Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
6,5měsíční nevydrží sám
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.4.13 19:42
No, nevím, jestli tě to uklidní, ale naše malá byla úplně to samý cca do 18 měsíců. Teď už je to o něco lepší, ale stejně je nejradši, když mě má „za prdelí“ 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 19:44
Malý byl takový dokud nezačal lézt, pak se to trochu zlepšilo, teď už chodí, tak je to ještě lepší, ale stejně je furt přísavka 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 19:45
Máme to stejně, syn se taky moc nezabaví sám, někdy na chvilku jo, ale většinou mě potřebuje. Řeším to šátkem a snažím se např. vařit nebo pracovat na počítači u něj na dece nebo když spí. Hlídání máme hodně daleko, ale kdykoliv mám možnost, nechám si ho hlídat od našich a odpočinu si - bohužel je to jen tak jednou za měsíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 19:47
Já na malého většinou pořád mluvila a dávala tak, aby na mě viděl, nevím, jak dlouho by měl vydržet sám. Nikdy jsem ho samotného nenechávala, vždyť je to malé miminko. To nošení je pak na nic, to chápu, já dávala případně do šátku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.4.13 19:54
Jenže on ani nevydrží sám, když na mě vidí. A pak mu nestačí ani to, když u něj sedím a hrkám a dělám blbosti…Kolikrát se můžu přetrhnout a stejně řve…A s hlídáním-venku mě ho někdo chvíli povozí, ale delší hlídání nehrozí/kromě tatínka, ten hlídá/
- Citovat
- Upravit
tinina
1.4.13 19:55
Mám roční a nehnu se od ní na krok, případně mně doleze a pověsí se mi na nohu. Takže bych nečekala brzké zlepšení 
Ale taky mi to někdy leze na nervy, když se nemůžu nikdy v klidu najíst, dojít na wc, vysprchovat. Ale jednou budeme škemrat, aby nám aspoň odpověděli, jak bylo ve škole 
- Citovat
- Upravit
hanak
1.4.13 19:59
@Anonymní píše:
Ahoj všichni, prosím o rady, nebo trochu o uklidnění, že v tom nejsem třeba sama…
Mám 6,5 měsíční mimi. již od narození byl velice uřvaný mimčo. Takže jsme vlastně jen chovali. Nikdy jsem ho nenechala jako malýho vyřvat. Jenže pořád jsem čekala, že se to spraví, že jak se začne otáčet, hrát si sám na bříšku, začnou ho zajímat věci, že bude líp a já konečně stihnu po půl roce něco jinýho než chování a zabavování. Jenže zatím se to u nás nekoná. Už nevím, jak dál…Malej nevydrží sám na dece, když ho položím, tak začne knourat a pak hystericky zajíkat…Musím být pořád s ním a pak ho vzít a zabavovat v náručí…
Docela mě to vysiluje, hlavně psychicky. Kolikrát už jsem i na něj zlá, za co se pak strašně stydím a vyčítám si to. ale v tu chvíli amoku mě ujedou nervy
Já vím, je to náročný, zažila jsem to s mojí prvorozenou. Jestli tě to uklidní, tak tyhle dětičky jsou většinou pak o něco chytřejší a napřed než jejich vrstevníci díky tomu, jak tě to nutí neustále se jim věnovat.
Takže dcera začala chodit v 10i měsících, v roce mluvila víc než dobře, inteligenčně je značně nadprůměrná.
A ještě něco.. nikdy nelituj času, který věnuješ svému dítěti. Cokoliv dalšího může chvíli počkat, ale dítě ti roste doslova před očima, ty chvilky už nikdy nebudeš moct vrátit zpátky, zopakovat si je, napravit chyby.
Nedívej se na chvíle, kdy si tě dítě volá k sobě, jako na dočasné peklo.. až bude náctileté, bude tě od sebe odhánět a ty bys dala půl království za to, aby to bylo zase to maličké nevinné nemluvňátko, které touží po tvojí náruči. Užívej si s miminkem a vychutnávej si každou chvilku s ním, jsou to neopakovatelné chvíle.. 
