Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@StM90 nás se to drží už 7 měsíců… Dnes jsme byli na návštěvě u sousedů, které moc často nevidí. Jakmile je zahlidl, chtěl pryč, šíleně brečel. Držela jsem ho v náručí, nechala mu čas. Ukazovala hračky, na které jsem je nakonec zlákala a po 5 min se otrkal a bylo vše ok ![]()
@Anonymní píše:
@StM90 nás se to drží už 7 měsíců… Dnes jsme byli na návštěvě u sousedů, které moc často nevidí. Jakmile je zahlidl, chtěl pryč, šíleně brečel. Držela jsem ho v náručí, nechala mu čas. Ukazovala hračky, na které jsem je nakonec zlákala a po 5 min se otrkal a bylo vše ok
Mám kamarádku, která prožívala přesně to co vy, se svou dcerou + ještě když na ní někdo jen promluvil, tak okamžitě přilétla k mamince a držela se její nohy.. teď už jí bude 10 měsíců a je úplně jiná, vždycky když přijdu, tak se na mě krásně směje a i do náruče se nechá vzít…maminko chce to jen čas, buďte trpělivá.
@StM90 ano, přesně, jak říkáte. Někdo na něj promluví na ulici a on zavře oči nebo běží za mnou. Po očku pak sleduje, jestli na něj pořád koukají. Ze začátku naštvaně sednul na zem, klidně do kaluže. Teď už naštěstí jen to zavírání oči a schovavani za mnou ![]()
Starší dcera dělala to samé. A ještě k tomu když šla se mnou po chodníku a někdo šel za námi, to ztropila pěkný cirkus. Byla jak splašené zvířátko. Celkově působila jako těžký asociál. Teď má čerstvě 3 roky, chodí už nějakou dobu do školky a je to normální socializované dítě. Neboj, vyroste z toho. ![]()
Ahoj, využiju vlákno.
Dcera, 15m, se posledních pár týdnů také bojí. Ale ne jen cizích lidí, ale i mě, či partnera. Není to stabilní, ale třeba pokud přítel na chvilku odejde do patra a pak se vrátí, tak nejdřív při zvucích schodů nadšeně volá táta, táta, ale jakmile se přiblíží, tak začne plakat a schovává se za mě. Nebo někdy, když odejdu z místnosti já, tak se pak při mém opětovném příchodu také schovaná a prvotně ke mně nechce. Samozřejmě že jiných lidí se bojí také a mnohem více. Ale překvapuje mě, že se občas bojí i nás. Přestože ani ne do minuty je opět uklidněná a mazlí se s námi. ![]()
@tevl píše:
Ahoj, využiju vlákno.
Dcera, 15m, se posledních pár týdnů také bojí. Ale ne jen cizích lidí, ale i mě, či partnera. Není to stabilní, ale třeba pokud přítel na chvilku odejde do patra a pak se vrátí, tak nejdřív při zvucích schodů nadšeně volá táta, táta, ale jakmile se přiblíží, tak začne plakat a schovává se za mě. Nebo někdy, když odejdu z místnosti já, tak se pak při mém opětovném příchodu také schovaná a prvotně ke mně nechce. Samozřejmě že jiných lidí se bojí také a mnohem více. Ale překvapuje mě, že se občas bojí i nás. Přestože ani ne do minuty je opět uklidněná a mazlí se s námi.
Možná to nemá nic až tak společného s vámi jako osobami, ale nemá ráda žádnou změnu? ![]()
@Liberalissima to by ale reagovala na většinu mých odchodů ne? A to jí nevadí. Častěji reaguje na tátu, než na mě, ale i tak to není pokaždé, co se ho lekne.
Moc v tom nevidím smysl ![]()
Tak Malý s toho vyrostl
… chtělo to jen čas a netlačit na něj, asi po 2 měsících ho to úplně přešlo a otrkal se, teď už se nemůže dočkat, když přijede návštěva, rozhodně se tím nestresuje 