Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Časté buzení a nespánek k tomu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.11.23 07:35
Ahoj, našemu prckovi jsou 2 roky a 3 měsíce a doteď se u něj objevují období, kdy v noci takto nespí.
Taky nebyl spočátku mazlivý, hrozně se vztekal, nechtěl být na bříšku, nechtěl hračky, nechtěl se nechat rozesmívat. Uspávali jsme na rukách, v nosítku, v kočíku, v zavinovačce, ve velkém polštáři, dělali mu hnízda, pokaždé se vzbudil po 20 minutách a šlo se nanovo, naštěstí manžel pracoval z domu tak jsme se mohli střídat, protože na psychiku to fakt bylo hodně náročné. Nikdy jsme přitom přesně neidentifikovali proč měl tyto stavy, doktorka pokaždé na standardních pravidelných vyšetřeních skonstatovala, že mu nic není, že prospívá, že reaguje k věku adekvátně a dělá pokroky a je moc šikovný. Snažila jsem se ve všem najít nějaký patern, nakonec jsem se smířila s tím, že v tom miminkovském vývoji je takových promněnných a mílníků, že bych se zbláznila, kdybych měla přijít na kloub všemu.
Třeba Tvůj prcek různě zpracovává nové podněty, jak vidí pořád dál a dál a vnímá víc věcí, třeba je to další spurt, jen probíhá mírně jinak než ty doteď, třeba ho trápí další zoubky, které se prodírají hůř než ty první 4 co již má, třeba ho bolí bříško i když to nejsou prdíky, ale je to normální, i když má pestrý jídelníček, pořád je v 11m pouze na počátku zvykání si na jinou stravu než je mateřské mléko. Chodí už? Možná má před nějakou růstovou změnou, u našeho třeba platilo, že každý jeho pokrok provázela velmi špatná nálada, občas i horečky (bez jakýchkoliv dalších příznaků). Jeden den prořval, nespal, nejedl a další den se začal překulovat z bříška na záda a naopak. Našemu zuby začaly růst až po roku, takže těmi to nebylo, ačkoliv jsem pokaždé probdělé noci čekala, že tam už nějaký být musí. Taky jsme měli problémy s jeho vyměšováním, klidně nekakal 10-13 dnů, doktorka říkala, že asi všechno spotřebuje. Pak mu tedy kolem 7 měsíce myslím praskl asi vředík nebo cysta ve střevě, jedna plína plná krve, od té doby ani kapka a jeho zažívání se hodně zlepšilo. Vyděsilo nás to v tu chvíli ale jinak byl čulý, doktorka nic závažného nezjistila, prý se to občas stává a pokud je jinak všechno ok, tak se to nijak neřeší (jen jsme dostali mast na konečník). Ale hodně věcí se u nás poté zlepšilo, ačkoliv jeho povaha zůstala stejná a samozřejmě přišli nové věci, nemoci a tak…
Je to náročné, ale hlavně proto, že nevíš a nemáš zkušenosti, ale ty přicházejí časem a většinou když je něco opravdu špatně, tak to spolehlivě poznáš.
Jo a taky jsem nečekala vzhledem k mojí a manželově povaze, že budeme mít doma malého vzteklouna, ale lepší se to, jak se učí co a jak zvládne sám, bez naší pomoci, ale čekali jsme na to do jeho roku a půl, než se začal snažit komunikovat jinak, než řevem. U mě zas nikdo nechápal, když jsem říkala, že ten náš ďáblík nepláče, ale řve, ale bylo to tak, je to tak doteď. Když něco vyvede a my třeba zvýšíme hlas, jen se tak na nás smutně podívá, ale když se třeba bavíme a on něco chce, začne vyloženě křičet (ještě nemluví ačkoliv děláme všechno co můžeme, ať ho k tomu motivujeme).
