Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jsou to jeho deti…ja bych se v tomto pripade nestarala… mam taky nevlastni dite, ale vse ma sve meze…
Oni s vámi žijí? Na to všechno, co jsi vyjmenovala, mají rodiče, takže bych péči a strarost přenechala jim. A pokud máš pocit, že u vás dochází k teroru, tak proč s ním jsi?
Ze si po sobě neuklizi, bych ještě nějak přežila, na světě je bordelaru hodně, ale to, co píšeš jen tak “mimochodem”, jakoze mají narážky na tvou postavu a zaměstnání a ze jim vypracováváš jejich ukoly? No tak to je sakra něco špatně.
Holt panáček hodil vše na tebe, klukům chybí otec a s tím ty moc neudelas. Leda by ses s nim rozešla, pak by na ne chvilku byl sam, začal fungovat a fungovat do doby, než by si našel novou “chůvu”
to si myslím já.
Rodiče s námi nežijí, bydlí cca 5 minut jízdy autem. Nicméně mají přehled o všem, protože chlapečci si pak stěžují. Jako například, že špatně vařím, že ten starší chce jíst jen od babičky.
Referát, pokud ho neudělám, píše ho za něj otec. Jestliže jim něco nejde ve škole, udělá se to za ně. Snažila jsem se v době covidu naučit toho staršího slovní úlohy…zápis, výpočet…dodnes to dělá špatně ale ne kvůli mně, učili se to pak ještě znova ve škole ale jeho slova jsou: „nebudu to tak zapisovat, je to dlouhý“.
Nedávno byl výstup, kdy jsme pracovali na zahradě a kluci si usmysleli, že chtějí jet za dědou a babičkou. Partner jim vysvětloval, že to nejdřív musíme dodělat a ať nám jdou tedy pomoct a budeme to mít rychleji. Tak se oba urazili, řekli, ať jde do… oných míst… a on zase nic. Vůbec nic. Ještě je tam pak odvezl.
Být po mým, tak dostali facku a nejeli nikam. Ale třeba jsem moc přísná…
@Anonymní píše:
Rodiče s námi nežijí, bydlí cca 5 minut jízdy autem. Nicméně mají přehled o všem, protože chlapečci si pak stěžují. Jako například, že špatně vařím, že ten starší chce jíst jen od babičky.
Referát, pokud ho neudělám, píše ho za něj otec. Jestliže jim něco nejde ve škole, udělá se to za ně. Snažila jsem se v době covidu naučit toho staršího slovní úlohy…zápis, výpočet…dodnes to dělá špatně ale ne kvůli mně, učili se to pak ještě znova ve škole ale jeho slova jsou: „nebudu to tak zapisovat, je to dlouhý“.
Nedávno byl výstup, kdy jsme pracovali na zahradě a kluci si usmysleli, že chtějí jet za dědou a babičkou. Partner jim vysvětloval, že to nejdřív musíme dodělat a ať nám jdou tedy pomoct a budeme to mít rychleji. Tak se oba urazili, řekli, ať jde do… oných míst… a on zase nic. Vůbec nic. Ještě je tam pak odvezl.
Být po mým, tak dostali facku a nejeli nikam. Ale třeba jsem moc přísná…
Já se ptala na ty děti, jestli s vámi trvale žijí nebo jsou i u matky.
Aha, pardon.
Ano, žijí s námi. S matkou se vídají velmi sporadicky na pár minut vždycky, protože mají podobný přístup i k ní a jsou v tom plně podporováni.
@Anonymní píše:
Aha, pardon.
Ano, žijí s námi. S matkou se vídají velmi sporadicky na pár minut vždycky, protože mají podobný přístup i k ní a jsou v tom plně podporováni.
A proč si myslíš, že k tobě to bude jiné?
Protože matka také není úplně svatá…v minulosti alkohol, i proto mají styk jednou za dva týdny na pár hodin, ze kterého stejně odejdou, protože je to nebaví…
Já jsem jim nic neudělala, starám se o ně řekla bych nejlíp jak dovedu nakupuji, vařím, uklízím všechno po nich, školu dělám…dva roky téměř jsem je doma učila…
Ale ono asi když je v tom podporují všichni kolem, tak se není čemu divit.
@Anonymní píše:
Protože matka také není úplně svatá…v minulosti alkohol, i proto mají styk jednou za dva týdny na pár hodin, ze kterého stejně odejdou, protože je to nebaví…
Já jsem jim nic neudělala, starám se o ně řekla bych nejlíp jak dovedu nakupuji, vařím, uklízím všechno po nich, školu dělám…dva roky téměř jsem je doma učila…
Ale ono asi když je v tom podporují všichni kolem, tak se není čemu divit.
Tak tohle je ale jednoznačně vina chlapa, že se nestará hlavně on a hodil děti na krk defakto “cizi ženský” a vykašlal se na ně. Ti kluci se musí cítit děsně.
@Anonymní píše:
Protože matka také není úplně svatá…v minulosti alkohol, i proto mají styk jednou za dva týdny na pár hodin, ze kterého stejně odejdou, protože je to nebaví…
Já jsem jim nic neudělala, starám se o ně řekla bych nejlíp jak dovedu nakupuji, vařím, uklízím všechno po nich, školu dělám…dva roky téměř jsem je doma učila…
Ale ono asi když je v tom podporují všichni kolem, tak se není čemu divit.
