Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Faust112 Víte já bych na druhou stranu to „nahlédnutí do mobilu“ schválila. Také jsem u svého partnera došla nedávno k podezření, že se něco děje, že s nějakou ženou tajně bokem komunikuje… Výpisy z tel. účtu to jasně naznačovaly: náhlý trojnásobný nárůst sms oproti minulým měsícům!!! Což byl JASNÝ důkaz. Takže jsem do manželova mobilu nahlédla i já a tímto se mé podezření potvrdilo.
Měla jsem pak čas na promyšlení jak to řešit a šla jsem pak připravená k rozhovoru…
Nahlédnutí do mobilu jsem mu přiznala a chtěla vysvětlení co se teda děje.. Řekla jsem mu, že mi bohužel dal jasnou záminkuse k tomuto odhodlat a prověřit si vše v jeho telefonu. Že se mu za to omlouvám, ale udělat jsem to musela, chtěla jsem vědět co se děje! Světe div se, manžel se nenaštval – pochopil to a ve výsledku byl rád, že jsem udělala tu akci, že jsem mu tím dala najevo, že o něj stojím a není mi to volné a že si všímám (!) ![]()
U nás to sice dopadlo dobře, ale jen díky tomu, že problém chtěli řešit OBA společně. Pokud chce řešit jen jeden, druhý ne, tak je to málo…
Ahoj Fauste, jak už jsi sám naznačil a i holky Ti odepsaly, váš vztah prochází krizí. Pokud je ještě vůbec co zachraňovat a pokud Tvoje partnerka není ještě úplně rozhodnutá odejít, zkusila bych asi toto..zkus si bez emocí a alespoň trošku v klidu popřemýšlet, jestli ten váš vztah budeš chtít udržet i za cenu toho, že víš, že ona má za sebou nějaké ty nevěry. A že to, že to víš, že s tím dokážet ve vašem vztahu žít bez toho, aniž bys jí to vyčítal nebo na to jakkoliv poukazoval.To,žes jí vlezl do mobilu…no to snad ani nebudu komentovat…a nebo trošku…víš, ptám se tak PROČ? Z Tvého dopisu-dotazu cítím, že o partnerku fakt stojíš, tak co si dokážeš tím, že si přečteš, co není určené Tobě? Jestli můžu poradit..už to nikdy nedělej! Co se týká domácnosti…víš, já nevím, jak to chodí jinde, ale já taky dělám na směny, mám 2 děti, nejme s přítelem manželé a žijem spolu 24 let.Oba máme určitou volnost a taky jsme si kdysi prošli menší krizí. Ale cítili jsme, že tak nějak k sobě patříme a chtěli jsme spolu být (to bylo ještě před dětma). Nikdy jsem svému partnerovi nevlezla do jeho osobních věcí, protože ani já bych nechtěla, aby to samé dělal on mě. Ale řeknu Ti jedno…neříkám, že když má ženská doma chlapa, který nic nedělá, doma nepomáhá, že je to dobře, ale řekla bych, že ono i všeho moc škodí. To jak popisuješ, jak jsi se začal doma snažit zvládat domácí práce…řekla bych…trošku zbrzdi.. Já jak jsem psala, jsme spolu s partnerem dlouho, ale já přesto v domácnosti funguju víc než partner. Je tedy pravda, že když jsem třeba v práci, tak přítel dětem uvaří (pokud to zrovna neudělám já večer předešlého dne),syna vyzvedne z kroužku, občas strčí prádlo do pračky, když jsem byla v nemocnici, tak i žehlil a uklízel byt, ale to není normálně na denním pořádku. Prostě si myslím, že pokud váš vztah prochází krizí, že ho nezachráníš tím, že převezmeš veškeré ženské domácí práce, ale pokud to ještě jde, musí se něco změnit uvnitř vztahu. A nemysli přitom, jak to Tvoje partnerka zvládne s péčí o dítě -tím spíš, pokud jí to ještě říkáš. Věř, že by to zvládla, i kdyby to mělo být jenom podložené hrdostí, aby Ti dokázala, že to jde. Chceš tedy, aby jste spolu byli? Sedněte si spolu, řekni jí, jak hodně si vážíš toho, že je ochotná Ti chvíli naslouchat, řekni jí, že si si vědom toho, že váš vztah má problém, ale že by jsi byl rád, kdyby ještě alespoň nějakou chvíli trval, že jí máš rád a že Ti na ní moc záleží. Že ale nechceš, aby ona měla pocit, že jí do něčeho nutíš, tak jestli třeba nechce na víkend s kamarádkou někam odjet a v klidu si to rozmyslet. Pokud odjede, tak po návratu nemít vyčítavý pohled, ale bavit se neutrálně..„ahoj
,tak vám vyšlo hezký počasí, doufám, že jste si to hezky užili, to víš tady sousedili furt vrtali, sekali…“.Zní to jako od cvoka? Jenomže ono pořád dokola poslouchat „kdes byla, s kým, cos dělala..“ Na druhou stranu..,pokud bys měl pocit, že ve vašem vztahu děláš akorát s prominutím blbce aona si chodí užívat s chlapama…nevim, jestli má význam takový vztah slepovat. Držim palce, ať už to dopadne jakkoliv. ![]()
Ahoj, jdete spolu do poradny, k psychologovi. Mate maleho syna, zaslousi si tu sanci to zkusit dat dohromady. Moc nehled tady na nazory, spise hledej odbornou pomoc.
@Faust112 Zdravím, selský rozum velí: manželka už neví co by, protože má vše na zlatém podnose. To, že nemá citlivost tak vyvinutou, jako Ty je dáno a proto je chladnější k Tobě, když jakkoli strádáš. Bere to tak, že nejsi kompletní. Vím, že to co poradím bude pro Tvou osobnost asi ne příliš vítané, ale ona musí pocítit radikální změnu Tvé osobnsti i přesto, že to bude hrané. Začni se chovat jinak. Podmínkou je být na sebe tvrdý a neprozradit, že je to hrané. O čem mluvím? Seber ji jakoukoli jistotu. Nechoď domů včas, zavolej, že se musíš zdržet. Neříkej proč, jak, kdy, kde s kým… Až přijdeš domů nic nevysvětluj, jen buď příjemný, veselý…Vymluv se, že bys rád vysál, ale máš ještě něco na práci a odejdi… Občas po sobě apomeň neco ukldit… Težké, ale v této situaci nezbytné…
** K9Girl: **
Nezmínil jsem fakt, že ona mě také do telefonu vlezla. Tím samozřejmě neobhajuji své jednání.
** Sysel-v-tísni: **
Ano, možná máš s tou svatbou pravdu. Měl jsem asi dvakrát či třikrát nutkání ji o ruku požádat, ale asi mě ovládl strach s odmítnutí. Zvolnit mám v plánu, chci někam vyrazit a pročistit si hlavu.
** Pinkie: **
Jak už jsem psal výše, jako rodina fungujeme absolutně normálně. Před synem se nehádáme, napjatá atmosféra nepanuje. Normálně spolu mluvíme, stále si máme o čem povídat, smějeme se, vždy se na všem domluvíme, jsme sehraní. I když je syn třeba ve školce, či u prarodičů funguje to stejně. Když měl malý v nižším věku ty zdravotní potíže tak opravdu často chodila večer pryč, mě se to samozřejmě nelíbilo a bylo to předmětem hádek, nechápala, že se mi to nelíbí. Stalo se i to, že jsem ji prostě v noci zavolal či napsal, když malý plakal a já ho nemohl utěšit, aby přišla domů. Když dorazila, akorát jsem dostal sodu, tak ho bolelo bříško no, já ti taky pořád nevolám (i když se to také stalo když jsem vyrazil ven, ale nedělal jsem z toho scénu, normálně jsem přišel). Nejsem zastáncem toho, že má žena sedět pořád doma, to rozhodně ne. Vím, že to bylo pro ni stresové období, nicméně pro mne také. Když dítěti něco je a nikdo neví co, není to příjemné. Vstávání v noci a utěšování taky není žádný med, na psychiku to má jistý dopad. Ale nebylo v mích silách být s ní každou noc ve všedním dnu vzhůru a ráno jít neodpočatý do práce. Ona je jinak super máma a na malého nedá dopustit a rozhodně to není člověk, který by kvůli novému partnerovi hodil svoje dítě přes palubu, je pro ni vždy na prvním místě stejně jako pro mne.