Chce to jen čas se zžít s povahou dítěte a přijmout ji jaká je a naučit se rozeznat alespoň nějaké situace, kdy se jeho chování opakuje a třeba vypozorovat jejich zpouštěč a pak to nějak eliminovat. Náš třeba trpí bolestma bříška po hrášku a cizrně doteď. Už vím, že když má typicky protivnou náladu a nic s ním není, tak večer / v noci přijde horečka a třeba se rozvine nemoc, nebo jen tak odezněje bez dalšího…
Ale co si pamatuju, tak toho kolem toho roku miminka je tolik, že pokud vysloveně není nemocný, prostě se jen obrň trpělivostí a vydrž. Bude to lepší jak bude růst a pomalu si vzájemně budete víc rozumět 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.23 07:41
Může to být nějaký vývojový milník. Za pár dnů to přejde samo. To se stává.
Další varianta je, že přestalo vyhovovat něco z denního režimu a je třeba najít co zmenit. Přechody např. Ze dvou na jeden spánek jsou problém a trvá nějakou dobu než si sedne. Co posunout večerku? Zkusit jinou večeři?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.11.23 07:51
@Dea.Centaurea
Takhle to bylo u nás. Syn je taky vztekloun a jen křičí. Jet třeba jen na hodinu za mou rodinou je utrpení. Otáčí se nechce je videt a při zavolání na jeho jméno začne křičet. Oni to trochu chápou ale vidím na nich že to neznají a je jim to líto.
Je to asi týden co začal dělat první krůčky. Není to perfektní, ujde jich pár ale vždycky má radost. Začne si pak tleskat a já mu tleskám taky a máme zábavu. Je schopný i hrát sám. Nebo takhle, sedla jsem si k němu a vzala si jeho hračku do ruky, vytrhl mi ji a otočil se zády a tak jsem tam jen tiše seděla a pozorovala, jak si hezky hraje.
Od té doby co začal dělat krůčky se jeho nálada přes den výrazně zlepšila, jinak to byl fakt uplakánek. Já vím, děti nikdy nepláčou jen tak ale mě už to tak prislo. Sedel, smal se a najednou začal plakat a nakonec i křičet. Z ničeho nic stop a začal se smát a takhle pořád. Dala jsem ho do jídelní židle a viděl mě že nesu misku. A začal tak strašně řvát a plakat že mi úplně na moment zdřevěněly nohy. Jako bych mu nedavala najíst. Šla jsem měnit plenu a opět řev proste několikrát za den. To se fakt zlepšilo diky krokům nebo spis s příchodem kroků.
Co se týká té noci, zkusila jsem mu do mlika dát trochu kaše. Myslela jsem že má hlad a že mu to třeba nestačí. Spletla jsem se a už jsem to neudělala.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
10.11.23 07:53
@Marmarram
Dobrý napad děkuji. V kolik tak večerku? (Napište mi to prosím jako kdybych byla úplný trotl ať to pochopím) 
Zkoušela jsem mléko s kaši i samotnou kaši, výsledek stejný
- Citovat
- Upravit
10.11.23 08:38
@Anonymní píše:
@Dea.Centaurea
Takhle to bylo u nás. Syn je taky vztekloun a jen křičí. Jet třeba jen na hodinu za mou rodinou je utrpení. Otáčí se nechce je videt a při zavolání na jeho jméno začne křičet. Oni to trochu chápou ale vidím na nich že to neznají a je jim to líto.
Je to asi týden co začal dělat první krůčky. Není to perfektní, ujde jich pár ale vždycky má radost. Začne si pak tleskat a já mu tleskám taky a máme zábavu. Je schopný i hrát sám. Nebo takhle, sedla jsem si k němu a vzala si jeho hračku do ruky, vytrhl mi ji a otočil se zády a tak jsem tam jen tiše seděla a pozorovala, jak si hezky hraje.
Od té doby co začal dělat krůčky se jeho nálada přes den výrazně zlepšila, jinak to byl fakt uplakánek. Já vím, děti nikdy nepláčou jen tak ale mě už to tak prislo. Sedel, smal se a najednou začal plakat a nakonec i křičet. Z ničeho nic stop a začal se smát a takhle pořád. Dala jsem ho do jídelní židle a viděl mě že nesu misku. A začal tak strašně řvát a plakat že mi úplně na moment zdřevěněly nohy. Jako bych mu nedavala najíst. Šla jsem měnit plenu a opět řev proste několikrát za den. To se fakt zlepšilo diky krokům nebo spis s příchodem kroků.
Co se týká té noci, zkusila jsem mu do mlika dát trochu kaše. Myslela jsem že má hlad a že mu to třeba nestačí. Spletla jsem se a už jsem to neudělala.
Nebude to takto věčně, alespoň podle našich zkušeností ne. My nemohli k mé mámě, ta nás s ním posílala k psychologovi snad od půl roku, že nenormálně křičí. Nejhorší bylo poslouchat, že to dítě má určitě nějakou psychickou vadu, takže tohle chápu, ani soucitné pohledy nejsou nejlepší, nepomůžou nijak. My nemohli ani autem, 20 min k doktorce ve vajíčku prořval, nešlo se soustředit na řízení. Tohle se spravilo v okamžiku, kdy jsme ho dali do sedačky a sedí ve směru jízdy a vidí.
Jak popisuješ to hraní, náš je taky spíš samorost ve smyslu, že mi přinese teď hračku, ale spíš aby viděl, co s ní udělám a pak to mohl zopakovat, takže mi ji zas vezme a jde si zase po svém. Fakt mi dává největší smysl, že ty naše miminka zlobí, že něco neumí, nemůžou, nezvládnou, tak se vztekají, ale jak to pak zvládnou, naučí se, najednou jsou klidné, šťastné i se třeba smějí… My taky hodně tleskáme. Tak uvidíš jaké to teď bude když už začíná chodit. Třeba ho fakt nejvíc doteď trápilo to, že všichni kolem něho stojí, chodí, fungují sami a on ne, tak na to nechtěl koukat… 
teď už se učí chodit, zvládne to, i si hrát, objevovat, necítí se odkázán na jiného člověka. Zabaví se, není to najednou již jen o spaní a jídle, má víc podnětů, nenudí se.
A náš, když chystám večeři, řve i teď, dokud mu to nedám nebo si nevyleze na linku sám a vezme si co chce. Takže toto znám. I já se cítila blbě, ale je to fakt teď způsob komunikace toho miminka, jinak to zatím neumí, ale bude líp. Možná to vnímá a i ten můj vnímal tak, že je důležité, aby dal co nejhlasněji a nejdůrazněji najevo, že něco chce a mámě to bylo jasné… 
Ten náš je taky hodně průbojný. A pak trošku netrpělivý ale na tom pracujeme. Vše toto se fakt lepší jak se vyvíjí a učí a přichází na to, kde co je, jak si to sám vezme, co s tím může dělat, za co se zlobíme a za co ho naopak chválíme, tak křičí míň a míň a spís teď začal konečně používat i víc slabik než jen bababa. Ale jako pod Tvé pocity bych se podepsala, prožívala jsem to tehdy velmi podobně.
My na tu noc taky nedávali kaši, jak se pak stejně budil a vrtěl a my ho popotahovali, z polohy do polohy ať znovu usne, jedině se poblil. Nebo spal ještě hůř. Po roku a půl sr naučil znovu usnout sám, upletla jsem mu takovou měkkou dečku, žužle ji místo dudlíku, upokojuje ho to i přes den, když je unavený nebo při nemocích. Ale v 11m je ještě brzo uvažovat, aby to nespání překonal sám. Ale možná třeba najít nějakou věc, látkovou plínu, muchláčka a zkoušet to s ním, ať k něčemu, co na něj působí uklidňovacím dojmem, přilne a pak to brát ssebou i na ty návštěvy a zkoušet s tím uspávat v noci? Já vypozorovala, že náš prcek do oček té deky prostrkuje prstíky a to mu asi dělá dobře, pocit, že může v noci ve tmě takto držet něco příjemného, pak je jeho svět v pořádku a usne i bez nás.
Co jsem v noci dělala já, ale není to nejlepší, že když jsem fakt neměla nervy zkoušet další způsob, jak ho uspat, tak jsme se prostě šli mezi půlnocí a jednou, druhou hodinou hrát, to ho uklidnilo, unavilo a pak spal třeba od druhé alespoň do pěti. Ale nedělala jsem to často, aby neměl pocit, že to tak má být.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.11.23 09:10
Hele, neporadím, záleží, v kolik má ten denní spánek, co se děje potom. Chce to vychytat čas, kdy je dítě unavené, ale ne přetazene. Jinak třeba u nás neseděly kaše na večer (přijde mi to jako častý jev). Kaše může být na snídani a na večer třeba obdoba oběda, nebo hustá zeleninová polívka (nic nadymaveho). Nebo pokud nejsi odpůrce pečiva, tak klidně chleba, lučina, trošku zeleniny.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.11.23 09:45
@Marmarram Odpůrce pečiva nejsem ale syn má alergii na kravskou bilkovinu a silnou alergii na vejce. U obojího doporučené vzhledem k vysokým hodnotám nedávat vůbec a ani stopové množství to též vadí. 27.11. po jeho jednom roce má další odběry aby se vidělo. Dál má AE a na některé potraviny špatně reaguje.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
Ahoj, omlouvám se všem za zavádějící název tématu. Jsem prvorodička a už to snad mluví za vše.
Vezmu to od začátku a snad to zkrátím.
Ve svém okolí jsem vždy měla plno dětí. Bylo to super. Sestře jsem se starala o dvě děti i klidně 2 dny a nebyl problém. Vše jsem zvládla a sama jsem toužila po miminku. Našla jsem si muže a nyní už manžela a radostná zprava přišla. Jsem těhotná.
Po porodu už doma šok. Moje miminko se nechce tulit, nechce se mnou spát v posteli a není vůbec mazlíček. Bylo a je velice nekontaktní. Stačilo ze někdo jen nakouknul do kočárku a on začal strašně plakat. Nema moc rád lidi. Okolí na mě házelo pohledy jako co to je že to neznají.
Postupem času jsem se naučila ze je v tomhle odlišný a jak se říká. Všechno jednou skončí a já vím ze se pomazlím. Padl 8. měsíc a syn začal být lehce mazlivý. Ale stále ho nejde utisit v náruči. Opravdu se přiznám jsem si dlouho vycitala ze jsem asi máma byt neměla.
Teď už k jádru věci.
Syn měl vždy režim a ve 20:00 dostal mléko někdy se povedlo že spal do 7 bez buzení, někdy se probudil ve 4h dostal mléko a spal dál.
Než začnu napisu včas že mi navadí to vstávání. Je mu 11 měsíců. Chápu naprosto.
Ale, dostane ve 20 mléko a je unavený, vzbudí se kolem 22 strašně pláče prvně jsem nevěděla co se děje. Běžela jsem v posteli pochovala a snažila se uklidnit. Absolutně to nezabralo plakal snad ještě víc a já se cítila jako matka k ničemu. Udělala jsem mu mléko. U něj se uklidnil a usnul. Z flašky 210ml vypil 30ml a byl spokojený. Prislo mi to divný. Další buzení 00:00 scénář se opakuje zase opět vypije 30-50ml (podotýkam že je velkej jedlík a k večeři má 270ml a hned je zhltne) znovu ve 2, potom v 5 a 7 vstává.
Neptám se jak ho to odnaucit ale ptám se co byste dělali na mém místě. Opravdu nevím a v okoli se nemám kde zeptat (pokud je to v pořádku a děti takové jsou, dobře, děkuji nebudu se tím stresová)
Zuby to nejsou, prdy také ne, spurty si prošel a nikdy to netrvalo měsíc jako tohle
Děkuji všem co došly až sem. Jste tu zkušené tak se ptám a všem moc děkuji