Citová plochost

Anonymní
23.12.19 21:12

Citová plochost

Žiji v nefunkcnim manželství. Máme děti. A mě je poslední dobou všechno jedno. Chodím do práce, a je mi to jedno, neprozivam to, že se mi tam nechce. Jsou vánoce a mě je to jedno. Asi bych si i dokázala představit, byť nějakou dobu sama. Máme zvířata, nijak k nim extra citově netihnu. To vše poslední dobou. Radši bych jen ležela v tichu. Doma pořád nepořádek, uklízím furt. Manželovo jednání s dětmi se mi nelíbí. Když jsem v práci, tak je ‚hlida‘ tak že se válí na gauči a jen na ne řve, protože je línej se zvednout.

  • Nahlásit
  • Citovat

Reakce:

21727
23.12.19 21:19

No, bacha ma vyhoreni.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.12.19 21:26

Postarám se o to, co je nutné, protože musím. Nic víc. Celkově se mi emoce nějak vyparili… Krom vzteku

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
23.12.19 21:34
@Anonymní píše:
Postarám se o to, co je nutné, protože musím. Nic víc. Celkově se mi emoce nějak vyparili… Krom vzteku

Dokud cítíš vztek - máš emoce! Potřebuješ nejspíš nějaký pozitivní cíl zaměřený na tebe samotnou. Takovým cílem by mohla být třeba finanční nezávislost, co s ní dál už určitě budeš vědět sama :mrgreen:

  • Nahlásit
  • Citovat
1834
23.12.19 21:36

Taky mi to zni jako vyhoreni nebo deprese.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
1834
23.12.19 21:37

A zmenit to nechces?

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Ou
10817
23.12.19 22:25

To co popisuješ by docela dobře mohla být depresivní porucha. Pro jistotu si vypň orientační škálu a pokud ti to řekne, hele už je to blbý, chce to léky a psychoterapii, tak to fakt chce minimálně zajít za psychiatrem a nechat se diagnostikovat pořádně

http://www.cmhcd.cz/…va-stupnice/

Pokud ti vyjde že to není klinická porucha, ale jen únava z rutiny a obav něco měnit, tak si nejdřív potřebuješ jasně srovnat co vlastně chceš a jaké jsou tvoje potřeby (pozorm to nejsou stejné věci) a pak začít hledat cesty, jak fungovat jinak, aby si nejela na ubíjející, depresivní setrvačník. Protože pokud ses ještě do depresivních stavů nepropadla, tak tam míříš.

Pokud je pro tebe pořád ještě nepředstavitelné, že bys o tom měla s někým mluvit, přiznat si že to je mimo tvoje síly a potřebuješ pomoc, tak mrkni třeba sem do téhle knížky, mohlo by tě to nasměrovat.

https://www.kosmas.cz/…i-a-deprese/

A i v takovém případně je nejefektivnější cestou psychoterapie.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
24.12.19 07:26

@Ou jsem přesně na hraně normální stav - lehká deprese :think:

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.12.19 07:35

,

S mými cíli to byl problém vždy, už jako malá, jsem nikdy nevěděla, čím chci být. A když jsem měla jít na ucnak, a konečně jsem se k něčemu dopracoval, doma řekli ne.

Ubiji mě rutina, že doma nevydrží uklizeno ani den, že je furt doma hlahol, pořád na mě někdo mluví, neustále poslouchám jak jeden druhýmu cokoliv.. Dcera je teď hodně uplakana, jak nejsem doma. Manžel už je od srpna na UP. Peníze žádný, úspory žádný, každý měsíc nervy jak poplatime to a tam to.
Doma ho baví pomáhat chvíli a to dělá jen něco.. Vyluxuje, ale jen chodbu a obývák, vypere, ale prádlo nechá v pračce. Vymda nádobí z myčky, ale zároveň je plný drez. K dětem se někdy chová jak hovado. Někdy, mám sto chutí vzít si pár věcí a prostě utéct. Někam, kde mě nikdo nezná, a začít znovu. Nebo si rovnou hodit mašli. A byl by klid..
Loni jsem touhle dobou 3 lila olahev vína denně, pak mi to začalo prerustat přes hlavu, tak jsem se na to vykašlal. Letos žeru čokoládu. Jenže ta neotupuje mozek

  • Nahlásit
  • Citovat
Anonymní
24.12.19 07:46

Chybí mi objetí, nějaká intimita že to bude dobrý, že to zvladnem… Doma nic takového není. Nemáme sex přes rok. Nechci.

