Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Chci rozchod, místo toho těhotenství
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
22.4.23 09:58
@Anonymní píše:
Dlouho jsem přemýšlela o vložení příspěvku, nakonec jsem se rozhodla o jeho vložení. Jsem s přítelem 3 roky, zná jen svou firmu, práci, o domácnost se nestará a při každé příležitosti mě,, sejme,, nějakými silnými řeči. Jak jsem špatná, co doma není uděláno, vina je vše na mě i v situacích, kde vůbec nefiguruji. Za vše prostě mohu a řádně mi je to vysvětleno. Několikrát jsem poslouchala jak mu beze mě bylo líp a jak měl super život… Už jsem byla rozhodnuta pro rozchod a přišlo těhotenství. Není den, kdy bych se nerozhodovala co dál, i úvahy o potratu. Nemám vlastní bydlení a nájem v dnešní době z rodičovské určitě neutahnu. Rodiče mi v této oblasti také nemohou pomoct. Vlastní bydlení nemají a žijí v malém bytě. Jejich úspory a příjmy dost mizerné. Přítel proti dítěti neprotestuje, chce ho, ale již jsem byla upozorněna, že on má práci a nebude vychovávat ještě dítě. Oporou mi rozhodně není. Na dítě mám už nadprůměrný věk. Ale stále mi vrtá hlavou, zda dítě bude v tomto šťastné. A zda vůbec takový vztah udržovat a jak vše zvládnout. Jsem v 8mem týdnu a moc času na rozhodnutí není. Denodenni stres je stály, někdy dost velký. Bohužel se nemám komu svěřit a bojím se, že kamarádky by mě odsoudili. Máte prosím někdo podobnou zkušenost?
To se stalo moji mámě. Chtěla se s tátou rozejít, když zjistila, že je se mnou těhotná. Mozna to dokonce bylo tak, že mě táta udělal „naschvál“. Pak snad mamku přemlouval ohledně potratu. Miloval.me, ano, ale byl slabý a tak trochu sobecký - měl rád svůj klid. A máma mi to dávala celý život sežrat, tím pádem nemáme vztahy ani se sourozenci. Rodina mě celý život vyclenovala. Přitom jsem normální, slušná a řekla bych i dobře vypadající ženská, s dobrým vzdělánim a zamestnanim, ochotná pomáhat druhým. Ale někdy, si připadám jako nejhorší póvl.
Mám skvělé děti, to je pro mě důvod žít. Bez z nich s šikanou z domova bych to asi davno zabalila. Vdavala jsem se brzy. Jen jsem neuměla vybrat otce. Ale sežrat detem to nedávám. Teď už vím, že máma mě nikdy nemusela, protože jsem hodně podobná tátovi.
Ziju moc ráda, i když si připadám jako takový převozník k tomu, aby se druzí měli lépe a bylo jim na světě dobře. Na svoje štěstí nebo radost že života jsem dost rezignovala.
Jinak jsem proti potratum, pokud se pro dítě rozhodnes, uvedom si, že ono za nic nemůže. Diky!
- Citovat
- Upravit
22.4.23 09:59
V tom případě nechápu proč jsi s ním 3 roky, a neodešla jsi už dávno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:02
Já nechápu, jak můžeš spát s chlapem, co se k tobě takhle chová. To jako, všechno je ve vztahu na houby, ale chuť na sex stejně je? Chlap, co mi vykládá, jak mu beze mě bylo líp by mě nepřitahoval ani náhodou…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:05
Nadprumerny vek na dite?
Rekni si, jestli v zivote chces dite. Jestli bude odpoved ano, pak je cesta si ho nechat a chlapa proste citove „odstrihnout“ - nenechat si ublizovat, netrapit se jim, nebrat ho jako pritele, ale zcela racionalne jen jako cestu k diteti. Delat si veci po svem, necekat, ze se muz zmeni, nechtit to po nem.
Pokud to takto zvladnes.
Tohle nikdy pohodovy vztah nebude, on se nezmeni, ted zalezi, jak si s tim dokazes poradit ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:06
@Anonymní píše:
Dlouho jsem přemýšlela o vložení příspěvku, nakonec jsem se rozhodla o jeho vložení. Jsem s přítelem 3 roky, zná jen svou firmu, práci, o domácnost se nestará a při každé příležitosti mě,, sejme,, nějakými silnými řeči. Jak jsem špatná, co doma není uděláno, vina je vše na mě i v situacích, kde vůbec nefiguruji. Za vše prostě mohu a řádně mi je to vysvětleno. Několikrát jsem poslouchala jak mu beze mě bylo líp a jak měl super život… Už jsem byla rozhodnuta pro rozchod a přišlo těhotenství. Není den, kdy bych se nerozhodovala co dál, i úvahy o potratu. Nemám vlastní bydlení a nájem v dnešní době z rodičovské určitě neutahnu. Rodiče mi v této oblasti také nemohou pomoct. Vlastní bydlení nemají a žijí v malém bytě. Jejich úspory a příjmy dost mizerné. Přítel proti dítěti neprotestuje, chce ho, ale již jsem byla upozorněna, že on má práci a nebude vychovávat ještě dítě. Oporou mi rozhodně není. Na dítě mám už nadprůměrný věk. Ale stále mi vrtá hlavou, zda dítě bude v tomto šťastné. A zda vůbec takový vztah udržovat a jak vše zvládnout. Jsem v 8mem týdnu a moc času na rozhodnutí není. Denodenni stres je stály, někdy dost velký. Bohužel se nemám komu svěřit a bojím se, že kamarádky by mě odsoudili. Máte prosím někdo podobnou zkušenost?
