Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
To chce klid, máš za sebou špatné období, ale to určitě nebude trvat věčnost, tak hlavu vzhůru ![]()
A co hledáš za práci? Práce je zatím ještě dost, my máme podstav taky 🤔
Příspěvek upraven 06.04.22 v 13:46
@ludmilaadamkova promiň, tohle řešit nechci. Jsi několikátý c pořadí, kdo se mě ptá… Mám maturitu, mám vyšší, na bakaláře jsem se vykašlala a teď toho lituju. Ikdyz možná by mi byl k ničemu, když spolužák dělá sekuritaka a má ho
bože, jsem tak blbá
![]()
Příspěvek upraven 06.04.22 v 13:48
Holky, fakt nechci řešit co a kde hledám. Toho mám až až sama. Denně sleduju nabídky, chodí mi na email… Volám, píšu. A odpovědi pořád stejně… Já vím, že to nemám brát osobně když pak potkám na pohvooru známý a těm chodí naprosto stejný odpovědi
ale stejně. Nejde to nebrat si osobně
přijdu si k ničemu. A hlavně proč sem píšu je, že jsem asi fakt na dně… Nrivm zda fyzicky nebo psychicky, ale ty stavy jsou hrozný.
Uvnitř se klepu a nevím co to je
nikdy jsem to nezažila.
Do toho nějak přestávám mít chuť a nejím… Zvedá se mi žaludek. ![]()
Tak já nevím jakou máš představu, ale já bych řekla, že všude je práce dost…my bydlíme u Brna a tady berou v každé fabrice, docela slušný peníze nabízí… ![]()
@Tarinka Ano, bydlíš u Brna… To bude tím. Já bydlím u Žatce.
A jak jsem psala do fabriky a na směnný provoz už mě nikdo nedostane
nejde o práci, ač je to vymyvarna mozku, mě to fakt nesedí možná je to mnou, ale potřebuju u toho aspoň trochu myslet… Ale hlavně to jednání
s lidma.
Jeslti nevyjde tahle práce, ve státním…tak už nevím. Stalo mě to hodně, učení vyhlášek, ač nejsem z oboru, jen, mám trochu vzdělání… Nejlepší je, že vím že potřebuju oddech, jinak se zhroutim, asi. ![]()
@Anonymní píše:
@ropucha 02 Kde žiješ? U nás jediný podstav má policie.
Na brněnsku. Pracuji v Brně.
Holky, nechci opravdu rozebírat práci.
to fakt teď nechci. Sněm v háji, nevím zda psychicky nebofnyzicky…ale jsem na dně. Klepu se, točí se všechno se mnou…
Bylo toho prostě moc, jak fyzicky se starat o prarodiče, tak do toho se učit na tom vyberovko… Dala jsem tomu měsíce, nedoufal, že projdu a teď jdu do finise. Visí to jen na poslední zkoušce…a najednou, já jsem prostě v háji a nevím co se se mnou stalo. Už to jak píšu, nejsem to já
Píšu jak pacos,. Nedávám si pozor na gramaiku ![]()
@Anonymní píše:
@ludmilaadamkova promiň, tohle řešit nechci. Jsi několikátý c pořadí, kdo se mě ptá… Mám maturitu, mám vyšší, na bakaláře jsem se vykašlala a teď toho lituju. Ikdyz možná by mi byl k ničemu, když spolužák dělá sekuritaka a má hobože, jsem tak blbá
![]()
Příspěvek upraven 06.04.22 v 13:48
Ok respektují že toto řešit nechceš ale jsem personalistka, chtěla jsem případně poradit.
@ropucha 02 píše:
Na brněnsku. Pracuji v Brně.
@Anonymní píše:
Holky, nechci opravdu rozebírat práci.to fakt teď nechci. Sněm v háji, nevím zda psychicky nebofnyzicky…ale jsem na dně. Klepu se, točí se všechno se mnou…Bylo toho prostě moc, jak fyzicky se starat o prarodiče, tak do toho se učit na tom vyberovko… Dala jsem tomu měsíce, nedoufal, že projdu a teď jdu do finise. Visí to jen na poslední zkoušce…a najednou, já jsem prostě v háji a nevím co se se mnou stalo. Už to jak píšu, nejsem to já
![]()
Píšu jak pacos,. Nedávám si pozor na gramaiku
Já bych na Tvém místě volila návštěvu psychiatrické ambulance. Nějaký rozhovor s někým, kdo těmto stavům rozumí, nebude na škodu. Nejspíš odejdeš s nějakými lehčími antidepresivy, které Tě zase zpátky nakopnou. Budeš docházet na pravidelné kontroly, kde budeš svůj stav rozebírat, a pokud je toto opravdu jen následek „těžkého období“,pravděpodobně se případné medikace zase postupně zbavíš… Přeju Ti, ať je Ti brzy lépe. Z popisu ale pochybuju, že bys tohle zvládla ustát úplně sama…na to už to zašlo moc daleko. Nebuj se, nechat si pomoct odborníkama.