  • Nahlásit
  • Citovat
Ou
10817
24.12.19 11:49
@Anonymní píše:
S mými cíli to byl problém vždy, už jako malá, jsem nikdy nevěděla, čím chci být. A když jsem měla jít na ucnak, a konečně jsem se k něčemu dopracoval, doma řekli ne.Ubiji mě rutina, že doma nevydrží uklizeno ani den, že je furt doma hlahol, pořád na mě někdo mluví, neustále poslouchám jak jeden druhýmu cokoliv.. Dcera je teď hodně uplakana, jak nejsem doma. Manžel už je od srpna na UP. Peníze žádný, úspory žádný, každý měsíc nervy jak poplatime to a tam to.
Doma ho baví pomáhat chvíli a to dělá jen něco.. Vyluxuje, ale jen chodbu a obývák, vypere, ale prádlo nechá v pračce. Vymda nádobí z myčky, ale zároveň je plný drez. K dětem se někdy chová jak hovado. Někdy, mám sto chutí vzít si pár věcí a prostě utéct. Někam, kde mě nikdo nezná, a začít znovu. Nebo si rovnou hodit mašli. A byl by klid..
Loni jsem touhle dobou 3 lila olahev vína denně, pak mi to začalo prerustat přes hlavu, tak jsem se na to vykašlal. Letos žeru čokoládu. Jenže ta neotupuje mozek

Výborně - na psychiatra to není. To je ta dobrá zpráva.

Na psychoterapii by to bylo - dost to pomůže s tím, že víš že něco chceš jinak, ale vlastně nevíš co (aby to bylo realistické) a jak toho dosáhnout.

Je vcelku jasné, že pokud táhneš domácnost, protože partner je zrova ve složitější situaci a nemáš nic, z čeho by si čerpala energii a pozitivní zážitky, tak jsi ubitá a všechno je jak šedivý sliz.

Pokud se ti nechce do psychoterapie, tak zkus tak tři měsíce si psát deník. Ne záznam událostí, ale spíš průzkum sebe sama.

Udělej si každý večer čas sama pro sebe, pusť si pěknou muziku, uvař si třeba medunkový čaj s medem a nastav si budík na 15 minut. A těch 15 minut tak volně piš, co se ti honí hlavo, cím se musíš zaobírat, čeho se bojíš, co tě štve a podobně. Tím že to dáš do slov a na papír, tak se ti jednak uleví od přetlaku těch myšlenek v hlavě a zároveň získáš trošku kontrolu - protože věci napsané na papíře, ovládnuté do konkrétních slov jsou většinou méně děsivé a méně náročné, než když se jen přemílajá v hlavě jako klubko částí myšlenek a hrstky pocitů.

Až zazvoní budík, tak ho natáhni ještě na 5 minut a během těch pěti minut vymysli alespoň jednu věc, co tě ten den potěšila a jednu věc za kterou si vděčná. I kdyby to byla úplná blbost. A zkus na příští den vymyslet jednu věc, klidně úplně malinkatou kterou zkusíš udělat jinak než obvykle. I kdyby to mělo znamenat, že do práce půjdeš jinou trasou než obvykle.

A taky čím se odměníš, pokud tu změnu zkusíš udělat. Nemusí se to povést a vést to ke skvělým a obrovským výsledkům, podstatné je přemýšlet co jde zkusit změnit a najít odvahu to vyzkoušet.

A především naplánu alespoň jednu pozitivní věci, kterou si příští den dopřeješ/zřídíš, která pro tebe bude pozitivní a bude tě těšit a nebude pro tebe moc náročná.

Namísto novoročních předsevzetí si zkus udělat seznam alespoň 100 takovejch věcí - od každodenních banalitek jako je kafe vypité v klidu po velké věci, které třeba teď nejsou úplně dosažitelné Ta 100 dá fakt práci, ale chce to mít ten seznam po ruce, abys pak měla i jiné věci, než jen čokoládu.

Zkus to dělat od ledna do konce března a pokdu se mezi tím věci nezačnou hýbat směrem k něčemu zajímavějšímu, zkusila bych se objednat k nějaké psycholožce.

Bohužel pokud nezačneš sama aktivně zkumat a měnit svoje zaběhané vzroce chování a prožívání, tak samo se nic nestane - teda nestane se nic směrem k lepšímu. Samy se věci jedině potentočkují. To je fyzikální zákon - konkrétně druhý termodynamický - pokud se nemá směřovat k entropii, je potřeba do toho lejt energii.

  • Nahlásit
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama