Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj, máte prosím někdo zkušenosti s osobou trpící bájivou lhavostí? Upřímně si nevíme úplně rady co a jak dělat a máme pár otázek. Konkrétně se jedná…jak osobě „dopomoc“ aby se chtěl sám léčit (podle všeho si jich není vědom a k psychologovi musí chtít sám), jaká je (konkrétní) léčba a jaká je úspěšnost léčby? Bohužel jsem nenašla opravdu kvalitní a konkrétní informace a byla bych moc vděčná za zkušenosti. Bohužel se to dostává už do fáze snahy zdiskreditovat ty, co nevěří a dělá to, jak asi tušíte, obrovské problémy a velké spory.
Informace jsi možná nenašla proto, že bájná lhavost je termín vztahující se k určitému vývojovému období dětí. Alespoň tak nás to učili. Pokud lže dospělý, jedná se o poruchu osobnosti. Takový člověk je hodne nezralý, léčit se nepůjde, chybu vidí u ostatních a často i sám své pravdě věří. Takže buď ho nebrat vážně nebo utéct. Terapie by trvala roky a on problém nemá, tudíž ani motivaci se léčit. Ten máte vy.
Té dané osobě nepomůžete nijak. Sami sobě můžete pomoct tím, že utečete co nejrychleji a co nejdál.
Bájnou lhavost to má jeden kolega v práci, řeším to tak, že max. pozdravím, řeknu jen to nejnutnější při výměně směny. Jinak dělám, že neexistuje.
Bohužel mu nepomůžete. Máme v rodině a v jednu dobu dokázal rozhádat nás všechny. Je to masakr. Teď už všichni v okolí vědí, jak se věci mají a že z 90% to co řekne, pravda není. Mám dotyčného hrozně ráda, moc pro mě znamená, ale vydržet ho poslouchat zvládnu max půl hodiny. On ani neví, co komu řekl, nicméně věří vždy té poslední verzi, kterou použije a popírá, že by kdy tvrdil něco jiného.
Je zadlužený na tři životy dopředu, ale nikdy si nepřipustí, že by za to mohl sám. Není jak ho dostat k psychologovi. Musel by sám a on přeci žádný problém nemá. A dokud neohrožuje sebe nebo ostatní, tak mu léčbu nikdo nenařídí. Ani nevím, do jaké míry to lze korigovat.
@bobrik99 ale on nikdy nikam nepůjde se léčit, on totiž problém nemá. Ten máte vy s ním. Takže minimalizovat kontakt.
No pokud je to dospělý člověk bez náhledu a ochoty hledat nějaké řešní, tak jedinné co můžeš dělat je bránit sebe samu a jasně se vůči dotyčnému vymezit. Bez jasné zpětné vazby se dotyčný či dotyčná vůbec měnit nezačne.
Můžeš sama zajít na konzultaci někam za psychiatrem probrat možnosti, ale úplně moc jich nebude.
Mockrát všem děkuji za odpovědi. Doufala jsem, že alespoň malá naděje tu je. Nějaká cesta, jak navést k léčení. Nestojí to na mě, já se od dané osoby distancuji, ale bohužel to postihuje rodinu a to dost výrazně…
Bohužel jsou typy lidí, od kterých je nejlepší a možná i jedině možné se navždy odstřihnout. Není jim pomoci a jen ubližují ostatním.
@bobrik99 Tak to jsem zvědavá, zda někdo napíše víc. Máme v úzké rodině taky lháře, vlastně od první minutu nám lhal, nadělal opravdu hodně zlé krve v rodině. Já ho ignoruji, dělám, že neexistuje a nejraději bych ho z našich životů vymazala, ale bohužel toto rozhodnuti není na mě. Nejvíc, se bojím, aby nás svým lhaním nepřivedl do problémů.
@Anonymní píše:
A ještě si říkám, když je to nemoc, proč jste své příbuzné tak odsoudili nebo odstřihli, když za to že jsou nemocní nemohou?
Myslím, že sama to asi úplně nepoznáš, takže jsou dvě varianty…zkusit zjistit od nejbližších, jak na ně působíš (což je dost neobjektivní) nebo zajít k psychologovi a sdělit mu své podezření a probrat to s ním.
A proč odsoudili a odstřihli? To není úplně přesný výraz. Ale k tělu už si ho vážně nepustím. Opakovaně nejen mě dost ublížil. Psychicky. Většinou nešlo o to, že by v rámci rodiny rozhádal členy přímo on. Ale zapojil do toho třetí osoby, které mu vše věřily a ti dělaly potíže. Ty třetí osoby se pořád měnily, protože dřív nebo později jim došlo, že věci se nemají tak, jak jim je podsouváno.
Všichni víme, proč to dělá, ale po těch letech už jsme pomoc vzdali. Snaží se na sebe poutat pozornost, což se mu daří. Tolikrát jsme ho tahali z průšvihů (a i míra pomocí byla často důvodem hádek v rodině) a přesto se nic nezměnilo. Mám ho pořád hrozně ráda.
Když má období, kdy nemá přítelkyni, je úplně jiný, vyrovnanější a v pohodě. Jenže sám být nechce a vždy, když je ve vztahu, tak se vše opakuje. Z úzkosti, aby mu rodina nekazila vztah, se od nás odřízne. Ji přesvědčí, že jsme všichni pijavice, co ho využívají a půl roku o něm nevíme. Postupně se mu vztah rozpadá, on se ukáže v nejhorší fázi své „nemoci“ a to se nedá. To jsou ty lži ubohé tak, že by i dítě ve školce zvládlo lepší. Po rozchodu dělá blbosti (řídí pod vlivem, někdy zapije hromadu prášků alkoholem, jindy užívá drogy), dokud se s rozchodem nesmíří. Přichází opět období relativní pohody. Do doby, než má další slečnu. Když tohle prožíváte 15 let pořád dokola, už dost otupíte.
Takhle už byl majitelem hospody, řídil svoji firmu, byl na misi v Afghánistánu (potřeboval vysvětlit období, kdy byl zavřený), ředitelka VZP mu smazala vysoký dluh jen proto, že ji donesl pizzu až do kanceláře a ty drogy, co při nehodě nalízal, mu policajt podstrčil, protože mu závidí přítelkyni…ale jeho kamarád u zásahovky to vyřídil. Je toho mraky, co za ta léta vyplodil. Tohle je kupodivu ta „vtipnější“ část.
Eliminovat kontakt, on si nepripusti, ze ma problem, chyby vzdy hleda ve svem okoli, nikoliv u sebe. Jedna se o poruchu osobnosti.