Asi bys to měla všechno přehodnotit, na tohle všechno totiž musí zákonitě dojíždět tvoje vlastní dítě. To by musel být ten chlap ze zlata, aby za tohle všechno stál a něco mi říká, že to je spíš obhroublá hrouda než vyleštěný valoun.
A ty jsi do toho domu nějak investovala? Úplně nechápu, proč v tomto vztahu jsi a že ti nevadí, že takto se k tobě chovají před tvým dítětem.
A jaký máš důvod v tomto dále setrvávat? To si myslíš, že až ti parchanti vlezou do puberty, tak to bude lepší? Nebo že jejich otec se přestane chovat, jako by byl na baterky? Jeho rodina tě začne milovat?
V neposlední řadě to odnese tvoje dítě, které samozřejmě na vše bude bité a hlavně jak bude mít čím dál více rozumu, začne přebírat zvyky a chování nevlastních sourozenců a bude z něj podobný rozmazlený fracek.
Přestaň se ponižovat a kopni tuhle povedenou rodinku do zadku…
On ti řekne „udělej mu referát“ a ty srazíš podpatky a uděláš mu referát?
A proč to děláš?
Proč lovíš jejich špinavé prádlo pod postelí? Proč s nimi ty domácí úkoly děláš, když jsou na tebe sprostí a křičí? ![]()
Ahoj,
ani nevím, jestli si sem jdu pro radu nebo se jen tak vypsat…
Jsme s partnerem 3 roky. On má z předchozího vztahu dvě děti (9,11 let nyní). Já mám z předchozího vztahu jedno dítě (4 roky).
Ze začátku bylo všechno zalité sluncem, chování od partnera, dětí i jeho rodiny bylo skvělé, cítila jsem se jak někde v pohádce. Postupem času však, především v době, kdy jsem zůstala doma s jeho dvěma dětmi kvůli covidu a byla na mně celá jejich výuka a škola, domácnost + moje dítě a moje práce, kdy jsem byla ještě na RD ale u toho jsem pracovala z domu, jako je tomu doposud, se situace začala měnit.
Když jsme se poznali, měly děti řád. První byla vždycky škola, potom kroužky, povinnosti a pak zábava. Aź mi mnohdy přišlo, že po dětech chce opravdu moc. Jak čas plynul a hlavně jsem měla „za úkol“ obstarat školu, učit je, vařit, uklízet, do toho stíhat své vlastní dítě, práci… jsem začala vidět, jak se chování mění. Najednou to byli zlatíčka, co mohli všechno a nemuseli nic. Já jsem přišla s tím, že by bylo dobré aby měly alespoň nějaké povinnosti, ať už je to vynesení odpadu, vyluxování…něco…v jejich věku jsem to doma já se svou sestrou dělala, jelikož jsme žily jen s mamkou a ta chodila do práce. Zkrátka jsme jí pomáhaly. Teď jsme ve fázi, kdy děti (jsou to kluci) nemusí už absolutně nic. Škola je na místě někde buhví kde, jsou na mě sprostí, zlí… když děláme domácí úkoly a oni mi zarytě tvrdí svou pravdu, a opravdu jí nemají, křičí na mě, vztekají se. Partner u toho kolikrát byl a jen seděl a koukal a řekl mi, že si musím vybudovat vlastní autoritu, že on do toho zasahovat nebude. Povinnosti do školy se řeší stylem…„táto mám referát“ a je z toho úkol na mě: „udělej mu to, on si to přepíše“. Přijdou ze školy, sotva mě pozdraví. Chtěla jsem, aby si myli ruce, kor v této době. Občas to udělají ale je to spíše svátek. Oblečení končí pod postelí místo v koši na prádlo. Nebaví se se mnou, sotva mě pozdraví a jediné co od nich odpoledne a večer slyším je „teto co bude k jídlu“? Jelikož všichni tři vyžadují teplé večeře.
Partnerova rodina se se mnou nebaví. Po klucích chci moc a chtějí jednou vidět moje dítě. Jenže moje dítě ve čtyřech letech si jde mýt automaticky ruce z venku, odnáší po sobě nádobí ze stolu. Samozřejmě chyby má taky ale od mala ho učím tyhle základní věci, protože pak už se to asi dělá těžko.
Odpadky kluci hodí na linku nebo ještě lépe, vrátí například do lednice.
Pozvou si kamaráda, ani mi to neřeknou a najednou je v domě cizí člověk, byť dítě jeho věku ale já o tom kolikrát ani nevím.
Kdykoliv jsem toto téma s partnerem otevřela, dočkala jsem se akorát hádky a křiku, kdy jsou to snad děti a je to jen a jen o tom, jak k nim přistupuju. Jsou to zlatíčka a měla bych vidět ostatní děti. Tím to většinou končí, protože zavírá dveře a odchází.
Do toho péče o celý dům, zahradu…
Chci toho tolik? Přijde vám tohle chování normální? Je toho samozřejmě více, jsou to narážky na mojí postavu, oblečení, znevažování mojí práce… Nevím, jestli bych to nazývala psychickým týráním ale po zkušenostech, co prováděl svojí ex bych řekla, že ano.