Bulimie a těhotenství

Fotoalbum (0)
Sledovat e-mailem
Přidat k oblíbeným
Zapnout podpisy
Hledání v tématu
Sledovat eMimino.cz

Stránka: Předchozí 1 2

Napsat příspěvek

Velikost písma:

Leontys

328

9.9.20 15:54

načítám...

@smutný.smajlík píše:
Tak to se omlouvám do nikoho samozřejmě nevidim, jen jsem se tak rozvasnila, protože se mě to taky týká..
Přeji hodně štěstí, myslim, ze behem těhotenství to zvladnes, dej si pozor potom, vzdycky si udelej cas i na sebe. Podpora manžela je to nejlepsi, co můžeš mít

Děkuji, je to pěkně těžké ale, vím že to v té hlavě mám, ale mimi je pro mě důležitější než o jak momentálně vypadám. Tobě taky přeji hodně štěstí :srdce:

načítám...
Citovat
Zmínit

Anonymní

9.9.20 20:42

načítám...

Já v tom lítám hrozně dlouho. Sice se držím - řadu dní po sobě dokážu jist pravidelně a zdravě ( bohužel naprosto asketicky, co se konkr. sladkostí týče),sportuju,… nejsem vyhublá, nemám problémy s vlasy a tak. Jenže pak, cca 2-3× za měsíc, se to ozve a já mám šílenou nutnost se přežrat všech těch sraček, co si odpírám. Podlehnu a následuje šílená vlna odporu k sobě samé, nemusím si ani pomáhat, aby to šlo ven. Nedávno mě při zvracení vidělo mé malé dítě. Probudilo se dřív a přišlo za mnou do koupelny. Řekla jsem si, že to bylo naposledy a že už blejt nebudu. Je mi to tak hrozně líto, naštěstí z toho ještě nemá rozum. V těhotenství jsem byla naprosto poslušná a motivace byla tak silná, že jsem byla naprosto čistá. Dítě zdravé. Ještě v 6 neděli se to vrátilo. Ten rok, co jsem byla doma jsem blila snad denně. Vše se zlepšilo mým nástupem do práce a kolotočem práce - jesle-domácnost - čas s rodinou (nikdo nic neví). Po tom, co mě dítě vidělo jsem opět šíleně motivovaná to vydržet.