Učitelka mě na první třídní schůzce nazvala pošukem...

Je to už hodně dávno (alespoň z mého pohledu), ale pamatuji si, že jsem se na první den do školy moc těšila. Ráno mě maminka vzbudila, oblékla jsem se. Měla jsem svůj oblíbený bonbónkový svetřík. Maminka mi udělala dva culíčky, uvázala mi do nich mašle, nasadila jsem aktovku, vzala si kornout se sladkostmi a vyrazili jsme. Nejdřív jsme ještě odvedli sestřičku do školky (měli jsme to po cestě) a následně jsme pokračovali nahoru do kopce, který se mi ten den zdál nekonečný, ale potkávali jsme spoustu jiných prvňáčků a já si říkala, kdo se mnou bude asi chodit do třídy. Paní učitelku jsem si pamatovala ze zápisu a působila na mě příjemně. Z prvního dne si pak pamatuju už jen cestu domů a jak jsem se těšila na ty sladkosti v kornoutu.

Jak jsem se na první den těšila, tak další dny už to začalo být horší a horší. Tenkrát mě učitelka na první třídní schůzce nazvala pošukem… psaní mi nešlo, desky s písmenky jsem několikrát dala do aktovky obráceně a následně se mi při vytahování vysypaly a já to celou hodinu na zemi přebírala. Ale mělo to dobrý konec a já číst a psát umím.. 

Co si ale pamatuji moc dobře a co mě na škole hodně bavilo, bylo něco na způsob olympiády. Já tenkrát soutěžila ve štafetě a náš tým vyhrál. Dostali jsme čokoládové medaile. Měla jsem tenkrát velikou radost. Milovala jsem tyto školní olympiády. Dále jsem si zamilovala přespávání ve škole se stezkou odvahy, to bylo taky tenkrát něco. Bože, jak já se bála, ale na konec stezky jsem došla 

Škoda, že jsme se tenkrát odstěhovali pryč, když se rodiče rozvedli, kdo ví, kam by se můj život ubíral… Nyní začínám zase studovat, tentokrát ale střední školu a moc se těším. Jedná se sice o kombinované studium a s malou dcerkou to bude asi pořádný záhul, ale nevzdám se a tu střední na starý kolena dodělám.

Omlouvám se, že toho nemám víc, ale dětství si skoro nepamatuju. Děkuji za přečtení a přeji krásný den.