Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hezký den přeji,
když jsem tak pročítal příběhy zde na fóru, většinou nebyly zakončeny nějakým rozuzlením. No, já sem své rozuzlení ve stručnosti napíši.
Asi dva týdny po napsání mého posledního příspěvku, se mě ptala naše společná kamarádka, jestli bychom nechtěli s přítelkyní odjed s ní, jejím manželem a dalšími známými na víkend někam pryč. No říkal jsem si proč ne, alespoň vypadneme pryč a uděláme si fajn víkend. No, ale jak už to tak bývá, přítelkyně říkala, že je v práci, že to nepůjde přehodit a nemáme hlídání atd. Ale prý pokud chci jet sám, tak klidně můžu. Samozřejmě se mě samotnému nechtělo, ale když jsem si to tak probíral v hlavě, říkám si a proč ne. Čtyři dny před odjezdem jsem ji řekl, že tedy pojedu sám, ať tedy zkusí zařídit hlídání. Ještě během dopoledne mě volala, že hlídání je zařízeno, ale že si to rozmyslela a zkusí si to nějak proházet, aby mohla jet také. Nakonec to šíleným způsobem proházela, aby měla volno. Zřejmě nečekala, že bych chtěl jet sám, jelikož jsem toto nikdy ve zvyku neměl. No, když se chce, tak to jde že.
Takže proběhli přípravy v balení atd. Já šel den před odjezdem dříve spát, jelikož jsem musel ještě do práce. Přítelkyně se zasekla u počítače, ale jaksi se jí něco nepovedlo, nezavřela si chat. A ráno, po zasednutí k počítači na mě vybaflo okno s konverzací s její kamarádkou. No mě málem šlehlo, co jsem tam uviděl, nečetl jsem vše, jen konec ale i to stačilo. Konverzace o jejich milencích a jak má ta moje na něj chuť. Holky, ani nevíte jak mě bylo, pár hodin před odjezdem a já viděl takový humus… No pracovní den úplně zničený, přemýšlel jsem co jako budu dělat, jak se budu chovat. Samozřejmě, že přítelkyně poznala moji nervozitu, ale normálně jsme odjeli.
V klidu jsme se ubytovali a šli všichni na večeři. Po odchodu z restaurace jsme se nějak rozdělili a přítelkyně na mě vyhrkla, že pojede druhý den domu, že se s ní stejně nebavím atd. Tak jsem ji vše řekl, řekl jsem ji ať jede, doma nechť si sbalí věci a vypadne za ním. Nebudu se tady rozepisovat co jsem ji vše řekl a jak jsem ji tituloval, na to je to moc sprosté. Už jsem byl smířený s tím, že spolu prostě nebudeme. K mému překvapení se sesypala jako domeček z karet, takhle jsem ji nikdy neviděl. Rozmluva ten večer byla hodně dlouhá. Říkám ji tedy dobrá, ty se mnou chceš zůstat, já s tebou také i přes to, co se všechno stalo, odpustím ti, ale nezapomenu a upozorňuji tě, že toto byl poslední přešlap, který budu tolerovat a toto už nikdy opakovat nebudu. Nehodlám trpět jako poslední dva měsíce.
Tak toto vše se odehrálo. Od té doby je naprostý klid, s chováním otočka o 180 stupňů, plánuje společné akce, vše děláme spolu. Já ze sebe nedělám poskoka, pomáhám, ale v rámci možností a čas od času jsem tajemný
Samozřejmě, že si občas vyjdeme bez sebe, ale to je málokdy. Byla to chůze po velmi tenkém ledě, kterou už nechci nikdy zažít.
Tímto bych rád poděkoval všem zúčastněným diskutérkám a diskutérům, kteří mě hodně pomohli a doufám, že už sem nebudu muset pro radu. A pro všechny, kteří mají podobný problém mohu jen poradit, aby jste mysleli racionálně a jednali obezřetně. Zbrklá rozhodnutí nejsou v tomto ohledu moc dobrá. Stojí to hodně nervů a psychického vyčerpání, ale neházejte flintu do žita, pokud o svůj protějšek opravdu stojíte.
S pozdravem zakladatel