** 2672999: **
Ano, ženy hajzly zřejmě chtějí, ale udělat ze sebe hajzla doma bych asi moc nezvládl aby to nebylo podezřelé. V životě mimo domov toho schopen jsem. Snažím se s lidmi vycházet diplomaticky, ale občas to prostě nejde. Ale abych borcovi nafackoval pro to, že ji „balil“ na zábavě se mě zdá přehnané ![]()
** klafina123: **
Jestli dokážu v našem vztahu žít s tím, co se stalo? Ano, dokážu, ale ona zřejmě ne. Včera jsme si o něčem povídali a ona najednou řekla „a tím si chtěl říci co?“ narážela tím na to, co se stalo z její strany. Přitom to byla absolutně normální konverzace bez úmyslu nějakých narážek či rýpání a opravdu jsem nic špatného neřekl, jen si to převrátila k obrazu svému. Občas se tohle prostě stane, že si to překroutí a asi si myslí, že se jí budu omlouvat. K tomu telefonu viz výše. Byl to prostě zkrat a nejistota podmíněná jejím dosti pozdním příchodem domů. Nikdy jsem toto neudělal, stalo se, nejsem na sebe hrdý, ale chybovat je lidské, nikdo není dokonalý. Samozřejmě se nechci obhajovat jak už jsem psal. Rozhodně si beru k srdci tvou radu o řešení toho, jak to zvládne. Plně s tebou souhlasím, že i kdyby to bylo na truc, vše by zvládla. Ona by to zvládla i kdyby to na truc nebylo, to zase ano. To že si někam vyrazí s kamarádkou na víkend už před časem proběhlo, nic jsem ji nevyčítal, nezakazoval. Po příjezdu bylo vše ok, vyprávěla co dělali atd., přivezla mě i synovi dárek.
** Anonymní **
Poradnu jsem navrhoval, ale stále je to jen odpověď „ale co když to nepomůže?!“
Na otázku co když poradna nepomůže, můžeš kontrovat a co když pomůže? Taky bych to svěřila odborníkům
@Faust112 Čtu spousty důvodů, ale žádný způsob…
Kdo „chce“ něco změnit, hledá právě ty způsoby. Ano, je tu problém a to veliký konkrétně ve Tvé partnerce. Je citově chladná a to má v sobě zakořeněné mnohem hlouběji, než by se dalo očekávát a než je zdrávo: není Ti divné, že když ten koho miluje trpí nemocí, slabostí, nebo dočasnou indispozicí tak se k němu otočí zády a vyklidí pole? Toto je doklad o nevhodném přístupu a tady je článek, který vše způsobuje! Zamysli se…
@Magnifique píše:
@Faust112 Čtu spousty důvodů, ale žádný způsob…Kdo „chce“ něco změnit, hledá právě ty způsoby. Ano, je tu problém a to veliký konkrétně ve Tvé partnerce. Je citově chladná a to má v sobě zakořeněné mnohem hlouběji, než by se dalo očekávát a než je zdrávo: není Ti divné, že když ten koho miluje trpí nemocí, slabostí, nebo dočasnou indispozicí tak se k němu otočí zády a vyklidí pole? Toto je doklad o nevhodném přístupu a tady je článek, který vše způsobuje! Zamysli se…
Samozřejmě, že jsem způsoby jak to zachránit nabízel, vyrazit někam na pár dní bez syna nebo i na pár hodin, navštívit poradnu, dělat se toho dá dost. Ale když řekne, že neví, jestli by to pomohlo je to těžké. Snaha o zachránění vztahu pouze z jedné strany je jako házení hrachu na stěnu, bohužel
To že je chladná, když mám problém jsem si už za tu dobu co jsme spolu zvykl, s tím já nic neudělám. Dokonce jsme se o tom párkrát bavili a shodli jsme se, že je to v ní. Tím ji samozřejmě nic nevyčítám, každý člověk je prostě jiný a přes to vlak nejede. Já jsem třeba úplně opačného chování k člověku, který potřebuje pomoci.
