Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Bez citů a bez emocí...
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.10.17 09:01
Zni to jako deprese, zkus si zajit k psychoterapeutovi, nemusis hned k psychiatrovi. Jestli chces, napis sz, mam neco podobnyho za sebou 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 09:04
Podle me mas depresi. Muze za to asi chemicka nerovnovaha v mozku. Zasla bych za psychologem. Mozna Ti napise antidepresiva nebo Ti da tipy na relaxacni cviceni apod. Skvele rady tu dava @Ou. Mozna zareaguje nebo si najdi nejake jeji starsi prispevky, casto dava odkazy na literaturu, videa, weby. Kazdopadne neni v poradku byt bez zjevne priciny mesice zkrousena a podrazdena, je na case s tim zacit neco delat. At je Ti brzy lip
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 09:08
Já to měl taky. Zajdi za odborníkem a začni s léčbou. Často to jde velice rychle.
Ale pozor na ten alkohol, to se u lidí s depresí nebo úzkostmi může snadno zvrhnout v alkoholismus. Radši zkus třezalku nebo meduňku. U někoho funguje např. i silný zelený čaj. U alkoholu je problém, že po jeho odeznění je deprese horší než by byla, kdyby ses vůbec nenapila.
Příspěvek upraven 10.10.17 v 09:13
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.10.17 09:12
Taky mi to zní jako deprese. Nechci být teď na tebe zlá ale žádný chlap nechce mít doma protivnou ženskou. Svěř se mu, řekni mu o tom jáký máš problém. Nebo se může stát, že ti uteče nebo si najde veselejší bokovku. Moje kamarádka měla dost podobný problém… a než s tim začala něco dělat skončila sama bez přítele s lahví alkoholu…
- Citovat
- Upravit
10.10.17 09:28
Souhlasim, je dulezite s tim neco delat a vysvetlit, co se deje, protoze jinak se muze snadno stat, ze prijdes o hodne ani nebudes vedet jak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.10.17 10:08
Kromě rady jít s tím za odborníkem, protože to skutečně může být i jedním z projevů deprese, stalo se něco na tom jaře, kdy jste to na sobě poprvé pozorovala? Co se v tu dobu kolem vás (nebo ve vás) změnilo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.10.17 10:33
@Swami Harashimi píše:
Kromě rady jít s tím za odborníkem, protože to skutečně může být i jedním z projevů deprese, stalo se něco na tom jaře, kdy jste to na sobě poprvé pozorovala? Co se v tu dobu kolem vás (nebo ve vás) změnilo?
Nezměnilo se vůbec nic.
- Citovat
- Upravit
10.10.17 10:55
@Anonymní píše:
Nezměnilo se vůbec nic.
Tak zajdi za psychologem nebo psychiatrem co nejdříve. Čím dříve léčba začne, tím snáze se člověk léčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
11.10.17 09:21
Holky díky moc za reakce. Určitě se k psychologovi objednám. Jsem nevěděla, že to může být až tak vážné 
@Lily Evans píše:
Zni to jako deprese, zkus si zajit k psychoterapeutovi, nemusis hned k psychiatrovi. Jestli chces, napis sz, mam neco podobnyho za sebou
Až budu mít chvilku čas, tak se ti ozvu, díky moc
- Citovat
- Upravit
11.10.17 09:24
@Anonymní píše:
Holky díky moc za reakce. Určitě se k psychologovi objednám. Jsem nevěděla, že to může být až tak vážné
Objednej se co nejdříve, protože se čeká i tři měsíce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.9.19 20:52
Mám to dost podobně, jen s tím rozdílem, že mne běžný život nepůsobí žádné obtíže. Zcela bezproblémově funguji ve všech praktických oblastech života, až na to, že necítím vůbec, ale vůbec nic. Jsem spokojena se svým životem, avšak pozoruji, že lidé kolem mě jsou splašení a emotivní. Jsou dny, kdy se mi to doslova hnusí, jindy to házím za hlavu. Pozdrav z jiných duchovních sfér.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
