Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky… Jdu si pro radu..mame podezreni u naseho 2 leteho kluka na autismus..snazila jsem se to prehlizet. Rikala jsem si ze je malej a ze nemusi byt tabulkovej.. jenze mi uz znamy co maj deti autisti rikaj, ze meli stejne priznatky..Nezbyva mi nic jinyho nez to resit.. Jen me zajima neznam zadne dospeli autisty..Jakej maj zivot kdyz jsou dospeli? Bude mit moznost si najit normalni partnerku nebo jsou proste uplne jiny.. jsem z toho hotova musim se s tim srovnat..
@Andreacim doporučuji kouknout na Láska ve spektru. Několik řad je na Netflixu, pokud máš. Je to právě o dospělých lidedech s poruchou Autistickeho spektra. Kteří hledají partnery pro život. Je tam i hodně věcí aby člověk pochopil jak smýšlí, jací jsou…
Příspěvek upraven 09.06.22 v 11:29
Tak zatím se asi nemáš s čím srovnávat, ne? Co dotazník v roce a půl? Co se ti na synovu chování nezdá? Nikdo ti neřekne, jak jsou na tom dospělí autisti. Každej totiž úplně jinak. A to opravdu velmi rozdílně. Někdo vede normální život, někdo potřebuje péči 24/7. Bez k dětské doktorce, ona ti dá potřebné zadanky anebo tě uklidní, že to není potřeba. Pak bude dlouhé kolečko vyšetření, dlouhé roky zjišťování, jak se to vyvíjí. Pak teprve můžeš začít uvažovat nad tím, jak to.bude mít tvůj syn v dospělosti.
Vždyt nemáš ani diagnosu a řešíš dospělý život, upřímně nemusí to být autismus může to být i jiná a nebo žádná diagnosa řeš nejdřív to
A jaké má příznaky? Co si o tom myslí pediatr? Každý autista to má jinak, jeden je úplně mimo a druhý funguje relativně normálně ![]()
Řešit, co by mohlo být za šestnáct let, je opravdu brzo. Zvláště, když nevíme v čem vlastně ten jeho autismus spočívá.
I když já už teď vím, že moje dítě se s velkou pravděpodobností nebude chovat v dospělosti jako jeho vrstevníci.
Je to vývojová porucha. Tzn. jak organismus zraje, některé projevy se mírní. Zvlášť lidé s Aspergerovýn syndromem a mírnými formami PAS(vysokofunkční autisté) jsou schopni v dospělosti vést úplně normální život. Mají normální nebo vysokou inteligenci a hodně věcí během života odkoukají a naučí se včetně sociální interakce. Naučí se zvládat svoje pocity. Proto se PAS v dospělosti velice těžko diagnostikuje a součástí je odběr anamnézy z dětství, nejlépe i od rodiny a blízkého okolí, pomoci mohou i fotografie z dětství.
Jsem přesvědčená, že kdyby se vyšetření dělalo plošně dospělým lidem a starším ročníkům-děti doby, kdy mírnou jinakost nikdo neřešil, na spektru by se pohybovalo dost lidí.
Lidé se středně funkčním a nízko funkčním autismem budou potřebovat pomoc celý život. Většinou se to pojí i s mentální retardací(až 80 procent případů).
Syn podle testu v 18 měsících je autista, ale jelikož podle testu to vyšlo pozitivní ve věcech, které se ještě mohou změnit a může být vývoj třeba jen mírně opožděn, tak to zatím neřeším a uvidím časem. Je mu 19 měsíců a nechodí, neukazuje, vše strká do pusy, umí nějakých 5 slov, když na něj mluvím a třeba mu něco ukazuju, tak kouká úplně jinam. Ale to jsou věci, které se můžou časem srovnat.
