Koukej se sebrat, vytáhnout řidičák z popelnice, zjistit možnosti ohledně ojetin a začít zase fungovat jako řidič, protože ty děti asi do školy stopovat nebudou

Na tvém místě bych vyhledala pomoc odborníka

Určitě je z města najištěn autobus do školy, řekla bych, že musí být. 

Jaképak stydění. Jsi zodpovědná matka, která se jen otočila na dítě. Fakt buď ráda za zlomenou ruku, ty i děti jste přežili, jaképak zavřít na doživotí!!!
To se někdy stane, že je auto na odpis. Neboj, to bude lepší, teď to vidíš moc černě, auto si pořídíte, neboj.

@zvidavajanca píše:
Na tvém místě bych vyhledala pomoc odborníka Určitě je z města najištěn autobus do školy, řekla bych, že musí být.

Moje slova.

Čistě prakticky- ŘP je doklad, kterým by se daly napáchat i nepravosti. Už jen proto ho zkuste najít a prostě nechat doma. 4 děti a bez auta- to asi není jednoduché. Zkuste to třeba po měsíci- teď je to moc čerstvé. Spousta nehod a úrazů se stane díky úplným pitomostem, na které si člověk pak řekne, že to snad ani není možné…

Zajdi se vypovídat za psychologem.
A jestli tě to uklidní, zažila jsem už mnoho situací, kdy mi pak došlo, že jsem já nebo děti byli krůček od zranění nebo horšího. Vždycky, když se mi nějaká vybaví, tak mě mrazí v zádech.
Bude to OK, chce to čas.

No jako první bych určitě vytáhla ten řidičák z popelnice.

@zvidavajanca píše:
Na tvém místě bych vyhledala pomoc odborníka Určitě je z města najištěn autobus do školy, řekla bych, že musí být.

@Aries6 píše:
Moje slova.

Ještě dodám, že to píšu z pozice člověka, co autonehodu měl. Sice ne jako viník, ale jako „oběť“. Sejmula mě ženská z kola, takže žádný ochraný plechy. Měla jsem problém i vyjít na ulici, přejít ulici, o řízení auta nemluvím.

Prvně vytáhni ten řidičák z popelnice, ať nemáš další průšvih.
Pak popros někoho, kdo tě vezme do auta za volant.
Mysli na děti, jak se budou dostávat do školy. Auto snad při takové rychlosti úplně na odpis není, minimálně něco půjde použít - prodat na náhradní díly. Takže bych začala hledat, kde ho odkoupí a shánět nějakou ojetinu.

Jenomže já už nikdy v životě řídit nechci. Na auto potřebujeme minimálně 30 tis., aby to nebyl vyloženě vrak a aby se do něho vešla naše rodina. Bohužel auto potřebuje i manžel k práci. Je to všechno v háji. Koukali jsme po autech, projeli všechny inzeráty, ještě v tu neděli i pondělí jsem se celkem držela a brala to s nadhledem. Až pak to na mě teprve dolehlo se vším všudy a jsem úplně vyřízená.

@Fima píše:
No jako první bych určitě vytáhla ten řidičák z popelnice.

Ano, klidně si ho hned nedávej zpět do peněženky, ale třeba k jiným dokladům, co máš doma.

@zvidavajanca píše:
Ještě dodám, že to píšu z pozice člověka, co autonehodu měl. Sice ne jako viník, ale jako „oběť“. Sejmula mě ženská z kola, takže žádný ochraný plechy. Měla jsem problém i vyjít na ulici, přejít ulici, o řízení auta nemluvím.

Já nic takového nezažila „ťuk ťuk ťuk“… krom dvou ťukňutí na parkovišti - jednou viník, já jednou druhý člověk. Takže nemůžu soudit a nevím, jaké to je. Ale věřím tomu. Člověk pak vidí to nebezpečí všude. Moje mamka se škaredě zranila na náledí (má prakticky doživotní následky) a jak začne mrznou a dělá se náledí, je hodně vystresovaná.

Hele, stalo se, čas vrátit nejde, hlavní je že jste všichni naživu a to je nejdůležitější. Řidičák koukej vytáhnout z popelnice, není řešení že ho vyhodíš vyhledej pomoc psychologa, uvidíš že odstupem času uvidíš celou věc jinak. 

Řidičák teda radši vytáhnu, někam ho založím. Náhradní díly chce manžel rozprodávat, na to se určitě chystáme. Otázka jak moc nám to pomůže. Celý předek je sešrotovaný, takže moc toho na prodej nezůstalo… Jsem prostě debil.