Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Já nějak nechápu proč tam stále jste? Měli jste se odstěhovat už dávno…
Četla jsem to dost zběžně, takovej román
Ale řešení je celkem jednoduché : odstěhovat se
![]()
Podle toho, co píšeš, vypadá, že tchýně je člověk, kterému se nikdy nezavděčíš a pořád budeš ten vetřelec. Jediná rada je podle mě odstěhovat se. Určitě Vás to bude asi stát víc, když si pořídíte vlastní bydlení, ale soukromí a klid potom bude k nezaplacení.
Tak se odstěhujte a máš klid
ať se bába ve velkým baráu třeba posere ![]()
„Pohádkář“ to je hezké
můj manžel je taky pohádkář ![]()
co se týče tvé situace, pokud tchyně nepůjde do sebe a nezmění se, jiné to nebude. Buď se odstěhovat, nebo ať jí přítel promluví do duše, třeba to nějak vstřebá. Nám tchyně taky dělala problémy (taky žijeme v jednom domě). Manžel s ní promluvil a ona se urazila tak, že s námi dva měsíce nemluvila a ani mu nepopřála k narozeninám. Po té době se jí to rozleželo a začala nás víc respektovat.
Odstěhovat se - pokud sdílíte jednu domácnost s někým, s kým jste neustále v konfliktu, tak to nemá smysl - těch 7 tisíc dáte v pohodě do 1+1 v podnájmu - dokud se paní tchýně nezklidní… ![]()
Odstěhujte se. Dočetla jsem jen do rozdělení domu a je to strašně chaotické - kdyby byly 2 bytové jednotky, je to v klidu.
Pokud je manžel trošičku přizpůsobivý, tak najdi vhodný byt co utáhnete, spočítej to a napiš to na papír, popřemýšlej jak by probíhalo stěhování a s úsměvem to skoromanželovi předlož a do detailu vysvětli, že to není vůbec žádný problém se odstěhovat a že pro to, abyste měli pohodový, klidný vztah a život je tohle jediné řešení a dál to tak nepůjde - tchyně se už nezmění. tchyni bych naprosto vynechala. jí bych něco řekla až při samotném stěhování ![]()
Odstěhovat se! MY jsme se taky právě odstěhovali od tchyně. Určitě jsme mě lepší vztahy, ale mít svoje je fajn.. Pak jsou i okolní vztahy mnohem lepší. Já bych na něho tedy tlačila aby jste se odstěhovali. Uvidí, že to byl nejlepší nápad, jaký jste mohli vymyslet.
Jediná rada: odstěhovat se (jinak chlapi jsou dost pohodlní a samotnému mu asi nedojde nic). Já jsem řekla (tehdy ještě) příteli, že s jeho rodiči nebudu bydlet nikdy a to ani jeden den, nejsou zlí, ale úplně jiní než já a celkem brzy jsem pochopila, že by soužití s nimi bylo tragédie.
Já bych nebydlela v jedné dědině s tchýní natož tak v jednom domě a ještě tak jaksi dohromady. Tohle nebude dělat nikdo dobrotu, já bych se odstěhovala. A přesně jak zůstane doma v důchodu bude to peklo na entou.
Dobrý den,
jdu si pro radu a prakticky si i postéžovat. Bydlíme v RD s matkou mého přítele. Tohle soužití se pro mě stává naprostým peklem.
