Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj holky,
před 8 dnima jsem byla hospitalizována z důvodu bolesti břicha a zánětu.Boužel jsem musela podepsat reverz(i když mám pokroč.nález),protože nemám,kdo by se mi postaral o 2,5 letého syna.Samozdřejmě jsem to ořvala-že jsem malou odsoudila k smrti atd…Mám nařízený klid.režim,ale nemohu celej den ležet tak spíše podesávám.V pondělí musím jed do Prah(55km) za gynekologem a pak nějaké neodkladné vyřizování(prostě si celej den nelehnu).Mám hroozný starch,že mi to vyvolá stahy a tím malou"zabiju".Vím je to blbé slovo,ale díky tomu,že jsem ve 22tt není žádná šance,že by se malinká zachránila ![]()
Doufám,že mě za tento dotaz neodsoudíte ![]()
promin ale to nemáš manžela nebo přítele který by se o dítě postaral, nebo třeba babičku? Na těch pár dní by si mohli vzít dovolenou než tě dají v nemocnici do kupy a budeš moct zas fungovat
Přitele mám,ale musí pracovat.Jezdí od pondělí do pátku pryč a pokud nebude mít předepsaný výdělky tak ho vyhodí
A ono to boužel nebylo na pár dnů,ale spíše na pár týdnů.A babičky pracujou ![]()
Moc mě mrzí co tě potkalo
![]()
babička by si mohla vzít OČR,kdyby byla ochotná
Určitě to nějak vyřeš a neriskuj jízdu autem,když se může stát cokoliv!!Obzvlášť v tomhle počasí.
Nemůže ti dr. napsat sanitku?
to je mi moc líto, ale asi nemáš moc na výběr co? Zkus co nejvíc odpočívat a tu prahu zkrátit jen na nejnutnější. Nebo si zkus aspoň domluvit odvoz (kamarádku, babičku apod) ať můžeš aspoň cestou odpočívat, v této době je řízení velkej stres
Já pojedu autem,vlakem bych asi nejela a kočárek bych fakt tahat nemohla,ale stejně se bojim,protože u prvního těhu mi cesta autobudem(cca 30minut)vyvolal porod.Štve mě že jsem ten reverz musela podepsatkdyby jste slyšeli co mi všechno dr řekla.Kdybych byl plod aspoň o 8 týdnu starší,ale takhle
.Bylo by to jako bych jí zabila a z tim pocitem vinny bych asi žít nedokázala
Ten návrh Vereniky by byl šance, jak to všechno zvládnout. Pokud máš zánět a bolesti, tak je asi opravdu lepší se dát do kupy i za cenu toho, že budeš v nemocnici. Babička by na paragraf měla nárok. Byla jsem ve stejné situaci, taky zánět v 17. týdnu, doma tříleták. Byla jsem v nemocnici ale u mě to bohužel dopadlo špatně. Mimi se nepodařilo zachránit. Ale kdyby jo, měla jsem v té nemocnici stávit hodně dlouhou dobu. Hlavně se co nejvíce šetři, když už si podepsala ten revers a co není nezbytně nutné, nedělěj, nebo odsun na později. Držím palce, at ti to dobře dopadne.
Zakladatelko, nezlob se na mě, ale zdraví je to nejdůležitější a takhle riskovat, tak to bych nedala. Já být v tvojí situaci, tak bych prostě řekla přítelovi, že si musí vzít volno a musel by mi pomoct. A autem!!!!! V tomhle počasí a v tvém stavu, NEBLBNI. Ani se nedivím, že máš výčitky, já bych ani neusnula.
A ptala jsi se babiček nebo někoho přítele zda zůstanou doma??opravdu neriskuj.
Taky si myslím že bys neměla zbytečně riskovat.určitě to jde aby se tatínek a babička postarali.zkus si víc ‚dupnout‘.hlavně nedělaj nic co počká!ať se daří a držím pěstičky!
maminka189 píše:
Bylo by to jako bych jí zabila a z tim pocitem vinny bych asi žít nedokázala
A to ma znamenat co ? ![]()
Promin, ale myslela jsem nejdriv, ze jsi nekde na uplnym zacatku teh., coz by se SNAD dala nejak pochopit, ze pujdes do risku, ale ve 22t t?? ![]()
A ta nemocnice, kde jsi lezela, je v Praze ? Takze tech 55km? Snad po Tobe nemuze nikdo chtit, ze budes na rizikovym teh. dojizdet za doktorem 55 km ne? Tak ho zmen, jdi nekam u Vas, a na Prahu se vykasli.
Nevim no, mela by sis to nejak zaridit, prijit o to ve 22tt je asi dost hroznej zazitek, a o vlastni vine ani nemluvim.
V této situaci bych rozhodně necestovala a raději si zkusila domluvit návštěvy u gynekologa v místě bydliště.
no to vubec neriskuj tohle…
prostě bych se domluvila z babičkama…když to s přítelem nejde ale i kdyby šlo o cokoliv tvoje zdraví a život toho miminka je přednějši než cokoliv…muj manžel by mi tohle cestovaní určitě nedovolil a dokonce ani máma ne a přijela by hlidat prostě by si třeba vzala volno nebo tak…a to bydlí 400km daleko…ale rozhodně by mě nenenchala jet v tomhle stavu a něco zařizovat… ![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.