Zpověď

Už předem chci napsat, nečekejte nějaké hrůzy. Porod jsem měla celkem fajn, jen jsem plná emocí, které jsem ze sebe ani po roce nedostala...

Byl začátek srpna 2019 a já začínala být nervózní, protože se pomalu blížil termín porodu (podle UZ 12.8. podle MS 9.8.). Začínala jsem mít opravdu strach, protože jsem nevěděla, co mě čeká, a s tím strachem jsem i odjížděla do porodnice, když mi 3.8. po teplé vaně zhruba kolem 8. večer praskla voda a začaly kontrakce (když se teď zpětně ohlédnu, 2 dny předtím jsem měla poslíčky).

Každopádně jsme nejeli hned, protože mi voda neodtekla najednou, ale postupně a já si nebyla jistá, jestli jsem si náhodou neučůrla. Odjížděli jsme zhruba kolem 10. večer, kdy už jsem kontrakce cítila trochu víc, ale bylo to pořád ještě snesitelné, a celou dobu jsem manželovi říkala, že jsem určitě hysterka a že mě pošlou domů… neposlali. Natočili mi monitor a učili mě prodýchávat kontrakce, protože jsem podcenila přípravu a nezašla si ani na jediný kurz. Ale jelikož mi odtékala ta plodovka, už si mě tam nechali, jen manžela poslali domů, ať se trochu prospí, a mě zavedli na pokoj, ať se taky trochu prospím. Neusnula jsem ani já, ani manžel.

Ráno si mě odvedli na porodní sál, kde mi pak kolem 9. dopoledne dali klystýr… jsem asi cíťa, ale to bylo pro mě to nejhnusnější z celého porodu. Chodili mě kontrolovat na WC, protože jsem hulákala víc, jak při kontrakcích. Když jsem to měla za sebou, mohla jsem konečně zavolat manžela, který přijel zhruba kolem 10. dopoledne. Po tom klystýru byly kontrakce najednou ještě silnější a já začala prosit o něco na bolest. Nic mi nedali, ale nakonec jsem za to byla vděčná, jen mi poradili, ať si vlezu do sprchy. No… nepomohlo to a kontrakce byly zase silnější. Kolem 11:15 se byla doktorka kouknout, jak hodně jsem otevřená. Já už doufala, že budu připravená, protože ty bolesti jsem hodně špatně snášela… 5 až 6 cm a ještě tam prohodila něco o miminku, jen už jsem od bolesti moc nevnímala. A od tohoto vyšetření už to mělo rychlý spád.

Proběhly 2 kontrakce celkem rychle za sebou a já se rozhodla, že tohle musím jít rozchodit… už jsem se nepostavila. Překulila jsem se na bok a najednou se mi chtělo strašně tlačit a já si jen říkala, že to ještě nejde, že nejsem otevřená, že to půjdu rozchodit. Po dalších dvou nuceních na tlačení, zazvonil manžel na zvoneček, který nám tam nechali. Přiběhlo asi 5 lidí, ani se na nic neptali a začali to tam připravovat na porod. To jsem se jim snažila oponovat, že ještě nemůžu rodit, že nejsem otevřená. Doktorka jen řekla. „Nebojte se, maminko, to zvládneme. Hoďte nožky nahoru, chytněte se za kolena a můžete tlačit.“ 2 zatlačení a malá byla na světě (v 11:33).

Někde v průběhu toho tlačení mi něco píchli, že to prý pomůže vypuzení placenty. Nástřih jsem nepotřebovala, jen vevnitř jsem byla hodně potrhaná a ztratila jsem hodně krve. Dostala jsem kapačku na zastavení krvácení a injekci anestetika, která byla stejně k ničemu. Během šití měl probíhat bonding, kterého jsem ale nebyla schopná, protože v tu chvíli jsem svoji dceru nenáviděla za tu všechnu bolest, kterou mi způsobila (moc mě to mrzí, ale v tu chvíli jsem to tak cítila, neodsuďte mě za to, ale to je zase na jiný deníček). Chvilku ji měl pak manžel na sobě a pak nám ji odnesli, protože jí byla zima a museli ji zahřát (měla jen 2,5 kg). Přinesli nám ji pak ještě na půl hodiny, že vyzkoušíme přisátí, tak jsem odhalila prso a od sestřičky jsem jen slyšela: „Tak s tímhle kojit nebudete,“ což mě moc nepovzbudilo, ale kojím už skoro 11 měsíců.

