Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@StM90 píše:
@fly.zuzka : moc děkuji, snad ano
Moje obe děti byly stejné. S věkem se otrakaly.
To dělal můj synovec. Přejde to, akorát nevím kdy, nemám to odsledované, teď je mu 2 a půl roku a už to nedělá
Příspěvek upraven 02.12.19 v 14:07
Můj to dělal skoro do 18 měs. Najednou zlom a hned ke všem chce a neboji se. Právě naopak, těší se a na mě si ani nevzpomene ![]()
@Terez001 : doufám, že to bude tak i u nás. Babička si to totiž bere dost osobně a myslí si, že ji nemá rád ![]()
U nás to bylo taky. Časem se to pomalinku zlepšovalo. Teď jsou ji 3 roky a nastoupila do školky. Nejdříve hrůza, hodně tam plakala…a po 2 měsících už dobrý a ten strach z cizích lidí se také díky školce výrazně zlepšil
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak to s vámi dopadlo, zda to syna přešlo. Syn se bojí lidi od 20 měsíců a stále se ho to drží. Když přijde návštěva, kterou vidí třeba jednou měsíčně, nevyleze z pokoje, bojí se za námi přijít. Když ho vezmu na ruku a chci s ním jít do obýváku, tak propukne v hysterický řev a pláč. Uteče znovu do pokoje. Přijde mi spíše, že se bojí chlapů. Po hodině se třeba otrka… Teď tu byla prababička, kterou vidí ob 3 týdny a taky nechtěl přijít. Když za ním šla do pokoje, nejdřív si lehl pod stůl a za chvíli ji tahal za ruku, aby šla s ním do jiného pokoje. Když odjížděla, jde rád udělat papa a dá i pusu. Ale pak ji strka, ať už jde do auta. Hrozně mě to mrzí. Když jsme venku, je to lepší. Když se na něj třeba někdo podívá na hřišti, tak zavře oči, ale nikam neutíká. Jen pořád kontroluje, jestli na něj stále koukají… S dětmi tohle nedělá, ty mu nevadí. Spíš bych řekla, že je má rád. Ještě nemluví, takže se ho nemůžeme zeptat, proč se bojí. Máte s tím zkušenosti?
@Anonymní píše:
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak to s vámi dopadlo, zda to syna přešlo. Syn se bojí lidi od 20 měsíců a stále se ho to drží. Když přijde návštěva, kterou vidí třeba jednou měsíčně, nevyleze z pokoje, bojí se za námi přijít. Když ho vezmu na ruku a chci s ním jít do obýváku, tak propukne v hysterický řev a pláč. Uteče znovu do pokoje. Přijde mi spíše, že se bojí chlapů. Po hodině se třeba otrka… Teď tu byla prababička, kterou vidí ob 3 týdny a taky nechtěl přijít. Když za ním šla do pokoje, nejdřív si lehl pod stůl a za chvíli ji tahal za ruku, aby šla s ním do jiného pokoje. Když odjížděla, jde rád udělat papa a dá i pusu. Ale pak ji strka, ať už jde do auta. Hrozně mě to mrzí. Když jsme venku, je to lepší. Když se na něj třeba někdo podívá na hřišti, tak zavře oči, ale nikam neutíká. Jen pořád kontroluje, jestli na něj stále koukají… S dětmi tohle nedělá, ty mu nevadí. Spíš bych řekla, že je má rád. Ještě nemluví, takže se ho nemůžeme zeptat, proč se bojí. Máte s tím zkušenosti?
Drsny je, ze do bezpeci neutece k mame, ale do pokoje…
Dost zalezi, jak se k nemu u toho chovate, co rikate, jake to bylo doted atd atd.
Syn 2 roky také nemusí návštěvy
Brečí, chce být u maminky, aby ho ochránila
Venku, když někdo cizí na něj promluví, tak brek. Vyroste z toho stejně jako jeho sestřička, ta z toho teda ale vyrostla dřív
Prostě každé dítko je osobnost. Některé je bázlivé, některé společenské…
@Lucie_Sx nejdříve návštěvu vyhlíží, dokonce volá na ni, ale pak ji vidí a jde do pokojíčku. To je v pohodě bez řevu. Dokud se ho nesnažíme dostat do obýváku. To ho ale pak držím a on se u mě schovává. Dneska jsem ho takhle držela asi 10min, pak se najednou uklidnil a dobrý. Když se mu jinak něco stane, tak jde hned za mnou. I když ho servu, že něco provede, začne brečet a jde ke mně do náruče
ale prostě ty návštěvy jsou divný… Mrzi mě to kvůli nim, těší se na něj a pak ho sotva vidí. ![]()
Vyroste z toho
Chápu frustraci okolí, nám se cizí lidé na procházce omlouvají, že ho nechtěli vyděsit ![]()
Ahojky maminky, potřebuju poradit. Můj 15 měsíční syn se hrozně bojí lidí, když na něj někdo promluví, začne strašně plakat, týká se to i příbuzných, jako babičky a dědečka. Jediný koho se nebojí je maminka a tatínek. Myslíte, že to přejde? Že to je jen nějaké období?