Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Serpentini píše:
Mimochodem, takže podle vás když vezmu dítě z ukázkové rodiny, plné super skvělých lidí a dám ho někam kde ho budou týrat, tak v něm stejně převáží nad výchovou ty dobré geny? Hele, klidně si tomu věřte, já tomu nevěřím. Geny vliv určitě mají, ale ta procenta mi přijdou silně přestřelená. A tím končím, musím se taky věnovat dítěti. I když podle některých teorií je to marné
Kdo napsal, že výchova vliv nemá? Já třeba spíš jen reaguji na to, jak se v této diskuzi tvrdí, že geny nic, nebo že jsou zanedbatelné. Já si myslím, že to klidně těch 50 % může být. Zbytek přeci výchova a okolí.
@zzzjancena píše:
@Lynette Tvůj názor je velmi milý, ale moc s ním nesouhlasím, vlastnosti člověka tvoří geny, takže ano výchovou lze korigovat vývin a vývoj lidských vlastností, ale nemyslím si že když má někdo v genech patologické lhaní nebo agresi, že se časem tyto vlastnosti neprojeví u potomků… (možná strach že něco po…u jako moji rodiče? možná…)@Kubula.K odstřihnutí mi hodně pomohlo, ale i tak se nedá zbavit pocitu mrzutosti, či snad lítosti že to dopadlo jak to dopadlo…
![]()
Nenašla jsem nikde informaci že by se patologické lhaní dědilo… Proč si tohle myslíš? Pokud by mí rodiče byli patologičtí lháři a vrahové asi bych možná dítě adoptovala. Ale třeba v rodině máme rovnou dva případy toho, že dítě agresivního tatínka je jak beránek, takže mě by to ani nenapadlo. Stejně tak není mi známo, že by děti vrahů měly problémy s agresivitou. ![]()
@Lynette ty to beres jen pres nejblizsi generace, ale to muze byt treba par stoleti dozadu, navic smichany s patnacti dalsima rodama, ktery se privdaly/prizenily, plus jiny podminky a zivotni zkusenosti.
@Kubula.K V tom případě je v tom už takový guláš že nemá smysl se tím vůbec zabývat
Myslím že pár století dozadu najdu agresivnějšího předka u každého člověka. ![]()
@zzzjancena píše:
@Kubula.K odstřihnutí mi hodně pomohlo, ale i tak se nedá zbavit pocitu mrzutosti, či snad lítosti že to dopadlo jak to dopadlo…![]()
Mne nakonec pomohla Cesta podle Brandon Bays. Jako bych tatovi vlezla do hlavy a videla, proc vsechny ty divny veci delal. Od ty doby s nim spis soucitim, i kdyz obcas se mu porad povede tnout do citlivyho mista. Ale je to treba jednou rocne a bejem par hodin to zpracuju. Mozna taky neco zkus?
@Lynette píše:
@Kubula.K V tom případě je v tom už takový guláš že nemá smysl se tím vůbec zabývatMyslím že pár století dozadu najdu agresivnějšího předka u každého člověka.
Ja myslim, ze smysl to ma. Ja treba kdysi naprosto verila ve vychovu, jakoze kdyz vsechno budu jako rodic delat spravne, budou moje deti neprosto pohodovy,zdravy, zvidavy a tak. No tak uplne to nevyslo, prestoze jsem spoustu veci spravne delala. Nektery teda ne. Ale je celkem uleva dojit k zaveru, ze jsem podelala jen neco, ze to neni uplne vsechno kvuli mne. ![]()
Jako mám to za sebou taky, ale nějak nevím, na co chceš vlastně odpovědět. S otcem se kvůli tomu nestykam od doby, co jsem se osamostatnila a vůbec mi v životě nechybí. Jinak mě víc ovlivnilo jeho chování ke mne na psychologicky úrovni nez na ty fyzicky. Bohužel neumím moc projevovat emoce, hodně se přetvářuju, za žádnou cenu nechci před nikým vypadat slaba, hodně se kontroluju. Komplikuje mi to život celkem dost a i proto mu nikdy neodpustím. Ale jak říkám, nebylo to jen o fyzických trestech. Ohledně děti nepocituju nic, co ty, snad jen, ze k nim obecně nemám moc vztah, ale momentálně jsem v očekávání a docela se i začínám těšit.
