Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@Barbora1993 jenže chlap ví, co znamená „mít miminko“, ten dvou, tříletý tvoreček nemá páru. A nevysvětlíš mu to, na to je to příliš abstraktní. Třeba našemu to bylo do nedávno úplně u plínky. Teď možná začíná chápat, že se něco chystá (termín mám za měsíc) ale netuší co, jen že se to týká mámy. A říkat mu můžeš co chceš.
Některý lidi moc řeší, že straší dítko sahá na mladší, někteří vánočku ve 4 měsících. Jejich věc. Jak říkám, já bych si druhé pořídila brzy stejně. Ze svého sobeckého důvodu-nechci se zahrabat doma na dlouho, nebaví mě to, ale děti jsem vždycky dvě chtěla.
@axelina píše:
@Barbora1993 …je to normální!já jsem tvrdila zarputile do 4 let věku syna že 2.dítě NIKDY! a když jsem rozprodala výbavičku, rozdala oblečení a hračky - syn nastoupil do školky.. a jelikož jsem OSVČ a jsem tedy hodně sama doma ted…tak najednou je tady prázdno přes den a připadám si jaksi „nevyužitá, neuplná“ takže jsem ted už těhotná a těším se na holčičku. s Odstupem 4-5 let ideální pro mě…syna jsem si užila na maximum a ted se opravdu teším na tu holčičku
jaký to bude..změna zas!
Ja ted taky zase pracuju a pokud druhe, tak tak 4 roky po prvnim. Mne teda druhe hned nelakalo, ale rikala jsem si, ze casem asi jo. Pak jsem resila problemy v praci a chtela to resit tehotenstvim a nakonec jsem zmenila praci a tehotenstvi se odklada na neurcito a pripadne mi to tak lepsi. Jsem spise pro vetsi vekovy rozdil mezi detmi a jak jsem se vratila do prace, tak se mi najednou ani nechce byt zase cely dem doma, i kdyz zacatek byl kruty. Navic manzel temer nepomaha a citim, ze bych sama dve deti ted nezvladala, pozdeji budu snad vice „v klidu
“
Ale je to i tim, ze mezi mnou a bratrem je 6 let a mame dobry vztah, ja z nej byla vzdy nadsena a starala se o nej rada, pamatuju si to fakt doted, i jak jsem ho drzela poprve v ruce ![]()
Mám dcery po 3 letech anza me ideál min bych rozhodne nedala ![]()
Pokládat tu nějaké otázky asi nemá smysl jak vidím
@Ornwen a chlap neví co znamená mít miminko, on si to jen myslí a má o tom abstraktní předstvy, vidím to ve svém okolí
@blumen cizí děti teď moc nechytám
samozřejmě, že to ve mě vyvolvá vlnu nadšení a spol, ale je to chvilkové, protože jak dítě odevzdám rodiáčům a jsem zase doma se svým, tak mě to přejde a v hloubi duše vím, že by to nebyl dobrý nápad. Kdyby se stalo, tak bychom to potratem rozhodně neřešili a dítě bychom milovali stejně jako to první, ale nadbíhat nějaké šílené situaci určitě nebudeme
už tak máme co dělat abychom se tady vešli 3
@blumen mám to uplně stejně… o dítě se staram sama - vyhovuje mi to tak ale jelikož mám rada i čas pro sebe tak prostě dve deti po sobe neeee… takhle ty 4-5 let kdy jedno dítě je celodenně ve školce a je sobestačný a třeba muže i trochu pomoci to už je uplne o necem jiným… taky pro me jako OSVC je výhodný abych brala rodičák 2× 4 roky… tím pádem nemusím 8 let platit socialni zdravotní - uspora 4tis měsícne ![]()
@Barbora1993 No nevím, jestli je dobrý nápad ohledně pořízení si sourozence dávat na pocity a „tužby“ dítěte. Protože to Ti jeden den řekne, že chce bráchu, další den, že ho nechce, pak že chce ségru a čtvrtý den se dozvíš, že by nejraději dinosaura.
