Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Potřebuji Vaší radu. S přítelem jsem otěhotněla hned na poprvé a miminko jsme si oba přáli. Vše se ale změnilo, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Svého přítele vidím úplně jinak všechno mi na něm vadí i přesto, že dělá vše pro mě. Chápe, že mi není dobře a nejradši bych jen spala. Všechny věci respektuje, ale mi už prostě nepřijde tak atraktivní jak předtím. Jsem na něho vyloženě alergická. Vadí mi, když dělá blbé vtipy, chce mi dát pusu nebo když mě večer chce obejmout a cítím jeho penis.
Nevím, co mám dělat a ani nestojím o nějaké hloupé odpovědi. Snažím se dělat vše jak dřív, vařím mu, uklízím, starám se o naše zvířata a naslouchám mu, ale všechno dělám s takovým pocitem, že bych nejradši od něj utekla. Mluvila jsem s nim o mém problému a on to prý chápe, ale já nevím, co bude dál.
Podle me hormony… nejak to prezij, vysvetli mu to. Bude lepe ![]()
@Andula135 Těžko říct, asi hormony? Asi bys to ale měla řešit, nebude to chápat donekonečna.
@Andula135 píše:
Potřebuji Vaší radu. S přítelem jsem otěhotněla hned na poprvé a miminko jsme si oba přáli. Vše se ale změnilo, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Svého přítele vidím úplně jinak všechno mi na něm vadí i přesto, že dělá vše pro mě. Chápe, že mi není dobře a nejradši bych jen spala. Všechny věci respektuje, ale mi už prostě nepřijde tak atraktivní jak předtím. Jsem na něho vyloženě alergická. Vadí mi, když dělá blbé vtipy, chce mi dát pusu nebo když mě večer chce obejmout a cítím jeho penis.
Nevím, co mám dělat a ani nestojím o nějaké hloupé odpovědi. Snažím se dělat vše jak dřív, vařím mu, uklízím, starám se o naše zvířata a naslouchám mu, ale všechno dělám s takovým pocitem, že bych nejradši od něj utekla. Mluvila jsem s nim o mém problému a on to prý chápe, ale já nevím, co bude dál.
To jsou hormony. Za čas se to zlepší. Buď ráda, že máš takového manžela.
@Andula135 píše:
Potřebuji Vaší radu. S přítelem jsem otěhotněla hned na poprvé a miminko jsme si oba přáli. Vše se ale změnilo, když jsem se dozvěděla, že jsem těhotná. Svého přítele vidím úplně jinak všechno mi na něm vadí i přesto, že dělá vše pro mě. Chápe, že mi není dobře a nejradši bych jen spala. Všechny věci respektuje, ale mi už prostě nepřijde tak atraktivní jak předtím. Jsem na něho vyloženě alergická. Vadí mi, když dělá blbé vtipy, chce mi dát pusu nebo když mě večer chce obejmout a cítím jeho penis.
Nevím, co mám dělat a ani nestojím o nějaké hloupé odpovědi. Snažím se dělat vše jak dřív, vařím mu, uklízím, starám se o naše zvířata a naslouchám mu, ale všechno dělám s takovým pocitem, že bych nejradši od něj utekla. Mluvila jsem s nim o mém problému a on to prý chápe, ale já nevím, co bude dál.
Vůbec nepíšeš, jestli jsi ho vůbec někdy milovala. Koukala jsi jen na jeho atraktivitu? Zajímavé. Po povrchu jdou většinou muži. ![]()
A milovala si ho někdy vůbec? Nebo si to brala jako stereotyp a až teď sis to uvědomila?
Ahoj
ja jsem prvni 2 mesice citila to same ke svemu priteli, ale nerekla jsem mu to no.. Myslim, ze to budou rozbourene hormony a ze to neni trvaly stav. Ted jsem na zacatku 4-teho a uz ho zase miluju
zkus vydrzet a uvidis ![]()
@Kobliha51 píše:
Vůbec nepíšeš, jestli jsi ho vůbec někdy milovala. Koukala jsi jen na jeho atraktivitu? Zajímavé. Po povrchu jdou většinou muži.
Kdybych ho nemilovala nebudu s nim chtít dítě. Měli jsme super vztah bez hádek. Vždycky jsme všechno řešili kompromisem.Je to Američan a komunikujeme z velké části anglicky.
Já to takhle mám na tchýni, normálně jí beru jako mámu mého muže a babičku svého syna (nejsme kamarádky, ale respektujeme se a jsme schopny v rámci možností i slušně spolu mluvit) ale jak jsem těhotná, tak mi vadí i že dýchá, naštěstí u mě se to po prvním trimestru uklidnilo, teď (13tt) mi jenom vadí jak mluví, ale už opět v mých očích získala zpět právo na život. Kamarádka to měla drsnější, ta svému muži řekla, že už ho nemiluje. Po porodu se u nich všechno vrátilo do starých kolejí (naštěstí její muž to přešel jako známku „těhotného mozku“).
@Andula135 píše:
Kdybych ho nemilovala nebudu s nim chtít dítě. Měli jsme super vztah bez hádek. Vždycky jsme všechno řešili kompromisem.Je to Američan a komunikujeme z velké části anglicky.
Tak to není důvod. Děti přicházejí na svět z mnoha důvodů a není to vždy jen láska. Tak pak se přikláním k hormonům a že to přejde. ![]()
S tchýni vycházím dobře. Nemůžu říct, že jsme nejlepší kamarádky, ale dokážeme se pobavit o všem.
Hormony, ja jsem vedela, ze sveho muze miluju, ale par mesicu v tehotenstvi mi vubec nevonel, vytacel me vsim. Jak kdyby moje telo reklo “ jsi gravidni, tak chlapa ted nepotrebujes”. Pritom on byl uplne zlatej a moje telo se mu uplne branilo, byla jsem z toho spatna. To same sex, spala jsem s nim, ale opet moje telo to vubec nechtelo a muj mozek a rozum ano. Vse se vratilo do normalu.
Já měla něco podobného. Jen se mi to dělo ke spíš ke konci těhotenství.
Já ale měla šílené výkyvy. Jednou jsem si říkala jak je přítel úžasný a za hodinu jsem si říkala, že se budu stěhovat k mamce.
Hrůza. Ale i přestože mě zrovna „štval“ jsem věděla, že s ním chci být…
Po porodu se to postupně srovnalo. ![]()
Já to měla taky tak měsíc po otěhotnění, pak se to zase vrátilo do starých kolejí
Jsou to hormony.