@Lynette píše:
@Kubula.K A co konkrétně dáváš za vinu genům?
Treba to, ze starsi dite je odmalicka totalni negativista a mladsi ma nektery autisticky rysy, ale autista neni, takze je proste jen „divnej“. Kdybych verila, ze jsem to zpusobila spatnou vychovou, muzu si to jit hodit.
@Anonymní píše:puvodne jsem mela v zameru dat diskuzi anonymne,ale neni duvod me detstvi nikdo nezmeni… prave toho pocitu ze nedokazu odpustit se nemuzu zbavit a nerada bych tuhle zast prenasela na sve vlastni deti…protoze ho nesnasim fakt hodne
Jako mám to za sebou taky, ale nějak nevím, na co chceš vlastně odpovědět. S otcem se kvůli tomu nestykam od doby, co jsem se osamostatnila a vůbec mi v životě nechybí. Jinak mě víc ovlivnilo jeho chování ke mne na psychologicky úrovni nez na ty fyzicky. Bohužel neumím moc projevovat emoce, hodně se přetvářuju, za žádnou cenu nechci před nikým vypadat slaba, hodně se kontroluju. Komplikuje mi to život celkem dost a i proto mu nikdy neodpustím. Ale jak říkám, nebylo to jen o fyzických trestech. Ohledně děti nepocituju nic, co ty, snad jen, ze k nim obecně nemám moc vztah, ale momentálně jsem v očekávání a docela se i začínám těšit.
@Lynette píše:
Nenašla jsem nikde informaci že by se patologické lhaní dědilo… Proč si tohle myslíš? Pokud by mí rodiče byli patologičtí lháři a vrahové asi bych možná dítě adoptovala. Ale třeba v rodině máme rovnou dva případy toho, že dítě agresivního tatínka je jak beránek, takže mě by to ani nenapadlo. Stejně tak není mi známo, že by děti vrahů měly problémy s agresivitou.
Muj bracha ktery byl naopak ve vsem uprednostnovany vsechny vlastnosti ma…a mel zcela jinou vychovu…on mohl vsechno dle jeho uvazeni, ale ja musela vsechno dle pokynu a prikazu… i presto ze na nej byli rodice hodni je povahove na tom hur nez ja.. ![]()
@zzzjancena já v 19 vypadla a od té doby je neviděla. Tam byl fyzický a pak hlavně psychický teror. Útěk byl jediná možnost. Velká úleva ![]()
@Kubula.K predpokladam ze mas namysli knihu,nejsem schopna se soustredit plne na jednu vec,tudiz knihy u me osoby nikdy neobstaly a ani je neberu jako relax…proste po par strankach nevim co bylo psano…
mam dnes uz „zlatyho“ manzela ..zacatky byli spis za trest,ale stalo za to vydrzet ale neumim v sobe najit ani tu litost vuci tomu cloveku jako spis stud,
ze vazne dokaze lhat i prave pred manzelem do oci…strasne se za nej stydim,o to hur i za mamu ktera emotivne proziva absolutne vsechno a bracha se k ni chova jak k onuci..proste nesnesu jejich syndrom spineni druhych ala my jsme mistri sveta..pritom jsou … ![]()
@Markéta80 píše:
@zzzjancena já v 19 vypadla a od té doby je neviděla. Tam byl fyzický a pak hlavně psychický teror. Útěk byl jediná možnost. Velká úleva
Vnitrne jsi srovnana nebo nekde neco…boli…sama vnimam pocit zasti jako urcitou obranu a navenek se tvarim v pohode ale proste to co se deje uvnitr nepochopi nikdo jiny kdo si to neprozil..asi nejspis proto tahle diskuze..a moc si vazim vsech ktere prispely. ![]()
@zzzjancena píše:
@Kubula.K predpokladam ze mas namysli knihu,nejsem schopna se soustredit plne na jednu vec,tudiz knihy u me osoby nikdy neobstaly a ani je neberu jako relax..
Knihu jsem cetla taky, ale tohle bylo sezeni s zivou terapeutkou.