Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
Už několik let bydlíme v domku u lesa na vesnici. Dům je krásný, ale já se tu stále necítím dobře. Děti přibývají, čas trávený v autě narůstá (děti přepravuji do a ze školy, na kroužky, jezdím na nákupy, k lékaři ap.). Moc bych si přála přestěhovat se do nejbližšího města nebo i zpátky do Prahy… Je tu někdo, kdo to cítí podobně nebo se již odstěhoval zpět? Jen mi prosím nepište, jak je super bydlet na vesnici a že bych měla… Spíše uvítám zkušenost někoho, kdo už tento krok udělal nebo se na něj chystá…
Já vydržela žít na vesnici necelé 2 roky, teď už 5 měsíců bydlíme ve městě a za nic bych to nevyměnila. Na vesnici nikdy.
Já bydlela ve městě, pak ne vesnici, pak jsme zas utekli do města, pak jsem se stěhovala s mamkou za jejím přítelem na vesnici a já jen co to šlo, tak jsem po maturitě utekla do města. Nechci už nikdy v životě bydlet na venkově. Stačilo mi to až až. Mám ráda město. Za mamkou jezdím, malej se vyřádí na zahradě a já pak zas natěšená utíkám od kdákajících slepic a uňafaných čoklů do ruchu (no velko ne) města ![]()
Bydlela jsem na vesnici od malička, pak chvilka stěhování do města a zpět na vesnici, a pak samostatně šup do města. Já jsem prostě městský člověk a vyhovuje mi mít všechno po ruce a být „v centru dění“. Samozřejmě jsem neměla děti..
Na vesnici bych se už nevrátila
Pokud nejsi spokojená a vyhovovalo by ti to jinak, určitě vyřeš situaci doma. Hlavně být spokojená ne? ![]()
Holky, to jste mne potěšily
Jsem ráda, že nejsem sama… Jenže manžel tu je děsně spokojený - většinou tu jen přespávání a v létě může mít otevřené okno v ložnici a v sobotu snídá na terase. Má to skoro jako chalupu nebo chatu (je tu hlavně přes víkend). Ale jinak si užívá v Praze
Čím mu mám argumentovat, abych ho přesvědčila?
@Eveelin Ty jo tak to jste si mohli pořídit jen chatu
. No hodně štěstí. Já s ničím neuspěla ![]()
Promiňte anonym, chodí sem švagrová, ta by to hned vyšmejdila, hklídat, co píšu je její hoby asi, hned by to vyslepičila manželovi, ten by to zase sáhodlouze řešil.
Ale taky bydlím na vesnici, co, já ještě na konci světa, takzvaně v prde.li, my tu nemáme ani MHD, krásný dům, obrovský pozemek, luxusní místo, prý ten výhled, obě děti se tu narodily, už tu bydlím deset let, stěhování určitě nepřipadá v úvahu, jenže nejsou tu děti, moje děti jsou tu samy, já jen jezdím sem tam a tam sem, řidič z povolání, jít do normální práce je nereálné, jak by to děti dělaly, je to 12-15km do civilizace, ach jo. Začínám si myslet, že zlatý panelák uprostřed sídliště, bohužel, já jsem tu zasekaná navždycky. A to mé blízké město je malé město, nikoliv Praha.
@Eveelin píše:
Holky, to jste mne potěšilyJsem ráda, že nejsem sama… Jenže manžel tu je děsně spokojený - většinou tu jen přespávání a v létě může mít otevřené okno v ložnici a v sobotu snídá na terase. Má to skoro jako chalupu nebo chatu (je tu hlavně přes víkend). Ale jinak si užívá v Praze
Čím mu mám argumentovat, abych ho přesvědčila?
Hm, těžko… Když už to máte takhle zařízené. ![]()
Já jsem odešla do okrajové vilové čtvrti Prahy. A to je maximum.
Já bydlím ve vesnici osm chalup a dost. KRÁLOVSTVÍ za město! Bohužel manžel je tu pracovně od rána do večera vázaný, takže odejít můžu pouze sama. Jo, věděla jsem do čeho jdu, když jsem se sem stěhovala. Jen jsem si to nedovedla představit v celé hrůze a do detailů. Jako celej život se kochat lupínkama třepotajícíma se ve větříčku na krásném sluníčku - to fakt nedávám. Ale co s tím, netuším.
@markyj bydlíme 10 minut od nejbližšího města (ale do jeho centra to je už 20 minut), kde jsou obchody, školy, fitko, kostel a cca 35 minut autem od Prahy… Ale každý den najedu v autě skoro 100 km - to jen pendluji mezi bydlištěm, školou, městem a ani nezajíždím do Prahy…