Už to tak trochu začínám vzdávat a chvílemi přemýšlím, jak se mi změní celý život. Ale zase na druhou stranu doufám, že se vše obrátí k lepšímu. Trochu jsem změnil i své chování, nějak doma nehrotím domácí práce, ani tu celou situaci, jsem veselý a snažím se, abych nebyl skoč sem, skoč tam. Dokonce jsem si koupil nový parfém
Zítra chci vypadnout z domu na celý den a vrátit se až v noci či nad ránem, možná trocha nejistoty pomůže. Samozřejmě se nehodlám ožrat na mol ![]()
Jsem moc rád za vaše rady (i když byla situace vylíčena jen z pohledu mého) a také si hodně vážím toho, že jste nade mnou nezlomili hůl když se vám sem vetřel mužskej
Pomohlo mě také to vše ze sebe dostat a nedusit to v sobě, to by bylo určitě horší.
@Faust112 píše:
Samozřejmě, že jsem způsoby jak to zachránit nabízel, vyrazit někam na pár dní bez syna nebo i na pár hodin, navštívit poradnu, dělat se toho dá dost. Ale když řekne, že neví, jestli by to pomohlo je to těžké. Snaha o zachránění vztahu pouze z jedné strany je jako házení hrachu na stěnu, bohuželTo že je chladná, když mám problém jsem si už za tu dobu co jsme spolu zvykl, s tím já nic neudělám. Dokonce jsme se o tom párkrát bavili a shodli jsme se, že je to v ní. Tím ji samozřejmě nic nevyčítám, každý člověk je prostě jiný a přes to vlak nejede. Já jsem třeba úplně opačného chování k člověku, který potřebuje pomoci.
Už to tak trochu začínám vzdávat a chvílemi přemýšlím, jak se mi změní celý život. Ale zase na druhou stranu doufám, že se vše obrátí k lepšímu. Trochu jsem změnil i své chování, nějak doma nehrotím domácí práce, ani tu celou situaci, jsem veselý a snažím se, abych nebyl skoč sem, skoč tam. Dokonce jsem si koupil nový parfém
Jsem moc rád za vaše rady (i když byla situace vylíčena jen z pohledu mého) a také si hodně vážím toho, že jste nade mnou nezlomili hůl když se vám sem vetřel mužskejZítra chci vypadnout z domu na celý den a vrátit se až v noci či nad ránem, možná trocha nejistoty pomůže. Samozřejmě se nehodlám ožrat na mol
Pomohlo mě také to vše ze sebe dostat a nedusit to v sobě, to by bylo určitě horší.
Z vlastni zkusenosti mohu rict, ze jsem prozival neco podobneho a byla tam take treti osoba. Trochu nejistoty pomuze…mozna by jsi si mel zajit si popovidat sam s odbornikem. Nemas se ceho bat. I kdyby jste se rozesli tak s odbornou pomoci to zvladnes. Tvoje hlava ti bude lhat, budes myslet jenom na hezke a pekne vzpominky. To je dane tim, ze tvoje psychika si bude snazit ulevit, nic vice. Ja na pauzy, pokud jsi o ni premyslel, moc neverim. Jak se rika sejde z oci, sejde z mysli. Ted hlavne mysli na sebe, na svoji pohodu. Ona se v tom ocividne placa a nevi co chce jinak by uz odesla. Dej ji cas, nic jineho nemuzes delat. Je svobodna, muze si delat co chce, na retez doma ji uvazat nemuzes. Nech jeji telefon napokoji, pouze najdes to co nechces videt mozna.
V tomto případě bohužel moc nebude platit pořekadlo „sejde z očí, sejde z mysli“. Máme přeci jen spolu syna a osobnímu kontaktu by se prostě vyhnout nedalo. V žádném případě už nehodlám dopustit to, jak jsem na tom byl psychicky špatně (viz. můj první příspěvek), do toho už nejdu. Za poslední týden jsem přečetl hodně článků na toto téma, ať už odborných či osobních příběhů psaných po delší době s odstupem času. Hodně mi to dalo a snažím se být silný. Návštěvu odborníka jsem zvažoval také, ale zatím tu potřebu necítím. Hlavně nechci zobat antidepresiva jak můj syn lentilky
O pauze ve vztahu říkám to, že je to jen jiný termín pro rozchod, což si myslím že je v 90% pravda. Telefon je pro mě pasé, po této zkušenosti bych to už nikdy neudělal. Je lepší žít v nevědomosti než se zžírat vnitřně.
