Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co dělat?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
midarka
3.1.10 12:42
- Citovat
- Upravit
midarka
3.1.10 12:44
marjanko mám tam překlem že se na to nezvládnu klidně usmívat 
- Citovat
- Upravit
3.1.10 14:32
midarko, ja jsem to pochopila a mam z tebe radost, jak jsi to dokazala vyresit 
Ono se opravdu nic neji tak horke, jak se to uvari. Preju, at se dari vsechny potencialni spory takhle s eleganci zazehnat!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
midarka
midarka
4.1.10 10:02
kopýtko tak úplně jsem to nemyslela, ale jedna z variant by to byla. 
Pak by si uvědomil že se mu to taky nelíbí a neděl by to, ale já tím chtěla říct že to bych neudělala, protože je mi to proti srsti, protože tak nějak jsem ráda že žádného nevidím nepotkávám a neláká mě vůbec o nich něco vědět. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.14 16:33
Co mám teď dělat???
Ahoj holky, bude to ted hodně dlouhý příspěvek, ale snad aspoň někdo si to přečte. Je mi trochu přes 30 let a mám skoro 13 letého syna. S jeho otcem jsme se rozvedli když bylo malému něco málo přes rok a od té doby ho neviděl. Poté jsem měla dva vážné vztahy. Při tom posledním, jsem bydlela s přítelem, který byl těžký workoholic, do práce chodil za tmy a z práce také. Já měla dobrou práci, ovšem pracovala jsem krátký dlouhý týden, 12tihodinové směny. Tudíž mi opravdu velmi pomáhali rodiče. Bydleli jsme v Praze a rodiče cca 20 km za Prahou. Už mají také svůj věk a samozřejmě viděli, že přítel mi moc nepomáhá a tak jsme si jednou sednuli a promluvili si. Bylo to o tom, že už to nezvládali, dojíždění, že bud ukončím práci a obstarám si kompletně bez jejich pomoci syna nebo mi rádi pomohou, ale vyřešíme to tak, že bude chodit do školy, tam kde bydlí rodiče a dny, kdy budu v práci se o něj postarají a dny co mám volno, normálně budu fungovat já. Vzhledem k tomu, že vztah s přítelem už nebyl nijak dobrý a věděla jsem, že dřív nebo později přijde rozchod a konec, souhlasila jsem. Nevím, jak bych se totiž potom sama a bez pomoci starala o syna a mě, kdybych zůstala bez práce. Jak říkám, tak se i stalo, s přítelem jsem se rozešla a bylo to tedy tak jak jsme byli domluveni s rodiči, když já v práci pomáhali oni. O co ale ted jde…je to už pár let, skoro 8 let. Já pak začala bydlet u rodičů a pak si našla bydlení, teda malou garsonku ve stejném městě co rodiče. Jelikož bohužel, můj vztah s mamkou je opravdu už ted neunosný..byl vždy, ale ted je to hodně špatné..k komu se dostanu dále..a ve stejném bytě spolu to byl opravdu horor. Syn má u nich vše, od pokojíčku atd. Vím, vděčím jim za moc. A fungovalo to takto…ale. Syn je samozřejmě zvyklý, má zde kamarády, školu atd.
Poznala jsem přítele, jsem spolu necelé dva roky a vyvstal problém. On není z Prahy, já zde mám práci a syn jak jsem říkala školu, kamarády a je zde zvyklý. Ale problém nastal v tom, že přítel se doma cítí sám a chtěl by nás k sobě jako rodinu. Já totiž jsem cca tři všední dny v Praze, poté s přítelem u něj a na víkendy, ale zase ne na všechny je s námi syn.
Asi říkáte, proč tedy nevezmu syna a nepřestěhujeme se tam a nedám ho tam do školy. Záleží mi hlavně na tom, co chce syn. A on mi řekl, že je u přítele s námi rád, ale zůstat chce ve škole zde a bydlet tady taky. Další problém je ten, že jsem ze sebe kvůli přídavkům..nejedná se o stovky, ale tisíce korun, udělala prakticky macechu a na sociálce se vše a i soudně udělalo tak, že naši jsou pěstouni syna. Čistě jen kvůli penězům prostě..neodsuzujte mne za to…
Bohužel, moje máti chytila cca 2 roky zpátky druhou mízu a změnila se ještě více k horšímu…jsou tam nevěry a mě je moc líto tatky. On je zlatý člověk.
Když jsem přišla s tím, že přes to všehno prostě odejdu se synem k příteli. Spustilo se peklo, že se se mnou bude mati soudit, ale co bylo podstatné, hned mi vpálila, že přijde o ty peníze!!! Ano, ted má větší výdaje, kvůli milencům..ale já ji to opravdu ze synových peněz dotovat nehodlám!!
Do toho můj tatka mi řekl, že si nedokáže představit, být bez vnuka. Ze je s mamkou už jen kvůli němu..a i syn na dědovi moc visí.
Ale do toho přítel zase chce, aby jsme tam byli s ním nebo prostě já, že je tam sám a chybím mu tam.
Varianta je ta, že budu přes týden s přítelem a na víkendy budeme všichni tři společně. Ale nevím…kdyby bylo synovi třeba 6 let, neřeším nic a prostě půjde se mnou. Ale skoro 13 let, nechci mu ublížit a nechci aby se tam cítil ztracený a poté mi to vyčítal.
