Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Psycholog + psychiatr a znovu AD. Nevím, co chceš víc řešit. Nevím, proč neustále vysazuješ AD po každé epizodě, asi změn doktora. Pochybuju, že po třetí depresivní epizoda za krátkou dobu je jen akutní záležitost, tam bude už něco chronického, vyloženě máš psychické onemocnění, které chce řešit dlouhodobě a trvale…
Hodně štěstí
Zaplatili ti ty prescasy? Pak to hod za hlavu, ted uz pracujes mene. Venuj se svemu psovi, chodte na prochazky, brzy se zlepsi pocasi, nebude tak pochmurno. Uvidis, jak ti bude lip ![]()
Antidepresiva, ale neprestavej je brát. Co to má za význam 3 měsíce..
@Anonymní píše: Více
No to není neustále… poprvé jsme se na tom domluvili dr, kdy sám navrhl ze bych to mohla zkusit bez, pak po asi 10 měsících jsme nasadili znovu, ale mne přišlo ze to bylo přechodne i kvůli okolní situaci, pak jsem se začala cítit lépe už jsem myslela ze to nepotřebuji a šlo to i bez..
A neni to proste jenom dusledek toho, ze z tebe spadl stres po te hromade prescasu a prepracovani? Ja jsem to tak obcas mela - kdyz jsem si toho nabrala moc, tak jsem jela nadoraz, pak mi toho zase ubylo, ale nedostavil se pocit ulevy, ale naopak takovy divny stav, ktery nejakou dobu (par tydnu) trval, nez jsem se zas psychicky posbirala dohromady.
@Afrikana píše: Více
I to je prave možný.. ale já nevím, proto se ptám.. protože teď nevím co dal..
@Anonymní píše: Více
Z vlastni zkusenosti bych ti doporucila se ted nejakou dobu starat o to, aby ti bylo zase dobre. Delej veci, ze kterych mas radost - vem psa a odjed na tyden do Alp, zajdi si do sauny a na masaz, cti si knizky, ktere mas na seznamu uz dlouho a nestihla ses k nim dostat, zajdi si na veceri s oblibenou kamoskou, zkus nove sporty… nebo si doma jenom poradne uklid a vyhod stare kramy. Cokoliv, na co budes mit naladu a udela ti dobre na dusi i na tele. A az ti bude dobre, muzes zacit premyslet, co dal. Dokud se v tom placas a je ti mizerne, tak se nevysiluj premyslenim coby kdyby. Proste zij tady a ted. Nemusis prece vsechno vyresit hned.
Určitě si měla pádný důvod proč jsi byla tak často v práci. A máš na výběr buď to, že se budeš litovat, myslet na to co by kdyby, nebo se koukat sebrat, vypadnout, udělat si dovču a být na chvíli sama. Musí být nějaká činnost která by tě naplňovala. Já mám podstatě volné jen víkendy, přes týden i když nejsem v práci 12 hodin, ale klasicky 8, mám doma hodně povinností, tudíž mohu na svůj čas zapomenout. Ale víkend je můj. Udělat si výlet, nebo jen tak lenošit. Najdi si taky takovou činnost na kterou se budeš těšit, musí nějaká být. Čemu si se hodně předtím věnovala? Za další, nevyčítej si to, že si neměla čas na své přátelé, rodinu, ano lehko se to týká ale když to zlehčím, do práce se zkrátka chodit musí, a lidi to musí pochopit. Určitě je tomu na vině to neustálé proměnlivé počasí. Nevzdávej to bez boje a kdyby přece nic nezabíralo, najdi si psychologa, možná tě nasměruje tam, kde ti bude nejlépe, najdeš správné odpovědi. Člověk který má deprese žije ve své bublině a nemůže logicky uvažovat. Co všeobecně hodně pomůže si představit kamarádku, která má takový problém. Co bys ji poradila? Možná překvapíš samu sebe, jak umíš logicky uvažovat, když by jsi byla na té druhé straně. A poslední věc. I to nejhorší období jednou přejde, stejně jako bouřka.
![]()
Hezký večer přeji.. snad to nebude moc dlouhé, pokusím se to sepsat nějak pochopitelně a snad to i trochu zkrátit.
Kde začít.. cítím se na nic, nevím, jestli tomu přispívá i počasí..trvá to už tak dva, tři týdny. Nálada pod psa, často mám chuť plakat z toho jaky jsem člověk.. že na úkor práce jsem se poslední půl rok nevenovala ničemu a nikomu doma. Teď se snazim té práce mít méně, být víc doma, což se mi daří - ale když zas musim někam, mám výčitky, jak jsem hrozná, že na ostatní věci a lidi kašlu na úkor práce. Bylo to teď trochu hektické období - měla jsem spousty prescasu, práce i o víkendu, ale teď už se to uklidnilo, no, ale me pocity nepřišly, naopak mi přijde, že sílí. Jsem víc doma, ale emočně zároveň víc nestabilní, paradox.. jsem smutná, život jaky mám mě štve, nemám žádný cíl, nikam se neposouvám protože nejsou momentálně ani možnosti jak se posunout. Snažím se každý den po práci alespoň na 30-40min vypadnout ven a vzít psa a provětrat si hlavu, no, pomůže mi to na chvilku, pak zas od znova, úzkost, smutek.. nevím co s tím. Přijde mi to jak kdybych měla “krizi na život”.. podrobnosti zde nechci psát, vím že sem chodí spoustu lidi co znám a nerada bych aby nekdo poznal, kdo jsem. Před par lety jsem brala antidepresiva, měla jsem nějakou epizodu deprese, po roce a půl jsme vysadili.. minuly rok v létě byla podobná epizoda - brala jsem je asi tri měsíce, pak jsem vysadila.. a do ted jsem se citila v pohodě..a já si prijdu, že se cítím podobně, ale narozdíl od minule nyní funguji tak jak mám, jen psychicky se cítím tak strašně prázdně, sama, že nikam nesměřuji.
Jak se znovu nastartovat do života, žít bez výčitek které jsou nesmyslné (a toho si jsem vědoma ze jsou občas opravdu absurdní) ale ten pocit vycitek mi přináší pak úzkost a nechuť ze sebe sama..