@Faust112 píše:
V tomto případě bohužel moc nebude platit pořekadlo „sejde z očí, sejde z mysli“. Máme přeci jen spolu syna a osobnímu kontaktu by se prostě vyhnout nedalo. V žádném případě už nehodlám dopustit to, jak jsem na tom byl psychicky špatně (viz. můj první příspěvek), do toho už nejdu. Za poslední týden jsem přečetl hodně článků na toto téma, ať už odborných či osobních příběhů psaných po delší době s odstupem času. Hodně mi to dalo a snažím se být silný. Návštěvu odborníka jsem zvažoval také, ale zatím tu potřebu necítím. Hlavně nechci zobat antidepresiva jak můj syn lentilkyO pauze ve vztahu říkám to, že je to jen jiný termín pro rozchod, což si myslím že je v 90% pravda. Telefon je pro mě pasé, po této zkušenosti bych to už nikdy neudělal. Je lepší žít v nevědomosti než se zžírat vnitřně.
Nikdo nemluvi o antidepresivech. Uz samotne popovidani s odbornikem ti prinese ulevu a srovna ti to myslenky.
@Faust112 Jsi neuvěřitelně silný, nekopeš kolem sebe a nevzdáváš to… Gratuluji, Tvůj postoj je citlivý, přesto není přecitlivělý… Líbí se mi, že jdeš krok po kroku a zjišťuješ, učíš se, porovnáváš… Psycholog - toho bych zatím nechala pro strýčka příhodu… Já také moc neuznávám papání lentilek a navození sladké nevědomosti…
A neuznávám ani „pauzy“ ve vztahu… To, že zvolníš a dáš si tím hezkým způsobem trochu oddechu a tím partnerce dáš najevo svou vzácnost uděláš dobře, my ženy opravdu toužíme po trošce té nejistoty, abychom si taky ty naše polovičky chteli trochu hlídat… Je to taková malá přetahovaná, ale patří do vztahu… Fandím Vám oběma… ![]()
Tak jsem se po týdnu přišel opět trochu vypovídat ![]()
Všechny rady jsem si tak nějak protřídil a zvolil cestu nejmenšího odporu. Jsem z toho všeho lehce zmatený a budu rád za každý názor nezúčastněné strany. Doufám, že to nebude zmatené jak můj první příspěvek zde na fóru
Asi to bude vypadat jako průběh celého týdne co se událo, tak se omlouvám.
Asi začnu tím, že jsem se dokopal k tomu, abych si někam vyrazil. V pátek jsem měl k večeru nějaké jednání, to obvykle končí kolem sedmé hodiny. Přítelkyně ví, že tam moc rád nechodím a když už, hned jdu domů. Zcela výjimečně se stalo, že jsem se zdržel někde v hospodě s kolegy a popil. Zdržel jsem se teď úmyslně (což jsem ji oznámil, že se zdržím na pivu), pokecal jsem v hospodě s kolegy, ale sám jsem nepil (chtěl jsem vzbudit trochu podezření). Večer mě volala, ptala se kdo tam je, jestli ten a ten atp. Domů jsem dorazil kolem deváté, normálně jsme se bavili, koukli se na film a pak šli spát.
Na sobotu jsem měl v plánu jít večer na taneční zábavu za starýma známýma, šel jsem tam spíš na blind. Tak se ptala s kým jsem domluven a v kolik vyrazím, odpověděl jsem spíš neurčitě a zahrál to do autu. Asi hodinu poté co jsem odešel, mě volala, jestli už tam jsem. Říkám že ne, zdržel jsem se ještě u známých, což byla pravda. Nechal jsem se tam jen ostříhat. Večer jsem jen poslal sms jak to jde a co syn. Odpověděla, že má pohodu, malý spí a lepší večer že si nemohla ani představit. Pak mě ještě volala, ptala se kolik tam je lidí atd. Suprově jsem se tam pobavil jak už dlouho ne
Dorazil jsem až kolem třetí, střízlivý a odpočatý.