@Fíbí 106 děkuji. Ale léky nechci to je to, a hlavně nemůžu polevit došla jsem daleko, hodně jsem dala do toho, abych prošla výběrovým řízením v něčem v čem jsem nikdy nepracovala…učila se, snad víc, než na diplom
a nechci to vzdát. Především chci práci.
@ludmilaadamkova dekuji. Nabídky v okolí, Žatecko a Rakovnicko mám v merku ![]()
Nevím co víc dělat… Hodlám si dodělat školu, kdybych nebyla blbá mohla jsem mít teď víc šancí, bakaláře u nás hledají skoro pořád
ale tehdá jsem to viděla jinak a o škole nechtěla už slyšet
k práci si fakt školu dodělat rozhodně chci, ale teď je pro mě prioritní místo.
No a kde teď jsem, je to sociální sféra, a pak mě ještě hledali policajti
ale ruku na srdce je to nevděčná práce…
Na sociální jsem se učila, na policajty ztravila celý den na psychotestech, pak fyzické…obojí jsem zvládla. A bohužel, musím přiznat že třeba ty fyzické mě nesportovci daly zabrat. Teď mě ještě čekají zdravotní. + Poslední kolo výběrového řízení…
Asi jsem si toho prostě naložila moc v krátké době.
Co nechci: je směnný provoz ve fabrice nebo obchodě, z toho mě popravdě sibe.
Nechápu, zda ty moje stavy jsou fyzicky, a nebo psychického rázu. První impuls byl právě loni v září, při té nehodě. Tehdá mi policajta řekla, že vypadám unavené, že je to na mě hodně znát
Zvolnila jsem, už jen dík tomu, že potom sjsem dostala padáka z dohody…jen proto, aby uvolnily místo dotacím
![]()
Před asi dvěma týdny byl druhý divný stav… To vibrovani těla, v noci. Nemoc usnout ač jsem byla grogy a chtěla spát.
A teď tohle…motání, špatně od žaludku, pískání v uších…
Příspěvek upraven 06.04.22 v 14:24
Omlouvám se asi za kategorii, nevím kam s tím…
Koncem roku 2020 jsem přišla o práci, měla jsem příslib, že hned z jara, v květnu, se budu moct vrátit. Nestalo se tak.
Prakticky od konce roku 2020 jsem v evidenci úřadu práce… Když nevyšel návrat, našla jsem si alespoň práci na dohodu o pracovní činnosti. Každý měsíc měla výdělek nad 3.500 Kč. Prostě jsem se tiptop vešla do limitu… Odváděla sociální i zdravotní a pritom byla v evidenci. Přitom si hledala práci… Bez úspěchu. Buď nabídky na černo, na dohodu o provedení práce, a nebo odmítnutí. Pořád dokola.
Do toho jsem se ještě starala o babičku;rakovina, hodně špatný zrak… Její manžel na tom není o moc lépe, dokonce má příspěvek 4 stupně na péči. Teď to převzal můj otec a zůstal s nimi doma.
Asi toho bylo na mě moc… Někdy v září jsem cítila první naznak-mensi nehoda v autě. Naprostý vPadek hlavy, nevím jak se to stalo, co předcházelo predtim…Abych asi zvolnila, ale to že máme neúspěchy v práci, hledate a nedaří se, se skryté podepisovalo. Na tom místě, kde jsem byla na dohodu mi slíbili práci na hlavní poměr. Nestalo se tak a naopak nás propustili, to se stalo na podzim loňského roku.
Zkratim to… Poslední dny se cítím hodně divné, v noci se budím, tluče mi srdce, bolí mě mezi očima čelo a hlavně kolikrst ležím a tělo mi vevnitř vibruje a motám se. Dnes to došlo tak daleko, že jsem přišla z neúspěšného pohvooru a brečela.
( Ano hledám si dal, dokud nebudu někde dělat nevěřím, že místo mám )
Přitom za dva měsíce mám slíbený nástup ( jsem už ve finiši, zbývá mi poslední kolo ) na jedno místo. Měla bxch být ráda, ale celé to řízení se táhne už přes dva měsíce…a já jsem asi teď na dně, vše se blbě sešlo. Došly mi baterky. Vidina toho, že jsem neschopna, že od 2020 jsem v evidenci úřadu
je mi ze sebe zle. Je mi zle ze sebe, že někde budu ukazovat, že od 4.11 2020 jsem v evidenci práce. Omlouvám se za hrozný text, samotné se mi to nelíbí. Ale necítím se dobře…