Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co s tím ?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymni
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.7.09 20:50
ANO.
Vse,co pises,jsem mela stejne…Jako bych cetla sama sebe.
Manzel byl muj prvni,ja jeho…Zili jsme deset let v manzelstvi s dvema detma,meli zdanlive vse,ale to hlavni ne-KOMUNIKACI .....
Potkala jsem pak cloveka o 17 let starsiho,se kterym jsem se mohla BAVIT.....O VSEM.....ON POSLOUCHAL A JA POVIDALA…A PAK NAOPAK…
A JAK TO DOPADLO?
V sesti tydnech,ktere ubehly od naseho poznai se, jsem nespala,nejedla a neustale zvazovala pro a proti.....Zda zborit mosty a odjet…Nebo zit s vedomim,ze NEKDE EXISTUJE CLOVEK,JAKEHO JSEM PODVEDOME VZDY HLEDALA…A UZ VZDY HLEDAT BUDU.A ktery bude SKVELYM TATOU i pro me dcerky…Sice nevlastnim,ale milujicim........
A jak jsem se rozhodla???
Staci si procist metriky................................
PREJU TI,AT JE TVA VOLBA SPRAVNA A AT SE STANE TO,CO JE PRO VAS VSECHNY NEJLEPSI!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
Anonymní
13.10.17 19:30
Ahojte lidičky 
Stala se mi taková dost prekérka před osmi lety jsem potkala muže. Od začátku to byl Pán dokonalý ale…byla jsem ve vztahu a věrná 
Tak jsem to ukončila a přestaly jsme se kontaktovat…celé ty roky jsem občas na něj vzpomínala ale mezi tím měl přítelkyni…věděla jsem z doslechu. Navíc bydlel přes půl republiky. Prostě sejde z očí sejde z mysli 
Já nakonec byla sama asi rok ale moc mi to vyhovovalo pak přišel můj ninější přítel. Fajn chlap ale příjde mi že spolu jen žijeme Dlouho to tak cítím a navíc jsem před týdnem u nás ve městě potkala dokonalýho…i po těch osmi letech je to tam 
Zase jsme si začaly psát a já v tom zase lítám…už mě to vážně zžírá…jsem zoufalá nevím kudy kam…a navíc bydlí vedle ve městě takže ho potkávat asi budu 
Nevím asi mě osud pokouší…co s tím?
- Citovat
- Upravit
13.10.17 19:35
No co, pokud ti život s přítelem nevyhovuje tak to ukonči a zkus to s tímhle, třeba je to prostě ON, kdo ví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 20:33
Tak pokud vis jiste, ze v soucasnem vztahu to neni ono, tak bych ho ukoncila a zkusila stesti s Dokonalym. Nemas co ztratit, pokud “spolu jen zijete” a nenaplnuje Te to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 20:37
Těžké rozhodování…Zažila jsem momentálně něco podobného, ale to jsem neměla manžela ani děti, byla to pouze známost, která se vyvíjela hezkým směrem. Jenže do toho vstoupil muž z minulosti, také byl starší než já. Byla jsem z něho celá,,omámená". Jeho chyby a negativní stránky jsem přehlížela. Z původní hezky vyvíjející známosti jsem vybrousila a užívala si s panem dokonalým…dokud jsem jednoho dne nepřišla na to, že ho vlastně vůbec neznám. Že je úplně jiný a hlavně, že se se mnou scházel a doma na něj čekala chuděra těhotná přítelkyně…
Pořádně si to rozmysli, někdy není vše tak hezké a dokonalé, jak se zprvu zdá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.10.17 20:55
Jednoduché řešení, okamžitě se rozejdi se současným přítelem a třeba ti vyjde vztah s panem dokonalým. Aspoň jsi poznala, že současný vztah nemá smysl a měla bys příteli dát šanci najít si nový perspektivní vztah 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.10.17 21:03
@z1a2b3a4 Děkuji za všechny příspěvky…právě toho se bojím…velkého zklamání Možná jsem si ho jenom vysnila v tom nejlepším světle
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Mám fungující manželství, manžel mě miluje i děti, vydělává, stará se o nás, téměř dokonalé. Nicméně už od začátku to byl trochu vztah z rozumu a „něco“ tomu chybí. Často se cítím sama a to i v jeho přítomnosti, žijeme vedle sebe ne spolu. Jsme svoji 10 let a máme 2 malé děti. Teď jsem potkala někoho, koho jsem celý život hledala a je to vzájemné, je to naprosto šílené, intenzivní a současně trýznivé. Nechci manželovi ublížit a ani dětem, ale nevím jestli se mám já obětovat. Problém je v tom, že ten nový je o 25 let starší, o to je to všechno složitější. Nevím jesli pokud se rozhodnu zůstat s manželem, jak budu moct žít s vědomím, že může být také něco úžasného, co nemohu mít. Vím, že s ním neřeším běžné záležitost jako s manželem a jen si užíváme, ale já mu je stejně říkám, co mi udělalo radost, co mi naštvalo, že musím nakoupit a on mě vnímá - narozdíl od manžela. Nevím co mám dělat, jsem zoufalá a ta situace mě ničí a má to vliv i na rodinu, která nic netuší. Nikdy jsem nebyla nevěrná, jsem monogamní typ, nevím jak jsem to mohla dovolit a také nevím jak teď žít. Stalo se vám někdy něco podobného ??? Co s tím ???