Jen už nevím kudy kam…Její častější panovačné nálady, delání naschválů..Abych ujasnila situaci, bydíme v RD, jedná se dvoupatrový starší domek, dole je obytná jednotka 1+1 ( bydlela tam babička, která si vydupala pobyt v domově důchodců, jelikož trávení času sama nebylo nic pro ní, má ráda společnost, musím říct, že jí to tam prospívá, všechno jí připravují pod nos, tím se babička i spravila a vypadá opravdu dobře ), nahoře je velký obývák ( tchýnin pokoj + ložnice), dále malý pokojíček, který ona využívá jako pracovnu, malá ložnice, ta je tedy naše a v posledním pokoji máme my zařízený obývák + tedy kuchyně a soc. zařízení. Takže takto to u nás vypadá, od doby, co je babička v Domově, tchýně využívá dolní kuchyni, jelikož moje jídlo odmítá, když jsme sse za čas domluvili, že uvařím - bohužel prý moc kořením a ona to nesmí
ano, její názor, mně její kuchyně taky nechutná…každý pes, jiná ves… Pro mě je to tedy začarovaný kruh, kde já s přítelem a malou dcerkou ( 10 m) obýváme dva pokoje v celém domě a platíme 2/3 nákladů na dům což činí 7 tisíc měsíčně, první věc, která mě trochu vytáčí, s tím, že ona obsazuje 4 místnosti v dome a my dvě, platíme i přesto náklady - s tím, že přítel se doma nesprchuje, je delník, sprchuje se v práci nebo na treninku, ale to už jsou maličkosti 
když si vzpomenu, od první chvíle, co jsem sem začala jezdit na víkendy, delala jsem vše, co ona chtela, vše bylo v pořádku,… když neco potřebovala „naočkovala“ mě a já k tomu partnera přemluvila, od doby, co toto přestalo fugnovat a my žijeme jako samostatná rodina, pomlouvá mě, kde se dá…nikdy jsem jí neřekla špatného slova, a že jich za ty tri roky mám na jazyku spoustu
… pořá nás uhánela do rodiny, když jsem přišla do jiného stavu, neustále mi promlouvala do duše s tím, jak jsem se zmenila jsem strašně zlá..myslím, že hormony dělají své, ale zlá určitě nejsem
… když jsem se odstehovala od našich, nechala jsem jím svého pejska, s tím, že po čase, si ho vezmu k sobě…tchýne vždy psa chtela, ale babička se jich bála…takže pes nebyl, ted tu babička není ona psa nechce v žádném případě… když jí to přítel nadhodil, že by jsme ho chteli, ztropila scénu a zatete odmítla, přítel jí v afektu řekl, že se tedy ostehujeme…druhý den mi poslala smsku, že se mnou chce mluvit, at za ní přijdu…to, jak mé sjela, si pamatuju dodnes, opet slova, jak jsem zlá a rozvracím rodinu - podotýkám, že přítele jsem za ní nepsolala, aby jí k nečemu přemlouval…mimochodem v tu dobu jsem byla tehotná a tenhle výstup me rozhodil, obrečela jsem to…ale delala jsem, že nic.. v zápeti ona přišla s tím, že chce na syna- přítele převést 1/3 nemovitosti ( dnes, když se po těch měsících ohlednu zpet mi to přijde jen jako vychatralý manévr, abych se opravdu nesbalili a nešli pryč ).. a takových story je nespočet…
možná to nekomu přijde jako maličkost, malichernost, ale já se tady prostě přestávám cítit jako doma, mám pocit, že si s partnerem časteji „vjíždíme“ do vlasů kvůli kravinám, zásadne kvůli ní…on se jí nezastává, ve všem stojí při mě, ale on je trochu pohádkář, takže věří, že sto proste jednou bude dobrý a budeme se mít všichni strašně rádi…tcháni zbývá rok do důchodu, obávám se, že až bude doma a budeme na sebe stále narážet, ponorka bude čím dál tím těžší…
ona se stále kasá tím, jak nám se vším pomáha, od narození malé ani jednou nezvala kočárek a nešla s ní na procházku…když byla opravdu maličká, jak babičku videla, řvala jako pavián, asi v době, kdy byly malé tři měsíce mé nařkla, že jí proti ní poštvávám
…
Ano, já se chci odstehovat, chci svoje sokromí, chci si žít poklidne se svojí maličkou a partnerem, kterému miluju, jsme zasnoubeni, v létě chystáme svatbu…a nechci, aby nám vztah jakkoliv narušovala…ale nechci na přítele tlačit, abych s tím neco delal, rozhodl se, bouchl do stolu a řekl dost, ale proboha doje mu to nekdy samotnému? nechci, aby jí museli jednou, až se odstahujeme, lidi dát za pravdu v tom, že já jsem tak, která rozvrací rodinu…j
to jsem se ale rozepsala, dusím toho v sobe spoustu, přítel tohle všechno ví, jak se mám zachovat?