Sla bych na preruseni, do tohoto bych dite nechtela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:06
Podobnou zkušenost nemám, ale shrňme si to: chlap na prd, na dítě by jsi byla úplně sama, už teď jsi bez financí, takže s dítětem sama už tuplem bydlení nenajdeš a pochybuju, že bude celý nadšený starat se o vaše dítě, abys mohla do práce/brigády. 
Já osobně bych do toho nešla, asi bych v tomto případě šla na potrat a život si zařídila, abych na něm nebyla závislá.
Kdybys byla finančně nezávislá a věděla jsi, že to zvládneš, tak ti klidně řeknu, ať si dítě necháš, ale s chlapem nepočítáš (maximálně pokud bude mít zájem) nebo pokud bys věděla, že na vztahu chcete oba zapracovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:17
Moje teta otěhotněla po 40 s přítelem, se kterým nechtěla být. Místo aby dítě přijala jako dar, šla na potrat a nakonec žila i umřela osamělá. Vyčítala si to po zbytek života. V důchodě se uzavřela před lidmi i rodinou, no, nebyl to pěkný konec. Ve tvém případě je dítě dar a dá ti nový smysl života. Za tři, čtyři roky budeš zase vydělávat a postavíš se na vlastní nohy. A třeba i přítele dítě v něčem změní (i když na tohle bych nespoléhala). Rozhodni se se dobře a nechtěj dopadnout jako moje příbuzná.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:24
Jako mě kdyby chlap řekl že beze mě by mu bylo líp tak ho pošlu do zadní eventuelně i do přední části těla a odešla bych. Na interupci bych šla i když samozřejmě velkou radost by mi tohle životní rozhodnutí nedělalo ale než mít dítě s takovým kreténem to bych si ho raději nechala vzít, počkala bych až bych našla někoho lepšího a měla mimi až s ním. Fakt bych nevěřila že tohohle člověka dítě změní, leda tak k horšímu protože ono s miminkem nebo respektive s dítětem není vždycky všechno sluníčkový a dokáže to zamávat i s funkčním vztahem. Omlouvám se, že píšu tvrdě a asi ne úplně korektně 
jenomže ono je plno povzbudivých vět a sluníčkových slov ale toho se ty ani dítě nenajíte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:42
Kolik ti je let? Jake mas vzdelani, praci?
Z toho mala co zatim pises bych volila potrat a zacit makat sama na sobe, na svem sebevedomi, vyhojit se z tohoto toxickeho vztahu a pracovat na svoji financni samostatnosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
22.4.23 10:47
Já bych si nechala dítě a s chlapem to ukončila.
Dítě Ti může pomoct postavit se na vlastní nohy, když jsi do doteď nedokázala.
Moc nechápu, jak jsi mohla otěhotnět, ale když už se stalo, tak seber rozum do hrsti a začni se starat sama o sebe.
Píšeš, že jsi starší na dítě, tak co jsi celou dobu dělala, že nemáš nic našetřeno? 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Dlouho jsem přemýšlela o vložení příspěvku, nakonec jsem se rozhodla o jeho vložení. Jsem s přítelem 3 roky, zná jen svou firmu, práci, o domácnost se nestará a při každé příležitosti mě,, sejme,, nějakými silnými řeči. Jak jsem špatná, co doma není uděláno, vina je vše na mě i v situacích, kde vůbec nefiguruji. Za vše prostě mohu a řádně mi je to vysvětleno. Několikrát jsem poslouchala jak mu beze mě bylo líp a jak měl super život… Už jsem byla rozhodnuta pro rozchod a přišlo těhotenství. Není den, kdy bych se nerozhodovala co dál, i úvahy o potratu. Nemám vlastní bydlení a nájem v dnešní době z rodičovské určitě neutahnu. Rodiče mi v této oblasti také nemohou pomoct. Vlastní bydlení nemají a žijí v malém bytě. Jejich úspory a příjmy dost mizerné. Přítel proti dítěti neprotestuje, chce ho, ale již jsem byla upozorněna, že on má práci a nebude vychovávat ještě dítě. Oporou mi rozhodně není. Na dítě mám už nadprůměrný věk. Ale stále mi vrtá hlavou, zda dítě bude v tomto šťastné. A zda vůbec takový vztah udržovat a jak vše zvládnout. Jsem v 8mem týdnu a moc času na rozhodnutí není. Denodenni stres je stály, někdy dost velký. Bohužel se nemám komu svěřit a bojím se, že kamarádky by mě odsoudili. Máte prosím někdo podobnou zkušenost?