Jestli je ten příběh trochu chaotický, tak se omlouvám, ale mám to pořád jak v mlze. Jen se ve mně perou ty emoce. Vyčítám si, že jsem ten porod mohla zvládnout lépe, že láska k dceři nepřišla hned… mám pocit, že jsem selhala.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
vrbule
3353
7.7.20 00:29

Je to jen tvůj pocit, rozhodně jsi nezklamala. Porodila jsi přirozeně a jste obě zdravé. Co víc si můžeš přát. Na tvém deníčku nevidím nic, z čeho bys měla mít pocit selhání :nevim: Pocity máme všechny po porodu všelijaké. Důležité je, že odezní, když si to všechno sedne. Tu hlášku s tím kojením znám. Mě to sice nikdo neřekl, ale slyšela jsem, že to jsou schopny takhle říct a nepochopím tenhle nedostatek empatie 8o To ti v ti chvíli fakt pomůže :roll: Přeji hodně zdraví tobě i holčičce :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Capretta
1834
7.7.20 00:55

Za emoce pod hormony se nevin, nic, co bys mohla ovlivnit! V ten moment jsi to ani nebyla ty. Kazdy ruzne bolesti snasi ruzne, neni kvuli tomu horsi nebo lepsi.

Vzdyt jsi to zvladla skvele, ne kazda maminka by se zvladla rozkojit po takove poznamce ve zranitelnou chvili- zvlast kdybys byla takova cita, jako se (buhviproc) shazujes. Nejsi!

Spis mi prijdes jako puntickarka, co - kdyz neco neni na 200% podle planu- vidi jen to, co se (podle ni) nepodarilo. Pritom jsi zvladla porodit prirozene, bez chemie. Co na tom menit, vse podstatne probehlo prakticky idealne :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Nausika
2548
7.7.20 08:22

To selhání vidím v tom, že jsem svou dceru nemohla v tu chvíli ani vidět. Myslela jsem, jak budu plakat štěstím, až ji uvidím a nic takového se nekonalo. Kojení jsem si vybojovala, protože jsem kojit chtěla. Ale byl to ze začátku boj..malá spavá, problém s přisáváním, nikdo mi neukázal jak na to. Prvních pár kojení super, ale pak díky špatné technice mě tak bolely bradavky, že jsem u každého dalšího kojení plakala. Já tedy plakala nonstop skoro 2 měsíce, takový stavy jsem neměla ani v těhotenství. Ale teda znovu jsem si to po sobě přečetla a spoustu tam toho není…ono to přichází ve vlnách, ale teď už ne tak často. Kdybych to napsala během šestinedělí, vypadalo by to asi úplně jinak.

  • načítám...
  • Zmínit
Prosteja144
194
7.7.20 15:46

Ahoj zakladatelko,
já myslím, že jsi dobrá, porod jsi zvládla :kytka:
Trochu cítím, že tě trápí hlavně ten bonding. Přečti si tohle, mělo by ti to pomoci:
 https://porodnitrauma.cz/…a-nenavidet/

  • načítám...
  • Zmínit
Nausika
2548
7.7.20 17:50

@Prosteja144 To jo ten bonding mě mrzí i proto, že jsem pak malou skoro neviděla. Já se o malou začala pořádně starat až další den ráno (jsem nebyla schopná ani sama dojít na záchod, jak se mi motala hlava), do té doby mi ji vozily „na kojení“, jen se nekojilo, protože malá blinkala plodovku a tak jsem se s ní jen tulila. Přikládat se začalo až kolem půlnoci, zhruba po 12 hodinách od porodu.

  • načítám...
  • Zmínit
mau-mau
5487
7.7.20 22:00

Prosím tě, ideální porod s těma všema cukrátkama neexistuje ;). To jen blběny typu Leichtová se snaží někomu nacpat do hlavy, že porod je nějaká bombice, kterou je potřeba si užít na plný pecky :roll: Vybodni se na to, máš zdravé miminko a dokonce kojíš :palec: Porod má za účel dostat děcko ven a oba to přežít snad ve zdraví, to se povedlo. Obláčkový zážitek to není, bolí to jak kráva a je k tomu 6 půlek nepříjemných pocitů. Hlavně, že to dobře dopadlo :srdce: Hoď to zlé za hlavu :srdce: :hug:

Příspěvek upraven 07.07.20 v 22:00

  • načítám...
  • Zmínit
Nausika
2548
7.7.20 22:32

@mau-mau Děkuji, ono se toho na člověka valí ze všech stran spoustu. Člověk čte o orgasmických porodech a já nevím, jak to ještě všelijak nazývají. Moje maminka mi to taky popisovala jinak, ale ta měla oba porody v pohodě a téměř bez poranění. Asi jsem moc velká cíťa.. :D

  • načítám...
  • Zmínit
Klanel
413
8.7.20 10:01

Ahoj, take myslim, ze si je krivdis, zvladla jsi to super a nakonec celkem rychle :palec:

Ja po prvnim porodu se na dceru nebyla schopna ani podivat, takze jsem ji vytlacila a drzela zavrene oci, ze ji nechci videt… Ani sama dodnes nevim proc a jeste me to trochu mrzi a to uz to bude 5 let :nevim:… Ale bonding pak uz v pohode, po zvazeni ty 2 hodky… Je to proste lavina hormonu, nikdy nevíme, jak se zachovame… Preju obema hodne zdravi :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Nausika
2548
8.7.20 14:09

@Klanel O té lavině hormonů mi ani nemluvte. :D šestinedělí jsem probrečela…

  • načítám...
  • Zmínit
Tosjamx
268
9.7.20 01:43

Chápu a posílám virtuální podporu. Já si myslím, že o tom, jak bude porod probíhat a jaké pocity si z něho žena odnese rozhoduje fůra faktorů. Předně asi naladění mysli a také sebevědomí samotné rodičky. Lepší vzpomínky bude mít asi určitě ta, která si předem nastudovala meditační techniky, úlevové polohy, do sluchátek si pustila oblíbenou muziku a na porodním boxu si hopkala na balonu a relaxovala ve vaně, než vystresovaná paní Neználková, která spoléhala na to, že ji tím porodem personál nějak hezky provede. A to, bohužel, mluvím z vlastní zkušenosti. Také jsem nebyla na žádném předporodním kurzu a když se mě ptali na porodní plán, s úsměvem jsem jim řekla, že 100 % věřím zdravotníkům, takže nic sepsaného nemám (haha, takhle blbá už nikdy nebudu). Potom hrozně záleží na tom jak se ten samotný porod vlastně rozběhne a jak dlouho trvá, protože si myslím, že i ta největší ekobio žena toho má po 12 hodinách plný brejle. Mně třeba porod vyvolávali dva dny - nejdřív mi dali balonek do porodních cest, aby se dostatečně roztáhly, mezitím mi udělali asi 5 Hamiltonů a když mi večer oznámili, že mi ráno zavedou tebletu, tak jsem radši začala rodit :mrgreen:. No a v neposlední řadě to všecko závisí na lidech, kteří ten porod vedou. Ona slova podpory a uklidnění jsou přeci jen trochu příjemnější, než hlášky typu:,,Nelehejte si tady, tady se neleží, ale rodí. Spát jste měla na gynekologii." Nebo:,,Paní magistro, tak jsem Vám ten Epidural napíchnul do krevního řečiště, takže nebude působit 8o." Suma sumárum, taky jsem neměla bonding, protože syna kvůli nízké glukoze velmi brzy odnesli do inkubátoru. A taky jsem prolila hektolitry slz a nechápala, že nepluju na růžovém obláčku s mým usmívajícím se a spinkajícím miminkem. Místo toho jsem strávila půl roku na gymballu s uřvaným satánkem, vyzkoušela asi miliardu kapek proti prdům, absolvovala všechny diety co existujou, protože co když je alergickej na laktozu, lepek atd. :lol: Na druhou stranu musím říct, že i když ta super mateřská láska se u mě taky dostavovala postupně, neměnila bych. Slušně rozjetou kariéru jsem nechala plavat a budu se synem doma až do jeho čtyř let.

  • načítám...
  • Zmínit
Nausika
2548
9.7.20 06:06

@Tosjamx Děkuju. Já si teda na personál stěžovat nemůžu, byly super. A s těmi prdíky jsem si taky užila…nezabíralo nic. A když přestaly zlobit prdy, tak začaly zuby. :D

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Učitelka mě na první třídní schůzce nazvala pošukem...