Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Naše se začla bát všech doktorů po rotavirech. Měla je v 15 měsících. Byla na JIP týden. Od té doby měla hrůzu. Postupně to naštěstí přešlo, ale trvalo to snad rok určitě. Do rotavirů problém nebyl. Byla usměvavá.
Náš malý (dva roky) spustí jakmile vejdeme do čekárny a přestane až když odcházíme. Začalo to taky po očkování a když pak byl po nemocnicích a pořád mu někdo něco dělal
, neřeším, nechlacholím. Na ráz krev se mu musí, nedá se nic dělat. Doktorka to chápe. V nemocnicích už méně..
@Velryba černá no právě o tom od pátku přemýšlím, protože do pátku jsem si myslela, že je to normální a teď mám pocit, že jsem asi udělala něco špatně, když je dítě na mě fixovány.
@Anonymní píše: Více
Je to úplně normální. Dítě už má určitě nějaké ty zkušenosti, že taková návštěva nebývá příjemná.
I kdyby mělo dítě babiček 15 tak je normální a správné že je fixované na matku. Tak to příroda i duševní vývoj dítěte potřebují. Doktor je dost mimo, je to vůbec pediatr? ![]()
Přesně tak. Jen se bojí. Jak jinak to dá malé dítě znát? Buď pláče nebo hledá oporu u nejbližšího. Což jsi byla ty u dětské. Aj dospělý má kolikrát respekt u doktora, taky mu není vše příjemné.
Každé dítě je jiné a nechápu doktorku… ![]()
Zažila jsem u doktorky, že dítě začalo plakat už jen když bylo v čekárně. V ordinaci na něj lékařka se sestrou byly o to citlivější. V předchozí ordinaci bylo vše slyšet, když se mluvilo víc nahlas.
Moje dcera (3,5 roku) například návštěvy lékařů zvládá a brečí jen u nepříjemných výkonu.
@Anonymní píše: Více
Jestli tam vyvádí, jak když ho na nože berou, tak to asi normální není. Já si tedy nepamatuju, aby u doktora nějaké dítě řvalo už v čekárně nebo co vleze do ordinace.
Lékař, který se diví, že je roční dítě fixovane na matku, snad ani nemůže kompetentne vykonávat svoji práci. U našeho dětského lékaře děti téměř neplacou. Je totiž úžasně empaticky a k dětem se chová s respektem.
@terien píše: Více
Moje to bohužel dela. Nedělalo, ale než jsme absolvovali všechny očkování, pak byl nemocny a musela se odebrat krev a udelat vytery, tak si to spojil s něčím nepříjemným, že vyvádí už jen když vidí tu budovu, u všeho ho musím držet a přestane když jdeme pryč. Co nadělám. Uklidnuju, utesuju, a doufám že až bude starší a už si vysvětlíme co přesně se tentokrát bude dít, bude to lepší.
@terien ne nevyvadi v čekárně, tam je v pohodě. Spíš až když se přiblíží doktorka nebo sestra tak začne natahovat a následně třeba plakát nebo pofnukavat.
Máš divnou doktorku
tak malé dítě logicky brečí.. dokonce moje dcera ve 13 letech brečela když jsme šli na očkování na HPV. Důvod? Letitý posttraumatický syndrom.. má za sebou vážný úraz a nespočet zákroku bez narkózy. 9 řezání nohy bez umrtvení. Takže i podle naší dětské má právo brečet klidně do dvaceti. Protože peklo, které si v sedmi letech prožila, často nezažíjí lidi za celý život.
A pokud ne tvůj mimin prostě malý, tam se bojí. Je to normální.. kdybych měla vyprávět, jak se bojím od dětství lékařů já, vydalo by to na román. Jako malinké mi píchali uši, jedno 25× a druhé 18×. Věř že než jít na ORL, tak raději 200 kamkoli jinam.
Je to normální. Moje děti buli u doktora taky, a to je babičky hlídají každou chvíli. Nijak to s tím nesouvisí. Kolem roku vriskali jen co doktorku viděli. Pak to bylo chvíli lepší, teď bulej zase, protože už mají z toho rozum a vědí, že když se doktorka objeví, kouká z toho očkování nebo vyter z krku.
Prosím vás jak se chovají vaše roční děti u doktora. Náš začne plakat když se k němu přiblíží. Teď když jsme byli naposledy, zeptala se mi doktorka jestli ho jako hlídá nekdy někdo jiný třeba babička. Odpověděla jsem, že partner, protože jedna babi není moc hlídací a druhou už nemáme. Že prý je na mě dost fixovány. Nevěděla jsem, že je problém, že chce být u mámy.
Jinak jo na mě je fixovány více než na partnera. Občas když odejdu s místnosti tak pofnukava, ale jen někdy a hned si jde pak hrát.