Děkuju za všechny názory…
- Citovat
- Upravit
1.zizi
9.1.14 17:30
A proč že se nepřestěhuje on k Vám? Jestli jsem to přehlédla, tak se omlouvám
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.14 17:35
Mám v Praze pronájem jen, on má dům a veškeré zázemí tam, do toho ještě psi, tudíž stěhovat se do pronájmu by šlo asi do Prahy, ale zase ne se psi…Nechci ublížit synovi, ale ani příjít o přítele… 
- Citovat
- Upravit
9.1.14 19:06
Ahoj, Varianta je ta, že budu přes týden s přítelem a na víkendy budeme všichni tři společně. Ale nevím…kdyby bylo synovi třeba 6 let, neřeším nic a prostě půjde se mnou. Ale skoro 13 let, nechci mu ublížit a nechci aby se tam cítil ztracený a poté mi to vyčítal.
A co syn na tuto variantu, myslím si že už je dost velký na to aby to pochopil.
Jak sem pochopila, tak spolu stejně trvale nebydlíte ne. Máš být přes týden sama?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
9.1.14 19:07
@Magnifique píše:
Těžká to situace… Jsi v zajetí 3 osob, mamky taťky i syna. Tam na tom konci Tě ale čeká někdo, kdo Ti dává šanci na lepší život. Zvaž, zda má cenu podřizovat se zbytek života kolottoči. Taťku ujisti, že ho budeš ráda a v rámci možností navštevovat. S mamkou si ujasni, že pokud chce soudy, nedá se nic dělat a synovi musíš vysvětlit, že jeho kamarády uvidí kdykoli pojede za dědou, ale „tam“ má možnost naučit své budoucí nové kamrády, jak se žije v praze..
Nechci se vzdat syna…je to strasne těžké..opravdu nevim co dělat. Ale syn chce zůstat tady a ja mu nechci ublizit, chci pro nej to nejlepší…ale nechci prijit ani o partnera… opravdu jsem v koncích…resenim je ted byt v tydnu s přítelem a vikendy všichni tri spolu, ale nevim,…treba casem syn sam pak změni nazor a řekne, že tam chce byt naporad.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.14 19:13
@mamina44 píše:
Ahoj, Varianta je ta, že budu, ale j přes týden s přítelem a na víkendy budeme všichni tři společně. Ale nevím…kdyby bylo synovi třeba 6 let, neřeším nic a prostě půjde se mnou. Ale skoro 13 let, nechci mu ublížit a nechci aby se tam cítil ztracený a poté mi to vyčítal.
A co syn na tuto variantu, myslím si že už je dost velký na to aby to pochopil.
Jak sem pochopila, tak spolu stejně trvale nebydlíte ne. Máš být přes týden sama?
Ano, pochopila jsi to spravne. Ne, ze by jsme spolu nebyli, ale mam tu byt kousek od nasich a nejaky den jsem zase u přítele. Takže ano, je to reseni, syn by si to tak pral…ale ja porad pochybuji..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
9.1.14 19:42
@Magnifique
Tou fungující rodinou myslíš, že bych ho měla teda přestěhovat???
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj holky,
dneska už je zase o dost líp, protože včera byl totální klid tak doufám že mírně chladnou i oni s tím povídáním. Nemyslím že dneska bude taky.
Vyřešila jsem následovně:nahlásila jsem že v 10 jdu do postele a bude mi fuk jestli bude na FB nebo pročítat svoje oblíbené jiné stránky a nechci nic slyšet, jestli přišla a kecali nebo se nedostavila, ona může až tak po 10 hodině. Takže se držím relativně v klidu tím že co oči nevidí srdce nebolí a tím pádém nebudu uvažovat jestli si povídají 7× v týdnu nebo se tam sejdou 1× snad to tak bude fungovat, ale včera jsme byli utahaní oba takže jsme po té 10 šli spát spolu. Doufám že tohle je dost lehký plán aby ho zvládnul i on. Taky jsem navrhla ať se sejdem nebo sejdou, vemou děti do parku a pokecají osobně at se jim to povídání za 7 let urychlí tak mě bylo řečeno že neví jestli by to zvládnul že na to asi nemá tak nevím, psát začala taky ona a ne on.
Samozřejmě chladnu i já.
marjanko v tomhle je taky kus pravdy, ale já opravdu nejsem zrovna hysterický typ, ovšem některýma věcma se vykolejit bohužel nechám. Od začátku jsem mu vysvětlovala že mu věřím, že vím že nic nevyvádí, že vím že si píšou úplně nevinně o rodině, ale že mě to bolí a proto se na to zvládnu usmívat a dělat že to se mnou vůbec nic nedělá i když i o to jsem se snažila
kopýtko oplácet stejnou mincí já neumím a ani bych nemohla tak nějak nemám sebemenší zájem se spojit s některým ex, protože jsem ráda že jsou všichni dost daleko z dosahu a nemám ponětí jak by konverzace s donucením a někomu naschvál vypadala
vůbec o něco takového nestojím 
Olus jak vidíš tak zase já klidně setkání navrhla, protože si nemyslím že se mám v tomhle ohledu čeho bát.