- Citovat
- Upravit
1.4.13 20:06
Ahoj, máme to úplně stejně. Malá je prostě kontaktní miminko, takže musím být furt s ní Nejvíc mě to vysiluje, když je muž dva dny od šesti do šesti v práci. To už se opravdu držím zuby nehty. Jinak hodně používám šátek. Úplně nejvíc mě dožírá tchýně, která furt řeší, že její děti byli zvyklí být v postýlce a koukat na ni jak pracuje. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:07
Ja mela syna hodnounkyho, co se sam zabavil, ale ted po pul roce to je des bes, sam vydrzi minimalne, jinak po polozeni hejka a chce se chovat - nejlepe za pochodu, na gauc si s nim nesednu. Taky uz jsem z nej vyrizena
doufam v brzke zlepseni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:08
To co prožívá, je normální stav. Hodně pomůže Manduca. Opravdu doporučuju, můžeš si uklízet a dítě máš u sebe. Dítě je v klidu, chce být u mámy. Pak ho na chvíli položíš a zase do Manducy. Bude hůř. Vlastně až do roka dítě hodně chce na ruce a jak je pak těžší, tak se člověku pořád míň chce dítě tahat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:09
@hanak 
tohle si taky rikam, kdyz uz nemuzu, ze mi tyhle chvile nikdo nevrati. Ale obcas oddech by to chtelo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:10
@Turante píše:
Ahoj, máme to úplně stejně. Malá je prostě kontaktní miminko, takže musím být furt s ní
Upřímně, taky nevím, jak to dělaly. Podle mě jsou děti pořád stejný, tak asi ten boj s mámou vzdaly, protože je máma stejně nechala plakat. Moje děcko nevydrží v postýlce ani minutu. Při příštím mimču už bych ji ani nekupovala, jen tu zaclání.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:10
Taky se pridavam do „klubu“. maly byl do nedavna naprosto to same. to ze na me videl bylo na nic - chtel blizky kontakt.
ted je mu 7 mesicu a pred nedavnem se to lehce zacalo menit - obcas se zabavi na dece sam, hlavne na brisku, naucil se rozebirat penove puzzle a bavi ho to zuzlat.
v takove chvili se ja klidim z dohledu - zjistila jsem, ze kdyz me zahlidne zacne hned knourat. kdyz me nevidi, na chvili na me zapomene a soustredi se na svoje. vydrzi to tak 15-20min, ale je to pokrok 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.4.13 20:10
No tak u nás je to to stejné, vzdálím se na dva kroky a jekot šílenej, máma mi říkla že jsem byla jedno a to samé, no a dokud jsem nezačala lézt a trochu se sama pohybovat tak to bylo peklo… no tak doufám že brzo lézt začne, zatím válí jen sudy, bude jí za 14 dní 8 měsíců. Jinak s tím vyřváním, neříkám že bych toto přímo praktikovala ale po tom co jsem první měsíc večery malou pronosila jsem musela trochu polevit občas malou nechat trochu poplakat, no a výsledek večer většinou krásně sama usíná v postýlce, od minulého měsíce dokonce i sama v pokojíčku, no ale přes den musím být pořád u ní a věnovat se jí a není to vždy úpklně nejjednodušší protože mám staršího skoro 3 letého syna a u něj takové „závisláctví“ neznám. Tak přeju pevné nervy, věřím a vím jak je to občas hlavně psychicky náročné, no ale hlavně když jsou ti drobečci zdraví,
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj všichni, prosím o rady, nebo trochu o uklidnění, že v tom nejsem třeba sama…
Mám 6,5 měsíční mimi. již od narození byl velice uřvaný mimčo. Takže jsme vlastně jen chovali. Nikdy jsem ho nenechala jako malýho vyřvat. Jenže pořád jsem čekala, že se to spraví, že jak se začne otáčet, hrát si sám na bříšku, začnou ho zajímat věci, že bude líp a já konečně stihnu po půl roce něco jinýho než chování a zabavování. Jenže zatím se to u nás nekoná. Už nevím, jak dál…Malej nevydrží sám na dece, když ho položím, tak začne knourat a pak hystericky zajíkat…Musím být pořád s ním a pak ho vzít a zabavovat v náručí…
Docela mě to vysiluje, hlavně psychicky. Kolikrát už jsem i na něj zlá, za co se pak strašně stydím a vyčítám si to. ale v tu chvíli amoku mě ujedou nervy