Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
@jazminka27 píše:
Konečně někdo s vlastní zkušeností, ne jen teoretik. Tak děkuji za příspěvek a ať se vám všem daří
Pardon, ale já nejsem teoretik (cca půl roku) ![]()
@Lu78 Potrefená husa… ale ne, je tu pár holek, co zažily, ale drtivá většina „slyšela, viděla u kamarádky nebo sousedů, nebo si myslí“ a jsem ráda, že někdo přizná, že to není furt jen krása, super, dar a podobně. ![]()
Uvědom si, že bys musela žít s tím, že jsi jedno své dítě nechala zabít, jednou bys toho litovala. A co když se něco nepodaří a umřeli by ti obě. Nechci Tě soudit, ale je potřeba se na to podívat i z té druhé stránky. Hodně štěstí a správné rozhodnutí!
@Anonymní píše:
Dobrý den. Vím že mě hodně maminek nebo těhulek odsoudí ale nemůžu se stím vyrovnat a ani nechci. Včera mi pan doktor s radostí oznámil že čekám dvojčátka, jelikož celé těhotenství mě zaskočilo i s přítelem ale nakonec jsme byli rádi že budeme rodina, ale dvojčata opravdu nechci! :/ mám obavy jak všecko zvládneme s 1 mimčem a natož mít dvě :/ je to hloupé co sem napíšu ale dá se to nák řešit?? od včerejška jen pláču, mám takový strach…
Zvládneš to, neboj, zvládly jiné, zvládneš taky.
Ano, je to náročné, hlavně když nemáš nikoho, kdo by ti pomohl. Pro mě bylo nejhorší šestinedělí. Pak se to srovnalo, už jsem věděla co a jak…neměnila bych. Když se na to podívám zpětně, tak si říkám, že jsem si dětí jako miminek vůbec neužila, hrozně rychle to uteklo.
Že musíš nakupovat všechno dvakrát? Dá se hodně ušetřit, my máme spoustu věcí poděděných, jinak nakupuju v sekáčích nebo přes internetové bazary. Vypereš, vyžehlíš, těm prckům to bude jedno ![]()
@Gladys píše:
@eshta tak to je krásný mít i dvě děti 5let po sobě. Mě osobně by teda příspěvky od matek, co mají dvojky a píšou, jak je to krásný, moc nepřesvědčili.Co maj taky psát jinýho, že by jedno s klidným svědomím strčili do babyboxu?
Asi těžko tu někdo, kdo už dvojky má, napíše, že je to děs a kdyby si mohla znovu vybrat, tak si je nenechá.
Ale přesně - je to fajn, když neřvou. To už zní trochu reálněji, tomu jsem ochotná i věřit
Tak ta náročnost asi taky závisí na počtu dětí vůbec, na jejich povaze, na houževnatosti ženský ale i na finanční stránce rodiny.
A jasně, i jen jedno dítě mít je krásný ![]()
Asi tím bylo myšleno spíš to, že dvě děti stejného věku zase každej nemá a to jak si spolu hrajou je opravdu trochu něco jinýho než 2 děti věkově po sobě ![]()
A mazec to je. Tedy alespoň když budu mluvit za sebe. Ale já to mám zkreslený ještě tím třetím. Když mám doma jen dvojčata, tak to celkem jde a spoustu řevu odpadne ![]()
@jazminka27 píše:
@Lu78 Potrefená husa… ale ne, je tu pár holek, co zažily, ale drtivá většina „slyšela, viděla u kamarádky nebo sousedů, nebo si myslí“ a jsem ráda, že někdo přizná, že to není furt jen krása, super, dar a podobně.
Jééé tak to klidně napíšu taky. Od jejich narození nespím, pořád je v noci krmím (
), vstávají denně mezi 5 a 5:30, venku je to s nima v tomhle věku o nervy, jsem servaná jak je pořád někam nosím a mezitím mi ten druhej vylejzá z kočáru a jak je venku naháním, když se mi rozutíkaj. Mám je dost živý, takže se venku opravdu nezastavím. A do toho mám ještě třetího, co jim pořád bere hračky, takže se to u nás opravdu non stop rve, kouše a málokdy tu někdo neřve. Když někam jedeme na návštěvu, tak všichni jen kroutěj hlavou.
Ale světlé chvilky máme přes den taky ![]()
Ale tak já netvrdím, že je to jen radost. První měsíce jsem probrečela a říkala si, že jedno by bylo lepší. Byla jsem a vlastně stále jsem na ně sama, chlap je pořád v práci a babičky nevedeme. Jenže teď zpětně vím, že i kdybych měla možnost volby, tak bych stejně neměnila.
Je to záhul, hlavně ty začátky a zvyknout si na ten řev, že všechno nejde hned, na vyčerpání, nedostatek spánku a vůbec.
To jo řev to je něco
![]()
a to mě řou teprve jako že brečej, až budou lítat po bytě a řvát, to bude ještě jinej level
![]()
@Lu78 píše:
Pochopila bys to, kdybys každý den viděla ty 2 úplně stejný červíky, jak se na sebe koukají, jak se drží za ručičky… to se s nějakým stereo brekotem nedá srovnávat, vyváží to všechno
Poprvé tady na emiminu cituju sama sebe ![]()
Ano, když řvou stereo, je to záhul, když spaly na střídačku, ale já musela být vzhůru nonstop, než se pro mě tandemové kojení stalo rutinou, byl to záhul, atd. atd. - bývají prostě náročné chvíle - ale když vidím, kolik práce měla a má moje sestra se svým prvním synem, tak bych s ní neměnila! Zlatý dvojčata, zlatý prciny ![]()
Naděje, že single dítě budu zvládat v pohodě (kdežto dvojčata bych už nezvládla), se můžou ukázat jako liché, bacha na to…
Odvrácená strana dvojčat - můžu napsat velmi čerstvou zkušenost: Byla jsem teď přes 2 měsíce s dvojčetem B v nemocnici, zatímco dvojče A mi hlídala moje mamka. Je to šílená situace, když nemůžete být se svým dítětem, protože to druhé by bylo v nemocnici samo.
Maminky, které mají 2 dětí po sobě, tohle prostě nezažijou. Buď mají nemocné mladší dítě, nedejbože čerstvé miminko - ale pak je to starší už opravdu starší, dejme tomu dvouleté, už zvládá nějakou drobnou samoobsluhu lépe, péče o něj je v něčem jednodušší…pokud je ještě starší, tříleté a více, pomůže školka… Pokud onemocní to starší dítě ve věku třeba tří a více let, už trošičku chápe, že musí být v nemocnici samo, protože má doma mladšího sourozence. U dvojčat se tohle prostě nedá a jejich věk (přes rok) je na hospitalizaci strašně pitomý.
Ale neměnila bych, nikdy. Sice stále válčíme a stále nejsem s obouma klukama a dvojčátko A stále odkládám k mámě, abych se mohla plně starat o dvojčátko B, ale už je to lepší a stále častěji je mám oba pohromadě.
My máme ted už rok a půl staré dvojčátka Daniela a Braborku a musim říct, že žádné problémy nebo tak velké starosti jako že by jsme se měli zbláznit nikdy nenastali. Jak si je vychováš od miminka takoví budou prostě. Je jasný, že se víc naběháš, ale zase je fakt že nezačnou stejně chodit stejně běhat atd. jeden je vždy rychlejší. Braborka chodí od 8měsíce ted nezavře pusu všude leze. a Daniel začal hodit až ted sice mluví ale opravdu jen ty základy máma táta atd. a jako miminka byli zlatí až na jednu věc která se ještě bohužel nezměnila a to je že od narození máma nespala pořád se budí po 20minutách na střídačku a nevíme co s tim jen se jim dá napít a zase chrní dál. Jak už jsem psala ted čekám první miminko a hrozně jsem si přála dvě. jako moje máma ale jsem štastná i za to jedno hlavně at jsme zdraví
@eshta píše:
to vybírá lékař podle polohy, dostupnosti a podle velikosti.. ty nikdy nic nevybíráš
no jasně že ne ale už svou volbou k podstoupení redukce prostě dáš tomu lékaři zelenou k výběru ![]()
@mikky píše:
no jasně že ne ale už svou volbou k podstoupení redukce prostě dáš tomu lékaři zelenou k výběru
to je jakoby to šel člověk udělat rád ![]()
někdy se člověk ocitne i v dost nestandardní situci a teď nemyslím dvojčetné těhotenství, to k nim nepatří ![]()
podle mě je dobře, že tu možnost redukce je ![]()
@eshta píše:
to je jakoby to šel člověk udělat rád
někdy se člověk ocitne i v dost nestandardní situci a teď nemyslím dvojčetné těhotenství, to k nim nepatří
podle mě je dobře, že tu možnost redukce je
no myslím že pokud se zakladatelka rozhodne nechat si obě a tak za rok za dva si položí otázku tak a kterého bych chtěla dát pryč kdybych tenkrát šla na tu redukci? tak si stejně odpoví že ani jednoho a bude ráda že má oba ![]()
@sovicka1 píše:
Odvrácená strana dvojčat - můžu napsat velmi čerstvou zkušenost: Byla jsem teď přes 2 měsíce s dvojčetem B v nemocnici, zatímco dvojče A mi hlídala moje mamka. Je to šílená situace, když nemůžete být se svým dítětem, protože to druhé by bylo v nemocnici samo.
To je mi moc líto, přeju ať se brzo uzdraví ![]()
Nicméně nemůžu úplně souhlasit s tím, cos napsala… pokud máš mezi dětmi malý věkový rozdíl, tak je to v případě, že jedno musí do nemocnice myslím úplně stejná prekérka ![]()
Vlastní zkušenost teda nemám, ale nedokážu si představit že bych svojeho 2.5leťáka nechala samotného v nemocnici
Nenechala, spíš bych se snažila zajistit hlídání pro ty děti co jsou doma zdravé, a byla bych s tím nemocným.
Ale to je trochu OT.