1.3.21 12:40
Náhlá ztráta emocí
Ahoj, mám možná podobný problém. Bohužel naši rodinu v listopadu hnusným způsobem zasáhl koronavirus, můj děda kvůli tomu skončil v nemocnici v umělém spánku. Dost mě to celou dobu trápilo, dědu jsem měla moc ráda, byla jsem kvůli tomu často smutná a nepříjemná na okolí. Bohužel jsem byla i dost zlá na partnera a dost jsme se kvůli tomu hádali. Děda před pár dny zemřel a v tu chvíli mě to dost sebralo. Celou dobu jsem brečela, vypila jsem skoro celou lahev whisky a celou noc a půl dne pak prospala. Další den jsme se sešli s příbuznými, pořád mi bylo hrozně, ale už to bylo o trochu lepší. Následující den jsem sice cítila smutek, ale už jsem nebrečela, netruchlila. No a dnes od rána necítím vůbec nic. Nic k nikomu, k ničemu, ani radost, ani smutek, ani vztek, ani nic. Jediné, co aspoň trochu cítím, je strach z takové náhlé ztráty emocí a strach z toho, že mi to už zůstane. Nechci to, jsem teď úplná zrůda, která nic necítí a které je všechno úplně jedno. Stejně jako zakladatelka vím, že svého partnera miluju a nechci o něj přijít, záleží mi na něm a je mi s ním faj, ale od dnešního rána nic necítím. A ne jenom vůči partnerovi, ale i vůči ostatním lidem z rodiny a kamarádům, na kterých mi záleží. Zkouším se různě vyprovokovat vzpomínkama, fotkama, oblíbenýma písničkama, vším možným. Nic se mnou ale ani nehne. Nic mě nerozveselí, nic mě nerozbrečí, nenaštve, nepotěší. Pořád jenom ten strach z toho, co ze mě teď je. Je možné, že se všechny emoce takhle za pár hodin spánku ztratí? Že takhle zmizí během chvilky? Je šance, že se mi ještě někdy vrátí?
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Ahoj, moc nevím kam tohle téma zařadit… Tak abych začala. Mám přítele, už pět let. Mám práci, máme kde bydlet, překonali jsme s přítelem menší krizi a pořídila jsem si kočku, kterou jsem chtěla už dlouho. Ale nic z toho co mám, mi nedělá radost. Jsem tím odporná sama sobě. Přemýšlím, že snad nemám žádné city. Někde hluboko vím, že přítele miluju, že o něj nechci nikdy přijít, ale nějak ty city nedokážu dát najevo. Mám svůj svět a nejradši jsem, když mi do něj nikdo nevstupuje. Třeba se dívám na nějaký seriál, nebo film, u toho si přemýšlím o svých věcech a obtěžuje mě všechno, co mi můj klid narušuje, třeba že mi po bytě lítá kočka a dělá nepořádek, nebo že po mě něco chce přítel. Pak jsem na všechny hnusná, jsem protivná a sama vím že jsem nesnesitelná, jen to nějak nedokážu ovládat. Štvu tím samu sebe. Vlastně mě otravuje úplně všechno. Umýt nádobí, jít se vykoupat, jíst… Jediný na co se vždycky těším, je víkend, až si dám nějaký alkohol, protože pak je mi trochu líp. Bojím se, aby se ze mě nestal alkoholik s takovou. Přítel si samozřejmě všímá že jsem hnusná a já se bojím, že mě jednou opustí. Chtěla bych začít něco dělat, být lepší člověk pro něj i pro sebe. Chtěla bych být v pohodě tak jako dřív. Dřív mi udělalo radost i to, že jsem se hezky oblékla, namalovala, ucesala… Dneska to dělám taky, dbám o sebe pořád, ale nebaví mě to. Nejradši bych někam zalezla a měla od všeho a od všech pokoj. Tohle období trvá dlouho, už někdy od jara a začínám z toho být dost unavená. Zažila jste to některá, nebo jsem jediná divná? A co jste s tím dělali? Já jediný co umím, tak je pretvarovat se před okolím, že jsem děsně v pohodě.