Vztah s přítelkyní neklape

17
17.7.13 06:47

Chce mě opustit

Zdravím všechny zúčastněné,
a doufám, že Vám nevadí pár řádků od muže, jelikož se mně zdá, že je toto fórum spíše ryze ženské. Což je zřejmě lepší, když se nad touto mojí situací zamyslí žena. Tak mě prosím hned nezavrhněte a neukamenujte. Omlouvám se za delší a možná zmatený textový projev, ale píši to, co se mě honí hlavou.

S přítelkyní jsme spolu 8 let, máme 5ti letého syna a táhne nám na třicet. Vše bylo v pořádku až do synových dvou let, kdy přítelkyně začala často chodit večer ven s kamarádkami a posléze jsem zjistil, že se s někým schází, byl ji vyprovodit k našemu domu, udělal jsem samozřejmě scénu. Ona říkala, že je to jen kamarád a že s ním nic nemá (dodnes nevím, jestli s ním něco měla a ani nechci). Syna jsem samozřejmě hlídal já, měl v tu dobu problémy s bříškem, takže i jeho spánek nebyl moc dobrý. Byl to pro mne strašný propadák a dospělo to tak daleko, že jsem se začal scházet s kamarádkou. Nevím, jestli to bylo ze msty, osamocení či ublížení, byla to blbost, kterou jsem si poté uvědomil. Scházeli jsme se asi půl roku. Bohužel jsem se s ní vyspal, sice jen jednou, ale byl jsem asi hlupák, že jsem to přítelkyni otevřeně řekl. Nicméně tento románek jsem ukončil a s přítelkyní jsme si o všem promluvili, že to, co jsme oba provedli byla jedna velká chyba.
Vše bylo v pořádku až do minulého podzimu, kdy to opět začalo skřípat. Promluvili jsme si o tom a já se začal snažit. Myslel jsem, že se vše zpraví. Vím, že to bylo mou vinou, kdy jsem nebyl často doma (práce, školení a dálkově škola) a moc jsem nepomáhal s chodem domácnosti, tak jak bych měl. Tuto situaci jsem si ovšem uvědomil a obrátil vše k lepšímu, začali jsme jezdit na výlety, pomáhal jsem jak to šlo a to trvá dodnes, přítelkyně se skoro nemusela o nic starat. Samozřejmě že se také stará, ale když má celý týden třeba odpolední tak se snažím, aby vše bylo hotové (uklizeno, vysáno, nádobí, prádlo, teplé jídlo). Ona pracuje v nepravidelných směnách a stane se i to že se prostě celý týden nevidíme. Když má ranní tak spolu vyzvedneme syna ze školky, jdeme na procházku či jiné aktivity.

V zimě jsem začal mít zdravotní problémy (ne zase tak vážné), ale dospělo to k tomu, že jsem si začal namlouvat i jiné nemoci a psychicky jsem na tom nebyl moc dobře. Trpěl jsem depresemi a moc jsem nekomunikoval s okolím. Přítelkyně byla vždy taková, že když jsem byl i dříve nemocný (chřipka) chovala se chladně a moc mě nepodpořila, spíš ji to vadilo. Poté jsem se rozhodl nechat se kompletně vyšetřit. Čekání na výsledky jsem nesnášel moc dobře, nicméně vše bylo negativní a jsem zdráv. Nálada se mi zvedla, deprese zmizely a byl jsem jak znovuzrozený a nadšený do života.

I přes mé deprese jsem vždy s chodem domácnosti pomáhal, nic jsem nenechal být tak jak to je. O syna jsem se staral, hrál si sním a vše co s tím souvisí. Snažil jsem se o to aby mé problémy nezasahovali do chodu rodiny. Samozřejmě to nešlo vždy. Bohužel, jsem jen člověk a nedokážu ovládat své pocity. Vždy jsem byl pozitivní a vyrovnaný, ale zdravotní problémy to na toto časové období odbouraly. Jak jsem psal, po kompletním vyšetření se vše vrátilo do normálu.

Po týdnu dobré nálady ale přišla rána z čistého nebe, když mě přítelkyně řekla, že už náš vztah není takový jako na začátku a že se rozmýšlí, zda se ze synem odstěhovat nebo ne. Když jsem se ji ptal proč, tak řekla, že prostě neví, že fungujeme suprově jako rodina (což je pravda), ale že ji přijde, že mě už má ráda jen jako kamaráda. Říkal jsem ji, že se od podzimu snažím ji ve všem vyjít vstříc, a myslel jsem, že se to tímto urovnalo tak, odpověděla, že to prostě nějak neřešila a já si připadal jak hlupák. Snažil jsem se s ní o tom mluvit, navrhoval jsem společnou dovolenou bez syna i jiné věci, ale řekla, že prostě neví, jestli to pomůže a spíš tomu nevěří či nechce věřit.

