Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Akutní císař a následné pocity
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
26.3.14 10:57
Já měla akutní cs s tím že malého jsem neviděla tři dny ani mi nenabídli, že se na něj můžu jít podívat i když to bylo daleko a asi bych nedošla a díky přístupu sester jsem ani kojit nezačala nedostala jsem mlíko 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:00
Taky jsem sla akutni sekci a vim jak se citis… mam skoro 3mesicni miminko a do ted me to žere 
chtěla jsem si miminko hned pochovat a citit to cemu zensky rikaji nejlepsi pocit a uleva… strasne me mrzi ze i druhy potod probiha vetsinou cs. Budu se snazit o to aby jsme meli normalni porod, ale jen tam jen malo procentni sance. Tak snad to pujde u toho druheho porodu. Je pravda, ze ted kdyz uz se na me syn smeje a povida tak jsem rada za to, ze pro nej to byla ta nejsnadsi cesta na svet a asi po 5ti minutach ho donesli aspon manzelovi. Tak on si to prozil 
jsem rada za to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:00
Ahojky, mala som rovnaké pocity. Ja som ani rodiť nezačala Takže pocity ako, že som nerodila (že sa malá nenarodila, ale ju vyrezali), že som sklamala ako žena, ako matka… Myslela som, že sa toho nikdy nezbavím… Ale skončilo 6-nedelie a už si na to nespomeniem. Prijde mi to tak dávno (je to 8-týždňov 
… Všetci mi rozprávali podobné veci ako tebe a nepomáhalo to. Ale mali v jednom pravdu. Prejde to. teraz zažívaš hormonálnu búrku, ale fakt to odoznie. A nie si v tom sama. Podobné pocity majú aj iné holky po CS, hlavne po akútnom CS. Takže sa drž a vydrž, bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:01
Ano je to pochopitelné… já měla 48 hodin vyvolávaný porod. A taky pak akutní CS kdy jsem dítě viděla až po 16 hodinách a v náručí jsem prcka měla až za 2 dny. Ale mě to bylo vcelku fuk. Byla jsem ráda, že je venku a mám to všechno z krku. Těch 48 hodin bylo tak strašných, že mi bylo jedno jak hlavně ať je venku. Ale první 2 měsíce jak byla mimo. Já si je ani nepamatuju, jako by ani nebyl můj. Starala jsem se o něj, pečovala, vstávala jsem k němu. Ale jako by TO nebylo moje. Vztah jakýs takýs započal až 4 měsíce po porodu. Jinak ti řeknu to co ostatní. Buď ráda, že žijete a nebabrej se v tom. Já jsem 16m po porodu a je mi to už šumák. Mám krásnýho zdravýho syna a jak se dostal ven, za to nemůžu ani já ani on. Prostě se to mělo stát.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:03
Já měla taky abrupci, malý byl nedonošený, takže jsem ho poprvé viděla až po třech dnech. Také mě mrzí, že jsem nemohla porodit normálně, ale bez toho císaře bych chlapečka neměla. Teď jsem smířená s dalším císařem, ale nepřestávám doufat, že tentokrát ty komplikace nebudou a já porodím přirozeně. Pro mně ten porod byl jeden velký strach a dost to se mnou otřáslo. Radši ty myšlenky na něj hned zapudím, abych to znovu nepřivolala 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:04
Mela jsem taky akutní CS ale tyhle pocity nemam. Dite jsem viděla hned a pak mi ho nosili. Abrupce placenty neni zadna sranda, fakt bud rada ze to dopadlo takto. Chtela bys přirozený porod za cenu postiženého nebo dokonce mrtvého ditete? To urcite ne. Pokud se s tim nemůžeš sama vyrovnat tak urcite zajdi k psychologovi, však to neni zadna ostuda. Psychologové pracuji i pri porodnicích mozna bych se obrátila tam, budou tam mit s tímto zkušenosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:05
Ani nevíš jak ti rozumím a hlavně v mém případě když už jsem věděla jaké to je rodit normálně. Císař byl pro mě noční můrou!!! Měla jsem dost velké komplikace, takže po probrání z narkozy jsem to ještě tak nevnímala. Naštěstí mi malého na kojení nosili a ukázali hned co jsem se probrala, ale měla jsem tak šílené bolesti, že si to ani moc nevybavuju, až jak jsem ho kojila tak mi hodně pomohlo ho mít u sebe, to mě pak i zvedlo z postele.
To co popisuješ ty mi všechno docvaklo až doma a pomalu jsem se z toho zhroutila, ale neboj ustojíš to abude dobře!!! Zaměř se na mimčo a odezní to, ale líto ti to asi bude pořád jako mě. V červenci mám plánovanej císař a jdu 100% na spinal a nenechám se prostě mi jí okamžitě dají nebo bude čoro-moro!!! Bude to mé čtvrté, tak snad se budou chovat i jinak hezky si vyjednám podmínky předem!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:09
Já jsem šla na běžnou kontrolu (36t.), pro špatné ozvy byl ještě ten večer akutní CS, viděla jsem ho asi 5s, po hodině pro zhoršování stavu odvezen do jiné nemocnice, pořádně jsem ho viděla až 3 den na ventilaci, ATB, oběhové podpoře, v umělém spánku. Mírně se začal lepšit až od 4 dne, 20 dní jsme byli v nemocnici, kojení se taky nerozjelo, prvního půl roku jsme lítali po doktorech, cvičili Vojtovku. Ano taky mám tam někde vzadu ten pocit, že jsem byla o něco „ochuzena“ ne tak o přirozený porod (císař mi vůbec nevadil), ale o to být s ním, mít to zdravé miminko. Ale vím jedno, svého syna miluju nade vše, jsem šťastná, že (snad) je zdráv. Co bylo už nezměním, musí se jít dál.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:12
Ahoj, nejsi v tom sama. Není to o porodu jako takovém, ale o tom, že sis miminko nemohla hned poňuchňat. Poprvé jsem rodila přirozeně, o dva a půl měsíce dřív a to mi malého ani neukázali a hned ho odvezli, viděla jsem ho po 9ti hodinách v inkubátoru napíchaného na spoustu hadiček a přístrojů. Dodnes jsem se s tím úplně nesrovnala. Doufala jsem tedy v druhý porod. Jenže dcerka zůstala koncem pánevním a ve finále se mi taky odloučila placenta. Takže akutní CS. Přinesli mi ji po 5ti hodinách. Je mi strašně líto, že jsem ani při jednom porodu nezažila ten pocit štěstí, že jsem si ty svoje bobánky nemohla hned přitulit. Příjdu si o něco ochuzená. Asi se s tím nikdy úplně nesrovnám, ale prostě nemůžeme mít všechno. To, že jsou dětičky vpořádku, je to nejdůležitější 
Držím pěsti, aby sis to u druhátka vynahradila
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:13
Myslím, že tvoje pocity trápí mnoho žen poi akutním císařském řezu. Měla jsem to podobně. Po vyvolávání a devíti hodinách přirozeného porodu jsem skončila na sále pro nepostupující porod. Nebylo to teda tak dramatické jako u tebe. Nicméně jsem taky s variantou císařského řezu vůbec nepočítala, přestože jsem v lékařské zprávě měla od neuroložky napsané, že by pro mě prodlužovaný porod mohl být rizikem. No byl to šok. Navíc mě nezabral dostatečně spinál, a jak do mě řízli, začala jsem ječet, takže nakonec to bylo pod narkózou. Malou mi přivezl hned po operaci na pokoj partner. Bolelo mě celé tělo, byla jsem po narkoze úplně zblblá, takže se nějaký velký příval emocí nekonal. Dcerku mi následující tři dny vozili jen na kojení 
Docela dlouho jsem se tím následně trápila. Dodnes si myslím, že průběh porodu měl na malé následky. Byla dráživé miminko, přes den vůbec nespala a věčně plakala. Časem mě tyhle výčitky svědomí a lítost přešly a postupně se dostavil i ten pořádný mateřský cit. Takže myslím, že čas to i u tebe spraví. Druhé dítě bych si ale jednou moc přála porodit přirozeně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:17
Měla jsem podobné pocity (akutní císař pro nepostupující porod). Taky jsem počítala s vaginálním porodem. Pak mě šíleně mrzelo, že syna viděli všichni dřív než já. Já ho poprvé viděla asi 8 h po porodu a to už manžel objel celou rodinu. Zaplakání, jak říkáš, taky, no prostě mě to mrzelo. Co mi dost pomohlo bylo, že jsem se krásně rozkojila(kdyby to nešlo, tak to už bych teda jó měla depku) a syn byl jen,, můj". Vím, že to zní strašně, ale ta schopnost jako jediná ho nakrmit, mě povyšovala nad všechny ostatní a to mě uklidnilo a dál jsem se tím netrápila 
