Co s tím? Co bude dál...? :-(

Přečetla jsem jsi, cos napsala, a je to jakoby jsem videla před lety sebe na začátku manželství. Když jsem řešila jen to, že manžel nepomáhá, a ne zničený vztah, taky jsem nechápala proč to je. Partner a sociální pracovníci a psychologové mi rozlepili oči. Muž je nešťastný z toho, jak s ním zacházím, že nejsem neskonale vlídná a milující družka, že se zlobím a svádím na nej, že on je ten špatnej a vysvětlil mi, že je to jen závist, že mu nedopřeju. On ví, že se o dítě postaráš možná i lépe než on, jenomže tím, že si na něj naštvaná, si on obhajuje svou pozici, a říká si: když ji nestojim za to, aby se mnou zacházela tak hezky jako s dítětem a byla „jen ta hodná“ když se ji tak protivim, proč ji mám pomáhat.. Věř nebo ne, taky jsem tuhle pózu nechápala, a říkala jsi, jak je možný že nechápe on ale já. No je to možný. Je to tak, postavil si hlavu, a chce po tobě, aby sis vážila více sebe i jeho, a hlavne čas strávený s ním. I to, že se pak bude věnovat malé. Abys pak neskončila blbě, sama s dítětem a pozdě si uvědomila, že on si je moc dobře vědom své hodnoty pro tebe, a když tobě je protivný jako osoba, že s tím má větší problém než s tím, že nedává svůj čas tobě a dítěti.
Taky jsem zírala jako puk, ale ono to tak z jeho pohledu a bohužel i pohledu psychologú a jiných pomáhajících opravdu je tak