jen naše volba.
Přeju Vám hodně sil zavčas si uvědomit, co vlastně v životě potřebujete a chcete a věřím, že máte na mnohem více :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
459
11.12.19 13:48

Ten konec zni hrozne „nechce se mi omluvit, vyresit ten vcerejsi vystup“. Copak ono to ma nejake jine reseni, nez ze se sbalis a odejdes od nej zavcas? A uz vubec se to neda resit omluvou. Ta je na tom to nejsnadnejsi. Ja nejsem zastance ukoncovani vztahu pro kazdou prkotinu nebo malej zadrhel, ale tohle je do haje velkej problem do budoucna. Bez od nej dokud to jde.

  • Nahlásit
  • Zmínit
199
11.12.19 14:26

Uteč, bude to horší a horší. Přece se sebou nenecháš takhle manipulovat. Ten člověk to nemá v hlavě v pořádku… 8o

  • Nahlásit
  • Zmínit
3744
11.12.19 14:53

Uteč, uteč, uteč. Za čas si sama odpovíš, žes to měla udělat už dávno :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
11.12.19 15:30

Precti si to po sobe, nezasvecene, jako by to psal nekdo jiny. Co bys takove slecne poradila? At se okamzite odstehuje? No tak to udelej, a urychlene. Tohle nema s laskou NIC spolecneho. Pritel nechce abys ho opustila protoze by tam nebyl nikdo, koho by mohl tyrat. Lidi se sice muzou trosku zmenit, ale on vi, ze mu to vzdy odpustis, nezmeni se a bude se to stupnovat az na tebe tu ruku vztahne. Utikej pryc, hned.

  • Nahlásit
  • Zmínit
144
11.12.19 19:16

Časem od něj odejdeš, to v té chvíli až se to opravdu v Tobě zlomí nebo až pochopíš, že na světě jsou muži, kteří si žen váží. Rozumím proč neodejdeš hned nebo proč máš pocit, že nevíš co dělat, protože ho máš ráda a chtěla by jsi to zachránit - na to však musí být vždycky dva. Lepší už to nebude a přijdeš na to sama, to ti může poradit i milion lidí, ale musíš si to uvědomit sama… já Ti moc přeji ať tohle období zvládneš :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3103
11.12.19 21:31

S takovým psychopatem ještě jsi? Uteč dokud nemáte děti. Bude jen hůř

Příspěvek upraven 11.12.19 v 21:31

  • Nahlásit
  • Zmínit
yse
837
11.12.19 22:27

Ja bych mu jeste podekovala a s usmevem zamavala te nule pri odchodu. Nechapes, ze jsi volna jako ptak a muzes zacit znovu, jen udelat ten krok a zmizet z toho nevydareneho vztahu. Zvedni hlavu a trosku si ver :potlesk:

  • Nahlásit
  • Zmínit
21350
11.12.19 22:27

Ne, fakt to nemáš zapotřebí. Mě v 18 chlap podvést, nestěhuju se k němu jak pipka a nečekám, že začne ta pravá netušená láska. On se nezmění!

  • Nahlásit
  • Zmínit
259
11.12.19 22:31

Zdrhej dokud máš všechny zuby a nejsi troska bez trochy sebevědomí.
Protože přesně tak dopadneš, když se upneš na takového člověka jako je tenhle:disappointed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
38
12.12.19 22:35

Ano, on te svali na gauc, drzi te pod krkem a rve na tebe at vypadnes a ty sedis v loznici a cekas na co? Ze se zase na tyden zmeni?? Asi ti tenhle styl partnerstvi vyhovuje, tak si v nem bud a volej si pokazdy kamaradce at to za tebe prijde resit a obejmout te. :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
194
12.12.19 22:51

Sbal si věci a okamžitě od něj odejdi, bude jen hůř, ten se nikdy nezmění. Utíkej od něj.

  • Nahlásit
  • Zmínit
4596
13.12.19 03:58

Uz bych byla davno pryc i s kocourem…v 21 to fakt zapotrebi nemáš :zed: Mas kam jít? :think:

  • Nahlásit
  • Zmínit
470
13.12.19 06:33

Necekej, ze za tebe bude resit tvuj zivot nekdo jiny. Pritel, kamaradka, rodice… Kazdy ma sve vlastni zamery a priority. Jen ty sama to se sebou muzes myslet opravdu dobre. Musis si ale verit. Nehledat berlicku a vymluvy. Drzim palce.

  • Nahlásit
  • Zmínit
2718
19.12.19 16:11

Nezlob se, ale tobě tenhle život snad dělá dobře. Jinak by jsi už byla dávno pryč. Ty si ale počkáš zase na nějakou bombu, abys se mohla zhroutit, klepat, nahánět kamarády, prober se a utni to. Na co čekáš. Jsi taková malá hysterická trpitelka. Silná ženská už by měla sbaleno a byla by pryč. Jak dlouho se budeš nechat vyhazovávat? :zed: :zed:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1785
19.12.19 22:57

Nezakladala jsi diskuzi, ze nemuzes platit najem, zes musela kvuli skole pustit brigadu a ze tvuj pritel to chape a pujci ti? Jak to popisujes, tak bych s nim nebyla. Studujes, mas vse pred sebou, nezasivej se s takovym clovekem

  • Nahlásit
  • Zmínit