Teď mám druhé dítko, holčičku, rozenou přirozeně 
Je to fakt o něčem jiném, ten pocit z toho porodu, je to opravdu krásný zážitek (oddřít si to a pak dostat hned miminko k sobě ), ale to je celé. Obě děti miluji nade vše Jeden porod takový, druhý onaký, neřeším to Jestli to tebe stále trápí, zkus psychologa, tím nic nezkazíš. A není to nic špatného! Porod je převratná věc a nikdo ti nebude zazlívat, že ti trvá se s tím vyrovnat. Držím palce a ať se to brzy zlepší a můžeš si užít krásné chvilky s miminkem! 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.3.14 11:19
Presne vim jak se cítíš, mam 8 měsíčního syna a pocity mam se spise horsi nez lepsi, po 5 dnech vyvolavani porodu, nasledovala akutni sekce, podotykam ze jsete v 15:00 jsem sla na porodni sal s usmevem a psychicky pripravena svého syna porodit přirozenou cestou, po napichani leky, vcetne epiduralu jsem zkolabovala ja a pote zacal kolabovat i maly… v 18:09 se narodil zdravy a krasny 
miluji ho nadevšechno na svete a prave proto me mrzi, ze sem to nezvladla. Vztah mame krasny, kojeni bylo bez problemu, ale ten pocit 
proste clovek mini a život meni, vim ale, ze tento pocit zklamani a selhani si ponesu do konce zivota
Příspěvek upraven 26.03.14 v 11:24
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
wasean
26.3.14 11:20
Já jsem měla první císař akutní, druhý plánovaný a jestli bude další dítě, tak taky cíař. No bohužel si normální porod " neužiju". U prvního císaře mi to trochu vadilo, ale říkala jsem si, kdyby ho neudělali, malá umře. Taky mi vadilo, že jsem ji viděla až po x hodinách, nepřisála se… ale co nadělám. Druhý porod - takový divný pocit, něco ve mě cuká a pak slyším plakat prcka. Pak mi bylo všechno jedno. Doma byl takový mazec, že jsem na žádné myšlenky o císaři neměla ani čas.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Dobré dopoledne,
předem prosím rejpalky a ty, co k tomu nemají co říct o přesměrování do jiné diskuse, už takhle se cítím „špatně“.
Celé těhotenství jsem měla bezproblémové, jen jsem chodila kvůli migrénám na kontroly do porodnice a ne k mojí MUDr. Blížil se TP a já se čím dál tím víc těšila na porod. Malá byla správně natočená, velikost i váha ok, já i přítel jsme nepočítali s ničím jiným než s klasickým porodem. A to je asi ten kámen úrazu. Byla jsem 40+2 a kvůli přezrávání placenty jsem nastoupila na vyvolání porodu. Po zavedení druhé tabletky však začala malá na monitoru padat a následoval akutní císař - abrupce placenty - naštěstí vše dobře dopadlo a obě jsme živé a zdravé. Nyní to jsou skoro 3 týdny od „porodu“ a já se stále trápím tím, jak to proběhlo. Strašně mě mrzí, že jsem si neprožila klasický porod, že u toho nemohl být přítel (malá byla venku do 15 min. od monitoru), že jsem svojí holčičku neslyšela poprvé zaplakat, že jsem jí viděla až cca 20 hodin po porodu…
Asi bych si o tom s někým potřebovala popovídat, ale když to zkusím, ze všech stran slyším jen: „Prosím tě bud ráda, že jste obě v pořádku a neřeš to, jsou ženský, které si za císaře rády zaplatí“, je to sice pravda, ale mojí situaci to jaksi nijak neřeší. Nevím, na koho se obrátit? Měla jste to některá podobně? Příp. např. využít služeb laktační poradny? Nejspíš bych potřebovala, aby mi někdo pořádně nabančil a já si uvědomila, jaké štěstí jsme měly…
Děkuji a omlouvám se za délku