Ono totiž ani šestileté dítě naprosto neumí ohodnostit dosah, který další člen rodin bude mít a fungování chodu rodiny. oni si to totiž nuvědomují kolikrát ani Ti dospělý, takžesnažot se o tu zodpovědnost podělit s dítětem, mi přijde velmi alibistcké. ![]()
@Barbora1993 píše:
@blink vidím to stejně. Včera jsme byli na návštěvě u známé. Ta má 2,5 roku starou holčinu a teď 3 týdení miminko. Ta starší te´d strašně zlobí, poutá na sebe pozornost a malé ubližuje, protože ještě nechápe, že je to miminko. Věčně jí sahá na hlavičku nebo se k ní tak tiskne až malá kňučí. Rodina sice zasahuje, ale nejde to tak věčně, pak si bude ta starší připadat odstrčená a nebude mít tu mladší ráda. Ani s naším si dlouho nevydržela hezky hrát, za chvíli mu pořád sedala na ruce nebo ho odstrkávala, když chtěl nějakou hračku nebo si s ní „nechtěl“ hrát (má 8 měsíců).
Pesne to je ono, takove chovani podle me povede presne k tomu, ze se bude citit odstrcena a prave bude sourozence spise nesnaset. Kdezto kdyz si jedno ditko jedno ditko poradne uzije rodicu a bude trochu starsi, tak pochopi vice, ze prijde miminko a je treba ho podle me i zapojit, aby se zucastnilo, ale kazde dite je jine, nektere to zvlada v pohode, ale pristup rodicu, je podle me stezejni ![]()
@bubulina píše:
ono zas tomu staršímu dle mě prospěje, když zjistí, že není středobod vesmíru, že jsou pro rodiče ty středobody dva. Mám děti od sebe 19 měsíců a neměnila bych. Vyhrají si, pomůžou, jsou parťáci. Hodně lidí v okolí má mezi dětmi rozdíl čtyři a více let a starší obvykle to mimino nebo batole otravuje. Ale určitě je lepší, aby byla máma nebo táta v pohodě než na nervy ze dvou malých dětí. Každého věc, ale přijde mi, že čistě pro ty děti je hodně fajn, když mají k sobě věkově blízko (za podmínky, že rodiče to zvládají)
Kamaradka ma deti od sebe 23 mesicu a taky jsou v pohode, ale znam dalsi pary co maji ditka brzy po sobe a deti na sebe zarli, protoze oba chteji byt zrovna s mamou. Ale jak rikas, je to hodne o rodicich a o tom jak ditko pripravi na sourozence. Ja osobne bych byla asi trochu v nervach, jeden prcek mi da nekdy zabrat ![]()
@Svistice píše:
No nevím, jestli je dobrý nápad ohledně pořízení si sourozence dávat na pocity a „tužby“ dítěte. Protože to Ti jeden den řekne, že chce bráchu, další den, že ho nechce, pak že chce ségru a čtvrtý den se dozvíš, že by nejraději dinosaura.
Tak to je přesné. My jsme se jen tak ze srandy s manželem ptali našeho klučiny (4,5) jestli by chtěl sestřičku nebo bratříčka a on se na chvíli zamyslela a pak říká „kočičku“ ![]()
@Barbora1993 já mám děti 15 měsíců od sebe a nemůžu si to vynachválit, už teď to jsou parťáci. Starší by měl jít od září do školky, ale my ho nedáme, nedokážu si představit, že bych je na dopoledne rozdělila, stýská se jim už když jeden hodinu spí
A teda vařila jsem oběma, nikdy jsme žádný kupovaný jídlo nedavali, zeleninu máme svoji ze zahrady. A taky mají tvrdší výchovu (ne že bych je byla, to vůbec
) ale nedovolím jim, aby mi skákali po hlavě, od malička musí poslouchat, hodně lidí nám říká, že jsem na ně moc přísní, ale nám to teda nepřijde. A jde to i když jsou blízko u sebe, nepřijde mi, že by strádaly, spíš naopak.
A když jsem se staršího zeptala, jestli by chtěl radši sestřičku, nebo brášku, tak řekl, že chce ještě jednu takovou sestřičku ![]()
Treti bude od mladší cca 22 měsíců ![]()
A co je na tom tak špatného, když je dítě středobodem vesmíru? Mám 21 měsíčního a neumím si k němu sourozence zatím představit. Vyžaduje hodně pozornosti a chci mu ji dopřát. Do 20 měsíců nám blbě spal v noci, s chlapem jsme neměli na sebe vůbec čas. Nechci, aby se to zase opakovalo.
Jsme ve fázi, kdy zvažujeme, zdá druhé dítě vůbec chceme. Je mi 38,5 let, takže nejspíš zůstaneme u jednoho dítěte.
Sama jsem jedináček a je to super, nestěžuju si.