Moc dekuju..malej chodi krasne.. hrozne rad vsude skace.. nechce mi jist skoro nic.. co ma rad je rizek.. ovoce mu musim mixovat protoze to do nej nedostanu ale hrozne rad pije..Noa s chovanim to je tak ze udelal mi parkrat papa jen na autobusy ale pak prestal ikdyz jsme to delali kazdy den..pacipaci taky prestal delat a nejde ho naucit nic..nevydrzi u niceho dlouho..u hrani jakoby me vubec nepotreboval a nema zajem ani se neco noveho ucit..hustim furt do nej zviratka jak delaj..zadna odezva..rika jen mamamama ale to me ani neoslovuje spis si povida. Ale zase zmeny mu vubec nevadej lidi a deti ignoruje ale jsou chvile kdy zase vyzaduje pozornost..ma rad delat kravinky furt se rechta.. tak ja doufam ze to bude aspon jen slaba stranka autismu..
@Andreacim píše:
Moc dekuju..malej chodi krasne.. hrozne rad vsude skace.. nechce mi jist skoro nic.. co ma rad je rizek.. ovoce mu musim mixovat protoze to do nej nedostanu ale hrozne rad pije..Noa s chovanim to je tak ze udelal mi parkrat papa jen na autobusy ale pak prestal ikdyz jsme to delali kazdy den..pacipaci taky prestal delat a nejde ho naucit nic..nevydrzi u niceho dlouho..u hrani jakoby me vubec nepotreboval a nema zajem ani se neco noveho ucit..hustim furt do nej zviratka jak delaj..zadna odezva..rika jen mamamama ale to me ani neoslovuje spis si povida. Ale zase zmeny mu vubec nevadej lidi a deti ignoruje ale jsou chvile kdy zase vyzaduje pozornost..ma rad delat kravinky furt se rechta.. tak ja doufam ze to bude aspon jen slaba stranka autismu..
Asi bych chvíli počkala, to jsou věci, které může taky zvládat později. Syn říká mama, jojo, nene a když má náladu, tak papa.Ale jinak i když mu ukazuju věci, podávám mu pití a ptám se, jestli chce pít(aby si to spojil) atd…prostě všechno je mmm a aby natáhl ruku a naznačil, že tím směrem je ptáček třeba, to ani náhodou, natož ukazovat přímo prstem. Maximálně zvedne obě ruce, když chce vzít. Ale syn na tom byl stejně, mluvil později, začal chodit před druhým rokem atd..A dnes je úplně v normě.
Ještě bych se neplašila. A jak se píše, každý to má víceméně jinak.
Chodila a žila jsem několik let s klukem, který měl diagnostikovanou podobnou poruchu v dospělosti (PAS? Detaily si po letech již nepamatuji, podle rodiny prostě „autista“). Mohu napsat své zkušenosti z pohledu partnerky.
Můj ex nemá problém najít partnerku, ale neumí udržet vztah. Není empatický, připadal mi často až studený, některé interakce musel prostě časem jen odkoukat. Je nekomunikativní a potřebuje jasná slova, žádné složitosti. Pak je samotářský, bližší vztahy udržuje prakticky akorát se svou rodinou. S kolegy komunikuje v rámci slušnosti a práce. Partnerek měl však kupodivu vážně hodně - ale prakticky jen přes seznamky a vztahy brzo krachly. Potřebuje svoje rituály, nedokáže být spontánní. Ve společnosti se zdá občas dokonce i arogantní (prakticky nekomunikuje a raději vytáhne mobil), na velké akce nechodí, nemá rád velké množství lidí a hluk, ale vyhovuje mu kultura, kde nemusí komunikovat - divadlo, koncert. Údajně ta jinakost se projevovala od dětství tak, že do tří let vůbec nemluvil, na rodinu prakticky nereagoval, byl velmi citlivý na zvuky, hrál si sám a i později měl problém v sociální interakci. Na druhou stranu je velice inteligentní, samostatný, úspěšný v práci (vývojář, nevadí mu tolik písemná komunikace), sečtělý, nemá problém naučit se cizí jazyk, hodně sám cestuje.
Teď už by chtěl rodinu, ale prostě se mu nedaří udržet partnerku. Mě jeho chování po čase dost ubíjelo, jelikož jsem byla jeho opak a vedle něj jsem si připadala strašně sama a někdy až nechtěná. Nebyl to však jediný důvod… Upřímně se divím, že jsme vydrželi spolu skoro šest let. Jinak si myslím, že rodinu by zajistil, starat o dítě by se naučil, jen v tom partnerském životě by musela žena asi hodně přivřít obě oči.