Ráno jsem vstal dříve něž ona, obstaral syna atd. Ptala se mě jak mi je, říkám že super a že jsem nepil. Poté jsme se nějak bavili a navrhla, že bychom mohli někam vyrazit bez malého. Zařídilo se hlídání zmizeli jsme na celý den pryč. Bylo to super, oba jsme se bavili a pak navrhla, že bychom mohli v týdnu zajít třeba do bazénu. Tam jme také byli a že prý bude chodit častěji plavat. Zeptal jsem se, jestli můžu také, ale teď si tak říkám že jsem se spíše vnutil.
V týdnu jsem si koupil na sebe nějaké nové věci. Docela se vyptávala jak to, nikdy jsem totiž nebyl na nějaké nákupy a bylo vše spíše z donucení. Předevčírem mě dokonce přinesla do práce oběd když byla ve městě, čemuž jsem nemohl uvěřit, protože nikdy, i když jsem věděl, že bude ve městě a já potřeboval něco zanést se tak nestalo. Říkala, že je to daleko či nestíhá atp. Začala mě častěji volat, i když třeba jen na chvilku (já ji za uplynulý týden nestihl zavolat ani jednou, vždy mě předběhla).
Za tu celou dobu jsme se nebavili o tom jak to mezi námi je, či jak to bude. Včera jsem ji napsal, že se zdržím v práci, dorazil jsem asi o dvě hodiny později. Byla celkově celé odpoledne taková ne podrážděná, ale prostě divná. Když jsem se pak zeptal, jestli vyrazíme zase do bazénu, tak říkala, že neví, že by raději šla plavat sama a jestli ji prý hodlám hlídat. Což tedy nebylo v úmyslu a řekl jsem ji to. Říkala, že v pátek asi někam vyrazí večer někam s kamarádkou (doufám že s kamarádkou). Nemám z toho moc dobrý pocit vzhledem k tomu, co se stalo, ale nedávám na sobě nic znát.
Co si o tom holky myslíte? Každý názor dobrý. Za ten týden jsem se dal hodně psychicky dokupy a je to na mě znát, i když ten pocit nejistoty není vůbec příjemný. Co se týče nějakých domácích prací, trošku na to teď prdím, ne že bych nepomohl, ale ne tak jak před tím. Spíše teď většinu dělá přítelkyně. V týdnu srovnala celou špajzku a vysmejčila celou koupelnu.
@Faust112 No já mám z Tebe neskutečnou radost…
Ten závěr je o tom, že ona se začíná trochu obávat, zda je mezi Vámi vše v pořádku, proto ty drahoty ohledně bazénu. Líbí se mi Tvůj přístup, který je k partnerce taktní a není in diskrétní… Alespoň trochu bych věřila, že bude s kamarádkou, protože začala žárlit a trochu více si Tě hlídá, souhlasíš?
V takovouto situaci potencionální sokové ztrácí svou moc a důkazem je i ten chtěný čas strávený ve Tvé blízkosti a společnosti…
Fandím Vám… ![]()
@Faust112
Myslím, že se Ti to docela povedlo
.
Ale pokud Ti můžu poradit, nikdy se nikam necpi (plavání), počkej, ať Tě přizve ona. Aspoň teď v začátcích, dokud se váš vztah zase trochu nesrovná.
Z Tvého líčení to zní tak, že přítelkyně začala být trochu ostražitá a snaží se, „hlídá“ si Tě (volá, jestli už si tam či onam dorazil, kdo všechno tam je atd.), takže nejspíš jí zas tak ukradený nejsi a je si vědoma toho, co v Tobě má (což může být znakem jak určitých citů, tak ale také jisté vypočítavosti - těžko říct). Být Tebou, pokračovala bych v tomto režimu, ale občas bych ještě nebrala telefon na každé zazvonění (vždyť se jí můžeš ozvat i za dvacet minut) a občas bych nebyla tak konkrétní v tom, kam jdu, s kým jdu, co tam budu dělat a kdo tam všechno bude. Chlap, o kterého je zájem, je vždycky zajímavější, než chlap, o kterého zájem není (což platí i ženských). Ale hlavně - za žádných okolností se nenabízej, že se k ní v něčem přidáš… prostě se nevnucuj! Ať Tě přizve ona sama, až bude chtít a kdy bude chtít.
Držím palce ![]()