Minulý víkend šla s kolegyní ven a přišla o půl sedmé ráno. Nikdy jsem nic takového neudělal, ale z pocitu nejistoty jsem ji vlezl do telefonu. Vím, že toto se prostě nedělá, ale nevěděl jsem co se děje. K mému zděšení jsem vyčetl z konverzace s její kamarádkou, že nebyla s kolegyní ale s nějakým mužem. Vzbudil jsem ji a zeptal se na to. Ona řekla, že jsem to špatně pochopil a že to bylo vytržené z kontextu. Následně se odpoledne přiznala, že byla celou noc s ním, ale že nic nebylo a je to jen kamarád o dost mladší než ona (prostě 20tiletý cucák). Já sám tomuto nevěřím a myslím si, že je toto její chování zapříčiněno jiným mužem. Řekl jsem, že ji odpustím, že lhala a uděláme něco pro záchranu našeho vztahu, ale z jejího chování se mě opravdu zdá, že nechce. Už nevím co mám dělat, jsem psychicky vyčerpaný, nevím na čem jsem. Chytám se každého stébla. Nejhorší je, že ji stále miluji a máme si stále co říci.

Asi opravdu neví co chce, a nebo ví, ale prostě mě to nechce říct. Já ji samozřejmě nechci podceňovat, ale nedokážu si představit to, pokud by se odstěhovala, jak bychom toto dělali. Máme syna, ona pracuje na směny, u mě problém nevidím, v práci mě umožní přijít déle, odejít dříve, mám silnou podporu rodiny. Co jsme se bavili, tak ona v tom problém nevidí, sama je s rozvedené rodiny a asi ji toto přijde v pohodě, že řekne, když to zvládla moje mamka a kamarádky proč ne já. Většina jejich kamarádek (tímto je samozřejmě neodsuzuji) s dítětem je bez partnera a ona v tom zřejmě vidí nějaký bonus, že jsou „nezávislé“. Svého syna miluji nadevše, trávím s ním většinu volného času (samozřejmě si čas udělám i na sebe), vše děláme spolu když je přítelkyně v práci. Ale i když je doma tak se přidá také.

Děkuji za případné rady a názory. Vím, že je toto pohled pouze z mé mužské strany, ale klidně se ptejte pokud vás něco napadne, opravdu nemám potřebu lhát či mlžit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Napsat příspěvek

Reakce:

33965
17.7.13 07:05

@Faust112 Tohle co popisuješ jsem měla v prvním manželství. Dneska vím, že mě manžel přestal bavit, protože se až moc snažil aby vše klapalo a v uvozovkách dělal debila. Nedokázal se k věcem postavit jako chlap a pořád skákal jak jsem chtěla a přestal mě bavit. Našla jsem si i časem chlapa a bylo to jako u vás. Řekla jsem mu to a bylo to pak jak na houpačce. Jeden týden dobrý a další týden špatný. Chlap se kterým jsem trávila noci byl jiný a lepší..něco co jsem hledala a potřebovala. Pak už se stávalo, že jsem od něj domů chodila až ráno a nakonec jsme spolu začali žít. Nevím co tenkrát udělalo ten zlom, ale vadilo mě, že při každé příležitosti mě to vyčetl a proto jsem ho požádala at to ukončíme. Když to nezabralo tak to zkoušel na otce toho chlapa a řekl mu at jeho syn nechá jeho manželku. Když nepomohlo ani to pak si chlapi mezi sebou nafackovali a tím mě úplně ztratil a odešla jsem. Dneska vím, že bych s ním nebyla ani kdyby nebylo toho milence..zkrátka mezi náma přestalo něco fungovat a nešlo to už slepit.

Příspěvek upraven 17.07.13 v 07:13

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
33965
17.7.13 07:06

@Faust112 takže rada..možná se až tak moc nesnažit :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
31603
17.7.13 07:09

Podle mě si o sobě hodně myslíš a přítelkyně tě zkrátka už zcela prozaicky nemiluje a tipuju, že ji drží jen zvyk a to, že máte dítě :nevim:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17.7.13 07:12

@Faust112
Fauste, ono se to špatně posuzuje a radí, když člověk slyší jen jednu stranu (byť se tato strana snaží být maximálně objektivní ke všem faktům)…
Z toho, co jsi napsal, mi připadá to, že svou přílišnou snahou dáváš najevo, jak moc si na své partnerce závislý (chápu, že syna miluješ a chceš udržet rodinu) a to ženské neshledávají u chlapů jako moc imponující.
Možná je to taky o tom, že jste se dali dohromady dost mladí a přítelkyně má teď pocit, že si v životě ještě moc neužila a že by to měla stihnout, dokud není „stará“ (výraz „stará“ bych v tomto případě brala jako jakousi „proměnnou“, protože co je pro jednoho stáří, druhý může ještě vnímat jako mládí, či „pozdní mládí“… zkrátka relativní pojem). Pokud je zakopaný pes v tomhle, asi s tím Ty sám těžko něco uděláš.
Nevím, nakolik je pro Tebe akceptovatelná rada „dej jí volnost, aby se mohla rozhodnout, ale tu volnost jí pak nevyčítej“ (já bych to kupříkladu ve dvaceti neustála, ve třiceti možná a dnes si říkám, že nejspíš ano). Třeba zjistí, že to povyražení s mladým cucákem, jak mu říkáš, je sice fajn, ale rozhodně to není na nic dlouhodobého. Taky možná zjistí, že být sama s dítětem není až takový med, jak se může zdát. Ale to všechno chce čas.
Jedno takové docela trefné pořekadlo praví „žena je jako tvůj stín: když jí budeš pronásledovat, bude před tebou utíkat, když před ní budeš utíkat ty, poběží za tebou“… něco na tom bude.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
8307
17.7.13 07:13

Nikdy neopětuj lásku pokud neni opětovaná zahodil bys svůj život někomu jinému.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
33965
17.7.13 07:14

@Faust112 možná jak píše @Gladys tenkrát jsem se chvíli snažila to urovnat, ale tím jak se choval to bylo nemělo žádný smysl

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
4578
17.7.13 07:27

Člověk by musel slyšet i druhou stranu, pro nějaké objektivní hodnocení. Obecně se domnívám, že nevěra bolí celý život a je to věc, která se neodpouští nebo aspoň nezapomíná a zůstane v srdci zaklesnutá jako střepina a stačí cokoli, co ji může rozpohybovat. Hlavně ale nevěra poruší vztah důvěry a nedává podvedenému parnerovi žádnou jistotu, že to podvádějící partner neudělá znovu a jednou ho třeba i neopustí. A čím je člověk starší, tím se toho pochopitelně obává víc, neboť vyhlídky pro získání kvalitního partnera se se zvyšujícím věkem snižují a samota je pro většinu velký strašák. A to nehovořím o ekonomických problémech, které rozvod/rozchod přináší zejména pro ženskou s malým dítětem. Za všech těchto okolností si dovedu představit, že hledá nové a pevnější jistoty, aniž si to třeba takto plně uvědomuje.
Mám dotaz - proč nejste sezdaní?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
17.7.13 07:37

nepř. Zuzka

No, já bych to viděla takhle - pokud je teď zabouchnutá, což asi bude, je nejblbější doba na ni tlačit. Je dobrý znamení, že ti nepřiznala vztah, nedejbože sex. To už by bylo jasný, že to s tebou chce ukončit a nesejde jí na tobě a vašem vztahu. Když je to takhle, ještě váhá. Ale ty na ní teď nesmíš tlačit, pokud si ji chceš nechat. Ta zamilovanost vyprchá, neboj. A pak si uvědomí, že stálá hodnota jsi ty. :palec: Nepřipadáš mi jako nějakej pakoš, čili tvé vyhlídky vidím poměrně dobře :D Možná s tím chlapem skutečně nespí, jen cítí, co dlooouho necítila. Je blbý (pro tebe), že to teď má takhle, ale nátlakem to podle mě pohřbíš. Dělej, že nic nepozoruješ (myslím citově), samo, že příchod v 7 ráno bych komentovala taky, a do mobilu už nelez, to se ponižuješ, brrr. (Prosím o zachování anonymity, manžel by si myslel bůhví co) :kytka: díky.

  • Nahlásit
  • Citovat
17
17.7.13 08:09

Děkuji za názory.

Vím, že je to neobjektivní posuzovat to pouze z jedné strany, ale jen prostě nevím co v této situaci dělat. Hodně mě v tuto chvíli pomohlo se zatím alespoň vypovídat a nedusit vše v sobě. Nebylo by moc dobré ji navrhnout „Ty hele, probíráme náš vztah na netu, pojď se přidat“. Nemohu posoudit sám sebe, ale nemyslím si, že jsem nějaký namyšlený chlápek. Nevím jak to tedy Gladys přesně myslel/a. Na pylu tlačit rozhodně nechci a ani by se to v tuto chvíli nehodilo, jelikož je syn v nemocnici a soustředíme se jen na to, aby bylo vše v pořádku. Ten mobil byla hloupost, to sám uznávám, ale vrátit zpět to nejde. Rozhodně jsem hodně poučen a vícekrát bych tento omyl neudělal. O svatbě jsme se samozřejmě bavili mnohokrát, ale oba jsme se shodli na tom, že je to sice hezké, ale k životu to nepotřebujeme.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
917
17.7.13 08:17

Ty si jí řekl, že ji odpustíš, že lhala, ale já na jejím místě bych ti nedopustila to, že se mi hrabeš v telefonu… A kdybych přemýšlela o odchodu, tak tohle by byla možná poslední kapka…

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17.7.13 08:30

@Faust112
No já nevím, ale řekla bych, že většina holek se vdát chce, i když kolikrát řeknou, že svatba je přežitek nebo že není důležitá a podobně… Ono když se chlap jasně nevyjádří, proč by se holka měla (jak jen to říct?) ztrapňovat (asi to není nejvhodnější slovo) tím, že bude svatbu vyžadovat?
Na druhou stranu, pokud jí zcela jasně a na rovinu požádáš o ruku, zjistíš, jak moc vážně váš vztah bere ona…
Prostě přestaň furt zachraňovat něco, o čem nevíš, jestli ona chce taky zachránit. Trochu zvolni, dej jí prostor a sobě taky. Nic není tak neatraktivního jako to, co máme jisté a co se pomalu stalo domácím inventářem. Chlap by měl ženské imponovat, ne se za každou cenu snažit se jí zavděčit.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
5200
17.7.13 08:31

Myslím, že bys tomu měl dát čas. Nesnažit se tak moc, zkus být trochu víc chlap, bouchni do stolu, nenech si sr* na hlavu. Nebuď ji pořád k dispozici. Možná se mýlím, ale působí to na mě jako by ona měla skoro předem odpuštěno vše, co provede, protože ty chceš za každou cenu zachránit váš vztah (čemuž já rozumím kvůli vašemu synovi). Udělej se vzácnější, možná tajemnější atd.
Zaměřila bych se teď hlavně na syna, buď s ním, mluv s ním, protože jestli to mezi váma takhle skřípe, tak to musí nějak pociťovat a to je mi líto nejvíc.
Musím říct, že mě zaráží, že tvoje partnerka někde „trajdá“ přes noc i přes to, že má doma dítě. Já vím, že není už dávno miminko, ale stejně. Psal si i o nějakých jeho potížích a že i přesto někde courala do rána. 8o To mi nepřipadá v pořádku a to bych právě já bouchla do stolu a je jedno, s kým byla, ale že správná máma má bý v takový chvíli u svého dítěte. Tohle by mi fakt vadilo hodně to pro mě není máma jak má být.
Znám pár „takových“ co kvůli novému partnerovi hodily přes palubu svoje děti, tak doufám, že tohle není váš případ.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
17.7.13 08:40

@Pinkie
Souhlasím - do puntíku :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
2672999
17.7.13 08:47

Taky si myslím že jí děláš vola a co si budeme povídat, ženy chtějí hajzly - ty se jim líbí a imponují jim. Sice pořád omílají jak si u chlapa cení toho že je pro rodinu, že pomáhá atp. ale pořád u nich hajzl zvítězí.
Doma to mám podobně. Žena sice tvrdí jak si mě váží a miluje že jsem „vzornej“ manžel - nepiju, o rodinu se starám, vydělávám… ale čas od času jí sehraju divadýlko, jaká jsem to vlastně pod tou maskou dokonalého manžela svině a bezohlednej hajzl. Sám takovej doopravdy nejsem, ale je skutečně vidět, že to ženě imponuje a náš vztah potom vždy chytí další jiskru.
A cože to vlastně dělám za divadýlka? Někdy si v telefonu schválně nechám nějakou výživnou zprávu, jindy se nebráním flirtu s atraktivními ženami tak, aby o tom manželka věděla. Jindy jsem vyvolal konflikt s mužem který ji „balil“ na zábavě. Já sice věděl že o nic nejde a násilí vůbec není třeba, ale taková žárlivá scéna doprovázená pár fackama sokovi vůbec nebyla na škodu. Zní to blbě, ale funguje to. U ženských logiku nehledej.

  • Nahlásit
  • Citovat

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama