Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Určitě dítě neutěšuju sladkostmi. Záleží, co je to za pád. Velké pády konejším, chovám, hladím po vláskách. Taková zaškobrtnutí, jen z dálky koukám, zda bude pláč nebo ne, případně jen pozoruju, jestli se dítě zvedne samo a pokračuje dál ve své hře, nebo v tom, co dělalo.
POkud vidím, že se nic nestalo nedělám nic, řeknu jim ať se zvednou. Jinak posbírám, pofoukám, ukonejším, ale většinou než to stihnu chcou už si jít zas hrát.
Rozhodně neuplácím, to je úchylnost, proč bych měla dítě odměňovat za to, že řve a na povel přestane? A nebo že bude dělat, že už to nebolí? ![]()
Rozhodne dite neuplacim, aby prestalo ventilovat emoce.
„Je, tys upadla a mas odrene koleno? To by me taky bolelo i kdyz jsem velka. Tak to pofoukame a uvidis, ze to brzy prestane bolet a taky se to uplne zahoji.“
Když spadne škaredě, tak chovám, ale neříkám ty můj chudáčku. Prostě řeknu, že je to dobrý. Když to není tak tragický, tak řeknu, že to přece nic nebylo, ale nechovám. A že bych dávala děcku sladkosti, když přestane brečet? Tak to by celej den nejedlo nic jinýho
Potom nemají být malý děcka vyžraný. A ty černý zuby, no fuj.
Mám roční, starší bych určitě nechovala, maximálně pofoukala.
Ona, že ji dětský pláč vadí, že dřív přestane. Ona má vůbec takové divné průpovídky a výchovné metody, ale nevídáme se často. Tchyně bohužel dělá to samé, nabízí bonbóny, když přestane pujdem se podívat na koníky atd. Podotýkám, že není žádný uplakánek, nebrečí často, vydrží hodně, prostě když se natáhne v běhu na silnici tak holt pláče ![]()
Zavřu okno a nechám to na mamince
Vlastní dítě zatím nemáme
To byl jen fórek na odlehčenou, co bych dala za to, abych prcka měla…
Já mám tříletou, jejímu jsou 4. Taky ji nestrašíme, nevyhrožuju, že když bude mokrá nastydne a umře
spíš by mě zajímalo jak to mají jinde
@Anonymní píše:
Ona, že ji dětský pláč vadí, že dřív přestane. Ona má vůbec takové divné průpovídky a výchovné metody, ale nevídáme se často. Tchyně bohužel dělá to samé, nabízí bonbóny, když přestane pujdem se podívat na koníky atd. Podotýkám, že není žádný uplakánek, nebrečí často, vydrží hodně, prostě když se natáhne v běhu na silnici tak holt pláče
Taky nemám ráda pláč, stresuje mě to, ale že bych za to nabízela sladkosti, to fakt ne. Ti koníci jsou ještě akceptovatelní, to jí na zdraví nijak neubere. Přesto je to podle mě vydírání.
@Anonymní píše:
Ona, že ji dětský pláč vadí, že dřív přestane. Ona má vůbec takové divné průpovídky a výchovné metody, ale nevídáme se často. Tchyně bohužel dělá to samé, nabízí bonbóny, když přestane pujdem se podívat na koníky atd. Podotýkám, že není žádný uplakánek, nebrečí často, vydrží hodně, prostě když se natáhne v běhu na silnici tak holt pláče
Nic, od malilinka se dítě nemá konejšit. Jen tak se naučí nebrečet při každém natáhnutí se. Jde to krásně pozorovat na děckách, co ještě ne úplně pevně chodí. Rodiče konejšiví mají vždycky děcko, co se natáhne a hned řve, i když se mu nic nestalo. Ti, co prostě počkají, až se děcko zvedne, nebo max děcko zvednou a nic neříkají a jde se dál mají nakonec děcko, která se opravdu vždy samo zvedne, dvakrát plácne ručkama o sebe, aby si je očistilo od kamínků apod. a cupitá dál.
U pádu se u nás fouká a pusinkuje bebí.
Chovám, říkám, že to bude dobrý.
No já to mám jednoduché, moje obě děti od mala, jakmile začnou řvát, takové to otevřou dokořán pusu a začnou, tak se poblijí, oběma jako malinkým ještě vypadával dech, takže ony jsou od mala naučené neřvat. Vysvětlovala jsme, že plakáním se bolest nezmenší a že nemůžou, jinak se budou dusit a poblijí se. A ony prostě nebrečí, to už musí být opravdu krušno, aby spustily jekot. Nicméně odvést pozornost na koníka, to mi tedy nepřijde nijak špatné, ba naopak.
Ja jsem strasna matka, pokud to neni vazne vetsinou se jim smeju a oni prejdou z place do smichu a je klid ![]()
Jinak kdyz je to vetsi pofoukam, pomazlim a snazim se odvest pozornost
Starsi uz z dalky hlasi dobryyyy nic vazneho se nestalo ![]()
@catherine100 moje mladší zase hlásí dobrýýý, žiju
včera so dřela loket, přišla a říkala: Bolí to jako pjase, dej mi na to něco ![]()
Spíš takový průzkum, jak to dělají ostatní. Co děláte, když dítě pláče? Nemyslím tím nějaký brečení natruc, ale třeba když upadne. Utěšíte a necháte plakat? Nebo se snažíte odvézt pozornost jinam? Nabízíte třeba sladkosti, když přestane? Rozčilujete se?
a nebrečí natruc
Mě k tomu přivedlo, že jsme byli se známou venku, dítě běželo a natáhlo se. Zvedla jsem ji, obhledla zranění, ukonejsila a pofoukala a šlo se za menšího vzlykani dál. A známá hned ať nebrečí, ze když přestane, dostane brumika. Trošku mě to rozhodilo, tohle doma nedělàme, chápu, že ji to bolí, má třeba rozbité koleno
Tak nevím…