Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Nevim jestli je to normalni, ale neni to bezne. Nejlepší je probrat to s pediatrem, pokud vas syn potrebuje pomoct, urcite vas posle za odborniky, kteri po vysetreni poradi co dal
Mluvení mi prijde normální. Ale s těmi osobami - nemůže to byt tak, ze ví kdo jste jen te proste neposlechne? U nás to teď začalo vypadat na období vzdoru - synovi je 26 měsíců a občas je to o nervy. Jinak o nějakém počítání si muzu nechat zdát. Jsem rada, ze nakresli kruh, uvali valecek z modeliny apod. Tvary pozná, ale jen je ukáže, barvy vůbec nechápe
Mně zase příjde neobvyklé v tomto věku umět počítat do deseti a poznat barvy a tvary.
@Anonymní píše:
Můj malý chlapeček má 2 a půl roku. Trápí mě to, že mluví převážně ještě svojí řečí - řekne par slov česky, ale žádná hitparáda. Je dost šikovný v jiných věcech - pozná barvy, tvary, počítá do 10 atd… ale nejvíc mě asi znepokojuje to, že když mu řeknu třeba dej to tetě / strejdovi / Valince / mamince / dědovi, tak to nikdy nedá té osobě - neví tedy, že já jsem maminka, že tamto je teta atd. Je to normální?
Zkus nejdříve se ho zeptat ať ti ukáže kde je tatínek at jeho se někdo zeptá kde je maminka a tak ![]()
@freeport píše:
Mně zase příjde neobvyklé v tomto věku umět počítat do deseti a poznat barvy a tvary.
Naše stejně stará zvládá počítat i do sta
Říká jeden, deset, pět, sto! A má hotovo. Ale teď vážně. Taky mi to přijde dost nestandardní. I když ne nemožné. Naše se snaží počítat i říkat barvy, ale tvrdě si stojí za svým. Takže když jí řeknu, že je to oranžové, just bude tvrdit, že je to zelené. Barvy míchá, jak se jí to hodí a je vidět, že jenom zkouší, ale ve skutečnosti neví.
Zakladatelko a má to tak pořád? nebo jen třeba poslední dobou? Naše malá to rozlišuje dlouho a poctivě donese, komu má. Ale zároveň už je dost uvědomělá a na just je schopná to přinést někomu jinému. Takže bych zkusila ověřit, jestli to nedělá třeba z legrace a nebo ze vzdoru. Pokud ale ne, tak bych to začala nějak řešit. Zkusit třeba pedagogickopsychologickou poradnu. Oni už ví, jak zjistit rozsah toho, co dítě chápe, či nechápe.
@IvčaKevinIvanka píše:
To mě taky
Pokud se to s dítětem cvičí, tak už je schopné takové věci zvládnout. Naše malá (v červnu jí byly dva roky), taky klidně zvládne napočítat do deseti. Ačkoliv tomu vůbec nerozumí a je to pro ní spíš jako básnička. Nicméně má dva starší sourozence, kteří ji řádně procvičují
Takže díky nim umí i některé základní tvary. Pozná trojúhelník a čtverec a kruh. Kdybych s ní poctivě denně cvičila barvy, bude je umět taky, takže nemožné to není. Je to samozřejmě dítě od dítěte, ale vemte si, že dřív vzali do školky jen dítě, které si umělo samo zavázat tkaničky a chodilo se cca od tří. Dneska to neumí ani sedmiletí.
@freeport a proč neobvyklé?
dcera ve 3 umí do 20 umí poznávat barvy už tak od 2 let. Umí dny v týdnu jak jdou po sobě ví jak jdou roční období měsíce taky nějak zkomoli ví kde bydlí ví kdy se narodila
nic neobvyklého mi na tom nepřijde každé dítě je jiné ![]()
@Amys @IvčaKevinIvanka děvčata požadavkem na budoucí prvnáky už je 2 roky u zápisu zavazovat tkaničky!-) opravdu to tam i zkoušejí. je pravda, že děti jsou na toto líné a rodiče jim to usnadnují botami se suchým zipem apod
@snažilka maminka mně to neobvyklé příjde. obě mé děti to neuměly, můj vnuk také ne, a stejně staré děti s kterými je v jeslích to také neumí. Samozřejmě, každé dítě je jiné!
@IvčaKevinIvanka Prvorozený je kluk, ještě ve třech letech měl svou hatmatilku a nebylo mu rozumnět
Poslední „všeznalé“ a upovídané dítě si užívám. J a tkaničky právě v těch sedmi letech neovládá. už z něj rostu. Naučím ho to a druhý den si to nepamatuje
Ale on je prostě mimoň.
Náš dvou a půl letý syn umí počítat do 100 a celou abecedu, všechny tvary a barvy, zvířata. Vše i v angličtině. Ale zase máme velké problémy s jídlem. Sám se nenají. Takže každé dítě má něco.
@Anonymní píše:
Můj malý chlapeček má 2 a půl roku. Trápí mě to, že mluví převážně ještě svojí řečí - řekne par slov česky, ale žádná hitparáda. Je dost šikovný v jiných věcech - pozná barvy, tvary, počítá do 10 atd… ale nejvíc mě asi znepokojuje to, že když mu řeknu třeba dej to tetě / strejdovi / Valince / mamince / dědovi, tak to nikdy nedá té osobě - neví tedy, že já jsem maminka, že tamto je teta atd. Je to normální?
Tedy a dřív to dělal nebo nikdy?
Jako mě to přijde dost pozdě tohle dcera ovládala už když seděla v kočárku. Máma, táta, babička, děda a nejbližší věděla vždy kdo je kdo. A doktorka na to nic? Tohle byla vždy jedna z jejích otázek jestli poznává lidi kolem sebe. Jinak mi přijde úplně v pohodě. Dcerka mluví mezi vestevníky pomalu jediná. To bych neřešila má čas. Spíš jestli to nedělá schválně možná má z toho prostě srandu. Dcerka si taky ze mě pořád utahuje.
Můj dvouletý syn také nemluví, ale rozumí mi vše co řeknu. Není možné, že třeba hůř slyší? Že vám špatně rozumí, co po něm chcete? Mám v okolí takovou holčičku.
Můj malý chlapeček má 2 a půl roku. Trápí mě to, že mluví převážně ještě svojí řečí - řekne par slov česky, ale žádná hitparáda. Je dost šikovný v jiných věcech - pozná barvy, tvary, počítá do 10 atd… ale nejvíc mě asi znepokojuje to, že když mu řeknu třeba dej to tetě / strejdovi / Valince / mamince / dědovi, tak to nikdy nedá té osobě - neví tedy, že já jsem maminka, že tamto je teta atd. Je to normální?