Boulička v čelisti

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

smaria

417

7.1.12 11:37

načítám...

Je to fakt děsivý, tenhle rok byl kolem nás jen umírací a to prostě člověka fakt děsí… Jasně, že všichni jednou umřeme, ale doufám, žeza hooooodně dlouho a můj stav strachu opět přejde.. Dřív jsem byla ke všemu dost lehkomyslná.. kouření, společenské akce, málo spánku, hodně zábavy… pořád se ráda bavím, ale fakt už myslím i na ty druhé a ne jen na sebe :-)

načítám...
Citovat
Zmínit

vertigo

3267

7.1.12 14:18

načítám...

smaria píše:
Je to fakt děsivý, tenhle rok byl kolem nás jen umírací a to prostě člověka fakt děsí… Jasně, že všichni jednou umřeme, ale doufám, žeza hooooodně dlouho a můj stav strachu opět přejde.. Dřív jsem byla ke všemu dost lehkomyslná.. kouření, společenské akce, málo spánku, hodně zábavy… pořád se ráda bavím, ale fakt už myslím i na ty druhé a ne jen na sebe

Je to pravda, taky mám kolem sebe dost nemocných, ale takhle nesmíme přemýšlet, to bysme se z toho zbláznily :mrgreen
Dojdi si s bouličkou,( pokud ti mezi tím nezmizí), doktorka tě uklidní a zas bude líp :mavam:

načítám...
Citovat
Zmínit

alisekR

9023

3471

7.1.12 18:41

načítám...

vertigo píše:
smaria píše:
Hanča Domča píše:
smaria píše:
Nejhorší je, že jsem se začla takhle až moc sledovat, když se mi narodila dcera. Mám o sebe nějaký hrozný strach a připadám si občas, jako blázen Katastrofické scénaře se mi poslední dobou v hlavě jen hemží, je to dost otravné, ráda bych se toho zbavila…
Ahojík i já jsem těď na tom tak nějak podobně od té doby co se narodila naše Domča taky se pořád pozoruji …prolezla jsem i par doktorů ale vše je ok jen nevím jak se toho zbavit..holt moc nad sebou přemýšlím
Ale je to tak mám strach abych byla ok protože tu mám přítele a Dominičku a nejde už jen o mě
Doufám, že je to jen teď, jak je dcera malá, že to snad přejde… Musíme se každý den veselit s dětma a partnerama
Holky, nevím, jestli to přejde, měla jsem to taky - navíc mě se to umocnilo, když mi nečekaně zemřel tatínek, vždy byl chvíli klid, ale jakmile mě začalo něco bolet nebo tak, hned jsem viděla bůhvíjaké choroby- a vždy mě uklidnilo až vyšetření u doktora .. A co teprve, když je něco dětem - to šílím úplně

To naprosto chápu, když mi před lety udělali konečně pořádnou diagnózu a řekli, že důchodu se teda rozhodně nedožiju, dávali mi tak pět let. Nejdřív to byl šok, ale pak když minulo těch pět let a jinej doktor mi řekl, že mě nějakej doktorskej prorok blbě postrašil, tak jsem to brala, že jsem mladá a musím žít teď a hned. Takže o sebe mám strach jen kvůli svojí holčičce, manželovi, rodičům… Za to o ty ostatní, miminkem počínaje a našima konče, jsem neskutečnej histerickej maniak, co každkýho honí po doktorech… :oops: